Římský chrám v Évoře
| Římský chrám v Évoře | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | architektura starověkého Říma |
| Poloha | |
| Adresa | União das Freguesias de Évora (São Mamede, Sé, São Pedro e Santo Antão),  Portugalsko |
| Souřadnice | 38°34′21,53″ s. š., 7°54′26,24″ z. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římský chrám v Évoře (portugalsky Templo romano de Évora; někdy mylně označovaný i jako Dianin chrám) je antický chrám v portugalském městě Évora. Patří k historickému centru města, které bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.[1][2] Je jednou z nejvýznamnějších památek vztahujících se k římské a lusitánské civilizaci na portugalském území.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Předpokládá se, že chrám byl postaven kolem prvního století našeho letopočtu na počest císaře Augusta, který byl uctíván jako bůh během své vlády i poté.[3][4][5] Chrám byl postaven na hlavním veřejném náměstí (fóru) Évory, tehdy nazývané Liberalitas Iulia.[4][5] Má se za to, že ve 2. a 3. století byl chrám součástí radikální redefinice městského centra, kdy se náboženská úcta i civilní správa začaly orientovat kolem centrálního prostoru; stavba byla v této době upravena.[3][4]
Chrám byl těžce poškozen během 5. století invazí germánských kmenů.[3][4]
Ve 14. století sloužil prostor chrámu jako bašta městského opevnění. Kronikář Fernão Lopes o něm napsal, že je v troskách.[3] V roce 1467 portugalský král Alfons V. povolil Soeiru Mendesovi brát z chrámu kameny pro stavební účely a obranu.[3] Ruiny chrámu byly ve středověku začleněny do věže opevnění Évory. Základna, sloupy a architrávy chrámu byly zapuštěny do zdí středověké stavby; prostory takto uraveného chrámu sloužily od 14. století do roku 1836 jako řeznictví;[4] toto nové využití chrámu pomohlo zachovat jeho zbytky před úplným zničením.[3][5]
Iluminace manuelského foralu (úřední listiny) z roku 1501 zobrazuje chrám jako součást obranné věže.[3]
V 17. století se začaly objevovat zmínky o „Chrámu Diany“; jako první tak ruinu označil kněz Manuel Fialho;[3][5] spojení s římskou bohyní lovu však archeologie nepotvrdila, takže jde o legendu.[6] Jiné hypotézy říkaly, že chrám mohl být zasvěcen Diovi, římskému nejvyššímu bohu.[4]
K první rekonstrukci chrámu došlo v roce 1789, řídil ji James Murphy.[3] Na začátku 19. století měla stavba kolem sloupořadí stále pyramidální merlony typické pro středověké arabské stavby.[3][4] V roce 1836 zde skončilo řeznictví.[4][5]
V roce 1840 získal Cunha Rivara, tehdejší ředitel veřejné knihovny v Évoře od portugalské inkvizice právo zbořit budovy přistavěné k severní fasádě chrámu.[3] Po demolici zde začal první velký archeologický výzkum v Portugalsku.[3][4] Ten odhalil nádrže primitivního akvaduktu.[3] Se zahušťováním městského prostoru však rostl tlak na památku a v roce 1863 byl částečně zbořen její strop; nádrže objevené archeology byly také částečně zničeny při rozšiřování a terénních úpravách hlavního náměstí.[3]
V roce 1869 navrhl Augusto Filipe Simões demolici okolních středověkých staveb, aby se obnovil původní vzhled římského chrámu.[3][4] O tři roky později byly pod vedením italského architekta Giuseppe Cinattiho pozůstatky středověkých staveb demolovány a byla provedena obnova chrámu v souladu s dobovým romantickým pojetím.[3][4][5]
Od 1. června 1992 památku převzal Portugalský institut architektonického dědictví.[3] V září 1992 pak byla vypsána veřejná soutěž na úpravu římského chrámu a oblasti kolem něj.[3] V letech 1989 až 1994 byly dokončeny nové vykopávky v okolí chrámu konané pod dohledem německého archeologa Theodora Hauschilda.[3][4]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]
Chrám se nachází na centrálním náměstí Évory, v nejvyšším bodě městské akropole. Je obklopen budovami dříve spojenými s inkvizicí v Portugalsku: je tu katedrála, palác inkvizitorů, palác vévodů z Cadavalu, inkviziční soud a kostel a kláštera Lóios; v blízkosti je také veřejná knihovna a muzeum Évory.[3]
Původní chrám byl pravděpodobně podobný chrámu Maison Carrée v Nîmes. Zbyla z něj celá základna (neboli pódium z pravidelných a nepravidelných žulových bloků), ruiny schodiště, neporušené sloupořadí severní fasády (sestávající ze šesti sloupů) s architrávem a vlysem, čtyři sloupy na východní straně s architrávem a vlysem a západní fasáda se třemi sloupy, architrávem a vlysem.[3][4][5] Stavba byla orientována na jih, o čemž svědčí rozsáhlé schodiště; další Hauschildova šetření naznačují, že komplex pravděpodobně zahrnoval zrcadlový bazén a monumentální portikus.[3][5] Portikus měl původně šest sloupců.[4][5][7]
Zděná platforma je umístěna na žulovém podstavci se čtvercovými rohy a zbytky zaoblených ploch: pódium je 25 metrů dlouhé, 15 metrů široké a 3,5 metrů vysoké.[3][4][5] Žlábkované dříky korintských sloupů, sestávající ze sedmi částí, dosahují výšky od 1,2 metru do 6,2 metru.[4] Jsou umístěny na okrouhlých světlých mramorových podstavcích z Estremozu a zakončeny vyřezávanými hlavicem rovněž z mramoru se zdobenými abakusy s květinovými motivy (měsíčky, slunečnice a růže).[3][4][5] Zbytek kladí je postaven z žuly. Původně tu byl zrcadlový bazén, jehož stopy byly nalezeny při vykopávkách na konci 20. století.[3][4][5]
Mezi žulovou a mramorovou částí stavby je rovnováha a harmonie: její vzhled, přestože je považován za jednu z nejlépe zachovaných římských ruin na poloostrově, byl ve skutečnosti obnoven v romantickém stylu Giuseppem Cinattim podle tehdy populárního pojetí.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Temple of Évora na anglické Wikipedii.
- ↑ Historic Centre of Évora [online]. Redakce UNESCO. UNESCO United Nations Education, Scientific and Cultural Organization, 2011 [cit. 2011-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Centro Histórico [online]. Redakce Câmara Municipal. Évora, Portugal: Câmara Municipal de Évora, 2011 [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2020.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z BRANCO, Manuel; GORDALINA, Rosário. Templo Romano de Évora/Templo de Diana [online]. Redakce SIPA. Lisbon, Portugal: SIPA–Sistema de Informação para o Património Arquitectónico, 1996 [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. (Portuguese)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Templo Romano de Évora [online]. Redakce IGESPAR. Lisbon, Portugal: IGESPAR - Instituto Gestão do Patrimonio Arquitectónico e Arqueológico, 2011 [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2012. (Portuguese)
- ↑ a b c d e f g h i j k l Templo romano [online]. Redakce Câmara Municipal. Câmara Municipal de Évora, 2003 [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2012. (Portuguese)
- ↑ FIALHO, Manuel; FONESACA, Francisco. Évora Gloriosa. Évora, Portugal: [s.n.], 1728. Dostupné online. S. 66. (Portuguese)
- ↑ Picasa Web Albums - catarina lopes [online]. 2008-08-22 [cit. 2013-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RESENDE, André de. Historia da Antiguidade da Cidade de Évora. Évora, Portugal: [s.n.], 1573. (Portuguese)
- RESENDE, André de. Libri Quator de Antiquittatibus Luzitaniae. Redakce Diogo Mendes de Vasconcelos. Évora, Portugal: [s.n.], 1593. (Portuguese)
- VASCONCELOS, Diogo Mendes. Liber V de Municipio Eborensi. Évora, Portugal: [s.n.], 1593. (Portuguese)
- ESTAÇO, Gaspar. Collecçam de Antiguidades de Évora. Lisbon, Portugal: [s.n.], 1785. Kapitola Várias Antiguidades de Portugal. (Portuguese)
- PATRÍCIO, Amador (Martim Cardoso de Azevedo). Historia da Antiguidade da Cidade de Évora. Évora, Portugal: [s.n.], 1793. (Portuguese)
- BARATA, António Francisco. Restauração do Templo Romano em Évora. Évora, Portugal: Instituto Vasco da Gama, 1872. (Portuguese)
- SIMÕES, Augusto Filipe. Escriptos Diversos. Coimbra, Portugal: [s.n.], 1888. Kapitola O Templo Romano de Évora. (Portuguese)
- FIALHO, Manuel. Boletim da Comissão Municipal de Turismo. [s.l.]: [s.n.], July–September 1944. Kapitola Évora Ilustrada, A Cidade de Évora. (Portuguese)
- GARCÍA Y BELLIDO, A. Conimbriga, Portugal. [s.l.]: [s.n.], 1971. Kapitola El Recinto Mural Romano de Ebora Liberalitas Julia. (Spanish)
- ETIENNE, Robert. Le Culte Impériale dans la Péninsule Ibérique d'Auguste à Dioclétien. Paris, France: [s.n.], 1974. (French)
- ALARCÃO, Jorge. Portugal Romano. Lisbon, Portugal: [s.n.], 1988. (Portuguese)
- HAUSCHILD, Theodor. Zur Typologie römischer Tempel auf der Iberischen Halbinsel. Peripterale Anlagen in Barcelona, Mérida und Evora. Badajoz, Spain: [s.n.], 1982. (German)
- HAUSCHILD, Theodor. Trabalhos de Arqueologia do Sul. Évora, Portugal: [s.n.], 1986. Kapitola Investigações efectuadas no Templo e Évora em 1986. (Portuguese)
- HAUSCHILD, Theodor. Untersuchungen am Römischen Tempel von Evora, Vorbericht, 1986-1987. Madrid, Spain: [s.n.], 1988. (German)
- SILVA, António Carlos. Boletim de Cultura da Câmara Municipal. Évora: [s.n.], 1994–1995. Kapitola A restauração do Templo Romano de Évora, A Cidade de Évora. (Portuguese)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu římský chrám v Évoře na Wikimedia Commons
