2013 BL76
| 2013 BL76 | |
|---|---|
.jpg) Umělecká představa vzdáleného transneptunického objektu | |
| Identifikátory | |
| Typ | planetka |
| Označení | 2013 BL76 |
| Předběžné označení | 2013 BL76 |
| Katalogové číslo | 709487 |
| Objeveno | |
| Datum | 20. ledna 2013 |
| Místo | Mt. Lemmon Survey, Arizona, USA |
| Objevitel | Mt. Lemmon Survey |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Epocha | 2013-04-18 2456400.5 JD |
| Velká poloosa | ~161 miliard km 1080,07[1] au |
| Výstřednost | 0,9923[1] |
| Perihel | ~1,25 miliard km 8,37 au |
| Afel | ~322 miliard km 2151,77[2] au |
| Perioda (oběžná doba) | ~12,97 milionů d (35 496[1] a) |
| Sklon dráhy | |
| - k ekliptice | 98,61[1]° |
| Délka vzestupného uzlu | 180,20° |
| Argument šířky perihelu | 165,96° |
| Střední anomálie | 0,0493° |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Absolutní hvězdná velikost | 10,8[3] |
2013 BL76 je transneptunické těleso (TNO) pocházející z oblasti rozptýleného disku nebo vnitřního Oortova oblaku. Tento objekt má extrémně výstřednou dráhu a je jedním z nejvzdálenějších známých objektů sluneční soustavy, přičemž jeho afélium (nejvzdálenější bod od Slunce) dosahuje zhruba 2151 AU (322 miliard km).
Objev
[editovat | editovat zdroj]2013 BL76 byl objeven 20. ledna 2013 v rámci Mt. Lemmon Survey, programu sledování planetek a komet v Arizoně, USA. Objekt byl identifikován jako potenciálně vzdálený člen rozptýleného disku s dráhou, která je orientována téměř kolmo k rovině ekliptiky.[4]
Oběžná dráha
[editovat | editovat zdroj]Oběžná dráha tělesa 2013 BL76 je vysoce eliptická, s výstředností e ≈ 0,9923, a velkou poloosou přibližně 1080 AU (161 miliard km). Perihélium se nachází ve vzdálenosti 8,37 AU (1,25 miliardy km) a afélium dosahuje až 2151,77 AU (322 miliard km). Jeden oběh kolem Slunce trvá přibližně 35 496 let.[1]
Dráha tělesa je zatím špatně známá, protože pozorovací oblouk od jeho objevu je velmi krátký. Přesné určení orbitálních parametrů vyžaduje další pozorování.[2]
Vztah k Oortovu oblaku
[editovat | editovat zdroj]2013 BL76 se nachází v oblasti přechodu mezi rozptýleným diskem a vnitřním Oortovým oblakem. Studium jeho dráhy může pomoci odhalit dynamické vlivy, které formovaly vnější části sluneční soustavy.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Díky své extrémní vzdálenosti a výstřednosti představuje 2013 BL76 klíčový objekt pro studium dynamických procesů na hranici sluneční soustavy. Jeho oběžná dráha je také důležitá pro testování hypotézy o existenci Deváté planety, jejíž gravitace by mohla ovlivňovat trajektorie vzdálených TNO.[5]
Porovnání s dalšími vzdálenými objekty
[editovat | editovat zdroj]| Objekt | Velká poloosa (AU) | Perihélium (AU) | Afélium (AU) | Absolutní magnituda (H) |
|---|---|---|---|---|
| Sedna | 524 | 76,1 | 972 | 1,5 |
| Leleākūhonua | 528 | 38,0 | 1081 | 3,7 |
| 2012 VP113 | 265 | 80,4 | 448 | 4,0 |
| 2013 BL76 | 1080 | 8,37 | 2151 | 10,8 |
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e JPL Small-Body Database Browser: (709487) 2013 BL76. ssd.jpl.nasa.gov [online]. Jet Propulsion Laboratory [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b AstDys Ephemerides for 2013 BL76. newton.spacedys.com [online]. Department of Mathematics, University of Pisa [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Minor Planet Center: 2013 BL76. www.minorplanetcenter.net [online]. Minor Planet Center [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ MPEC 2013-C12: 2013 BL76. www.minorplanetcenter.net [online]. IAU Minor Planet Center [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Sheppard, S. S.; Trujillo, C. W.; Batygin, K.; Brown, M. E. Evidence for a Distant Giant Planet in the Solar System. The Astronomical Journal. 2016. doi:10.3847/0004-6256/151/2/22.