Úřednické písmo
Úřednické písmo (čínsky v českém přepisu li-šu, pchin-jinem lìshū, znaky zjednodušené 隶书, tradiční 隸書) je starý styl čínské kaligrafie, který se vyvinul v období válčících států jako zběžné písmo pro každodenní použití v administrativě, v chanském období se stalo oficiálním písmem a bylo používáno i v následujících staletích. Vzhledem k čitelnosti pro moderní čtenáře se stále používá jako umělecké písmo titulků, vývěsních štítů a reklam. Jeho čitelnost vychází ze zavedení rovných tahů, sdílených s moderním vzorovým písmem (kchaj-šu).
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Úřednické písmo se vyvíjelo od 4. století př. n. l.[1] jako neformální písmo používané na nižších úrovních státní správy, umožňující rychlejší zapisování než oficiální pečetní písmo. Vláda říše Chan jej pozvedla na oficiální úřední písmo.[2] V této pozici zůstalo i za následujících dynastií Wej a Ťin, než ho postupně nahradilo vzorové písmo.
Svými vlastnostmi znamenalo přelom ve vývoji čínského písma, zásadní bylo zejména zavedení rovných tahů místo oblouků a kliček, což výrazně zrychlilo psaní. Dalšími novinkami bylo zjednodušení znaků, zejména snížení počtu opakujících se prvků, sloučení tvarově blízkých složek znaků v jednu (i bez ohledu na jejich výslovnost) a proměnlivost složek znaku v závislosti na jejich umístění.[1]
Strukturou a rovnými tahy je úřednické písmo obecně podobné modernímu (vzorovému) písmu; nicméně na rozdíl od spíše vysokého moderního písma jsou jeho znaky širší než vyšší, což bylo spojeno se šetřením místa na tehdejším psacím materiálu – bambusových úštěpcích na které se psalo shora dolů. Často se objevuje i výrazné zvlnění diagonálních tahů doprava nebo dolů.
Původní verze úřednického písma se označují jako starší úřednické písmo ku-li (čínsky pchin-jinem gǔlì, znaky zjednodušené 古隶, tradiční 古隸) či čchinské úřednické písmo čchin-li (čínsky pchin-jinem qínlì, znaky zjednodušené 秦隶, tradiční 秦隸).[3] V 1. století př. n. l. se ze staršího úřednického vyvinulo chanské úřednické chan-li (čínsky pchin-jinem hànlì, znaky zjednodušené 汉隶, tradiční 漢隸) či nové úřednické ťin-li (čínsky pchin-jinem jīnlì, znaky zjednodušené 今隶, tradiční 今隸) písmo. Vrcholná varianta chanského písma je nazývána pa-fen (čínsky pchin-jinem bāfēn, znaky 八分).[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Úřednické písmo na Wikimedia Commons - THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2011-3-23 [cit. 2014-10-20]. Kapitola The Chinese Script – Writing Styles. Dostupné online. (anglicky)
