Přeskočit na obsah

Čiune Sugihara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čiune Sugihara
Narození1900
Kyosenji-temple
Úmrtí31. července 1986 (ve věku 85–86 let)
Kamakura
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbeníKamakura
Alma materUniverzita Waseda (od 1918)
Povolánídiplomat
OceněníŘád posvátného pokladu 5. třídy (1944)
Spravedlivý mezi národy (1984)
Raoul Wallenberg Award (1990)
Life Saving Cross (1993)
komandérský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky (1996)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníšintoismus
ChoťJukiko Sugiharaová (1936–1986)
DětiHiroki Sugihara
Čiaki Sugihara
Nobuki Sugihara
Haruki Sugihara
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čiune Sugihara je japonské jméno, v němž Sugihara je rodové jméno.

Čiune Sugihara (japonsky: 杉原 千畝, anglicky: Chiune Sugihara; 1. ledna 1900 – 31. července 1986) byl japonský diplomat, který v letech 1939 až 1940 působil jako vicekonzul Japonského císařství v Litvě. Japonskou vládu postrašila německo-sovětská smlouva ze 23. srpna 1939, protože ji chápala jako Hitlerův odklon od spojenectví s Japonskem. Aby mohla zblízka sledovat, co se ve střední Evropě děje, vyslala do Litvy zkušeného diplomata, který navíc uměl rusky.[1]

Pomoc pronásledovaným Židům

[editovat | editovat zdroj]
Československý pas s v vízem, které udělil roku 1940 diplomat Sugihara.
Sugihara na Litevské poštovní známce (2004).

Během svého tamního působení pomohl Sugihara uprchnout několika tisícům Židů, kterým vystavil tranzitní víza do Japonska. Rozhodl se k tomu z vlastní iniciativy, v přímém rozporu s instrukcemi.[2] Většinu Židů, kterým Sugihara poskytl tranzitní víza, tvořili uprchlíci z Němci okupovaného Polska a obyvatelé Litvy. [3] Pro polské Židy vedla jedna z útěkových tras přes Litvu a Sovětský svaz do Japonska, odkud mohli pokračovat do USA, neboť v té době ještě Japonsko nevstoupilo do 2. světové války. K tomu ovšem potřebovali japonské vízum, které jim Tokio odmítlo vystavit. Židé by se museli vrátit do okupovaného Polska, kde by je velmi pravděpodobně čekala smrt v koncentračních táborech. Sugihara se proto rozhodl neuposlechnout nařízení svého nadřízeného a vydával ručně psaná povolení k vycestování do Japonska. Celkem vystavil víza pro více než šest tisíc osob. Neuposlechnutím příkazu riskoval jak kariéru diplomata, tak život vlastní rodiny. Sugihara by byl rád vystavoval další povolení, ovšem japonská vláda ho přeložila do Berlína; poté působil i v Praze.[4] Po skončení 2. světové války se Sugihara vrátil do Japonska, kde byl pro neuposlechnutí příkazů propuštěn z práce. Do konce života byl v nemilosti. Až po jeho smrti v roce 1986 vyslovila japonská vláda politování nad tím, jak se k němu zachovala. V roce 1985 jej Izrael za jeho činy ocenil titulem Spravedlivý mezi národy. V té době však již byl Sugihara vážně nemocný, a tak za něj toto ocenění v Izraeli převzali jeho manželka a syn.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiune Sugihara na anglické Wikipedii.

  1. ↑ T. Snyder, Krvavé země. Praha: Paseka 2013. Str. 125.
  2. ↑ a b ŠEBEJ, František. Spravodliví sveta [online]. Konzervativný inštitút M. R. Štefánika, 2008-02-10 [cit. 2010-08-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ POLLARD, Michael. 100 nejvýznamnějších mužů světa. Překlad Jiří Martínek. [s.l.]: Columbus, spol.s.r.o., 2000. ISBN 80-7249-062-1. 
  4. ↑ Z. Slanina, Příběh „japonského Schindlera“. Diplomat Sugihara zachraňoval i Čechoslováky, vláda ho za to potrestala, Deník N, 25.11.2018; https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=627297 ; Objevil se proto návrh pojmenovat po něm v Praze park: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786819 .

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Sugihara, Yukiko. Visas for life. [s.l.]: Edu-Comm Plus, 1995. ISBN 0-9649674-0-5. 
  • Yukiko Sugihara, Visas pour 6000 vies, traduit par Karine Chesneau, Ed. Philippe Picquier, 1995.
  • Yutaka Taniuchi, The miraculous visas -- Chiune Sugihara and the story of the 6000 Jews, New York, Gefen Books, 2001. ISBN 978-4-89798-565-7
  • Seishiro Sugihara & Norman Hu, Chiune Sugihara and Japan's Foreign Ministry : Between Incompetence and Culpability, University Press of America, 2001. ISBN 978-0-7618-1971-4
  • Amleto Vespa, Secret Agent of Japan : A Handbook to Japanese Imperialism, London, Victor Gollancz, 1938.
  • Herman Dicker, Wanderers and Settlers in the Far East, New York, Twayne Publishers, 1962.
  • Abraham Kotsuji, From Tokyo to Jerusalem, Torath HaAdam Institute, 1975.
  • David Kranzler, Japanese, Nazis and Jews, Hoboken, NJ, Ktav Publishing House, 1976.
  • John J. Stephan, The Russian Fascists. Tragedy and Farce in Exile, 1925-1945, London, Hamish Hamilton, 1978.
  • Beth Hatefutsoth, Passage Through China : The Jewish Communities of Harbin, Tientsin and Shanghai, Tel Aviv, The Nahum Goldmann Museum of the Jewish Diaspora, 1986.
  • Samuil Manski, With God's Help, Northwestern University, 1990.
  • Solly Ganor, Light One Candle. A Survivor’s Tale from Lithuania to Jerusalem, New York, Kodansha International, 1995.
  • Eric Saul, Visas for Life : The Remarkable Story of Chiune & Yukiko Sugihara and the Rescue of Thousands of Jews, San Francisco, Holocaust Oral History Project, 1995.
  • George Passelecq & Bernard Suchecky, L'Encyclique cachée de Pie XI. Une occasion manquée de l'Eglise face à l'antisémitisme, Paris, La Découverte, 1995.
  • David S. Wyman (ed.), The World reacts to the Holocaust, Baltimore & London, The Johns Hopkins University Press, 1996.
  • Yaacov Liberman, My China : Jewishi Life in the Orienr 1900-1950, Jerusalem, Gefen Books, 1998.
  • Pamela Rotner Sakamoto, Japanese Diplomats and Jewish Refugees, Westport, CT, Praeger Pnblishers, 1998.
  • John Cornwell, Hitler's Pope. The Secret History of Pius XII, New York, Viking, 1999.
  • Alison Leslie Gold, A Special Fate. Chiune Sugihara, New York, Scholastic, 2000.
  • Astrid Freyeisen, Shanghai und die Politik des Dritten Reiches, Wurzburg, Verlag Königshausen & Neumann, 2000.
  • Dom Lee & Ken Mochizuki, Passage to Freedom. The Sugihara Story, New York, Lee & Low Books, 2003.
  • David Alvarez & Robert A. Graham, Nothing sacred. Nazi Espionage against the Vatican 1939-1945, London, Frank Cass, 2003.
  • Vincas Bartusevičius , Joachim Tauber u. Wolfram Wette, Holocaust in Litauen. Krieg, Judenmorde und Kollaboration im Jahre 1941, Wien, Böhlau Verlag, 2003.
  • Alvydas Nikzentaitis, The Vanished World of Lithuanian Jews, Amsterdam, Editions Rodopi B.V. , 2004.
  • Carl L. Steinhouse, Righteous and Courageous, Bloomington, Indiana, AuthorHouse, 2004.
  • Samuel Iwry, To Wear the Dust of War: From Bialystok to Shanghai to the Promised Land ; An Oral History, London, Palgrave Macmillan, 2004.
  • Tessa Stirling, Daria Nałęcz & Tadeusz Dubicki, Intelligence Co-operation between Poland and Great Britain during World War II, vol.1, London, Vallentine Mitchell, 2005.
  • Walter Schellenberg, The Memoirs of Hitler's Spymaster, London, André Deutsch, 2006.
  • Mordecai Paldiel, Diplomat heros of the Holocaust, KTAV Publishing House, NJ, 2007.
  • Alfred Erich Senn, Lithuania 1940 : Revolution from above, Amsterdam, Editions Rodopi B.V., 2007.
  • Martin Kaneko, Die Judenpolitik der japanischen Kriegsregierung, Berlin, Metropol Verlag, 2008.
  • Reinhard R. Deorries, Hitler’s Intelligent Chief, New York, Enigma Books, 2009.
  • Michaël Prazan, Einsatzgruppen, Paris, Ed du Seuil, 2010.
  • Miriam Bistrović, Anitisemitismus und Philosemitismus in Japan, Essen, Klartext Verlagsges, 2011.
  • J.W.M. Chapman, The Polish Connection: Japan, Poland and the Axis Alliance. Proceedings of the British Association for Japanese Studies, v. 2, 1977.
  • Teresa Watanabe, “Japan's Schindler also saved thouands”, Los Angeles Times, March 20, 1994.
  • Dina Porat, “The Holocaust in Lithuania: Some Unique Aspects”, in David Cesarani （ed.）,The Final Solution : Origins and Implementation, London, Routledge, 1994, pp.159-175.
  • J.W.M. Chapman, “Japan in Poland's Secret Neighbourhood War” in Japan Forum No.2, 1995.
  • Ewa Pałasz-Rutkowska & Andrzej T. Romer, “Polish-Japanese co-operation during World War II ” in Japan Forum No.7, 1995.
  • Takesato Watanabe, “The Revisionist Fallacy in The Japanese Media1-Case Studies of Denial of Nazi Gas Chambers and NHK's Report on Japanese & Jews Relations”in Social Scienes Review, Doshisha University, No.59,1999.
  • Sabine Breuillard, “L'Affaire Kaspé revisitée” in Revues des études slaves, vol.73, 2001, pp.337-372.
  • Gerhard Krebs, Die Juden und der Ferne Osten, NOAG 175-176, 2004.
  • Gerhard Krebs, “The Jewish Problem in Japanese-German Relations 1933-1945” in Bruce Reynolds (ed.), Japan in Fascist Era, New York, 2004.
  • Jonathan Goldstein, “The Case of Jan Zwartendijk in Lithuania, 1940” in Deffry M. Diefendorf (ed.), New Currents in Holocaust Reseach, Lessons and Legacies, vol.VI, Northwestern University Press, 2004.
  • Hideko Mitsui, “Longing for the Other : traitors’ cosmopolitanism” in Social Anthropology, Vol 18, Issue 4, November 2010, European Association of Social Anthropologists.
  • “Lithuania at the beginning of WWII”
  • George Johnstone, “Japan's Sugihara came to Jews' rescue during WWII” in Investor's Business Daily, 8 December 2011.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čiune_Sugihara&oldid=23764409“