Přeskočit na obsah

Česká linie Thurn-Taxisů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thurn-Taxisové
Erb rodu Thurn-Taxisů
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Mateřská dynastieTorrianiové (della Torre), Taxisové (Tasso)
Titulysvobodní páni, říšská hrabata, knížata
ZakladatelMaxmilián Josef z Thurn-Taxisu
Rok založení12. století (1808 v Čechách)
Poslední vládcedosud žijící
Větve roduThurn-Valsassina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká linie rodu Thurn-Taxisů (německy Thurn und Taxis) je dynasticky mladší linie původem německého knížecího rodu Thurn-Taxisů. Tento rod sehrál významnou roli v oblasti poštovních služeb, u jeho zrodu stál v Evropě v 16. století. V českých zemích vybudoval mnoho zámků a proslavil se na poli pivovarnictví. Po 140 let hrál tento rod významnou roli v oblasti české národní kultury a české historie. Potomci české linie Thurn-Taxisů v současné době žijí po celém světě, někteří se vrátili do Čech na svá původní rodová panství.

Založení

[editovat | editovat zdroj]

Českou větev rodu Thurn-Taxisů založil v roce 1808 kníže Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu (29. května 1769, Řezno – 15. května 1831, Praha), nejmladší potomek Alexandra Ferdinanda, 3. knížete z Thurn-Taxisu (1704–1773), ustavitel dynastického pořadí rytířstva a domácího řádu v knížecím rodu Thurn-Taxisů, člen řádu Parfaite Amitié, a jeho manželky kněžny Marie Henriety z Fürstenbergu (1732–1772).

Pražský palác Thurn-Taxisů

V roce 1791 se Maxmilián oženil s kněžnou Eleonorou z Lobkovic (22. dubna 1770, Praha – 9. listopadu 1834, Loučeň), která náležela ke starému českému šlechtickému rodu, jehož původ lze sledovat až k Martinovi (Marešovi) z Újezda (1376–90).[1] V roce 1808 zdědil zámky Loučeň a Dobrovice po své sestřence kněžně Marii Josefě z Fürstenbergu, a po roce 1820 trvale usedlý v Čechách.[2] Kromě Loučně a dalších zemědělských panství, rod rovněž vlastnil nemovitosti v Praze - dva paláce, jeden na tehdejším okraji města (dnešní ulice V Jámě 635–636, zaniklý) a jeden pod Pražským hradem (palác Thurn-Taxisů na Malé Straně).[3]

Maxmilián a Eleonora měli šest synů:[4]

  • Karel Anselm z Thurn-Taxisu (1792–1844), prvorozený (nezaměňovat s jeho strýcem Karel Anselm, 4. kníže z Thurn-Taxisu z Řezna, dědicem hlavní line rodu Thurn-Taxisů)[2]
  • August Maria Maxmilián z Thurn-Taxisu (1794–1862)
  • Josef z Thurn-Taxisu (1796–1857)
  • Karel Theodor z Thurn-Taxisu (1797–1868)
  • Fridrich Hannibal z Thurn-Taxis (1799–1857)
  • Vilém Karel z Thurn-Taxisu (1801–1848)

Karel Anselm z Thurn-Taxisu

[editovat | editovat zdroj]
Císařský generál Emerich z Thurn-Taxisu (1820–1900)

V roce 1815 se kníže Karel Anselm z Thurn-Taxisu (18. června 1792, Praha – 25. srpna 1844, Teplice) oženil s hraběnkou Marií Isabelou z a na Eltz Faust ze Strombergu (10. února 1795, Drážďany – 12. března 1859, Praha). Měli šest potomků:[5]

Rudolf z Thurn-Taxisu

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Rudolf Thurn-Taxis.

Kníže Rudolf z Thurn-Taxisu (25. listopadu 1833, Praha – 4. července 1904, Velehrad), známý jako Rudolf, svobodný pán z Troskova V roce 1857 se oženil s Jenny Ständlerovou. Rudolf byl český vlastenec, intelektuál, milovník a podporovatel českého umění, hudby a literatury. Vystudoval práva a v roce 1861 založil první česky psaný právnický časopis Právník. Společně s Karlem Jaromírem Erbenem také přispíval do slovníku právnické terminologie.

Hugo Maxmilián z Thurn-Taxisu

[editovat | editovat zdroj]

Kníže Hugo Maxmilián z Thurn-Taxisu (3. července 1817, Praha – 28. listopadu 1889, Loučeň) oženil se s hraběnkou Almerií z Belcredi (8. října 1819, Jimramov – 25. září 1914, Loučeň). Hugovo panství zahrnovalo zámky Dobrovice, Loučeň a Mcely a majetky ve Vlkavě, Niměřicích a Cetni. Hugo měl čtyři legitimní potomky: Karolinu, Egmonta (zemřel v mládí), Alexandr (dědic), a Marie Terezie.[7]

Alexandr a Marie z Thurn-Taxisu

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Alexandr Jan z Thurn-Taxisu.

Kníže Alexandr Jan Vincenc Rudolf Hugo Karel Lamoral Eligius z Thurn-Taxisu (1. prosince 1851, Loučeň – 21. července 1939 tamtéž) oženil se v roce 1875 s kněžnou Marií z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (28. prosince 1855, Benátky – 16. února 1934, Loučeň). V roce 1889 zdědili loučeňské panství.[7] Alexandr i jeho žena Marie byli nadšenými mecenáši českého umění (sám Alexandr hrál na housle a Marie byla amatérskou malířkou), a ačkoli ve srovnání se řezenskou linií nebyli příliš bohatí, byli velmi štědří a nikdy neváhali podpořit správnou věc.

Mariiným chráněncem byl pražský spisovatel Rainer Maria Rilke. Často navštěvoval rodinu na jejich zámcích v Loučni a zámku Duino (Děvín) v dnešní Itálii. Kněžně věnoval svou sbírku Elegie z Duina.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Mareček 1998, str. 80–81; Marek
  2. ↑ a b Mareček 1998, str. 80
  3. ↑ Dročár, 2007
  4. ↑ Geni.com
  5. ↑ Geni.com
  6. ↑ Mareček 1998, str. 81–82; Marek
  7. ↑ a b Mareček 1998, str. 89; Marek

Esterní odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_linie_Thurn-Taxisů&oldid=23723047“