Řád svobody (Jugoslávie)
| Řád svobody | |
|---|---|
| srbochorvatsky: Orden slobode slovinsky: Red svobode makedonsky: Орден на слободата | |
 | |
Uděluje.svg)  Socialistická federativní republika Jugoslávie, Svazová republika Jugoslávie a Srbsko a Černá Hora | |
| Typ | vojenské vyznamenání |
| Založeno | 12. června 1945 |
| Zrušeno | 2006 |
| Stát |  Socialistická federativní republika Jugoslávie Svazová republika Jugoslávie Srbsko a Černá Hora |
| Způsobilost | vojenští velitelé z Jugoslávie i zahraničí |
| Uděluje se za | zkušené velení a mimořádnou odvahu jejich jednotek |
| Status | nadále neudílen |
| Třídy | 1 |
| Statistiky | |
| Poprvé uděleno | 1947 |
| Naposled uděleno | 16. června 1999 |
| Celkem uděleno | 9 |
| Ostatní vyznamenání | |
| Vyšší | Řád jugoslávské hvězdy |
| Nižší | Řád hrdiny lidu |
 | |
Řád svobody (srbochorvatsky Orden slobode, slovinsky: Red svobode, makedonsky: Орден на слободата) bylo nejvyšší jugoslávské vojenské vyznamenání a po Řádu jugoslávské hvězdy druhé nejvyšší jugoslávské státní vyznamenání. Udílen byl vojenským velitelům větších útvarů za zkušené velení a mimořádnou odvahu jejich jednotek.
Historie a pravidla udílení
[editovat | editovat zdroj]Řád byl založen 12. června 1945. Udílen byl od svého založení prezidiem Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie a od roku 1955 prezidiem Národního shromáždění Jugoslávie velitelům větších útvarů za zkušené velení a mimořádnou odvahu jejich jednotek. Byl udílen jak velitelům pocházejícím z Jugoslávie, tak cizincům.[1][2] Byl nejméně často udíleným jugoslávským vyznamenáním a do rozpadu Jugoslávie byl od svého založení udělen pouze v sedmi případech. Po rozpadu Jugoslávie byl i nadále udílen prezidentem Svazové republiky Jugoslávie a po jejím rozpadu prezidentem Srbska a Černé Hory. I v této době zůstal nejvyšším vojenským vyznamenáním.[2] Po rozpadu Srbska a Černé Hory byl řád v roce 2006 zrušen.
Výroba prvních tří exemplářů trvala téměř tři roky a první vyznamenání tak bylo uděleno v roce 1947, a to Josipu Titovi. Insignie byly vyráběny podle návrhu jugoslávského sochaře Antuna Augustinčiće v Záhřebu. Antun Augustinčić byl autorem většiny jugoslávských vyznamenání.[2]
Výjimečné bylo udělení řádu Leonidu Brežněvovi, který na udělení řádu trval. A jelikož v té době nebyl zhotoven žádný volný odznak, byl mu předán řád dříve udělený generálu Kostu Nađovi, který následně obdržel nový exemplář.[2]
Insignie
[editovat | editovat zdroj]Řádový odznak o průměru 68 mm měl tvar zlaté pěticípé hvězdy po obvodu osázené diamanty v jejímž středu byla menší hvězda s cípy osázenými rubíny. Uprostřed odznaku byl větší diamant o průměru 6 mm, který byl umístěn ve středu křížení pěti zlatých mečů. Mezi většími cípy hvězdy byly menší paprsky osázené rubíny. Odznak byl vyroben ze zlata a platiny a byl osázen celkem 61 diamanty a 45 rubíny.[3]
Stuha byla červená se žlutými pruhy o šířce 2 mm lemujícími oba okraje. Uprostřed byla připevněna miniatura hvězdy.
Odznak se nosil nalevo na hrudi.[3]
Držitelé řádu
[editovat | editovat zdroj]Řád byl v době trvání Socialistické federativní republiky Jugoslávie udělen v sedmi případech. Po rozpadu federativní republiky byl dvakrát udělen během existence Svazové republiky Jugoslávie.[2]
- Josip Broz Tito, 1947
- Ivan Gošnjak, 1951[4]
- Koča Popović, 1951[4]
- Georgij Konstantinovič Žukov, 1956
- Peko Dapčević, 1973
- Kosta Nađ, 1973
- Leonid Iljič Brežněv, 1976
- Dragoljub Ojdanić, 16. června 1999
- Nebojša Pavković, 16. června 1999
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Орден слободе na srbské Wikipedii.
- ↑ Standard Magazin broj 133 - 05.12.2008. - Tema: Srbija ponovo deli odlikovanja. web.archive.org [online]. 2011-07-16 [cit. 2020-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-16.
- ↑ a b c d e Каталог изложбе: Одликовања из легата Историјског архива Београда (PDF). Београд: Историјски архив Београда. 2015 Dostupné online
- ↑ a b Kurt-Gerhard Klietmann: Ordenskunde – Beiträge zur Geschichte der Auszeichnungen. Nr. 37. Die Ordens-Sammlung, Berlin 1971
- ↑ a b „Службени весник Президијума Народне скупштине ФНРЈ 16/III” (PDF). www.sistory.si. 15. 8. 1952. Dostupné online
