Přeskočit na obsah

Černá kočka (film, 1968)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Černá kočka
Původní název藪の中の黒猫
Země původuJaponskoJaponsko Japonsko
Jazykjaponština
Délka99 min
Žánryfilmový horor
duchařský film
ScénářKaneto Šindó
RežieKaneto Šindó
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleKičiemon Nakamura II.
Nobuko Otowaová
Kiwako Taičiová
Kei Sató
Taidži Tonojama
… více na Wikidatech
HudbaHikaru Hajaši
Výroba a distribuce
Premiéra1968
DistribuceTóhó
Netflix
Černá kočka na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černá kočka (japonsky 藪の中の黒猫, Jabu no naka kuroneko, doslova „Černá kočka v houštině“, jabu no naka znamená idiomaticky „záhadná“[1]) je japonský černobílý historický filmový horor režiséra Kaneta Šindóa z roku 1968, produkovaný studiem Kindai Eiga Kjókai, které založil, ve spolupráci se studiem Nihon Eiga Šinša.[2] V hlavních rolích se představili Kičiemon Nakamura II., Nobuko Otowaová a Kiwako Taičiová. Ústředními motivy jsou pomsta a tragická láska, nadpřirozeným elementem jsou pomstychtiví duchové onrjó ve formě koček bakeneko, které se dokážou proměnit v lidi.[3] Jde tedy o jeden z filmů podžánru kaibjó eiga o krvelačných kočkách.[4] Vizuálně i námětem vychází z her nó a kabuki[pozn. 1] a odkazuje na několik příběhů japonského folklóru.[2] Film měl být mimo Japonsko promítán na zrušeném ročníku filmového festivalu v Cannes.[3]

Děj

[editovat | editovat zdroj]

Film je zasazen do turbulentního období válčících států, charakterizovaného vládou místních warlordů.[3] Tlupa rabujících samurajů vtrhne do skromného obydlí v bambusovém háji nedaleko brány Rašómon u Kjóta, kde znásilní a zabijí mladou Šige (Kiwako Taičiová), jejíž manžel Hači (Kičiemon Nakamura II.) byl odveden do války, a její tchyni Jone (Nobuko Otowaová), načež chýši zapálí. V doutnajícím spáleništi se objeví černá kočka a začne z ohořelých těl olizovat krev.[6] V lesíku začnou nevysvětlitelně umírat samurajové, které v noci od brány láká dívka v urozeném šatu do honosného sídla, kde jim starší žena nabídne jídlo a sake, dívka je svede a v loži zavraždí a vysaje jim krev, zatímco žena ve vedlejší místnosti tančí po vzoru nó.[7] O tři roky později Hači pod jménem Jabu no Gintoki porazí v bitvě generála a jako jediný přeživší se vrací s jeho hlavou k místnímu daimjóovi Minamoto no Raikóovi (Kei Sató), který z něj učiní samuraje a svého pobočníka a dá mu za úkol vypořádat se s přízraky v bambusovém háji.[3] Místo svého domu nachází trosky a od farmáře (Taidži Tonojama) se dozvídá, že od velkého požáru Kjóta jeho manželku a matku nikdo neviděl.

V noci se nechá od brány Rašómon také odvést a vyptává se žen na svou rodinu, kterou mu připomínají. Dvojice mu nemůže odpovědět kvůli dohodě s bohy pomsty, podle které mají výměnou za návrat na svět zabíjet všechny samuraje, tedy včetně něj.[2] Hači si po celou dobu není jistý, jde-li skutečně o jeho manželku a matku, nebo na sebe démoni vzali jejich podobu.[3] Šige jej nedokáže zabít a po sedm nocí se s ním miluje, čímž porušila přísahu a byla uvržena do pekla. Když to Hači zjistí, touží sám po pomstě, ale matka mu stále nemůže říct pravdu. Raikó je netrpělivý, nevěří, že jeho samurajové jsou nenáviděni a přikáže Hačimu, aby se zbavil i druhé nestvůry, nebo čelil popravě. Řádění Jone pokračuje a po několika dnech Hači svou matku u brány konfrontuje. Ta mu řekne, že jej chtěla ještě jednou vidět a bude moci pokojně odpočívat, pokud jí v domě přečte sútru. Cestou bambusovým hájem Hači uvidí v odrazu její skutečnou podobu a rozhodne se ji zabít. Dokáže jí ale pouze useknout ruku, která se promění v černou kočičí tlapu. Raikó mu poradí k zapuzení démona strávit sedm dní o samotě ve svatyni, provádět očistu a obětovat. Matka ke svatyni přijde a prosí o navrácení tlapy, bez které nedokáže zabíjet samuraje a chřadne. Hači má výčitky, ale odolá. Poslední noc se Jone vydává za císařovo médium, přelstí Hačiho a se znovunabytou silou jej se slzami v očích přemůže a odletí pryč.[8] Zoufalý Hači ji následuje do přízračného domu, který se promění ve spáleniště a Hači padá mrtev.[2]

Obsazení

[editovat | editovat zdroj]
Kičiemon Nakamura II. Hači / Jabu no Gintoki
Nobuko Otowaová Jone
Kiwako Taičiová Šige
Kei Sató Minamoto no Raikó
Hideo Kanze japonský císař
Taidži Tonojama farmář

Výklad

[editovat | editovat zdroj]

Příběh vychází z dramatu nó Rašómon[pozn. 2] a navazující hry kabuki o Ibaraki-dódžim a podobá se také několika příběhům ze sbírky Ugecu monogatari Akinariho Uedy[9] a variaci na Příběh rodu Taira Curudži no maki.[10] Pravděpodobnou inspirací pro postavu Gintokiho byl lidový hrdina Kintaró, který přijal jméno Sakata no Kintoki.[11] Podobně jako rákos v Šindóově filmu Onibaba z roku 1964 je v Černé kočce důležitým prvkem bambus. V rozhovoru v roce 1975 režisér uvedl, že ohraničují svět prostých lidí, do kterého přes porost vládnoucí třída nevidí.[12] Brána Rašómon je rovněž důležitým předělem mezi měšťany a prostým obyvatelstvem.[3] V japonských příbězích byli pomstychtiví duchové za života většinou bezmocné oběti, často ženy.[3] Stejně tak se v kočky mění výhradně ženy a ženská sexualita je nástrojem lidožravých obryň oni k přemožení hrdinů.[13] Doug Cummings si v recenzi všímá toho, že duchové nejprve nezabíjí samuraje při první příležitosti, ale nechají je, aby za jejich skonem stála touha po jídle, pití a sexu, které vedla k smrti žen.[14] Podle Barbary Creedové nejsou proměněné ženy v hororech silnými postavami, ale spíše manifestací mužského strachu. Filmový historik Donald Richie je popisuje jako „vymyšlené muži, pro muže“ a Susan Napierová uvádí, že účinnost jejich proměny je důkazem nízkého postavení žen v pevné hierarchii.[15] Transformace Šige a Jone není pouze z ženy na kočku ale také třídní, z rolnic na šlechtičny. Jejich pomsta se neomezuje pouze na ty samuraje, kteří je zabili, čímž se mstí celému paternalistickému Japonsku.[6] Šige je archetypem trpící ženy, která sebeobětováním naplňuje konfuciánský princip „poslušná žena, moudrá manželka“ což je v kontrastu s matkou, která v zabíjení pokračuje.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kičiemon Nakamura II. (umělecké jméno) byl vyučený herec kabuki a Hideo Kanze, který měl ve filmu vedlejší roli a pomáhal během natáčení s choreografií, byl herec nó[5]
  2. ↑ Šindó patrně nepojmenoval film „Rašómon“ kvůli úspěšnému filmu Rašómon Akiry Kurosawy z roku 1950, který se odehrává u stejné, dlouho rozbořené brány. Část názvu Jabu no naka je totožný s názvem povídky V houštině, která je jednou z předloh Kurosawova filmu.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b MÁTRAI, Titanilla. Literature and Theatre into Film: Shindō Kaneto's Kuroneko. In: Multiple Translation Communities in Contemporary Japan. New York: Routledge, 2015. DOI 10.4324/9781315736457. S. 39. (anglicky)
  2. ↑ a b c d Mátrai (2015), s. 21–22
  3. ↑ a b c d e f g MCDONAGH, Maitland. Kuroneko: The Mark of the Cat. www.criterion.com [online]. The Criterion Collection, 2011-10-17. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Mátrai (2015), s. 30
  5. ↑ Mátrai (2015), s. 34
  6. ↑ a b BALMAIN, Colette. Introduction to Japanese Horror Film. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2008. 229 s. ISBN 9780748624744. S. 75. (anglicky) 
  7. ↑ Balmain (2008), s. 18
  8. ↑ Mátrai (2015), s. 35
  9. ↑ Mátrai (2015), s. 29–30
  10. ↑ Mátrai (2015), s. 25
  11. ↑ Mátrai (2015), s. 38
  12. ↑ Mátrai (2015), s. 23
  13. ↑ Mátrai (2015), s. 31
  14. ↑ Balmain (2008), s. 76
  15. ↑ Balmain (2008), s. 73
  16. ↑ Balmain (2008), s. 77–78

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Černá_kočka_(film,_1968)&oldid=24493116“