Žito seté
 Žito seté | |
|---|---|
 Žito seté (Secale cereale) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | lipnicotvaré (Poales) |
| Čeleď | lipnicovité (Poaceae) |
| Rod | žito (Secale) |
| Binomické jméno | |
| Secale cereale L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žito seté (Secale cereale) je obilnina z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Staroslověnský název žita je rež. Je pěstováno zejména ve východní, střední a severní Evropě. Na tato místa se žito dostalo spolu se Slovany, když končila doba bronzová. Zmínky sahají až do dob Plinia.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Je to jednoletá nebo dvouletá obilovina, která dorůstá výšky 60 až 150 cm. Ve výjimečných případech dosahuje výšky až 2 m.
Stébla jsou trsnatá, přímá, lysá a nahoře jsou pýřitá. Stébla mají 3–6 kolének, které rozdělují stéblo na jednotlivé články (internodia).
Pochvy listu jsou úzké, lysé a hnědočervené, protože jsou zbarveny antokyany. Jazýček je velmi krátký (1 mm), uťatý a jemně zoubkovaný. Ouška jsou malá, lysá a bíle zbarvena. Čepele jsou ploché a mají na líci slabě drsný povrch a bývají pokryty krátkými chloupky.
Květenství se nazývá lichoklas, který je podlouhle čárkovitý, čtyřhranný a zploštělý. Klásky rostou jednotlivě a jsou ploše přimáčknuté. Jsou složeny ze dvou až tří květů. Vrcholový klásek je zcela zakrnělý. Plevy jsou čárkovitě šídlovité, jednožilné a na ostrém kýlu jsou drsné. Kvítky jsou chráněny velkou, kýlnatou a hřebínkatě brvitou pluchou. Pluchy jsou úzké a vybíhají v silnou, drsnou a 2 až 5 cm dlouhou osinu. Mezi pluškou a pluchou jsou dvě brvité a dužnaté pleny, které objímají pestík s dlouhými bliznami. Okolo pestíku jsou tři tyčinky.[2]
Plodem je obilka. Obilky jsou neokoralé, nahé a jsou zelené nebo modrozelené.
Klíček má 4 kořínky. Žito je cizosprašná rostlina. Doba květu se pohybuje okolo 7 až 12 dní.[3]
Pěstování
[editovat | editovat zdroj]
Žito se vyskytuje ve formě ozimé a jarní. V zemědělství je upřednostňována forma ozimá. Je důležité, aby obilky neobsahovaly námel, který je jedovatý. Tato obilovina je nenáročná na přírodní podmínky. Žito odnožuje brzy na podzim. V České republice se žito vysévá od září až do poloviny října. Teplota, při které žito klíčí, se pohybuje okolo 1–2 °C. Vysévá se do písčitohlinité a hlinitopísčité půdy. Nejčastěji se pěstuje v horách v podzolových půdách – překoná i mírnou kyselost půdy. Co se týče doby kvetení, jsou nejvhodnější mírné a vlhké podmínky. Za jiných podmínek dochází například k odplavení pylu nebo nevyklíčí pylová láčka.[4]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Žito je v Česku pěstováno téměř výhradně pro využití v potravinářství. Pouze část produkce, která nedosahuje požadované kvality je zkrmována.[5]
- Většina v Česku pěstovaného žita je určena pro výrobu pekařského kvasu pro kypření a okyselení žitného, žitno-pšeničného a pšenično-žitného chleba.[6]
- V potravinářském průmyslu se dále používá k výrobě žitného perníku, kávových náhražek (žitovka, melta), žitných těstovin, sladové náhražky, alkoholických nápojů (např. whisky, režná), žitného piva (zvláště v Německu, Finsku) či ukrajinského kvasu.
- Výroba škrobu, který má využití v průmyslu.
- Uměle infikované porosty pro pěstování námele pro využití ve farmacii k výrobě léčiv.
- Odpad ze zpracování a zrno, které nedosahuje potravinářské kvality, slouží ke krmení hospodářských zvířat a zimnímu přikrmování zvěře. Žitem a žitnými výrobky by se neměla krmit drůbež, neboť je pro ni žito těžko stravitelné a kuřatům či krůťatům často způsobuje zažívací obtíže.
- Využití slámy – rohožky, došky nebo jako podestýlka, vycpávání. Žitná sláma je dlouhá a pevná, takže se tradičně preferovala v rukodělné výrobě. Výborně se hodí k pletení ošatek, zhotovování vánočních ozdob apod. Než byly nahrazeny plastovými brčky, vyráběly se ze žitné slámy slámky.
- Ozimé zelené hnojení při pěstování zeleniny (na rozdíl od řepky nebo hořčice žito není příbuzné s žádnou zeleninou).[7]
Výživa a obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Obilky žita obsahují asi 70 % sacharidů, 9–15 % bílkovin, 1,5 % tuků, minerální látky. Žito obsahuje rozpustnou vlákninu, která dokáže vázat množství vody a tím chrání sliznici střev. Významné minerální látky obsažené v žitě jsou vápník, draslík a fosfor, které mají význam pro zdravý vývoj kostí, železo – podporující krvetvorbu, síra, fluor a hořčík – na posílení imunity.[8]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]
Pro žito jsou vhodnější vyšší polohy, a proto se pěstuje především v severní a střední Evropě a také v Asii. Pěstuje se v jihozápadním Kapsku a v Severní Americe, ačkoliv pěstování mimo Evropu není zcela běžné.[9] Žito se v České republice nejvíce vyskytuje v jižních, východních a západních Čechách a to hlavně v jejich podhorských oblastech.
Příbuzné druhy
[editovat | editovat zdroj]- Secale montanum a Secale kuprijanov – Tyto druhy jsou plané, vytrvalé a silně odnožující. Klas je řídký a lámavý. Délka klasu je do 20 cm. Zrno je drobné. Tyto druhy se využívají ke křížení s pšenicí a odrůdami kulturního žita.[2]
- Secale cereale var. multicaule (Trsnaté žito, křibice) – Dříve se pěstoval především na Valašsku a byl nazýván lesní žito, svatojánské žito, křibice, škřípice, jánské žito aj. Typické je bohaté olistění, silné odnožování, delší vegetační doba, drobná zrna. Trsnaté žito bylo používáno ke šlechtění žita.[10]
Odrůdy žita
[editovat | editovat zdroj]- České žito. Klas je jehlancovitý. Zrno má tenkou slupku a je šedozelené. Toto je nejvýnosnější a nejrozšířenější odrůda.
- Stupické S II. Klas je jehlancovitý. Zrno je šedozelené až žlutavě šedozelené. Po Českém žitu je druhou nejrozšířenější odrůdou.
- Další odrůdy žita v ČR: Chlumecké, Ratbořské, Těšovské, Víglašské, Zenit, Těšovské jarní.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. www2.zf.jcu.cz [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-01.
- ↑ a b c ANTONOV; GRODECKÝ; HÁJEK; JELÍNKOVÁ-PAROULKOVÁ; KARAMAN; SCHMIDT; STUCHLÍK. Atlas obilnin československých povolených a rayonovaných odrůd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 280 s.
- ↑ DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR 1, 2. Praha: Academia, 1989. 1563 s. ISBN 80-200-0095-X.
- ↑ KUHN, Václav. Pěstování rostlin: Speciální pěstování: Učební text pro zemědělské technické a mistrovské školy oboru pěstitelského. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. 348 s.
- ↑ NEDOMOVÁ, Lenka. Pěstování žita a tritikale v Česku. Úroda [online]. Profi Press, 18. 7. 2001 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online.
- ↑ STAŇKOVÁ, Tereza. Tuky a jejich výskyt v obilovinách. Zlín. bakalářská práce. UTB ve Zlíně, Fakulta technologická. Vedoucí práce Sumczynski Daniela. Dostupné online.
- ↑ KALINA, Miroslav. Kdy vysévat zelené hnojení, které, jak dlouho ho nechat růst. iZahrádkář.cz [online]. Český zahrádkářský svaz, 3. 8. 2020 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online.
- ↑ http://www.svet-potravin.cz/clanek.aspx?id=1688&idreturn=5
- ↑ KAVINA, Karel. Obilí. Praha: Státní nakladatelství, 1930. 185 s.
- ↑ http://www.agroweb.cz/Trsnate-zito---kribice__s44x10526.html[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu žito seté na Wikimedia Commons - Galerie žito seté na Wikimedia Commons
Taxon Secale cereale ve Wikidruzích- žito seté – Skripta ČZU[nedostupný zdroj]
- Žito seté – hospodářský význam
