Vnitřní Východní Karpaty

Vnitřní Východní Karpaty Vnútorné Východné Karpaty Внутрішні Східні Карпати Carpații Orientali Interiori
Sninský kameň
Nejvyšší bod	2 303 m n. m. (Pietrosul)
Nadřazená jednotka	Východní Karpaty
Sousední jednotky	Vnější Východní Karpaty, Jižní Karpaty, Transylvánská vrchovina, Rumunské Západní Karpaty, Veľká Dunajská kotlina
Podřazené jednotky	Vihorlatsko-gutinská oblasť, Munții Bistriței, Munții Căliman-Harghita, Depresiunea Giurgeu-Brașovului, Carpații Maramureșului
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko Slovensko Ukrajina Ukrajina Rumunsko Rumunsko
Horniny	sopečné horniny
Povodí	Tisa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vnitřní Východní Karpaty jsou geomorfologická subprovincie v provincii Východní Karpaty na Slovensku, Ukrajině a v Rumunsku. Nejvyšším bodem je rumunský Pietrosul – 2 303 m n. m.

Člení se na geomorfologické oblasti:

• Vihorlatsko-gutinská oblast (Slovensko, Ukrajina, Rumunsko)
  • Vihorlatské vrchy (Vihorlat 1076 m)
  • Makovycja (Makovycja 976 m)
  • Synjak (Dunavka 1018 m)
  • Velykyj Dil (Bužora 1085 m)
  • Tupyj (878 m)
  • Oaș (Sâmbra Oilor 824 m)
  • Gutâi (1443 m)
  • Țibleș (1839 m)
• Maramurešsko-rodenská oblast (Ukrajina, Rumunsko)
  • Maramureš / Rachivs'ki hory (Farcău 1956 m)
  • Depresiunea Maramureșului / Marmaros'ka ulohovyna
  • Rodna (Pietrosul Rodnei 2303 m)
  • Suhard (Omul 1932 m)
  • Giumălău (1856 m)
  • Rarău (1650 m)
• Bistrická oblast (Rumunsko)
  • Bistrița (Budacu 1859 m)
  • Giurgeu (1491 m)
  • Hăghimaș (Hășmașul Mare 1792 m)
• Călimansko-harghitská oblast (Rumunsko)
  • Bârgau (1362 m)
  • Căliman (Pietrosul Călimanilor 2100 m)
  • Gurghiu (Fincel 1684 m)
  • Harghita (Harghita-Mădăraș 1800 m)
• Depresiunea Giurgeu-Brașovului (Rumunsko)
  • Bodoc
  • Baraolt
  • Perșani

Polské členění podle Jerzyho Kondrackiego nepovažuje celky jižně od Harghity za součást Východních Karpat. Vnitřní Východní Karpaty člení na tyto makroregiony:

• 523.1 Karpaty Marmaroskie (Maramurešské Karpaty)
• 523.2 Kotlina Marmaroska (Maramurešská kotlina)
• 523.3 Góry Rodniańskie (Rodenská hornatina)
• 523.4 Góry Bystrzyckie (Bystřická hornatina)
• 523.5 Łańcuch Wyhorlacko-Gutyński (Vihorlatsko-gutinská oblast)
• 523.6 Łańcuch Kelimeńsko-Hargicki (Kalimansko-hargitská oblast)
• 523.7 Obniżenie Gheorgeńsko-Braszowskie (Giurgijsko-brašovská sníženina)

Rumunské členění nepočítá s hierarchií podobnou té české, slovenské a polské. Rumunskou část Východních Karpat nedělí na vnitřní a vnější pásmo, ale na tři skupiny pohoří od severu k jihu:

• Carpații Maramureșului și Bucovinei (Maramurešské a Bukovinské Karpaty)
  • Munții Oaș
  • Munții Gutâi
  • Munții Țibleș
  • Munții Bârgău
  • Munții Maramureșului
  • Munții Rodnei
  • Munții Suhard
  • Obcina Feredeu (Vnější Východní Karpaty)
  • Obcina Mare (Vnější Východní Karpaty)
  • Obcina Mestecăniș (Vnější Východní Karpaty)
  • Munții Igniș
  • Munții Lăpușului
• Carpații Moldo-Transilvani (Moldavsko-transylvánské Karpaty)
  • Sopečná oblast
    • Munții Căliman (Pietrosul 2102 m)
    • Munții Gurghiu
    • Depresiunea Vărșag
    • Munții Harghita (Mădăraș 1800 m)
    • Muntele Ciomatu
    • Depresiunea Giurgeu
    • Depresiunea Ciuc
    • Depresiunea Baraolt
  • Moldavská oblast
    • Munții Giumalău (1857 m)
    • Munții Rarău (1653 m)
    • Munții Bistriței
    • Munții Giurgeu
    • Munții Hășmașu Mare (Hășmașul Mare / Hăghimașul Mare 1793 m)
    • Munții Ciucului (Ciucaș 1959 m)
    • Munții Nemira
    • Depresiunea Cașin
    • Depresiunea Bilbor
    • Depresiunea Borsec
    • Munții Ceahlău (Toaca 1904 m)
    • Munții Tarcău
    • Munții Stânișoarei (Vnější Východní Karpaty)
    • Munții Goșmanu (Vnější Východní Karpaty)
    • Munții Brezunț (Vnější Východní Karpaty)
    • Depresiunea Comănești
  • Jižní oblast
    • Munții Bodoc
    • Munții Baraolt
    • Munții Perșani
• Carpații de Curbură (Obloukové Karpaty) (Vnější Východní Karpaty)
  • Munții Vrancei
  • Munții Întorsurii
  • Munții Buzăului
  • Munții Bârsei
  • Munții Siriu
  • Masivul Ciucaș

Podle členění uvedeného v Čížkovi a kol. (1986, str. 9) se „za rozhraní mezi Východními a Jižními Karpatami dnes neuznává tzv. klasická hranice, tj. údolí řeky Prahova a posunuje se do údolí řeky Dîmbovița a kuloáru Rucar – Bran.“ V tom případě do Východních Karpat patří ještě i pohoří Bucegi a jeho nejvyšší vrchol Omul (2505 m) se stává nejvyšším bodem Východních Karpat. Podle tohoto členění mezi jádrová pohoří rumunských vnitřních východních Karpat (z krystalických hornin) patří mimo jiné:

• Maramureš (Farcău 1956 m)
• Rodna (Pietrosul 2303 m)
• Suhard (Omul 1932 m)
• Giumălău (1856 m)
• Rarău (1650 m)
• Bistrița (Budacu 1859 m)
• Hăghimaș
• Perșani (Vârful Cetății 1104 m)
• Piatra Mare
• Postăvarul
• Bucegi (Omu 2507 m)

Při západním obvodu probíhá sopečné pásmo tvořené pohořími:

• Gutîi (1443 m)
• Țibleș (1839 m)
• Bârgau (1362 m)
• Căliman (Pietrosul 2100 m)
• Gurghiu (Fincel 1684 m)
• Harghita (Harghita-Mădăraș 1800 m)

Související články

• Dělení Karpat

Literatura

1. Jerzy Kondracki: Fizycznogeograficzna regionalizacja Czech, Słowacji, Węgier i Rumunii w układzie dziesiętnym, „Przegląd Geograficzny“, tom LXVIII, z. 3-4, 1996, s. 457-466
2. Jiří Čížek a kolektiv: Rumunské a bulharské hory. Olympia, Praha, 1986

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vnitřní Východní Karpaty na Wikimedia Commons