Žena beze stínu
| Žena beze stínu | |
|---|---|
| Frau ohne Schatten | |
 Kostým Chůvy od Alfreda Rollera pro původní premiéru Ženy beze stínu ve Vídni roku 1919 | |
| Základní informace | |
| Skladatel | Richard Strauss |
| Libretista | Hugo von Hofmannsthal |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | němčina |
| Premiéra | 10. říjen 1919 Vídeňská státní opera |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žena beze stínu (německy Frau ohne Schatten) Op. 65, je opera Richarda Strausse na libreto Hugo von Hofmannsthal, kterou vytvořil v letech 1910–1917. Premiéra proběhla 10. října 1919 ve Vídeňské státní opeře. O několik dní později proběhla premiéra v Semperově opeře v Drážďanech. Opera byla přijata rezervovaně, údajně kvůli komplikovanému a symbolickému libretu.[1]
Role a jejich představitelé při premiéře
[editovat | editovat zdroj]| Role | hlasový obor | obsazení, 10. října 1919 dirigent: Franz Schalk |
|---|---|---|
| Císař (Der Kaiser) | tenor | Karl Aagard Østvig |
| Císařovna (Die Kaiserin), dcera Keikobadova | dramatický soprán | Maria Jeritza |
| její Chůva (Die Amme) | dramatický mezzosoprán | Lucie Weidt |
| Barak, barvíř (Barak, der Färber) | basbaryton | Richard Mayr |
| Barvířova žena (Die Färberin) | dramatický soprán | Lotte Lehmann |
| Jednooký (Der Einäugige), Barakův bratr | bas | Viktor Madin |
| Jednoruký (Der Einarmige), Barakův bratr | bas | Julius Betetto |
| Hrbatý (Der Bucklige), Barakův bratr | tenor | Anton Arnold |
| Keikobadův posel (Geisterbote) | baryton | Josef von Manowarda |
| Hlas sokola (Die Stimme des Falken) | soprán | Felicie Hüni-Mihacsek |
| Zjevení mladíka (Die Erscheinung eines Jünglings) | tenor | |
| Strážce u vstupu do chrámu (Der Hüter der Schwelle des Tempels) | soprán nebo kontratenor | Sybilla Blei |
| Hlas shůry (Stimme von oben) | kontraalt | Maria Olczewska |
| hlasy nenarozených dětí, tři městští strážci, císařovnino služebnictvo, děti, duchové. | sbor | |
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]Děj před začátkem opery
[editovat | editovat zdroj]Císař na lovu pronásleduje bílou gazelu. Poté, co ji zasáhne šípem, gazela se promění v krásnou dívku. Je to zakletá dcera krále duchů Keikobada (jméno je převzato od perského mytologického krále Kai Kobada) a smrtelné ženy. Císař se do ní zamiluje a pojme ji za manželku. Ztratí ale během lovu svého sokola. Císařovna se ale nestala zcela lidskou bytostí, nevrhá stín a nemůže mít děti.
První jednání
[editovat | editovat zdroj]Přichází posel z říše stínů a sděluje chůvě, že pokud císařovna do tří dnů nezíská stín, bude se muset vrátit do říše duchů a císař zkamení. Nic netušící císař se vypravuje na lov a chce nalézt svého ztraceného sokola. Císařovna spolu s chůvou se vypravují k lidem. Přicházejí do rodiny chudého barvíře Baraka. Od jeho manželky se snaží koupit její stín a tím i její plodnost. Ozývají se hlasy barvířštiných dosud nenarozených dětí, ale obě ženy nakonec uzavřou obchodní smlouvu.
Druhé jednání
[editovat | editovat zdroj]
Inscenační historie
[editovat | editovat zdroj]Premiéra opery proběhla 10. října 1919 ve Vídeňské státní opeře pod taktovkou Franze Schalka a v režii Hanse Breuera. Roli císařovny zpívala zpěvačka českého původu Maria Jeritza.
Téhož roku uvedla dílo Semperova opera v Drážďanech, dirigentem byl Fritz Reiner.
Roli barvířky často zpívala česká sopranistka Ludmila Dvořáková.[2]
- 2013 – Bavorská státní opera, Mnichov. Dirigent Kirill Petrenko, režie Krzysztof Warlikowski, scéna a kostýmy Małgorzata Szczesniak, světla Felice Ross, sbormistr Sören Eckhoff.(premiéra 21. listopadu 2013) [3]
- 2017 – Musiktheater v Linci (Musiktheater Linz); opera byla uvedena v nové budově pod taktovkou nastupujícího nového ředitele Markuse Poschnera (premiéra 30. září 2017).[4]
- 2019 – Vídeňská státní opera, dne 25. května 2019 byla opera uvedena v novém nastudování při příležitosti 150. výročí otevření Vídeňské opery. V hlavních rolích vystoupili: Císař (Stephen Gould), Císařovna (Camilla Nylund), Chůva (Evelyn Herlitzius), Posel duchů (Sebastian Holecek), Barvíř Barak (Wolfgang Koch), Barvířka (Nina Stemme) a další. Dále účinkoval sbor a orchestr Vídeňské státní opery, provedení řídil Christian Thielemann.[5][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KENNEDY, Michael. Richard Strauss : man, musician, enigma. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. 451 s. Dostupné online. ISBN 0521027748, ISBN 9780521027748. OCLC 70844553
- ↑ WEIMANN, Mojmír. Ludmila Dvořáková, poslední z velkých českých primadon 20. století [online]. Opera Plus, 2015-07-31 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ BRABEC, Zbyněk. Nová žena bez stínu v Mnichově. Hudební Rozhledy [online]. [cit. 2019-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-01.
- ↑ FUCHS, Jiří. Mnohanásobné bravo. Žena beze stínu zahájila v Linci šéfovskou éru Markuse Poschnera [online]. Opera Plus, 2017-10-02 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Die Frau ohne Schatten. upstream.wiener-staatsoper.at [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ VAŠATOVÁ, Jana. Vídeňská státní opera slaví 150 let. D-dur [online]. Český rozhlas, 2019-05-23 [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žena beze stínu na Wikimedia Commons
