Zlín Z-XIII
| Zlín Z-XIII | |
|---|---|
 Z-XIII ve dvousedadlovém provedení | |
| Určení | sportovní letoun |
| Původ | Československo |
| Výrobce | Zlínská letecká akciová společnost |
| Šéfkonstruktér | Jaroslav Lonek |
| První let | 1937 |
| Uživatel | Československo |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zlín Z-XIII byl československý celodřevěný jednomístný dolnoplošník z druhé poloviny 30. let 20. století. Jeho vývoj byl předčasně ukončen a vyroben byl pouze jeden prototyp. Ten nyní vlastní Národní technické muzeum v Praze.[1]
Vývoj a popis letounu
[editovat | editovat zdroj]Nejúspěšnějším letadlem Baťovy zlínské letecké továrny byl sériově vyráběný model Z-XII. Po něm měl být vyráběn rychlý kurýrní letoun Z-XIII. Jeho konstrukcí byl opět pověřen konstruktér Jaroslav Lonek. Byl vyvinut jednak jako rychlý cestovní pro soutěže a také jako kurýrní letoun pro rychlé spojení manažerů a přepravu zásilek společnosti Baťa.[2] Prototyp létal s imatrikulací OK-TBZ od 9.8.1937.[3]
Letoun s motorem Walter Major 4 o výkonu 88/96 kW (120/130 k) a francouzskou stavitelnou vrtulí Ratier byl zalétán na jaře 1937 šéfpilotem Švábem a později s ním létal zkušební pilot mjr. Ján Ambruš. Základní model byl jednomístný, kde pilotní prostor byl posunut za těžiště letounu a v těžišti letadla nad křídlem byl prostor pro přepravovaný náklad. Tato konstrukce mohla být později alternativně měněna, kdy jednoduchou výměnou krytů šlo letoun upravit na dvousedadlový.
.jpg)
Letoun měl celodřevěnou konstrukci včetně kormidel. Křídla s lichoběžníkovým půdorysem a se zakulaceným okrajem byla dřevěná, dvoupodélníková a dýhovaná. Jako první civilní letadlo v Československu dostal Zlín XIII vztlakové klapky.[4] Dřevěný trup byl eliptického tvaru o značné hloubce s klenutím pro výhled pilota z kokpitu. Pevný podvozek s aerodynamickými kryty vidlic a brzděných kol byl odpérován spirálovou pružinou. Stabilní ostruha byla zachycena na posledních dvou přepážkách trupu.
Na první přepážce s protipožární stěnou odpředu bylo kloubově uchyceno motorové lože z Mannesmannových trubek. Motor Walter Major 4 byl uložen ve čtyřech gumových závěsech. Olejová nádrž byla umístěna pod motorem, benzínové nádrže v trupu letadla.[5]
Letoun vyžadoval dobré letiště s dostatečně dlouhou rozjezdovou dráhou pro tehdy vysokou přistávací rychlost 140 km/h a pro vysoké plošné zatížení na něm mohli létat jen velmi zkušení piloti.[6]
.jpg)
Operační nasazení
[editovat | editovat zdroj]Letoun překvapoval vysokými výkony i svým moderním vzhledem. Prototyp pilotovaný mjr. Jánem Ambrušem se měl v srpnu 1937 zúčastnit závodu Circuit de l'Est, který uspořádaly tři francouzské aerokluby jako Grand prix de l'Aero-club de France. Propozice závodu byly pro tento letoun příznivé, a proto se Zlínská letecká společnost rozhodla závod tímto letounem obeslat. Letoun dosahoval rychlosti až 350 km/h, což dávalo dobré předpoklady pro úspěch v závodě. Pro technické potíže a povětrnostní překážky však přiletěl J. Ambruš na místo určení, letiště Vittel u Épinalu, po stanovené době (12. srpna do 12 hodin) a k vlastnímu závodu nebyl připuštěn. Předvedl alespoň tento letoun nejenom v místě konání závodu, ale i v Paříži (Aero-club Rolland Garros) a ve Štrasburku.[7]
Po německé okupaci byl s letounem Zlín Z-XIII plánován úlet do Království Jugoslávie a pilotem měl být později úspěšný bombardovací pilot Alois Šiška. Těsně před plánovaným startem letounu z akce pro podezření z vyzrazení sešlo.[8] Podle jiné verze byl v den akce gestapem zatknut hangármistr, a proto z celého plánu sešlo.
Jediný prototyp a replika
[editovat | editovat zdroj]
Druhou světovou válku prototyp přečkal ukrytý v hangáru, kde jej zamaskovali Baťovi technici. Přitom na něj pro jistotu namalovali i hákové kříže.[9] Po válce byl tento jediný prototyp předán do sbírek Národního technického muzea v Praze. V letech 1989–1990 byl renovován a umístěn v stálé expozici v dopravní hale.[1]
V roce 2007 zahájila společnost „Historická letka republiky Československé“ stavbu věrné repliky letounu Zlín-XIII.[6] Replika by měla být věnována památce tří lidí: konstruktéru Jaroslavu Lonkovi, donátorovi projektu Janu Antonínu Baťovi a pilotu Jánu Ambrušovi.[10] Realizace projektu však nebyla dokončena.[8]
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1 až 2
- Rozpětí: 7,0 m
- Délka: 6,8 m
- Výška: 1,80 m
- Nosná plocha: 7 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 460 kg
- Hmotnost: 635 kg
- Motor: řadový vzduchem chlazený invertní motor Walter Major 4
- Vrtule: dvoulistá, kovová, za letu stavitelná typu Ratier
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 300-350 km/h
- Cestovní rychlost: 280 km/h
- Přistávací rychlost bez klapek: 140 km/h
- Přistávací rychlost s klapkami: 100 km/h
- Stoupání do 1 km: za 3 min 15 s
- Dostup: 6000 m
- Dolet: 700 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Sportovní letoun Zlín Z-XIII | Národní technické muzeum. www.ntm.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-17.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 190–191.
- ↑ SOUKUP, Pavel. Imatrikulace Z-XIII [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
- ↑ ŠTANGLICA, J. Zlin Z-XIII [online]. Rýmařov: RS models [cit. 2019-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-21.
- ↑ a b Letadlo Zlín XIII. Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 398–399. Dostupné online.
- ↑ a b Zlín XIII [online]. Praha: www.historicflight.cz, 2007 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
- ↑ AMBRUŠ, Ján. Circuit de l´Est. Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 397–8. Dostupné online.
- ↑ a b SEZEMSKÝ, Marcel. Zlín Z-XIII, historické foto (1937) [online]. Praha: [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
- ↑ MÁLEK, Tomáš. „Baťova stíhačka“ vyletí po desetiletích k nebi. iDnes/Zpravodajství [online]. MAFRA, a.s., 28.9.2007 [cit. 21.6.2019]. Dostupné online.
- ↑ ŠVAMBERK, Alex. Replika Zlínu -XIII má šanci získat několik rekordů. Novinky.cz [online]. Borgis, 20.4.2010. Roč. 2010. Dostupné online.
- ↑ CHRÁST, Radim. Zlín Z-XIII [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.12.2009 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Zlín Z-XIII
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zlín Z-XIII na Wikimedia Commons
