Přeskočit na obsah

Macusaburó Jokojama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Yokoyama Bunroku)
Macusaburó Jokojama
autoportrét
autoportrét
Narození10. října 1838
Iturup
Úmrtí15. října 1884 (ve věku 46 let)
Ichigaya Kamegaoka Hachimangū
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníKōryū-ji
Sengaku-ji
Povolánílitograf, fotograf, inženýr, malíř a fotograf architektury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Macusaburó Jokojama je japonské jméno, v němž Jokojama je rodové jméno.
Macusaburó Jokojama: Chrám Kijomizu-dera v Kjótu
Macusaburó Jokojama: Nanking

Macusaburó Jokojama (japonsky 横山 松三郎, Jokojama Macusaburó; 10. října 1838 – 15. října 1884 Tokio) byl průkopník japonské fotografie, umělec, litograf a učitel.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Bunroku Jokojama (横山 文六) v kurilském Iturupu (od roku 1855 pod japonskou nadvládou) 10. října 1838.[1] Brzy po narození se Jokojama a jeho rodina přestěhovali do Hakodate, kde v roce 1854 poprvé spatřil daguerrotypie, které pořídili Eliphalet Brown junior a Alexandr Fjodorovič Možajskij[2] V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů kimono a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře Lehmana[3] seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Jokojama začal učit fotografii. Odcestoval do Jokohamy a studoval fotografii u Rendža Šimooky, pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula I. A. Goškeviče.[4] V roce 1868 Jokojama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.[5] Ve stejném roce přesunul studio do Rjógoku (v Tokiu) a za nedlouho se přestěhoval do blízkého Ueno Ikenohata.[6]

V roce 1868 se Jokojama setkal s Noritane Ninagawou, úředníkem meidžiovské vlády, který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v Šósóinu. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako album 64 fotografií s názvem Kjú Edodžó šašinčó (旧江戸城写真帳, Fotografické album bývalého hradu Edo) a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem Kanko zusecu džókaku no　bu (観古図説絵城郭之部, Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad).[7] Některé z fotografií Jokojamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni.[8]

Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o stereofotografii. Rané snímky zařízení jeho ateliéru ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.[9]

Fotografii u něho studoval Macuči Nakadžima. V roce 1876 předal práva ke svému studiu svému asistentovi Nobumasu Odovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademii[10] a přednášel fotografii a litografii.[11]

V roce 1881[12] se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (Fotolitografická společnost) a pokračoval v barevné fotografii, v tomto čase vytvořil to, co nazýval šašin abura-e[13] (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli fotografický olejový obraz, při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.[14] Jokojama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.[15][8] Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.

Zemřel v Tokiu 15. října 1884.

Kromě krajin a portrétů je známý svými autoportréty. Mezi jeho díla patří malby, velkoformátové albuminové tisky, (monochromatické i ručně kolorované) a šašin abura-e. Dělal studiová suvenýrová alba, z nichž se některé dochovaly dodnes. Jeho biografie byla sepsána v roce 1887.[16]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Amida-ike džizó, Ósaka a cesta poblíž Mogi (Kóbe)
    Amida-ike džizó, Ósaka a cesta poblíž Mogi (Kóbe)
  • Kjóto od Marujamy
    Kjóto od Marujamy
  • Chrám Rokkakudó, Kjóto
    Chrám Rokkakudó, Kjóto

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yokoyama Matsusaburō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Podrobnosti narození podle Nihon no šašinka.
  2. ↑ Eliphalet Brown, Jr. byl v Hakodate na začátku roku jako člen druhé mise Matthew C. Perryho do Japonska. A. F. Možajskij přijel do Hakodate na palubě ruské lodi Diana později stejný rok. Možajskij produkoval množství daguerreotypií města. Bennett, 82.
  3. ↑ Křestní jméno je neznámé.
  4. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82.
  5. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183.
  6. ↑ Yokoe, 'Yokoyama Matsusaburō'. Yokoe does not indicate when the second move took place. Nihon no shashinka follows this account by Yokoe. Earlier accounts, including Yokoe's earlier one in 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', tend to talk of Yokohama and Ueno, not mentioning Ryōgoku. Bennett notes that, according to historians Torin Boyd, Naomi Izakura, and Anne Wilkes Tucker, Yokoyama opened his first studio in Tokyo, not Yokohama. There may have been two studios. Bennett, 82.
  7. ↑ Název je vytištěn na obalu japonskými znaky, latinkou přepsané je to: Kwan ko dzu setsu a ve francouzštině: Notice historique et descriptive sur les arts et industries japonais, première partie, château. This was one of a ten-volume work: five volumes in Japanese with plates, and five in French translation. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182.
  8. ↑ a b Bennett, 83.
  9. ↑ Během cesty po Japonsku pořizoval stereosnímky. Pořídil přinejmenším tři série pohledů, které v té době publikoval, ale které bylo později velmi těžké najít. Podle historika fotografie Roba Oechsla, jsou stereofotografie Jokojamy významné pouze z počátku období Meidži, které pořídil od roku 1869 do 1870. Oechsle, 221.
  10. ↑ Pravděpodobně Imperial Japanese Army Academy.
  11. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83.
  12. ↑ V roce 1882, podle Bennett, 83.
  13. ↑ Anglický přepis: shashin abura-e
  14. ↑ v angličtině: the paper support of a photograph was cut away and oil paints then applied to the remaining emulsion.
  15. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182, 183
  16. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82, 83.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bennett, Terry. Photography in Japan: 1853–1912. Rutland, Vt: Charles E. Tuttle, 2006. ISBN 0-8048-3633-7 (hard)
  • Nihon no shashinka (日本の写真家) / Biographic Dictionary of Japanese Photography. Tokyo: Nichigai Associates, 2005. ISBN 4-8169-1948-1. (japonsky) Despite the English-language alternative title, all in Japanese.
  • Oechsle, Rob. 'Stereoviews—Index of Japan–Related Stereoview Photographers and Publishers, 1859–1912'. In Bennett, Terry. Old Japanese Photographs: Collector's Data Guide London: Quaritch, 2006. ISBN 0-9550852-4-1 (hard)
  • Union List of Artist Names, s.v. "Yokoyama, Matsusaburo". Accessed 10 September 2006.
  • Yokoe, Fuminori. 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884).' In The Advent of Photography in Japan/Shashin torai no koro, Tokijské muzeum fotografie a Hakodate Museum of Art, Hokkaido, eds. (Tokyo: Tokyo Metropolitan Foundation for History and Culture; Tokijské muzeum fotografie; Hokkaido: Hakodate Museum of Art, 1997), 182-183.
  • Yokoe, Fuminori. 'Yokoyama Matsusaburō'. Nihon shashinka jiten (日本写真家事典) / 328 Outstanding Japanese Photographers. Kyoto: Tankōsha, 2000. ISBN 4-473-01750-8. P.327. (japonsky) Despite the English-language alternative title, all in Japanese.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Macusaburó_Jokojama&oldid=22943772“