Zelów
| Zelov Zelów | |
|---|---|
 Kostel evangelické reformované církve | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°28′ s. š., 19°13′ v. d. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Lodžské |
| Okres | Bełchatów |
| Gmina | Zelów |
  Zelów | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 10,75 km² |
| Počet obyvatel | 7 611 (2019) |
| Hustota zalidnění | 708 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Urszula Świerczyńska |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | ul. Żeromskiego 28 97-425 Zelów |
| Telefonní předvolba | (+48 44) 634 10 00 |
| PSČ | 97-425 |
| Označení vozidel | EBE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zelów (česky Zelov) je město v Lodžském vojvodství v Polsku. Má rozlohu 10,75 km² a ke dni 30. 6. 2019 měl 7611 obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zelov kolonizovali v roce 1803 potomci českých pobělohorských exulantů, kteří prostřednictvím Alexandra Petrozelina podepsali na konci roku 1802 v Čermíně smlouvu na koupi pozemků a neprosperujícího hospodářství Józefa Świdzińskiego.[1] Tehdejší název zakoupeného místa byl Zeliów. Zakladatelé budoucího českého města pocházeli z přeplněných exulantských obcí Tábor, Čermín, Husinec, Friedrichův Hradec, Sacken, Sophienthal a dalších menších českých kolonií. Přímých exulantů (osob narozených v Čechách) a lidí, kteří přišli přímo z Čech po roce 1781, bylo mezi zakladateli jen několik.[2] Místo pro evangelický kostel a hřbitov bylo vyměřeno na jaře roku 1806. Díky státní podpoře a evangelickým sbírkám byl chudým českým sborem postaven krásný kostel, jenž byl dne 3. července 1825 slavnostně otevřen.[3] Po první světové válce byl třinácti českým rodinám umožněn návrat do vlasti,[4][5] domovské právo jim udělila obec Hrabová.[6] Před druhou světovou válkou žilo v Zelově asi 6000 krajanů hovořících česky. Po skončení druhé světové války orgány Polské lidové republiky netolerovaly národnostní menšiny, následovalo drancování, lynčování a vyhánění českých i německých obyvatel – v poválečném Zelově byl jeden Čech zavražděn a dva zmrzačeni.[7] Poté bylo odtud do československého pohraničí repatriováno cca 3500 Čechů, ostatní utekli do Německa.[8] K české národnosti se v Zelově hlásí asi 500 obyvatel, češtinu ovládá pouze nejstarší generace (Česká menšina v Polsku).[9] Poválečnými proměnami Zelova (až do roku 2012) se zabývá diplomová práce B. Kučerové.[10]
Kongresové Polsko
[editovat | editovat zdroj]V roce 1807 byl Zelov na území Varšavského knížectví, v roce 1815 se dostal pod vládu cara Ruského impéria v Kongresovém Polsku. Koncem 60. let 19. století mnoho Čechů ze Zelova a okolí (Faustynów aj.) přijalo pozvání cara Alexandra II. a usadilo se ve Volyni. Celkový počet českých osadníků v tomto regionu byl na konci 19. století odhadován na 30–40 tisíc. Zelovští Češi založili na nynější Ukrajině evangelické osady Michajlovka (1878),[7] Česká Alexandrovka,[11] Čechovka (1890),[12] Mirotín, Bohemka (1905) a podíleli se na založení Veselynivky (1912).[3]
V roce 1818 se Zelovští podíleli na založení obce Kučov a v roce 1843 spoluzakládali novou kolonii v Požděnicích.
Evangelický reformovaný sbor
[editovat | editovat zdroj]V Zelově působí evangelický reformovaný sbor, který je součástí Reformované církve v Polsku (Kościół Ewangelicko-Reformowany w RP), ale úzce spolupracuje s Českobratrskou církví evangelickou a Sdružením Exulant v České republice. Sbor v letech 1982–2010 vedli manželé Mirosław a Wiera Jelinek. Bohoslužby jsou vedeny v polštině. Sbor provozuje mateřskou školu J. A. Komenského. Při sboru působí hudební těleso hrající na zvonky – Zelowské zvonky. V kostele se nacházejí pamětní desky reformátora Jana Kalvína a Mistra Jana Husa. Pamětní deska Jana Husa byla současně s jeho pamětním kamenem v zahradě kostela slavnostně odhalena v roce 1915.
Archiv a muzeum
[editovat | editovat zdroj]V půdních prostorách kostela je Muzeum – Dokumentační středisko dějin Českých bratří. Spolupracuje s Institutem dějin Polské akademie věd, Ministerstvem kultury a národního dědictví, Varšavskou univerzitou, Ministerstvem zahraničních věcí ČR, dále pak s Muzeem J. A. Komenského v Přerově a Sdružením Exulant. Archiv farnosti se zachoval, obsahuje 239 archivních jednotek (z toho je 71 matrik) a cenný je zejména tím, že dokumentuje život české diaspory.[2]
Hřbitov
[editovat | editovat zdroj]K prvnímu pohřbu na zelovském hřbitově (u plánovaného kostela) došlo 26.3.1806. Tento hřbitov byl v roce 1852 zrušen a nahrazen hřbitovem „u lesa“. Evangelický hřbitov byl dlouho ekumenický (i pro zeslulé jiného vyznání). Židovský hřbitov v Zelově byl založen v roce 1878 a v roce 1920 byl založen hřbitov katolický.[2]
Významní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Vilém Fibich (1888–1959), evangelický duchovní
- Jan Jelínek (1912–2009), český evangelický kazatel a zachránce pronásledovaných
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Muzeální průvodce. Muzeum v Zelówě, Zelów 2006 , str. 10
- ↑ a b c ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 14, 433 pages s. ISBN 80-7017-793-4.
- ↑ a b Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exuantech, 2005. Str. 97, 100 i jiné
- ↑ KLUSÁKOVÁ, Michaela. Diplomová práce [online]. 2016 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
- ↑ HALLEROVÁ, Michaela. Bakalářská práce [online]. 2013 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
- ↑ http://hrabova.evangnet.cz/node/plakaty/Farni_sbor_Hrabova_1918-1938.pdf str. 26
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2005. 498 s. ISBN 80-7017-018-2. S. 136–144, 246.
- ↑ Archivovaná kopie. sgph.geo.uni.lodz.pl [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.
- ↑ Exil.cz: Zelow – cesta zase zpátky. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-11-14]. Dostupné online.
- ↑ KUČEROVÁ, Barbara. Diplomová práce [online]. 2016 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
- ↑ ANDRŠ, Bohuslav. Česká Alexandrovka : vzpomínky na život české vystěhovalecké komunity na Rusi. Praha: Národní knihovna ČR 264 pages, xx pages of plates s. ISBN 978-80-7050-564-9.
- ↑ http://exulant.evangnet.cz/?q=system/files/Cechovka-Stepanovka-Rusko.pdf
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Drbal, Alexandr: Krajanský život po r. 1918. In: Evangelický Kalendář 2009 / Uspoř. Petr Pazdera Payne. Praha : Kalich, 2008. S. 152-159. ISBN 978-80-7017-102-8.
- Kresová, Helena: Kongres potomků Českých bratří v Zelově. In: České listy. 2003, č. 7-8, s. 14-16. ISSN 1213-1784.
- Marešová, Hana: Příruční slovníček zelovské češtiny. Praha: OS „Exulant“, 2003. 48 s.
- Matějka, Karel: 100. minut prezidenta Václava Havla v Zelówě. In: Kostnické jiskry. 1998, č. 13, s. 2.
- Míčan, Vladimír: Česká emigrace v Polsku a na Volyni. Brno: Biblická jednota, 1924. 151 s.
- Tobjański, Zbigniew: Czesi w Polsce. Kraków: Towarzystwo Społeczno-Kulturalne Czechów i Slowaków w Polsce, 1994. 233 s.
- Tomeš, Jan Matěj: Popis osady Zelova. In: Naše zahraničí. 1927, č. 3, s. 118–121.
- Wczoraj, dziś i … : Życie, dzieje i teraźniejszość braci czeskich w Zelowie. Zelów : Parafia Ewangelicko-Reformowana, 1998. 211 s. ISBN 83-910821-0-5
- Zelow 1803–2003: 200 let v Zelowě: Pamětní knížka na Celosvětový kongres potomků Českých bratří v Zelowě konaný pod heslem Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky: Zelow, 19.22. června 2003 / Českobratrská církev evangelická ... [et al.]. Praha: Exulant, 2004. 79 s. ISBN 80-239-2940-2.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Jakub Petrozelin (k původu Alexandra Petrozelina)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zelów na Wikimedia Commons - Stránky Evangelického reformovaného sboru (polsky)
- Stránky Zelowské zvonky (polsky)
- Smrt na hranicích při pokusu o útěk (1954)
- Současný život zelovských Čechů na území České republiky (2012)
- Fotografie ze sbírky Tomáše Stodoly
