Přeskočit na obsah

Šoufek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šoufek

Šoufek (z německého Schöpfer, na Moravě žufan) je nástroj pro ruční vybírání tekutého obsahu septiku.

Popis a užití[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem připomíná šoufek velkou naběračku nebo malé vědro na dlouhé holi. Původně byly dřevěné, nověji kovové s plechovou tulejí pro uchycení dřevěné násady dlouhé 1 až 2 metry.[1]

Kromě vybírání septiku se šoufky používají při ručních asfaltérských pracích, kdy se s jejich pomocí rozlévá tekutý asfalt (viz film Hej rup! Voskovce a Wericha).

Pivovarnický šoufek jako symbol pivovarnictví[editovat | editovat zdroj]

Sladovnické cechy, které vznikaly od 15. století, užívaly jako symbol dvě zkřížená hřebla na obracení sladu při sušení. Ty byly někdy doplňovány vyobrazením dřevěné lopaty na přehazování sladu a pivovarnického šoufku na protahování kvasnic v kvasné kádi. Šoufek se tak objevoval na cechovních listinách, pečetích praporech apod.[2] Pivovarnický šoufek se následně dostal i do novodobých znaků některých obcí.

Jiné významy[editovat | editovat zdroj]

  • Malý šoufek, resp. mírně zkomolená zdrobnělina žufánek, šufánek, se jako nářeční prvek používá pomístně v některých oblastech ČR (východní Čechy, Morava) pro kuchyňskou naběračku.
  • Slovo je také používáno přeneseně pro označení klamavých žertů (dělat si z někoho šoufky).[3]
  • Příjmení Šoufek. Podle statistik zveřejňovaných Ministerstvem vnitra ČR bylo v květnu 2007 nositeli příjmení Šoufek/Šoufková 64 žen a 59 mužů.
  • Šoufek (šouf) bylo zastaralé označení drobné mince šestáku.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VONDRUŠKA, Vlastimil. Slovník starého zemědělského nářadí, nástrojů a strojů (1750-1914). Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum, 1989. Dostupné online. Kapitola Šoufek, s. 308. (cz) Dostupné online po registraci. 
  2. JOHNOVÁ, Dana. Výroba piva, pivní kultura ve vybraných zemích, pivo součást výživy. Praha: Vysoká škola hotelová, 2002. Dostupné online. Kapitola Znak a patroni pivovarů a sladovnictví, s. 46. (cz) Dostupné online po registraci. 
  3. Např. ČAPEK, Karel. Marsyas. Praha: Fr. Borový, 1949. Dostupné online. S. 69. (cz) 
  4. Např. TŮMA, Karel. Z českých mlýnů 5. Praha: J. R. Vilímek, 1942. Dostupné online. S. 101. (cz) 

Související články[editovat | editovat zdroj]