Parní kotel

Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli; jeho díly bývaly spojovány nýtováním, od kterého se po odpovídajícím zdokonalení technologie přešlo ke svařování.

Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění. I poté, co přestaly být parní lokomotivy a ve vodní dopravě parníky nosnými dopravními prostředky a kdy se v přenosu tepla k vytápění s cílem snížení ztrát přechází k vytápění teplovodnímu, je parní kotel jakožto základní část tepelné elektrárny stále využívaným a technicky zdokonalovaným zařízením.

Části a pomocná zařízení parního kotle

Dělení kotlů

Podle tvaru
- Válcový kotel
  - Ležatý
  - Stojatý
- Trubnatý kotel
- Skříňový kotel
Podle pracovního přetlaku
- Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
- Středotlaký (pro tlaky nad 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
- Vysokotlaký (pro tlaky nad 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
- Velmi vysokotlaký (pro tlaky nad 16 MPa (až 22,1 MPa) podle ČSN 07 0000)
- Nadkritický - kotel produkující páru o nadkritickém tlaku (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
Podle umístění
- Stabilní
- Mobilní
  - Lokomobilní
  - Lokomotivní
  - Lodní
Podle paliva
- Na tuhá paliva
  - Dřevo
  - Piliny
  - Hnědé uhlí
  - Černé uhlí
  - Koks
- Na kapalná paliva
  - Mazut
  - Nafta
- Plynový kotel
- Jaderný reaktor

Poznámky:

V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).

Odkazy

Literatura

PELCÁK, Jan. Parní kotle. 2. vyd. Praha: Josef Hokr, 1944. 277 s.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu parní kotel na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.