Přeskočit na obsah

Hrobka Wratislavů z Mitrowicz (Čimelice)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrobka Wratislavů z Mitrowicz v Čimelicích
Pohled na jihozápad
Pohled na jihozápad
Základní informace
SlohEmpír
ArchitektJohann Philipp (Jan Filip) Jöndl
Výstavba1817
StavebníkJosef Antonín Wratislav z Mitrowicz
Poloha
AdresaČimelice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°27′42,92″ s. š., 14°4′3,27″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Wratislavů z Mitrowicz (Vratislavů z Mitrovic), případně Wratislavská hrobka, je pohřební kaple stojící uprostřed hřbitova v Čimelicích v okrese Písek. Byla postavena podle plánů architekta Jana Filipa Jöndla v empírovém slohu v roce 1817. Sloužila jako pohřebiště hraběcího rodu Wratislavů z Mitrowicz, který vlastnil Čimelický zámek. Hrobka je památkově chráněná jako součást areálu hřbitova s márnicí a souborem soch.[1] Je v majetku rodu Schwarzenbergů a není veřejně přístupná.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Vstup do pohřební kaple před restaurováním

Čimelice patřily od roku 1685 (nebo 1686)[2] rodu Bissingenů. V roce 1782 je odkázala Apolonie hraběnka Wratislavová z Mitrowicz (1726–1782), vdova po Karlu Gottfriedu z Bissingenu († 1771), svému nejmladšímu bratru Prokopu Wratislavovi z Mitrowicz (1737–1813). Ten je však v roce 1798 (nebo 1797)[2][3] prodal svému synovci Josefu Antonínu Wratislavovi z Mitrowicz (1764–1830).[4][5]

Původně se v Čimelicích pohřbívalo kolem kostela Nejsvětější Trojice. V roce 1815 byl v Čimelicích na jih od jádra obce založen nový hřbitov. V jeho středu nechal v roce 1817 majitel panství a nejvyšší maršálek Českého království Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz postavit kapli, která sloužila jako rodinná hrobka. Jejím autorem byl Johann Philipp (Jan Filip) Jöndl (1782–1870[6] nebo 1866[7]),[8][1] který také vypracoval původní plány Chotkovské hrobky v Nových Dvorech a prováděl stavbu zámku Kačina.[6] V Čimelicích tento architekt v roce 1817 upravoval zámek a v roce 1821 (nebo 1822)[7] přestavěl kostel Nejsvětější Trojice.[6] Plány jeho projektů v Čimelicích jsou uloženy v Státním oblastním archivu v Třeboni.[7]

Josef Antonín Wratislav neměl mužského potomka. Čimelice zdědila jeho manželka Gabriela Des Fours (1771–1840) s podmínkou, že po její smrti připadne čimelické panství nejstarší dceři Josefině (1802–1881), provdané za Karla II. ze Schwarzenbergu (1802–1858). Darovací smlouvou z 21. února 1850 přešel velkostatek na syna tohoto páru Karla III. ze Schwarzenbergu (1824–1904). Hrobku od té doby s výjimkou období komunistické zvůle vlastní rod Schwarzenbergů.[4][5]

Hrobka byla v druhém desetiletí 21. století (2014) zrestaurována.

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Nápis vlevo
Nápis vpravo

Empírová stavba přísného tvarosloví a vznešených proporcí má dvě podlaží. V dolní části se nachází hrobka a v horní části kaple. Hrobová kaple je řešena jako antický chrám – prostylos.[pozn. 1] Východnímu průčelí dominuje portikus s předsunutým schodištěm. Dórské sloupy portiku nesou kladí s vlysem a trojúhelný štít (tympanon). Pole štítu zdobí nápis SPES (latinsky naděje), který je vložený do půlkotouče slunce, z něhož radiálně vycházejí paprsky.[9] Římsa kladí navazuje na korunní římsu bočních stěn. Na čelní stěně nad vstupem je nápisová deska s textem:

CINERIBUS
WRATISLAORUM
MDCCCXVII.

Nad vstupem na stropě portiku je také plasticky vyvedený wratislavský erb. Dveře zdobí kování v podobě lvích hlav. Vedle vstupu jsou ve stěnách niky s podstavci, na kterých jsou nápisové desky. Vlevo je text W Pánu vsneš – a vpravo W Pánu wstaneš! (V Pánu usneš – v Pánu vstaneš!). Fasády jsou v omítce členěny kvádrováním. Interiér hrobky je osvětlován shora půlkruhovými okny na čtyřbokém nástavci, který se zdvihá ze střechy.[9] Nástavec je zakončen latinským křížem. V interiéru tuto malou věžičku nesou čtyři iónské sloupy.[1]

Seznam pohřbených

[editovat | editovat zdroj]

V hrobce bylo pohřbeno šest osob. Sedmá osoba – Gabriela ze Schwarzenbergu (1825–1843) byla v hrobce pochována jen dočasně. Po dostavění novogotické Schwarzenberské hrobky v Orlíku nad Vltavou byly její ostatky převezeny právě tam.

Chronologicky podle data úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[10] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Wratislavů, žlutě jsou vyznačeni manželé a manželky, pokud zde byli pohřbeni, a příbuzní. Zeleně je označena osoba, která zde byla pohřbena přechodně. Červeně jsou zvýrazněni majitelé Čimelic. Generace jsou počítány od prvního skutečně doložitelného předka Wratislava (Drslava) z Mitrowicz († 1487). U manželů a manželek Wratislavů je generace v závorce a týká se generace chotě.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 9. Prokop Václav Wratislav z Mitrowicz 27. 6. 1737[11] Jan Josef Wratislav z Mitrowicz
19. 11. 1688 – 25. 10. 1742 Všeradice		 Barbara Nachbar
Pohřben 21. 4. 1813 v Čimelicích.[12] Generálmajor (1782),[11] majitel Čimelic (1782–1798), které mu odkázala jeho sestra Apolonie (1726–1782), vdova po Karlu Gottfriedu z Bissingenu. Zemřel ve věku 76 let na sešlost (stáří).[12]
17. 4. 1813 Praha[12] Josefa Silvie Markvartová z Hrádku
† 20. 5. 1769
2. 10. Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz 2. 9. 1764 Jan Nepomuk Vít Václav Wratislav z Mitrowicz
27. 10. 1730 Sedlec – 23. 11. 1813 Praha		 5. 4. 1799 Praha:
Marie Gabriela Valentina des Fours (č. 5)		 Pohřben 22. 2. 1830 v hrobce.[13] C. k. komoří a skutečný tajný rada, nejvyšší zemský komorník (1807–1812) a nejvyšší maršálek Českého království (1812–1830), majitel Čimelic (1798–1830), které odkoupil od svého strýce Prokopa Václava Wratislava z Mitrowicz, dále Tochovic (1815–1830, majetek jeho manželky), Osova a Všeradic na Berounsku (1818–1830), Ždáru nad Sázavou (1826–1830), zakladatel hrobky. Zemřel na souchotiny.[13]
17. 2. 1830[13] Praha[10] nebo Čimelice Marie Johana (Nepomucena) Anna Malovcová z Malovic a Kosoře
1732 Pardubice – 23. 3. 1799 Prčice
3. 11. Antonie Wratislavová z Mitrowicz
1806 Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (č. 2) 22. 4. 1827:[14]
František Gyulay (Gyulai) z Maros-Németh a Nádaska (č. 7)		 Pohřbena 13. 12. 1831 v hrobce.[15] Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.[15] Zemřela ve věku 25 let na žilní zimnici.[15]
24. 9. 1831 Vídeň[15][16] Marie Gabriela Valentina Des Fours (č.5)
4. 10. Jan Vít Wratislav z Mitrowicz 1760 Jan Nepomuk Vít Václav Wratislav z Mitrowicz
27. 10. 1730 Sedlec – 23. 11. 1813 Praha
Pohřben 13. 12. 1833 v hrobce.[17] Generálmajor.
9. 12. 1833 Praha[17] Marie Johana (Nepomucena) Anna Malovcová z Malovic a Kosoře
1732 Pardubice – 23. 3. 1799 Prčice
5. (10.) Marie Gabriela Valentina Des Fours 14. 2. 1771 Praha František Antonín I. Des Fours
23. 6. 1730 Praha – 25. 3. 1822 Hrubý Rohozec		 4. 1. 1792: František Olivier Wallis z Karrighmainu
28. 5. 1769 Praha – 22. 5. 1794 padl ve Francii		 Pohřbena 26. 3. 1840 v hrobce.[18] Narodily se jí následující děti:
20. 3. 1840 Praha[18] Marie Antonie Czerninová z Chudenic
29. 7. 1744 Praha – 16. 11. 1805 Praha		 5. 4. 1799 Praha:
Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (č. 2)
6. Gabriela ze Schwarzenbergu 28. 12. 1825 Praha Karel II. ze Schwarzenbergu
21. 1. 1802 Vídeň – 25. 6. 1858 Vídeň
Pohřbena 29. 11. 1843 v hrobce v Čimelicích.[19] Její ostatky byly 20. 10. 1864 převezeny do Schwarzenberské hrobky v Orlíku nad Vltavou.[19] Bylo přáním její matky Josefiny, aby byly pohřbeny vedle sebe.[20] Vnučka Josefa Antonína Wratislava z Mitrowicz (č. 2). Zemřela ve věku 17 let na žilní mrtvici v následku žilní zimnice.[19]
26. 11. 1843 Orlík[19] Josefina Wratislavová z Mitrowicz
16. 4. 1802 Praha – 17. 4. 1881 Praha
7. (11.) František Gyulay (Gyulai) z Maros-Németh a Nádaska
1.[14] nebo 3. září 1798 Pešť[16] Ignác Gyulay z Maros-Németh a Nádaska
11. 9. 1763 Hermannstadt – 11. 11. 1831 Vídeň		 22. 4. 1827:[14]
Antonie Wratislavová z Mitrowicz (č. 3)		 Církevní obřad – oficiální rozloučení se konalo 24. 9. 1868 ve farním kostele sv. Jana na vídeňském předměstí Leopoldstadt,[16] zádušní mše se konala 26. 9. v témže kostele, do hrobky v Čimelicích byl pohřben 26. 9. 1868.[21] Pocházel ze staré sedmihradské šlechtické rodiny.[16] C. k. komoří, skutečný tajný rada a polní zbrojmistr,[14][21] nositel komandérského kříže Královského uherského řádu sv. Štěpána a velkokříže Leopoldova řádu, rytíř Řádu zlatého rouna (č. 961; 1853).[16] V roce 1859 byl vrchním velitelem rakouských armád v Itálii během rakousko-francouzsko-sardinské války.[3] Zemřel na vysílení (vyčerpání organismu).[21][16] V roce 1866 adoptoval svého synovce barona Leopolda Edelsheima (1826–1893), který byl též generálem v rakouské armádě a od roku 1882 užíval jméno Edelsheim-Gyulay.
21. 9. 1868 Vídeň, Praterstraße č. 59[21] Marie z Edelsheimu

Příbuzenské vztahy pohřbených

[editovat | editovat zdroj]

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo uzavřel sňatek více než jednou. Zeleně je vyznačena Apolonie Wratislavová, která po manželovi zdědila Čimelice. Modře je vyznačen Karel III. ze Schwarzenbergu, který se stal po Wratislavech z Mitrowicz majitelem Čimelic v roce 1850. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Wratislavů.[10]

 
 
 
 
 
 
Jan Josef
Wratislav z Mitrowicz
1688–1742
 
 
 
 
 
 
Josefa Silvie
Markvartová z Hrádku
† 1769
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
František Josef Václav Wratislav z Mitrowicz
1720/1723–1787
 
 
Kateřina Antonie Anna Jeníková z Bratřic
 
 
Apolonie Wratislavová z Mitrowicz
1726–1782
 
 
Karel Gottfried z Bissingenu
† 1771
 
 
Jan Nepomuk Vít Václav Wratislav z Mitrowicz
1730–1813
 
 
Johana Malovcová z Malovic a Kosoře
1732–1799
 
 
1. Prokop Václav Wratislav z Mitrowicz
1737–1813
 
 
Barbara Nachbar
 
 
I. Anna Terezie Netolická z Eisenberka
1736–1760
 
 
František Václav Wratislav z Mitrowicz
1721–1779
 
 
II. Marie Anna Deymová ze Stříže
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Prokop Wratislav z Mitrowicz
 
 
4. Jan Vít Wratislav z Mitrowicz
1760–1833
 
 
2. Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz
1764–1830
 
 
5. Marie Gabriela Valentina Des Fours
1771–1840
 
 
Marie Terezie Wratislavová z Mitrowicz
1766–1851
 
 
Antonín z Thun-Hohensteinu
1754–1840
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Josefina Marie Wratislavová z Mitrowicz
1802–1881
 
 
Karel II.
ze
Schwarzenbergu
1802–1858
 
 
Gabriela Antonie Wratislavová z Mitrowicz
1804–1880
 
 
Josef František z Dietrichstein-Proskau-Leslie
1798–1858
 
 
3. Antonie Wratislavová z Mitrowicz
1806–1831
 
 
7. František Gyulay z Maros-Németh a Nádaska
1798–1868
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Karel III.
ze
Schwarzenbergu
1824–1904
 
 
Vilemína z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
1833–1910
 
 
6. Gabriela
ze
Schwarzenbergu
1825–1843
 
 
I. Anna Marie
ze
Schwarzenbergu
1830–1848
 
 
Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu
1821–1904
 
 
II. Marie Leopoldina
ze
Schwarzenbergu
1833–1909
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ve své podstatě připomíná hrobku pruské královny Luisy v parku u zámku Charlottenburg z roku 1810. Tu navrhl Karl Friedrich Schinkel (1781–1841) a Heinrich Gentz (1766–1811).[9]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Památkový katalog: Hřbitov, márnice, kaple a soubor soch [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 163. Dále jen Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. 
  3. ↑ a b Ottův slovník naučný. Svazek VI. Čechy — Danseur. Praha: Jan Otto, 1893. S. 680. 
  4. ↑ a b TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 50. 
  5. ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové v jižních Čechách. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 364. 
  6. ↑ a b c Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání VLČEK Pavel. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 288. 
  7. ↑ a b c Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914, s. 130
  8. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 233. 
  9. ↑ a b c Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914, s. 131
  10. ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Wratislavů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b SCHMIDT-BRENTANO, Antonio. Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815). [s.l.]: Österreichisches Staatsarchiv, 2006. Dostupné online. S. 112. (německy) 
  12. ↑ a b c Matrika zemřelých 1811–1849, rok 1813, Čimelice, pag. 9 [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c Matrika zemřelých 1811–1849, rok 1830, Čimelice, pag. 91 [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1868 (41. Jahrgang). Gotha: Justus Perthes, 1868. Dostupné online. S. 317. (německy) 
  15. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1811–1849, rok 1831, Čimelice, pag. 98 [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f ZEMAN, Martin. Ferencz József Gyulay-velitel c.k.vojska v rakouské severní Itálii r.1859 a Písecko [online]. Vojenskohistorický spolek Písek, 2015-01-30 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Matrika zemřelých 1811–1849, rok 1833, Čimelice, pag. 112 [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Matrika zemřelých 1811–1849, rok 1840, Čimelice, pag. 159 [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1811–1849, rok 1843, Čimelice, pag. 186 [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ GRUBHOFFER, Václav. Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). České Budějovice, 2013 [cit. 2023-05-30]. 371 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Václav Bůžek. s. 240. Dále jen Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů. Dostupné online.
  21. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1849–1877, rok 1868, Čimelice, pag. 184 [online]. [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZEMAN, Martin. Obnova a průzkum rodinné hrobky Vratislavů z Mitrovic v Čimelicích. In: Památky jižních Čech 7. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2016. ISBN 978-80-85033-72-4. S. 182–191.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_Wratislavů_z_Mitrowicz_(Čimelice)&oldid=23893473“