Štefan Nejeschleba
| Štefan Nejeschleba | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. března 1934 Radošovce u Senice  Československo |
| Úmrtí | 21. ledna 2014 (ve věku 79 let) ? Česko |
| Povolání | malíř a sochař |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štefan Nejeschleba (31. března 1934 Radošovce u Senice, Slovensko – 21. ledna 2014) byl český malíř a sochař slovenského původu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako druhé dítě rodičům Márii (rozené Michaláčové) a Jánovi Nejeschlebovým v obci Radošovce, okres Senica. Byl autodidakt. Od dětství rád maloval.
Vyučil se malířem písma a pracoval v propagační dílně. Jeho touha po vlastním výtvarném vyjádření (nejen malbou) ho přivedla do sochařského družstva v Piešťanech. V roce 1958 byl členem restaurátorského kolektivu v Bratislavě. Zde se podílel na restaurátorských pracích na Dómu sv. Martina, morového sloupu a Reduty, dále na barokním kostele v Trenčíně a jiných stavbách chráněných památkovým úřadem.
Od roku 1958 začal při práci soukromě navštěvovat ateliér sochaře prof. Fraňa Štefunka na Akademii výtvarných umění a ateliér malíře prof. Jána Mudrocha.
Začíná s vlastní tvorbou a věnuje se nejen malbě, ale i sochařské práci. Vytváří exteriérové a interiérové plastiky ze dřeva a kamene.
Do tohoto období patří např. i rozsáhlý cyklus obrazů z Českého ráje, ale i obrazy, o nichž lze říci, že: „Fantaskno uměleckého díla nutno chápat jako výtvor ducha a že tento básnický výtvor, vnitřně nadřazený, je často nepostižitelný.“[1]
Dominantní postavení mají i dekorativní dřevěné reliéfy, které působí někdy až malířsky, často jakoby potírají hmotnost a podstatu daného materiálu – dřeva. Po námětové stránce vychází Nejeschleba mnohdy ze stylizovaných biologických tvarů, které podřizuje rytmu dekorativního řádu. Jindy vychází z konkrétní reality schematizované a převedené do plochy (např. panorama Ještědského hřebenu), které jsou často přípravným momentem k tvorbě malířské a ještě víc sochařské. Autor v nich proto může volně vycházet ze své imaginace.[2]
Po příchodu do Liberce roku 1960 začal pracovat v Divadle F. X. Šaldy a snažil se zapojit do práce zdejší pobočky SČVÚ, jejímž kandidátem se v roce 1968 stal. Od roku 1990 byl členem a v roce 2000 se stal členem mezinárodní organizace výtvarných umělců IAA AIAP UNESCO.
Realizace v architektuře (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1974 – Dívka a Chlapec, plastiky pro ZDŠ ve Velkých Hamrech
- 1975 – Reliéf ve vstupním prostoru Geodézie v Jablonci nad Nisou
- 1978 – Květ, plastika v Liberci, Šaldova křižovatka
- 1984 – Slunečnice, plastika v rekreačním středisku Skloexportu v Doksech
- 1984 – Lípa, dělicí plastika pro ZDŠ Mšeno III. v Jablonci nad Nisou
- 1985 – Strom, reliéfní plastika v obchodním domě v Mostě
- 1985 – Slunce, pískovcová plastika v OS v Chomutově – Jirkově
- 1986 – Dekorativní plastika ve vstupním prostoru Telekomunikací v České Lípě
- 1987 – Dekorativní plastika na poště ve Frýdlantu v Čechách
- 1989 – Rodina, betonová plastika v Liberci, Ruprechtická ul.
- 1997 – Sestry, Madona, dvě reliéfní plastiky pro a.s. Janeba Evžen v Liberci
- 1998 – Gotická madona ve vstupním prostoru domu Karla Urbana v Torontu
Samostatné výstavy (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1959 – Košťálov, škola (s Vladimírem Komárkem)
- 1960 – Semily
- 1970 – Liberec, Severočeské muzeum (se Zdeňkem Přibylem)
- 1980 – Liberec, Dílo
- 1997–1998 – Liberec, Universal banka (stálá expozice)
Kolektivní výstavy (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1969 – Liberec
- 1975 – Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, České Budějovice
- 1976 – Liberec, Oblastní galerie
- 1978 – Žitava
- 1984 – Teplice
- 1987 – Liberec, Oblastní galerie, Výtvarní umělci Liberecka
- 1994 – Liberec, Výtvarní umělci Liberecka po roce 1945
- 2000 – Praha, Průmyslový palác, Salon
Ukázka z tvorby
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava 2002. IX. Ml-Nou, s. 222-223.
- KARPAŠ, Roman. Liberecká unie výtvarných umělců: Z historie výtvarných organizací na Liberecku: Seznam členů Liberecké unie výtvarných umělců: Výtvarní umělci působící na Liberecku po roce 1945. Liberec: Liberecká unie výtvarných umělců, 1994. 56 s.
- Výstava Š. Nejeschleby. Vpřed 6. 8. 1976.
- JIRÁNEK, Miloš. Práce jsou mé žně: O libereckém výtvarníku Štafanu Nejeschlebovi. Průboj 15. 9. 1976.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefan Nejeschleba na Wikimedia Commons - www.nejeschleba.cz Památka na Štefana Nejeschleba
- Štefan Nejeschleba v informačním systému abART
- Štefan Nejeschleba na projektu Vetřelci a volavky
- Po umělci zbyly stovky obrazů či plastik, vdova je chce rozdat
