Zavijava
| Zavijava | |
|---|---|
 | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Panna (Virgo) |
| Rektascenze | 11h50m41,70s |
| Deklinace | +1° 45′ 52,9910″ |
| Paralaxa | 0,09150" |
| Vzdálenost | 35,65±0,09 ly (10,93±0,03 pc) |
| Barevný index (U-B) | +0,090 |
| Barevný index (B-V) | +0,553 |
| Barevný index (V-R) | +0,47 |
| Barevný index (R-I) | +0,28 |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +3,59 |
| Absolutní hvězdná velikost | +3,41 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 740,746 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −270,927 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Hmotnost | 1,25 M☉ |
| Povrchová teplota | 6 162 K |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 102870 |
| Bonner Durchmusterung | BD +02°2489 |
| Bright Star katalog | HR 4540 |
| 2MASS | 2MASS J11504173+0145528 |
| SAO katalog | SAO 119076 |
| Katalog Hipparcos | HIP 57757 |
| Tychův katalog | TYC 273-924-1 |
| General Catalogue | GC 16215 |
| Glieseho katalog | Gl 449 |
| Bayerovo označení | β Vir |
| Flamsteedovo označení | 5 Vir |
| Synonyma | Zavijah, Alaraph, Minelauva, LHS 2465, CCDM J11507+0146A, FK5 445, GJ 449, IDS 11454+0219 A, NLTT 28736, PPM 158259 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zavijava (také Zavijah, β Virginis) je hvězda v souhvězdí Panny. Je to hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy F9V, což znamená, že je to bíložlutý trpaslík podobný Slunci. Zavijava má zdánlivou hvězdnou velikost +3,59 a nachází se ve vzdálenosti přibližně 36 světelných let (10,93 ± 0,03 parseků) od Země.
Charakteristika hvězdy
[editovat | editovat zdroj]Zavijava je jednou z jasnějších hvězd souhvězdí Panny. Její spektrální třída F9V ukazuje, že se jedná o hvězdu mírně teplejší a hmotnější než Slunce. Její povrchová teplota je odhadována na 6100 K, což jí dává typickou bíložlutou barvu. Hvězda má hmotnost přibližně 1,15násobku hmotnosti Slunce a její svítivost je asi 1,82krát vyšší než Slunce.
Její relativní blízkost k Zemi (35,65 světelných let) a poloha blízko ekliptiky způsobují, že může být zakryta Měsícem nebo planetami. Poslední zákryt Venuší nastal v roce 1783. Příští zákryt Venuší nastane 11. srpna 2069.[1]
Díky své stabilní svítivosti a relativní blízkosti je Zavijava občas používána jako kalibrační hvězda při měření spektrálních charakteristik jiných hvězd.
Základní údaje
[editovat | editovat zdroj]| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Hvězdná velikost | +3,59 mag |
| Absolutní hvězdná velikost | +3,41 mag |
| Rektascenze (RA) | 11h50m41,70s |
| Deklinace (DEC) | +1° 45′ 52,9910″ |
| Spektrální třída | F9V |
| Barvy hvězdy (B-V) | +0,553 |
| Vzdálenost od Země | 35,65 ± 0,09 světelných let (*10,93 ± 0,03 pc*) |
| Hmotnost | 1,15 M☉ |
| Svítivost | 1,82 L☉ |
| Teplota povrchu | 6100 K |
Vývoj hvězdy
[editovat | editovat zdroj]Zavijava je hvězda hlavní posloupnosti, která generuje energii jadernou fúzí vodíku na helium ve svém jádře. Díky své hmotnosti a stáří (přibližně 2,9 miliardy let) je považována za relativně stabilní hvězdu, která zůstane na hlavní posloupnosti ještě několik miliard let.[2]
V budoucnu se Zavijava vyvine do fáze červeného obra, když vyčerpá své zásoby vodíku. Poté skončí jako bílý trpaslík, podobně jako naše Slunce.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Název Zavijava pochází z arabského výrazu زاوية (Zāwiyah), což znamená „roh“ nebo „úhel“. V evropské tradici se hvězda občas označuje také jako Alaraph nebo Minelauva.
Zavijava byla důležitým bodem v arabské navigaci a astrologii. Hvězda se v dřívějších tradicích objevuje jako jedna z „rohů Panny“ (Cornua Virginis).[3]
Kulturní význam
[editovat | editovat zdroj]V západní astrologii byla Zavijava spojována s intelektem, moudrostí a učením. Ve starověkém Řecku a Římě byla částí souhvězdí spojovaného se sklizní a plodností.
V moderní době je Zavijava známá jako jedna z hvězd používaných při astrometrických měřeních, protože její blízkost a stabilní záření z ní činí ideální referenční objekt.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Venus Transits [online]. NASA [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
- ↑ SIMBAD Astronomical Database: β Virginis [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
- ↑ KUNITZSCH, Paul. Dictionary of Modern Star Names. [s.l.]: Sky Pub, 2006. ISBN 978-1-931559-44-7.