Zélóti (Soluň)
Zélóti (řecky Ζηλωταί) byl protiaristokratický politický spolek se sociálními požadavky, který dominoval politickému vývoji v Soluni v letech 1342 až 1349.[1] Tehdejší zprávy o zélótech, většinou zaujaté proti nim, přinášejí jen krátký souhrn informací. Zélótům se ve městě podařilo vytvořit efektivní občanskou samosprávu, která se udržela po osm let. Majetek šlechticů byl zkonfiskován a jejich bohatství rozděleno mezi obyvatelstvo. Během trvání povstání v Soluni došlo několikrát k nepokojům a rabování zaměřeným nejen proti aristokracii, ale i majetným příslušníkům střední vrstvy.[2] Když se císař Jan V. Palaiologos spojil s Janem Kantakuzenem, proti němuž bylo povstání původně organizováno,[2] rozhodli se soluňští předat město do rukou srbského státu,[3] kterému v té době vládl panovník Štěpán Dušan.[1] Kantakuzenos se však díky zradě soluňského spoluvladaře Jana Metochita[3] do města na přelomu let 1349 a 1350 dostal a povstání zlikvidoval. Povstání zélótů se stalo, kromě několika menších neúspěšných pokusů na Peloponésu,[4] poslední snahou docílit obrody byzantského společenského systému.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zealots of Thessalonica na anglické Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.
- HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1.
