Sin-ťiang
| Sin-ťiang 新疆维吾尔自治区 شىنجاڭ ئۇيغۇر ئاپتونوم رايونى | |
|---|---|
 Urumči, metropole Sin-ťiangu | |
| Geografie | |
.svg) Autonomní oblast Sin-ťiang (červeně) v Čínské lidové republice | |
| Hlavní město | Urumči |
| Status | autonomní oblast |
| Souřadnice | 43°49′31″ s. š., 87°36′50″ v. d. |
| Rozloha | 1 626 000 km² |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 21 813 334 (2010) |
| Hustota zalidnění | 13,4 obyv./km² |
| HDP/obyv. | 4 633 USD |
| Jazyk | ujgurština, čínština, kazaština, kyrgyzština |
| Národnostní složení | Ujgurové, Chanové, Kazaši, Chuejové |
| Náboženství | Islám |
| Správa regionu | |
| Stát |  Čína |
| Nadřazený celek | Čínská lidová republika |
| Podřízené celky | 1 subprovinční město, 2 městské prefektury, 7 prefektur, 5 autonomních prefektur, 7 městských okresů |
| Vznik | 1955 |
| Měna | RMB |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | CN-XJ |
| Telefonní předvolba | (+86) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sin-ťiang (čínsky 新疆, pchin-jin Xīnjiāng; ujgursky شىنجاڭ, Šindžan – doslova „Nová hranice“), plným jménem Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang (čínsky 新疆维吾尔自治区, pchin-jin Xīnjiāng Uyghur Zìzhìqū, Xīnjiāng Wéiwú'ěr Zìzhìqū, český přepis Sin-ťiang wej-wu-er c'-č'-čchü; ujgursky شىنجاڭ ئۇيغۇر ئاپتونوم رايونى, Šindžang Ujghur Aptonom Rajoni; mongolsky Шинжаан-Уйгарын Өөртөө засах орон, Šinžaan-Ujgaryn Öörtöö zasah oron; kazašsky Шинжәң Ұйғыр аутономиялық ауданы, Šinžäŋ Ūjghyr autonomijalyq audany) je autonomní oblast na úrovni provincie Čínské lidové republiky, označovaná tradičně jako Východní Turkestán. Rozkládá se v centru Asijského kontinentu. Tvoří ji Džungarie (dnešní Pej-ťiang 北疆, „Severní oblast“) a Tarimská pánev (dnešní Nan-ťiang 南疆, „Jižní oblast“), jež jsou odlišné geograficky, etnicky i historickým vývojem. Mezi charakteristiky Sin-ťiangu patří, že jeho území obývalo mnoho etnických skupin různorodého původu, často utvářejících kmenová uspořádání či malá království. Džungarie byla většinou obývána kočovnými národy, zatímco v Tarimské pánvi poskytly lidem útočiště oázy.
Zpráva OSN z 30. srpna 2022 OHCHR Assessment of human rights concerns in the Xinjiang Uyghur Autonomous Region, People’s Republic of China popisuje v této oblasti dlouhodobě probíhající genocidu, tisíce zmizelých lidí, mučení, násilné regulace porodnosti, nucené pracovní tábory, represe, zneužívání a další vážná porušování lidských práv čínskou vládou.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Ve starověku patřili mezi etnika obývající území indoevropští Tocharové, Sakové, Jüe-č’ a Wusunové. Tocharové se v oblasti Tarimské pánve udrželi až do 7. století, kdy byli asimilováni turkickými Ujgury prchajícími po pádu Ujgurského kaganátu a dali tak vznik modernímu ujgurskému etniku.
V roce 1949, během pozdního léta, se čínští komunisté dohodli s místní kuomintangskou vládou Sin-ťiangu, v jejímž čele stál Burhan Šahidi, a prosovětskou vládou Východoturkestánské republiky na začlenění obou útvarů do Čínské lidové republiky. Připojení bylo realizováno v říjnu 1949, kdy do Sin-ťiangu vstoupila Čínská lidová osvobozenecká armáda, přičemž Burhan Šahidi zůstal předsedou sinťiangské vlády.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Poloha
[editovat | editovat zdroj]Sin-ťiang leží v severozápadní Číně, v centru euroasijského kontinentu, a s rozlohou 1 660 000 km² je největší provincií ČLR. Na severu, západě a jihozápadě hraničí s osmi státy: Mongolskem, Ruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Afghánistánem, Pákistánem a Indií; hraniční čára je 5400 km dlouhá. Na východě sousedí s čínskými provinciemi Kan-su a Čching-chaj, na jihu s Tibetskou autonomní oblastí.
Jedná se o území bývalé separatistické republiky Východní Turkestán.
Administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]| český přepis / český pchin-jin | ujgursky přepis ujgurštiny |
čínsky Pchin-jin |
obyvatelstvo (2010) |
|---|---|---|---|
| Autonomní kraje | |||
| Kazašský autonomní kraj Ili | ئىلى قازاق ئاپتونوم ئوبلاستى Ili QazaQ Aptonom Oblasti |
伊犁哈萨克自治州 Yīlí Hāsàkè Zìzhìzhōu |
2 482 627 |
| Mongolský autonomní kraj Bortala | بۆرتالا موڭغۇل ئاپتونوم ئوبلاستى Börtala Mongghul Aptonom Oblasti |
博尔塔拉蒙古自治州 Bó'ěrtǎlā Měnggǔ Zìzhìzhōu |
443 680 |
| Chuejský autonomní kraj Čchang-ťi | سانجى خۇيزۇ ئاپتونوم ئوبلاستى Sanji Xuyzu Aptonom Oblasti |
昌吉回族自治州 Chāngjí Huízú Zìzhìzhōu |
1 428 592 |
| Kyrgyzská autonomní kraj Kizilsu | قىزىلسۇ قىرغىز ئاپتونوم ئوبلاستى Qizilsu Qirghiz Aptonom Oblasti |
克孜勒苏柯尔克孜自治州 Kèzīlèsū Kē'ěrkèzī Zìzhìzhōu |
525 599 |
| Mongolský autonomní kraj Bayin'gholin | بايىنغولىن موڭغۇل ئاپتونوم ئوبلاستى Bayingholin Mongghul Aptonom Oblasti |
巴音郭楞蒙古自治州 Bāyīnguōlèng Měnggǔ Zìzhìzhōu |
1 278 492 |
| Prefektury | |||
| Prefektura Altaj součást Kazašského autonomního kraje Ili |
ئالتاي ۋىلايىتى Altay Wilayiti |
阿勒泰地区 Ālètài Dìqū |
526 980 |
| Prefektura Tcha-čcheng (Tarbagatay) součást Kazašského autonomního kraje Ili |
تارباغاتاي ۋىلايىتى Tarbaghatay Wilayiti |
塔城地区 Tǎchéng Dìqū |
1 219 212 |
| Prefektura Turfan | تۇرپان ۋىلايىتى Turpan Wilayiti |
吐鲁番地区 Tǔlǔfān Dìqū |
622 679 |
| Prefektura Kumul (Chami) | قۇمۇل ۋىلايىتى Qumul Wilayiti |
哈密地区 Hāmì Dìqū |
572 400 |
| Prefektura Kašgar | قەشقەر ۋىلايىتى Qeshqer Wilayiti |
喀什地区 Kāshí Dìqū |
3 979 362 |
| Prefektura Aksu | ئاقسۇ ۋىلايىتى Aqsu Wilayiti |
阿克苏地区 Ākèsū Dìqū |
2 370 887 |
| Prefektura Chotan | خوتەن ۋىلايىتى Xoten Wilayiti |
和田地区 Hétián Dìqū |
2 014 365 |
| Městské prefektury | |||
| Karamaj | قاراماي شەھرى Qaramay Shehri |
克拉玛依市 Kèlāmǎyī Shì |
391 008 |
| Urumči | ئۈرۈمچى شەھرى Ürümchi Shehri |
乌鲁木齐市 Wūlǔmùqí Shì |
3 110 280 |
| Městské okresy (spravovány Armádními sbory produkce a výstavby ČLR) | |||
| Š'-che-c' | شىخەنزە شەھرى Shixenze Shehri |
石河子市 Shíhézǐ Shì |
635 582 |
| Wu-ťia-čchü | ئۇجاچۇ شەھرى Wujachu Shehri |
五家渠市 Wǔjiāqú Shì |
72 613 |
| Tumxuk (Tumšuke) | تۇمشۇق شەھرى Tumshuq Shehri |
图木舒克市 Túmùshūkè Shì |
147 465 |
| Aral | ئارال شەھرى Aral Shehri |
阿拉尔市 Ālā'ěr Shì |
166 205 |
| Beitun | بەيتۈن شەھىرى Beatün Shehiri |
北屯市 Běitún Shì |
76 300 |
Demografie
[editovat | editovat zdroj]
Oblast je obývána početnou národnostní menšinou Ujgurů (přibližně 9 milionů obyvatel), jejichž mateřským jazykem je ujgurština, středoasijský jazyk turkického původu. Další zdejší významné národnostní menšiny jsou Kazaši a Mongolové.
Převýchovné tábory
[editovat | editovat zdroj]V Sin-ťiangu, zejména v neoobydlených příhraničních oblastech, se nacházejí četné tzv. převýchovné tábory, v nichž jsou internováni ujgurští obyvatelé, často ve velmi špatných podmínkách. V rozporu s tvrzením čínské vlády, že tyto tábory pro Ujgury a příslušníky dalších menšin jsou postupně rušeny, podle zjištění Australského institutu pro strategickou politiku (ASPI) v roce 2020 naopak došlo k jejich dalšímu rozšiřování a budování nových objektů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SINOPSIS. Mučení, sterilizace, tisíce zmizelých. OSN po letech váhání popsala, co se děje v čínském Sin-ťiangu. HlídacíPes.org [online]. 2022-09-22 [cit. 2022-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Čína rozšiřuje tábory pro Ujgury, varují australští výzkumníci [online]. Praha: Česká televize - ČT 24, 2020-09-28 [cit. 2020-09-28]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sin-ťiang na Wikimedia Commons - The Xinjiang Data Project na webu ASPI Archivováno 24. 10. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
- Zpráva OSN o genocidě a porušování lidských práv v Sin-ťiang
