Špičácký tunel
| Špičácký tunel | |
|---|---|
 Severní portál tunelu | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Místo | pod vrchem Špičák, vesnice Špičák |
| Provozovatel | Správa železnic |
| 1. portál | severní (brčálnický) (cca 840 m n. m.) |
| 2. portál | jižní (špičácký) (cca 845 m n. m.) |
| Provozní délka | 1747 m |
| Rozchod kolejí | 1435 mm (normální rozchod) |
| Počet dopr. tubusů | 1 |
| Počet kolejí v tubusu 1 | stavebně 2, položena a provozována 1 |
| Maximální rychlost | 60 km/h |
| Výstavba | |
| Zahájení stavby | 1874 |
| Dokončení | 1877 |
| Délka tubusu 1 | 1747 m |
| Lokalizace | |
| Souřadnice | 49°10′17,42″ s. š., 13°13′12,82″ v. d. |
  Špičácký tunel | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Špičácký tunel je železniční tunel na trati Plzeň – Železná Ruda v km 7,862–9,610, mezi dnešní zastávkou Hojsova Stráž-Brčálník a stanicí Špičák a je jejím největším objektem.[1] Byl postaven v letech 1874–1877, slavnostně otevřen 11. října 1877 a doprava přes něj zahájena 20. října téhož roku. Proražení tunelu bylo nezbytné pro překonání horského pásma Šumavy a přivedení železnice – tehdejší odbočky Plzeňsko-březenské dráhy do Železné Rudy a její napojení na trať Deggendorf – Železná Ruda. Tunel má délku 1747 m a v době jeho dokončení se jednalo o nejdelší tunel v Rakousko-Uhersku. Až do roku 2007 byl nejdelším železničním tunelem v Česku, poté byl předstižen Březenským tunelem, který je o 11 m delší.[2] Otevřením Ejpovického tunelu (4150 m) v roce 2018 se Špičácký tunel posunul na 3. příčku.[3]
Velikost a poloha tunelu byly významně ovlivněny volbou tratě, překonávající Šumavu pod sedlem mezi Špičákem a Pancířem – v úvahu přicházely dvě varianty, jedna s kratším tunelem o délce 890 m (měl ležet severovýchodněji, o něco výše), ale s obtížnější stavbou tratě na vysokých, těžko přístupných odlesněných svazích, v zimě se sněhovými závějemi a také obtížnější údržbou. Proto byla realizována varianta s delším tunelem. Tomu odpovídala i cena 1,800 mil. zlatých (v přepočtu cca 216 milionů Kč).[4]
Tunel byl ražen převážně ve svorech a svorových rulách, s vložkami grafitu, dolomitického vápence a granitovými žilami.
Při stavbě byla používána v tehdejší době dostupná technika, ovšem s velkým podílem ruční práce – např. při vrtání otvorů pro odstřel dynamitem, z důvodu drahé instalace již v úvahu přicházejících strojních vrtaček značky Brandt a také jejich nákladného provozu vzhledem k nedostatku vody pro jejich pohon. Při odstřelu se spotřebovalo na 90 t dynamitu.[5]
Řízením a výstavbou tunelu byl pověřen Karl Pascher von Osserburg. Pro stavbu tunelu byla stanovena doba 30 měsíců, a proto byla práce prováděna celkem ze 6 pracovišť – dvou z portálů a po dalších dvou ze šachet, vyhloubených ve vzdálenosti 650 m od portálů – severní hluboké 127 m a jižní 112 m.[5] Pro ražby bylo projektováno jednotné použití anglické tunelovací metody, spočívající ve vyražení nejprve spodní štoly a potom jejího postupného rozšiřování. Při realizaci však byla vzhledem k rozdílným geologickým podmínkám a vlastnostem hornin tato metoda používána jen při ražbě ze severního portálu, zatímco ostatní ražby byly prováděny rakouskou tunelovací metodou – u této metody byla nejprve vyražena spodní směrová štola, z níž se zálomem přešlo ke stropu, k ražbě horní směrové štoly a z ní se poté razil zbytek profilu, přičemž se pracovalo v několika pasech najednou.[6]
Tunel byl obezděn pouze částečně, aby se zabránilo padání menších nebo větších kusů hornin, jak to odpovídalo tehdejším požadavkům na bezpečnost provozu tunelových staveb. Podle poměrů v tunelu byla určena volba stavebních materiálů (např. kvádry, lomový kámen) a síla zdí. Z celkové délky tunelu bylo vyzděno 729,2 m, tj. cca 42 %, z toho 509,2 m v plném profilu bez spodní klenby a ve zbývajících úsecích různě vysoké opěrné pilíře a jednostranné pilíře bez kleneb.
Na stavbě tunelu se podíleli dělníci z nejrůznějších zemí tehdejšího Rakouska-Uherska (z Bosny, Dalmácie, Chorvatska, Tyrol). Při stavbě jich několik desítek zahynulo. Pohřbíváni byli na hřbitov Barabů, který se nachází asi 100 m za kapličkou svatého Antonína a svaté Barbory (patronky horníků). Kaple, v níž se odehrávaly pohřební obřady dělníků, stojí pod železniční zastávkou Železná Ruda město, při silnici směrem na Špičák a pochází z let 1836–1839.[3][7]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Severní (brčálnický) portál tunelu se strážním domkem -
Jižní (špičácký) portál tunelu -
Pohřebiště "Barabů", kteří při stavbě tunelu zahynuli
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Špičácký (tunel). Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska [online]. 2019-07-30 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. ISSN 2391-4793.
- ↑ Špičák – Železniční tunel. TAGGMANAGER.CZ [online]. [cit. 2020-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-26.
- ↑ a b RŮŽIČKA, Josef. Před 140 lety projel první vlak Špičáckým tunelem. Klatovský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2017-10-25 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Špičácký tunel byl 130 let nejdelším železničním tunelem v ČR. www.stavebniklub.cz [online]. 2017-10-19 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online.
- ↑ a b JEŽEK, Petr. Špičácký tunel byl 131 let nejdelší v zemi, rekord se kraji brzy vrátí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2013-09-15 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online.
- ↑ HOLEK, Josef. Z Nýrska do Železné Rudy se jezdí 140 let. Železničář [online]. 2017-10-26 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Špičácký železniční tunel (1747 metrů) [online]. www.sumavanet.cz [cit. 2020-11-27]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Špičácký tunel na Wikimedia Commons
