Žebnice
| Žebnice | |
|---|---|
 Fara | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Plasy |
| Okres | Plzeň-sever |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°57′19″ s. š., 13°23′35″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 158 (2021)[1] |
| Katastrální území | Žebnice (5,88 km²) |
| Nadmořská výška | 435 m n. m. |
| PSČ | 331 01 |
| Počet domů | 61 (2021)[2] |
  Žebnice | |
| Další údaje | |
| Web | www |
| Kód části obce | 195685 |
| Kód k. ú. | 795682 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žebnice (dříve též Šebnice, německy Schebnitz, Zebnitz[3]) jsou vesnice, část města Plasy v severovýchodní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží dva kilometry severně od Plas. Její katastrální území měří 587,98 ha. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První archeologické doklady o slovanském osídlení místa a svatyni pocházejí z 9. století a byly objeveny v letech 2003–2005 pod kostelem.[zdroj?] Roku 1250 patřila Žebnice mezi 11 vsí, které papež Inocenc IV. potvrdil mezi statky plaského kláštera. Roku 1346 ji opat Jakub I. za roční nájemné postoupil jistému Gerhardovi a jeho manželce.[4][5]
Další písemná zmínka o vesnici Zebnycz s kostelem pochází z roku 1352,[3] z rejstříků papežského desátku.[6] Potvrzuje, že patřila ke statkům kláštera cisterciáků v Plasích a zůstala jím až do zrušení kláštera v roce 1785.
Roku 1396 se připomíná rytíř Mikuláš ze Žebnice.[3] Roku 1421 ves od krále Zikmunda Lucemburského získal Burian I. z Gutštejna, který ji připojil k hradu Bělé. Roku 1421 táhlo Žižkovo vojsko od Plzně do Plas přes Žebnici a pravděpodobně kostel poškodilo.[7] Roku 1480 byl Jakub ze Žebnice purkrabím hradu Rabštejna.[8] V roce 1530 plaský opat Bohuslav Žebnici vyplatil, dále až do zrušení kláštera patřila k Plasům.[9]
V roce 1741 byla vystavěna nová fara. Kámen ze staré fary byl použit na stavbu školy uprostřed vsi.[zdroj?]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Žebnice sousedí na jihu s městem Plasy a na západě se vsí Horní Hradiště. V hlubokém zalesněném údolí okolo Žebnického potoka nazývaném Peklo je malý podzemní vodopád vysoký asi dva metry. Na východ od vsi leží samota Sokolka. Vsí protéká Žebnický potok.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 414 | 429 | 397 | 390 | 356 | 320 | 299 | 220 | 214 | 204 | 194 | 203 | 182 | 176 | 158 |
| Počet domů | 52 | 54 | 53 | 53 | 55 | 56 | 60 | 62 | 55 | 53 | 49 | 60 | 60 | 61 | 61 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení plaského kláštera majetek spravoval Náboženský fond českého gubernia, po zrušení patrimoniální správy roku 1850 se obec osamostatnila.[zdroj?] Při sčítání lidu v letech 1869–1980 byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Kralovice, ale v roce 1950 v okrese Plasy a v letech 1961–1980 v okrese Plzeň-sever. Od 1. července 1980 jsou částí města Plasy v okrese Plzeň-sever. V letech 1869–1910 k obci patřilo Horní Hradiště.[12]
Školství
[editovat | editovat zdroj]První škola sídlila v domě čp. 37 pod kostelem, který shořel roku 1910. Samostatná obecná škola byla otevřena na základě dekretu císařovny Marie Terezie roku 1741 a postavena roku 1742. Její kronika byla založena po vystavění nové budovy roku 1884 a je důležitým pramenem k dějinám celé obce.[13][14] Nová školní budova byla postavena v letech 1897–1898.
Společnost
[editovat | editovat zdroj]Každoročně se ve vsi koná řada společenských a neobvyklých sportovních akcí:
- závod traktorů do vrchu zvaný Traktoriáda
- sporty: pétanque, surfování, lyžování za autem (autoskijering), sáňkování v křesle za autem, surfování na sněhu a další
Společenské akce:
- dětský karneval, masopust, taneční zábavy a turnaje
- Mnohým akcím slouží hospoda U Hasiče.[zdroj?]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Původní vrcholně gotický kostel kostel svatého Jakuba Většího byl v letech 1784–1785 nahrazen barokní stavbou s pravoúhlým presbytářem.[15] Ze staršího kostela se dochoval jen trojboký presbytář.[16]
- Barokní budova fary s mansardovou střechou je datovaná na desce supraporty severního vchodu letopočtem 1741.
- Budova základní školy z roku 1897–1898
- zbytky tvrze Šebíkov ve stejnojmenném lese
- hraniční kámen ve zdi stodoly u čp. 25
- unikátní původní soubor dřevěných lidových staveb s kamennými základy (domy čp. 31 a 34)
- v ohradní zdi je vsazen smírčí kříž
Na cestě Plasy–Kralovice se nacházejí
- kamenné barokní sochy sv. Jana Nepomuckého (1759) a sv. Judy Tadeáše (1767)
- jeden z největších smírčích křížů v Evropě.[zdroj?]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ a b c PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 819.
- ↑ ČECHURA, Jaroslav. Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt. In: Právně historické studie 26. Praha: Academia, 1984. ISSN 0079-4929. S. 35–72.
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182.
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Registra Decimarum Papalium, čili, Registra desátků papežských z dioecezí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 107 s. S. 44.
- ↑ Prameny dějin českých = Fontes rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler, Jan Gebauer, Jaroslav Goll. Svazek V. Praha: Nákladem nadání Františka Palackého, 1893. 644 s. S. 472–473.
- ↑ Guberniální listiny (993) 1261–1937 Inventář. Příprava vydání Karel Beránek, Věra Beránková. Praha: Státní ústřední archiv, 1975. Kapitola Listina sign. 421 z 1. července 1480.
- ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres kralovický. Svazek XXXVII. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1912. 272 s. Dostupné online. S. 259–264.[nedostupný zdroj]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 675, 153. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ Kronika obecné školy 1884–1940. Žebnice: Porta fontium, 1884–1940. Dostupné online.
- ↑ Kronika obecné a národní školy 1940–1954. Žebnice: Porta fontium, 1940–1954. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401.
- ↑ KORELUS, Pavel. Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu. Plzeňský deník.cz [online]. 2009-08-04 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401.
- CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182.
- POLÁK, Josef. Pamětní kniha obce Žebnice. Archivní zpravodaj. 1996, čís. 1, s. 5–6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žebnice na Wikimedia Commons - Žebnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Osadní webové stránky
