Český úřad pro tisk a informace
Český úřad pro tisk a informace (ČÚTI, do roku 1969 Úřad pro tisk a informace, ÚTI) byl orgán státní správy v Československu v letech 1968–1990. Jeho úkolem bylo řídit, kontrolovat, koordinovat a hodnotit veškerou činnost tisku, rozhlasu a televize podle požadavků vládnoucího politického režimu, v jehož čele stála Komunistická strana Československa. Působil na území Česka, na Slovensku byl zřízen Slovenský úřad pro tisk a informace (slovensky Slovenský úrad pre tlač a informácie, SÚTI).
Před přijetím zákona
[editovat | editovat zdroj]Úřad pro tisk a informace (ÚTI) byl zřízen rozhodnutím vlády dne 30. srpna 1968 – po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Měl rychle posloužit k umlčení médií, což byl jeden z hlavních požadavků „moskevského protokolu“ podepsaného dne 27. srpna 1968 v Moskvě. První pokyny vydal ÚTI dne 3. září 1968; jednalo se o zákaz psát o invazi a kritizovat okupační mocnosti. Takto byla znovu obnovena cenzura. Ředitele ÚTI jmenovala vláda, ale do této funkce se nikdo nehrnul – nakonec se jím stal Josef Vohnout, který působil několik let na ÚV KSČ jako zástupce vedoucího tiskového odboru.[1]
Navíc dne 12. září 1968 vláda zřídila „Vládní výbor pro tisk a informace“ (VVTI), ten měl řídit státní média a koordinovat tiskovou politiku. V čele tohoto výboru stál místopředseda vlády Peter Colotka.
Zákon č. 127/1968 Sb.
[editovat | editovat zdroj]O den později, 13. září 1968, přijalo Národní shromáždění ČSSR zákon č. 127/1968 Sb. o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků. Konečné znění tohoto zákona bylo represivnější než původní vládní návrh; konečné znění připravil předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský s čelnými zástupci novinářů. Zákon č. 127/1968 upřesnil postavení ÚTI jako orgánu státní správy a vymezil sankce za „zneužívání svobody slova“. (Tento zákon byl zrušen 29. 3. 1990.)[2]
Normalizace
[editovat | editovat zdroj]Po federalizaci Československa, ve druhé vládě Oldřicha Černíka, vystřídal P. Colotku ve „Vládním výboru pro tisk a informace“ normalizační politik Jaroslav Havelka. Nově se konstituoval „Federální výbor pro tisk a informace“ (FVTI). Na počátku roku 1969 již bylo již zjevné, že výsady novinářů a reportérů prosazené v období období pražského jara jsou na ústupu a budou okleštěny, ačkoliv omezování svobody tisku se mnozí publicisté snažili brzdit. Josefa Vohnouta nahradil k 1. dubnu 1969 Josef Havlín, ale už 1. září 1669 jej na pozici ředitele ČÚTI vystřídal Vlastimil Neubauer.[3]
Protože ÚTI neplnil očekávání vedení KSČ, k rozbití neochoty novinářů pro přijetí jejich nové společenské role posloužilo v květnu 1969 prohlášení „Slovo do vlastních řad“.[4] Teprve masivní personální čistky, strach, vyřazování publikací z knihovních fondů a osudy zmizelých knih dodaly této cenzorské instituci respekt.[5]
V době normalizace byly předmětem kontroly kromě knih a denního tisku i mapy, obecní kroniky, notové záznamy, dopisy… Poštovní zásilky z „kapitalistické ciziny“ byly kontrolovány na zvláštní (celní) poště „Praha 120“ na pražském Senovážném náměstí.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ RŮŽIČKA, Daniel. Cenzura . . . aneb Úřad pro tisk a informace: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- ↑ 127/1968 Sb. Zákon o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostře.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Média od ledna 1968 do začátku normalizace v dubnu 1969 [online]. Národní muzeum [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1969/5/17/1.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČILOVÁ, Martina. Zmizelé knihy: Původní české beletristické knihy, které byly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století cenzurou z ideologických důvodů „zastaveny“ v různých fázích výroby či distribuce [online]. Praha: Univerzita Karlova. Ústav informačních studií a knihovnictví, 2014 [cit. 2023-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Cenzura médií skončila v Československu oficiálně před třiceti lety. iDNES.cz [online]. 2020-03-27 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ANDREAS, Petr. Od odpovědnosti ke kontrole: Cenzura za rané normalizace (září 1968 – srpen 1969). Soudobé dějiny. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2020, čís. XXVII/3-4, s. 439–476. Dostupné online [cit. 2023-06-01].
- KONČELÍK, Jakub. Mediální politika a srpen 1968: Zřízení úřadu pro tisk a informace jako služba Moskevskému protokolu [online]. Média a politika [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- NOVÁKOVÁ, Jaroslava. Cenzura v Českém/Československém rozhlase do roku 1993 [online]. Praha: Svět rozhlasu, III/2020 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- ZAPLETAL, Aleš. Role Českého úřadu pro tisk a informace v kulturně-politickém řízení populární hudby v letech 1970–1980 [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Sborník HISTORICA OLOMUCENSIA, 2018 [cit. 2024-04-04]. S. 315–332. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Cenzura v Československu v době komunistického režimu
- Dějiny médií ve 20. století v Českých zemích
- Komunistický režim v Československu
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Slovo do vlastních řad (čitelný přepis článku z Rudého Práva)