Šmelnský bublák
| Šmelnský bublák | |
|---|---|
 Šmelnský bublák červenopruhý | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Německo |
| Využití | užitkovo-okrasný chov |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | okrasné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Barevní holubi, podskupina bubláci skupina EE: Bubláci |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Šmelnský bublák je plemeno holuba domácího pocházející z Německa, ze Saska a Durynska.[1][2] Vzhledem se podobá silnému holubovi skalnímu, je to tzv. holub polního typu. Jeho zvláštností je rozdvojený, případně až vidličnatý ocas, a hlasový projev, tzv. bublání. Je to vrkání přeměněné na dlouhotrvající zvuk připomínající vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Tento rys je společný všem holubům bublákům. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny bubláků a je zapsán pod číslem 0511.
Je to vzácné plemeno holuba, chované převážně pouze v Německu.[3] Je to silný holub, použitelný i do užitkově-okrasného chovu.[4] Oční duhovka je perlová, jen bílí holubi mají oči vikvové, tmavé. Křídla i ocas má šmelnský bublák dlouhé, s širokými pery. Ocas je tvořen nejméně 14 rýdovacími pery, obvykle jich bývá osmnáct a má tvar vidlice.[3] Běháky jsou opeřené krátkým peřím, které dosahuje až po prsty ptáka a tvoří tak tzv. punčošky. Vyskytuje se jen v menším počtu barevných rázů, obvykle je celobarevný.
Podobným plemenem je německý vidličnatoocasý bublák, který má místo punčošek bohaté rousy.[3]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Šmelnský bublák modrý bělopruhý -
Šmelnský bublák modrý pruhový -
Šmelnský bublák černý tygr
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šmelnský bublák na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 198–200.
- ↑ BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů II. Bubláci, s. 158.
- ↑ a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Šmelnský bublák, s. 90.
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Kombinovaný chov užitkovo-okrasný, s. 187.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.