Šahr-i Suchte
| Šahr-i Suchte | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Írán |
  Šahr-i Suchte | |
| Souřadnice | 30°35′43″ s. š., 61°19′55″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iii, iv |
| Odkaz | 1456 (anglicky) |
| Oblast | provincie Sístán a Balúčistán |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2014 (38. zasedání) |
Šahr-i Suchte, někdy též Šahr-i Suchta, persky شهر سوخته (v překladu doslova Spálené město) je rozsáhlá archeologická lokalita v provincii Sístán a Balučístán v jihovýchodním Íránu. Pozůstatky městského osídlení pravděpodobně džafarské a hilmandské kultury z doby bronzové byly v roce 2014 zařazeny na seznam Světového dědictví UNESCO.[1]
Geografická poloha
[editovat | editovat zdroj]Lokalita leží 57 km jižně od města Zabol v Sístánské pánvi jižně od řeky Hilmand v nadmořské výšce necelých 500 metrů. Šahr-i Suchte se nachází poblíž silnice Zahedán – Zabol, zhruba 18 kilometrů západně od afghánsko-íránské státní hranice.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Existence sídla z doby bronzové souvisí s civilizacemi na území Íránu v prehistorickém období, které byly nezávislé na starověké Mezopotámii. Podle výzkumů sídlo na křižovatce obchodních cest bylo založeno v době kolem roku 3200 př. n. l. a zaniklo kolem roku 1800 př. n. l.[1] Okolnosti vzniku a následného pádu města Šahr-i Suchte, které bylo zřejmě městským státem, zatím nebyly objasněny.
První archeologické výzkumy zde prováděl maďarsko–britský archeolog Aurel Stein, který tuto lokalitu objevil na začátku 20. století. V letech 1967–1978 zde prováděli rozsáhlé vykopávky pracovníků Íránského centra archeologických studií a italského archeologického ústavu Istituto italiano per l'Africa e l'Oriente (IsIAO).[3] V dalších letech se výzkumem lokality zabývali také odborníci z Organizace národního kulturního dědictví, lidové tvorby a turizmu Íránu. Většina archeologických nálezů pochází z období let 2700–2300 př. n. l. Tyto nálezy mj. jsou dokladem, že přes Šahr-i Suchte procházely trasy starověkých cest, spojujících Mezopotámii s územím Íránu a dále s Indií a Čínou. Podle výzkumů město prošlo čtyřmi etapami rozvoje civilizace a bylo třikrát vypáleno.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tzv. Spálené město bylo popsáno jako nejrozsáhlejší íránská prehistorická lokalita. Centrální území, které je pod ochranou UNESCO, má rozlohu 275 ha a přilehlé ochranné pásmo činí 2 200 ha.[1] Na tomto území se nachází také hřbitov s 20 000–40 000 hroby. V okruhu zhruba 12 km kolem města byly nalezeny pozůstatky 166 satelitních vesnic.[4] V širším okruhu bylo identifikováno celkem 330 vesnic a íránští archeologové vyslovili domněnku, že v případě prozkoumání dalších pahorků na přilehlém území může být objeveno až 1500 podobných menších sídel.[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Nekropole v Šahr-i Suchte -
Zbytky 4 500 let starých textilií -
Pohár z poloviny 3. tisíciletí př. n. l. -
V jednom z hrobů -
Uprostřed vykopávek
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shahr-e Sukhteh na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Shahr-i Sokhta [online]. UNESCO [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Seznam. Shahr-e Sukhteh [online]. mapy.cz [cit. 2019-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Italy VI. Italian excavations in Iran [online]. Encyklopaedia Iranica [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SOUDABEH, Sadigh. Burnt City Recognized as Iran’s Largest Prehistoric Site. Payvand Iran News [online]. 2006-11-22 [cit. 2019-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-19. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šahr-i Suchte na Wikimedia Commons
- Archeologické objevy z r. 2014 (anglicky)
- Archivovaný dokument CHN Press (anglicky)
