Švédská loupež uměleckých děl v Praze
| Pražská loupež umění | |
|---|---|
 Obléhání Prahy švédskými vojsky, 1648 | |
| Základní informace | |
| Datum | 1648 |
| Stát |  České království |
| Místo | Pražský hrad |
| Výsledek | Krádež uměleckých děl |
| Typ | loupež uměleckých předmětů |
| Organizátor | Kristýna Švédská |
| Účastníci | Karel X. Gustav |
Pražská loupež umění označuje uloupení velkého množství hodnotných uměleckých předmětů švédskými vojenskými jednotkami během obléhání Prahy švédskými vojsky na konci třicetileté války. Uloupené předměty poté byly odvezeny do Švédska.
Vojenská situace
[editovat | editovat zdroj]Ačkoli jednání vestfálského míru se již v létě 1648 chýlila k závěru, na některých místech se stále ještě bojovalo, jednalo se však spíše o menší střety, neboť velké bitvy z počátečních fází třicetileté války již povětšinou odezněly. Porážka císařské armády v bitvě u Jankova 6. března 1645 oslabila obranu natolik, že švédská armáda vedená generálem Königsmarckem 26. července 1648 v coup de main obsadila Malou Stranu.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]
Poté, co švédská královna Kristýna 5. srpna obdržela zprávu o úspěšném dobytí pražské Malé Strany, napsala obratem svému bratranci, falckraběti Karlu X. Gustavovi, od října 1648 vrchnímu veliteli švédské armády, dopis s prosbou, aby pražskou císařskou sbírku umění „vyhradil“ pro švédskou korunu. Krátce nato Kristýna dalším dopisem Karlu Gustavovi výslovně nařizuje, aby nejcennější kusy sbírky císaře Rudolfa II. „vzal do úschovy“.
Požadované předměty měly být dopraveny po Vltavě a Labi do Meklenburska a následně po Baltském moři do Švédska. Königsmarck byl mezitím instruován, aby se osobně postaral o archiv, knihovny a umělecké cennosti, a to i stran logistiky.[1] Na mírových jednáních v Münsteru podali císařští vyslanci sice důrazný avšak neúspěšný protest. Koncem listopadu 1648 umělecké předměty dorazily do pevnosti Dömitz, kde byly uloženy na zimu. 20. ledna 1649 bylo nařízeno, aby byla kořist převezena přes Baltské moře, jakmile to podmínky umožní. 14. dubna dorazil lup do Stockholmu a následně byly mnohé z obrazů distribuovány do královských paláců v okolí Stockholmu. Velká část z nich je v současnosti vystavena v Gripsholmském paláci. Po své abdikaci v roce 1654 si královna Kristýna si s sebou velkou část uměleckých předmětů, zejména obrazů, vzala s sebou do exilu v Římě. Tuto část dřívější pražské sbírky její dědicové po její smrti prodali a skončila v orléánské sbírce francouzského regenta Filipa II.
Kořist
[editovat | editovat zdroj]Uloupeny a odvezeny byly při pražské loupeži nejen cennosti z Pražského hradu, nýbrž také z některých hradčanských a malostranských paláců. Tak řádění Švédů padla za oběť například významná rožmberská knihovna. Dokonce byly odmontovány a ukradeny bronzové plastiky rudolfinského dvorního umělce Adriaena de Vries ze zahrad Valdštejnského paláce.[2]
Švédové měli zájem hlavně o slavnou uměleckou sbírku císaře Rudolfa II., která byla v celé tehdejší Evropě považována za ztělesnění panovnického uměleckého chápání. Ačkoli bylo bezprostředně po smrti Rudolfa II. a krátce před válkou nebo na jejím začátku několik předmětů z jeho kabinetu kuriozit převezeno do Vídně, dostalo se přesto Švédům do rukou více než 700 obrazů, včetně četných děl císařského komorního malíře Franse Leuxe.[3] Mezi uloupenými cennými rukopisy vynikají Codex Argenteus a Codex Gigas, známý jako Ďáblova bible.
Celkově se po pražském rabováním do rukou Švédů dostalo na 500 obrazů, 70 bronzových soch, 370 vědeckých přístrojů, 400 indických kuriozit, stovky korálů, slonoviny, drahých kamenů, jantarů apod. Později byla uloupena také knihovna Rudolfa II. Mezi uměleckými předměty byla díla světových mistrů, jako např. Leonarda da Vinciho, Rafaela, Tiziana, Corregia, Tintoretta, Rubense, Paola Veroneseho, Caravaggia, Breughela, Cranacha, Dürera či Hieronyma Bosche[4].
24 hodin po skončení rabování byl podepsán vestfálský mír o ukončení třicetileté války.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Susanne Tauss, "...daß die Räuberei das alleradeligste Exercitium ist...". Kunstschätze als Beute im Dreißigjährigen Krieg, in: Klaus Bußmann, Heinz Schilling, 1648. Krieg und Frieden in Europa. Ausstellungskatalog zur 26. Europaratsausstellung anläßlich des 350jährigen Jubiläums zum Westfälischen Frieden (Münster, Osnabrück 1999), Sbírka textů II, str. 286.
- ↑ Thomas DaCosta-Kaufmann, Höfe, Klöster und Städte. Kunst und Kultur in Mitteleuropa 1450–1800 (Köln 1998), 279.
- ↑ Walter F. Kalina: Ferdinand III. und die bildende Kunst. Ein Beitrag zur Kulturgeschichte des 17. Jahrhunderts (Dissertation Universität Wien 2003), S. 231 f.
- ↑ Vrátit kořist? Nemáme nárok na www.severskelisty.cz
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prager Kunstraub 1648 na německé Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Walter F. Kalina: Kaiser Ferdinand III. und die bildende Kunst. Ein Beitrag zur Kulturgeschichte des 17. Jahrhunderts. Dissertation, Universität Wien, 2003.
- Susanne Tauss: „...daß die Räuberei das alleradeligste Exercitium ist...“. Kunstschätze als Beute im Dreißigjährigen Krieg, in: Klaus Bußmann, Heinz Schilling, 1648. Krieg und Frieden in Europa. Ausstellungskatalog zur 26. Europaratsausstellung anläßlich des 350jährigen Jubiläums zum Westfälischen Frieden (Münster, Osnabrück 1999), Textband II.
- Jenny Öhman (Uddevalla): Die Plünderung von Prag 1648: Eine schwedische Perspektive in: Frühneuzeit-Info 26, 2015, S. 240–248.