Šťavnatka holubinková
Šťavnatka holubinková | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
Řád | Lupenotvaré (Agaricales) |
Čeleď | šťavnatkovité (Hygrophoraceae) |
Rod | Šťavnatka (Hygrophorus) |
Binomické jméno | |
Hygrophorus russula (Schaeff.) Kauffman (1918) | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šťavnatka holubinková (Hygrophorus russula) je vzácný druh jedlé houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae). V české mykoflóře je tento druh největším zástupcem šťavnatek[1], druhové jméno bylo odvozeno od značné podobnosti s holubinkami.[2] Houba je uvedena na Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh.[3]
Znaky
[editovat | editovat zdroj]Klobouk masitý, průměr 4–15 cm, zpočátku polokulovitě klenutý, postupně se zplošťuje, plně vyvinutý má pak lehce vmáčklý střed. V závislosti na stáří nabývá klobouk růžového, masově červeného či purpurově rudého zabarvení. Pokožka bývá často slizká, od středu pokryta jemnými šupinkami vínové barvy.[2][4][5]
Lupeny sbíhavé, u třeně vykrojené, zpočátku bílé, ve stáří bledě žluté a červeně skvrnité. Výtrusný prach je bílý.[2]
Třeň 6–12 cm vysoký, válcovitý, pevný, v mládí bílý, později je povrch jeho vrchní části bílý a pokrytý moučnatým povlakem, spodní část je červeně skvrnitá.[2][5]
Dužnina bílá, pevná, místy s růžovým nádechem, bez zápachu, chuť je jemně nahořklá.[2][5]
Užití
[editovat | editovat zdroj]Jedlý druh.[2]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Od léta do začátku podzimu je možno šťavnatku holubinkovou najít pod listnatými stromy, zejména pod duby, buky a habry. Typickým stanovištěm jsou teplé oblasti s opuky a vápenitými půdami.[3][4]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Její výskyt byl popsán v oblastech Evropy a Severní Ameriky.[6]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]Možnost záměny
[editovat | editovat zdroj]- Šťavnatka načervenalá (Hygrophorus erubescens), liší se oblastí výskytu (najdeme ji v jehličnatých lesích), vzhledem klobouku (na jeho povrchu drobné purpurové šupinky) a menšími plodnicemi.
- Šťavnatka napurpurovělá (Hygrophorus purpurascens), liší se pomíjivým prstenem a lupeny s ostřím červené barvy.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Štavnatka holubinková - Hygrophorus russula (Schaeff.) Kauffman 1918. www.houbareni.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
- ↑ a b Hygrophorus russula (Šťavnatka holubinková). www.mykologie.net [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Hygrophorus russula - šťavnatka holubinková - Mykoweb. www.mykoweb.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c Hygrophorus russula - šťavnatka holubinková - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Hygrophorus russula: The Ultimate Mushroom Guide. Mushroom Identification - Ultimate Mushroom Library [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GRÜNERT, Helmut a Renate GRÜNERT. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-717-6183-4 (str. 48)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavnatka holubinková na Wikimedia Commons
- http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/lupenate/item/225-hygrophorus-russula
- https://www.mykoweb.cz/houba/hygrophorus-russula
- https://www.houbareni.cz/houba/stavnatka_holubinkova
- https://www.myko.cz/myko-atlas/Hygrophorus-russula/