Boeing YB-40 Flying Fortress
| YB-40 Flying Fortress | |
|---|---|
 | |
| Určení | eskortní letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Lockheed-Vega Douglas Aircraft |
| První let | Září 1942 |
| Zařazeno | 29. květen 1943 |
| Vyřazeno | Říjen 1943 |
| Uživatel | USAAF |
| Vyrobeno kusů | 25 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boeing YB-40 Flying Fortress byl modifikací druhoválečného bombardéru Boeing B-17 Flying Fortress. Byl vyvinut jako těžce vyzbrojený eskortní letoun, doprovázející svazy amerických těžkých bombardérů při náletech v Evropě. Americké armádní letectvo se pokusilo o toto řešení ochrany bombardovacích svazů v době, kdy ještě nebyly k dispozici výkonné dálkové stíhací stroje, jako P-51 Mustang, které by byly schopné bombardéry doprovázet do nitra Německa a zpět.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Práce na projektu začaly v září 1942 s výrobou prvního prototypu, označeného XB-40, který upravila firma Lockheed-Vega (pobočka firmy Lockheed) ze sériového B-17F. V lednu 1943 bylo objednáno dalších 12 kusů první série, označených YB-40. Protože Vega byla plně vytížena výrobou zakázek s vyšší prioritou, prováděla úpravy dalších strojů firma Douglas ve své továrně v Tulse ve státě Oklahoma. První z nich byl hotov v březnu 1943.
Oproti standardnímu B-17 měl YB-40 především výrazně silnější výzbroj. Měl instalovánu druhou hřbetní střeleckou věž (byla mezi přední věží a bočními střelci), každý z bočních střelců měl místo jednoho kulometu Browning ráže 12,7 mm k dispozici kulometné dvojče stejné ráže. Střeliště na pravoboku bylo navíc posunuto dopředu, aby oba boční střelci měli v trupu dost místa. Vybavení bombometčíka bylo odstraněno a pod příď letadla byla instalována malá střelecká věž Bendix s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm. V Británii byly dokonce opět nainstalovány v modifikaci YB-40 chybějící kulomety, umístěné po stranách přídě letounu před pilotní kabinou. YB-40 jich operačně nesl až 16 kusů (během zkoušek byly některé vybaveny údajně až 30 kusy). Vzhledem k tomu, že stroj nesl také výrazně více střeliva, byla pumovnice upravena na muniční sklad. Dodatečně bylo také zesíleno pancéřování, což vedlo k výraznému růstu hmotnosti. Proto zatímco B-17F potřeboval k vystoupání do výšky 20 tisíc stop 25 minut, YB-40 to trvalo dokonce 45 minut. Kromě sériových YB-40 byly postaveny ještě 4 kusy cvičné verze TB-40.
Operační nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Hlavním posláním YB-40 byl doprovod bombardovacích svazů na dálkových misích. Koncepce letounu ale v tomto selhala. Přetížený letoun především nebyl schopen držet formaci se standardními B-17, obzvláště poté, co odhodily své pumy. Po odhození pum jim proto běžné B-17 obvykle ulétly. Chránit proto mohl nejlépe sebe sama. Jeden z celkem 13 vyrobených kusů byl ztracen při nouzovém přistání na ostrově Lewis už během přeletu do Anglie. Ostatní byly zařazeny do stavu 92. bombardovací skupiny a její 327. perutě.
Od 29. května do 16. srpna 1943 se YB-40 účastnily 14 z celkem 19 operací, které americká 8. letecká armáda uskutečnila. Během těchto akcí proběhlo 48 bojových letů, při kterých bylo sestřeleno 5 německých letounů jistě a 2 pravděpodobně. Jeden YB-40 byl 22. června 1943 sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem. Na posledních pěti misích byla změněna taktika a dva YB-40 letěly v čele svazu, aby chránily vedoucí stroj.
V době zkušebního nasazení první série byla letectvem objednána druhá série 11 kusů. Ty byly na základě zkušeností z bojového nasazení o něco odlehčeny. První stroj z druhé série byl 327. bombardovací peruti dodán v říjnu 1943. V té době se k jednotkám dostávala podstatně vylepšená modifikace B-17G a proto byly všechny bojově nasazené YB-40 převeleny zpět do USA, kde dosloužily při výcviku, stejně jako všech 11 kusů druhé série.
YB-40 byl slepou uličkou ve vývoji typu a při operačním použití se neosvědčil, ale posloužil alespoň k vyzkoušení některých úprav, které byly následně použity u úspěšné (např. věž v nose letounu a asymetrické uspořádání bočních střelišť), výrazně modifikované verze B-17G.
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 10
- Rozpětí: 31,6 m
- Délka: 22,7 m
- Výška: 5,8 m
- Nosná plocha: 141,9 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 24 900 kg
- Vzletová hmotnost: 32 720 kg
- Pohonná jednotka: 4 × vzduchem chlazený, přeplňovaný, hvězdicový devítiválec Wright R-1820-65 Cyclone 9
- Výkon pohonné jednotky: 1200 hp (895 kW)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 470 km/h
- Cestovní rychlost: 315 km/h
- Dostup: 8900 m
- Dolet: 3640 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 14–16 × kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
- Rozdělení munice:
- Příďová věž: 2 200
- Přední hřbetní věž: 2 500
- Zadní hřbetní věž: 3 300
- Spodní „kulová“ věž: 300
- Boční střeliště: 1 200
- Ocasní střeliště: 1 200
- Celkem 10 700
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku YB-40 Flying Fortress na anglické Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing YB-40 Flying Fortress na Wikimedia Commons - (anglicky) YB-40 Gun Ship Completes a Successful Mission
- (anglicky) USAF Factsheet, Boeing YB-40 Flying Fortress
- (anglicky) The YB-40 gunship was both more and less than planners expected
- (anglicky) WWII US Bombers: 16 Machine guns on a B-17 Bomber, why the YB-40 Bomber Escorts Failed na YouTube
