2-nitrochlorbenzen
2-nitrochlorbenzen | |
---|---|
![]() Strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | 1-chlor-2-nitrobenzen |
Anglický název | 2-nitrochlorobenzene |
Sumární vzorec | C6H4ClNO2 |
Vzhled | žluté krystaly |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 88-73-3 |
SMILES | C1=CC=C(C(=C1)[N+](=O)[O-])Cl |
InChI | InChI=1/C6H4ClNO2/c7-5-3-1-2-4-6(5)8(9)10/h1-4H |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 157,55 g/mol |
Teplota tání | 33 °C (306 K) |
Teplota varu | 245,5 °C (518,6 K) |
Hustota | 1,368 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v horkém ethanolu |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | dobře rozpustný v diethyletheru a benzenu |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
2-nitrochlorbenzen (systematický název 1-chlor-2-nitrobenzen) je organická sloučenina používaná jako surovina při výrobě řady dalších sloučenin. Je izomerní s 3-nitrochlorbenzenem a 4-nitrochlorbenzenem.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Nitrochlorbenzen se obvykle vyrábí nitrací chlorbenzenu za přítomnosti kyseliny sírové:
- C6H5Cl + HNO3 → O2NC6H4Cl + H2O
Při této reakci vzniká směs izomerů, která většinou obsahuje 34-36 % 2-nitrochlorbenzenu, 63-65 % 4-nitrochlorbenzenu a kolem 1 % 3-nitrochlorbenzenu.
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Na chlorovaném uhlíku 2-nitrochlorbenzenu lze provést alkylaci a nebo elektrofilní aromatickou substituci.[2] 2-nitrochlorbenzen může být redukován na 2-chloranilin směsí Fe/HCl.
Použití
[editovat | editovat zdroj]2-nitrochlorbenzen jako takový nemá velký význam, používá se však jako prekurzor dalších sloučenin. Obě jeho reakční místa mohou být použita na přípravu o-sloučenin. Jeho derivát 2-chloranilin slouží k výrobě 3,3’-dichlorbenzidinu, který je sám prekurzorem mnoha barviv a pesticidů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2-Nitrochlorobenzene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b 1-Chloro-2-nitrobenzene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gerald Booth, "Nitro Compounds, Aromatic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, Wiley-VCH: Weinheim, 2005.