Přeskočit na obsah

Štěpán z Tetína

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Komentář: příliš mnoho odkazů na prameny – chybí sekundární zdroje; je nutno oddělit reference a poznámky
Štěpán z Tetína
Narození13. století
Úmrtí1338
Povolánínotář
Funkcenejvyšší zemský písař Království českého (1348–1382)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Štěpán z Tetína (před 1290? – 1338) byl český šlechtic, zemský notář, nejvyšší písař Království českého za vlády Jana Lucemburského. Byl pravděpodobně bratr Jana Volka (ze strany matky Anežky), nemanželského syna českého krále Václava II. Od Štěpána z Tetína odvozuje svůj původ rod pánů z Tetína.

Majetek

[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. června 1321 založil emfyteutickým právem[pozn. 1] vsi Dušníky, Dubenec, Rosovice, Kytín, Dobříš, Knín a Libčice a toto založení osvědčil dvěma listinami, vydanými na jeho sídelním hradě Tetíně.[2] V letech 1321 až 1337 držel Březovou Lhotu spolu s Tetínem, Mníškem a Dobříší ve svém vlastnictví k tomu si 15. března 1322 pronajal od vyšehradské kapituly bývalý špitál při kostele Panny Marie před Týnem (budova pozdější Týnské fary.[3] Dne 7. listopadu 1326 společně s prvorozeným synem, mělnickým proboštem Jindřichem, slíbili vyšehradské kapitule roční plat ze zboží v Zahrádkách[4] a zaručili se za dluh probošta Jana Volka.[5] Počínaje touto listinou přestal Štěpán používat přídomku z Tetína a dále se tituloval pouze jako notarius terrae. Dne 10. listopadu 1326 probošt Jan zastavil Štěpánovi na deset let vesnici a tvrz Tatce, přičemž ho v příslušné listině nazval nepotem nostrum. Královská listina z roku 1331 Štěpána připomíná jako purkrabí hradu Lichnice.[6] O pět let později, v roce 1336 se s některými dalšími českými pány zúčastnil výpravy markraběte Karla do Tyrolska[7] a 12. března 1338 směnil s křížovníky háj Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín,[8] přičemž na pečeti přivěšené k této listině je predikát „z Děvína“, vážící se k hradu Děvín nad Zlíchovem, který Štěpán nedlouho předtím vystavěl.[9]

V roce 1338 je v zachovalém zlomku pohořelých zemských desk zaznamenáno, že zemřelý zemský notář Štěpán daroval klášteru svatého Tomáše na Malé Straně ves Březovou čili Lhotku.[10] V klášteře svatého Tomáše na Malé Straně založil kapli svatého Filipa a Jakuba v jehož ambitu byl pohřben.

Erb

[editovat | editovat zdroj]

Erbovní figurou Štěpána z Tetína a jeho potomků byl býk či spíše vůl,[11] černý na stříbrném štítu. U pánů z Ronovce pak na modrém štítu černý býk se zlatou zbrojí (rohy a kopyta).[12]

Potomci Štěpána z Tetína

[editovat | editovat zdroj]
  • Jindřich (kolem roku 1300 –- † 1348), prvorozený syn Štěpána z Tetína
    • Poprvé zmiňován v listině z 8. července 1320 jako probošt mělnický.[13]
    • 1338 převzal úřad nejvyššího zemského písaře.
    • 10. června 1340 se připomíná jako zemský notář, probošt mělnický.[14]
    • V letech 1341 až 1343 vykonával navíc funkci kancléře markraběte Karla.[15]
    • Na podzim roku 1341 byl zvolen proboštem pražským[16]
    • V roce 1342 potvrdili Jindřich, Jan a Mikuláš směnu háje Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín z roku 1338[17]
    • Před rokem 1348 prodal spolu s bratry tetínské zboží Karlovi IV., který je přičlenil k nově vytvořenému dominiu karlštejnskému.[18]
    • Naposledy se připomíná v královských listinách z 27. srpna 1348.[19]
  • Markéta, dcera Štěpána z Tetína, pohřbená v ambitu svatotomášského kostela.[20]
  • Jan (Ješek) († mezi 1393–1397) (z Tetína, Makotřas, Zlíchova, Ronovce)
    • v roce 1342 potvrdili Jindřich, Jan a Mikuláš směnu háje Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín z roku 1338[17]
    • V roce 1351 Jan ze Zlenic zastavil hrad Zlenice bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína.
    • 21. července 1356, Štěpán, kanovník pražský a zemský notář a jeho bratr Ješek, používající v tomto případě predikátu "z Makotřas" prodali pražskému měšťanu Zejdlinovi plat na Zlíchově a Makotřasích.[21] Zároveň oba vykonávali podací právo v blízkých Lidicích.[22]
    • Mezi lety 1361 - 1376 prodali bratři Štěpán a Ješek hrad Děvín kartouzskému klášteru na Újezdě.[23]
    • 1. prosince 1362 udělil Janovi nejvyšší maršálek Čeněk z Lipé a jeho syn Jindřich jako léno hrad Ronovec ve východních Čechách,[24] od té doby se píše z Ronovce.
    • 20. července 1364 vykonával podací právo v kostele v Dolní Krupé.[25]
    • Jan vlastnil i některé drobné středočeské reality, patrně součást otcovského dědictví. Šlo zejména o ves Bynice u Říčan, k níž se váže zajímavý zápis ve vizitačním protokole Pavla z Janovic: "Tomáš a Mořic, obyvatelé a radní ve vsi Čestlice vypověděli, že vznešený pan Jan z Ronovce, ačkoli má legitimní choť, vystřídal mnoho milenek, z nichž poslední Elišku řečenou Beznoska si drží jako hospodyni ve svém bynickém dvoře, jezdí za ní a má s ní dospělého syna. Kromě toho prý umístil v Bynicích i další svou milenku Kunhutu, jež s ním dříve žila na Ronovci. Další svědek, čestlický farář Jakub k tomu podotkl, že Eliška řečená Beznoska je navíc vdaná a její manžel rovněž žije v Bynicích.[26]
    • V roce 1382 vystoupil proti královské odúmrti ve Vysočanech, kde jeho zemřelý bratr Štěpán vlastnil nějaký majetek, jménem pozůstalé vdovy Kateřiny a jejího syna Jana, kteří jsou v této souvislosti uvedeni s predikátem z Přítočna.
    • V roce 1383 obhajoval Jan z Ronovce jménem svým i Kateřiny a Jana z Přítočna prodej ročního platu v Hospozíně.[27]
    • Naposledy se připomíná v roce 1393, kdy vystupuje společně se svým stejnojmenným synem Janem jako patron kostela v Dolní Krupé.[25]
  • Mikuláš († po roce 1342)
    • v roce 1342 potvrdili Jindřich, Jan a Mikuláš směnu háje Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín z roku 1338.[17] Tato listina je poslední zmínkou o Mikulášovi, který patrně záhy po tomto datu zemřel.[28]
  • Štěpán († 2. 7. 1382)
    • 17. března 1351 poprvé připomínán jako vykonavatel úřadu zemského písaře (po Jindřichově smrti), uváděn jako pražský kanovník.
    • V roce 1351 Jan ze Zlenic zastavil hrad Zlenice bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína.
    • 3. dubna 1352 se v papežské listině připomíná jako farář v moravských Jaroměřicích.[29]
    • 21. července 1356, Štěpán, kanovník pražský a zemský notář, a jeho bratr Ješek, používající v tomto případě predikátu z Makotřas prodali pražskému měšťanu Zejdlinovi plat na Zlíchově a Makotřasích[21] Zároveň oba vykonávali podací právo v blízkých Lidicích.[22]
    • Mezi lety 1361 - 1376 prodali bratři Štěpán a Ješek hrad Děvín kartouzskému klášteru na Újezdě.[23]
    • V roce 1367 držel prebendu ve Ctiněvsi, Zátvoře a Sobíně..[30]
    • V roce 1371 držel obedience v Auněticích[30]
    • Ve vizitačním protokole pražského arcijáhna Pavla z Janovic, vzniklém v letech 1379 - 1382 uvádí unhošťský farář Jakub, že zemský notář Štěpán si ve Velkém Přítočně drží konkubínu Kateřinu, jíž často navštěvuje a s níž má tři nebo čtyři děti.[31]
    • Naposledy se připomíná mezi dalšími zemskými úředníky v roce 1382.
    • Manželka Kateřina se jako vdova po Štěpánovi naposledy připomíná v roce 1391.[32]

Další členové rodu

[editovat | editovat zdroj]
  • Jan z Ronovce, syn Jana z Ronovce
    • V květnu 1397 vystupuje jako patron kostela v Dolní Krupé jako „Johannis de Ronowicz alias de Sunnenburg“.[25]
    • Po smrti Jindřicha z Lipé na počátku 15. století během dědických sporů z Ronovce vypuzen a dále žil jako člen bojových šlechtických družin, nezřídka se zabývajících i loupežnictvím[33]
  • Petr z Ronovce, syn Jana z Ronovce
    • Po smrti Jindřicha z Lipé na počátku 15. století během dědických sporů z Ronovce vypuzen a dále žil jako člen bojových šlechtických družin, nezřídka se zabývajících i loupežnictvím.[33]
  • Jan z Přítočna, syn Štěpána a Kateřiny
    • 1380 uváděn jako student pražské univerzity.
    • Naposledy se připomíná v roce 1405[18]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ (latinsky) Stephanus de Tetin, nepos Johannis, praepositi Wyssegradensis ecclesiae, cancellarii regni Bohemie[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Bohemiae et Moraviae III.290/696 a 291/697
  2. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.290/696 a 291/697
  3. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.311/765
  4. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.481/1238
  5. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.480/1237
  6. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.714/1831 (táž listina s chybným datem 1321 je otištěna na s. 276 pod č. 655)
  7. ↑ SPĚVÁČEK, Josef. Karel IV. Život a dílo. Praha: Svoboda, 1979. 720 s. S. 122. 
  8. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.211/526
  9. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého VIII.. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1891. 318 s. Dostupné online. S. 296. 
  10. ↑ Reliquiae tabularum terrae I.408 (pozůstatky desk zemských)
  11. ↑ I. Hlobil: Přemyslovec ..., op. cit. 3, s. 480 správně vydedukoval spojitost mezi touto erbovní figurou a přídomkem Přemyslovce Jana.
  12. ↑ Mysliveček, Milan. Erbovník str. 22
  13. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III. 244/593
  14. ↑ Reliquiae tabularum terrae I.408 (Pozůstatky desk zemských)
  15. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.394/990 (24. srpna 1341) a 522/1296 (14. července 1343), první z těchto listin též CDM VII.248/347
  16. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.411/1029 V listině z 23. října 1341 je nazýván "Henrici, prepositi Melnicensis pro tunc electi in prepositum Pragensem".
  17. ↑ a b c Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.479/1200
  18. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého VI.. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1891. 318 s. Dostupné online. Kapitola op. cit. 6, s. 40. 
  19. ↑ Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae V/2.227/453, 232/457, 234/458
  20. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy II. svazek. Praha: Nákladem knihkupectví Fr. Řivnáče (Antonína Řivnáče), 1892. 570 s. S. 119. (latinsky) 
  21. ↑ a b Archiv český XXVIII.386
  22. ↑ a b Libri confirmationum I.9
  23. ↑ a b Staletá Praha. Praha: Panorama, 1988. 230 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-03. S. 57.  Archivováno 3. 3. 2014 na Wayback Machine.
  24. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého XII.. Praha: Nákladem F. Šimáčka, 1900. 345 s. Dostupné online. S. 249. 
  25. ↑ a b c „Jesconis Senioris de Summerburg et Johannis filij ipsus“. LC V.172. Jan tu vykonával podací právo již 20. července 1364. LC I/2.50. V květnu 1397 vystupuje jako patron kostela už jen samotný „Johannis de Ronowicz alias de Sunnenburg“ - pravděpodobně Jan mezitím zemřel a zde se jedná o jeho stejnojmenného syna. LC V.284
  26. ↑ Visitační protokol ..., op. cit. 53, s. 288 – 289
  27. ↑ Archív český XXXI.367
  28. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 346. 
  29. ↑ Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia I.755/1465
  30. ↑ a b TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy V. svazek. Praha: Řivnáč 270 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 122.  Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  31. ↑ HLAVÁČEK, Ivan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Visitační protokol pražského arcijáhenství pražského arcijáhna Pavla z Janovic z let 1379-1382. Praha: Pragae : Academia, 1973. 529 s. 
  32. ↑ Archiv český XXXI.72
  33. ↑ a b ŠTĚPÁN, V. Andělové z Ronovce. Havlíčkův Brod: Havlíčkobrodsko, 1997. 116 s. ISBN 978-80-7304-089-5. Kapitola Původ rodu je tu ovšem podán značně zmateně, neboť autor spojil oba Štěpány z Tetína otce i syna v jedinou osobu, s. 153–157. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • STARÝ, Marek. Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potomstvo. Genealogické a heraldické listy. 1999, roč. 19, čís. 3–4, s. 27–37. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1212-9631. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štěpán_z_Tetína&oldid=23845487“