Lannova vila (Bubeneč)
| Lannova vila | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance |
| Architekti | Vojtěch Ignác Ullmann, Antonín Viktor Barvitius, Josef Schulz a Jan Koula |
| Stavebník | Vojtěch Lanna mladší |
| Současný majitel | Akademie věd České republiky (od 1993) |
| Pojmenováno po | Vojtěch Lanna mladší |
| Poloha | |
| Adresa | Vila Lanna, Praha-Bubeneč,  Česko |
| Ulice | V sadech 1/1 |
| Souřadnice | 50°6′9″ s. š., 14°24′26,28″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44372/1-1450 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | vila-lanna.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lannova vila v Praze 6 – Bubenči je novorenesanční dům v ulici V sadech č. 1, v zahradě sevřené ulicemi Pelléova a Na Seníku. Pro svou rodinu a umělecké sbírky ji dal podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna, jako svou především letní rezidenci,[1] v letech 1868 až 1872 postavit podnikatel, sběratel umění a mecenáš Vojtěch Lanna mladší.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Sídlo si zbudoval – poté, co založil rodinu – podnikatel, sběratel umění a mecenáš Vojtěch Lanna mladší, aby vytvořil klidnou oázu pro svou manželku Franzisku, rozenou von Benne [francisku fon bene] (* 1842), dceru Franzisku Josefinu (* 1866), syna Františka Vojtěcha (* 1867) a dceru Alici (* 1868).[2] Od Václava Storcha koupil parcelu se starším domem, který dal zbořit a postavit novou vilu; tu po roce 1880 rozšířil o dům čp. 3 původní majitelky Marie Skalické. Později vykoupil také sousední domy čp. 66 a 67, po jejich zboření rozšířil svou zahradu. Lannův syn dr. František Vojtěch se odstěhoval do Německa a roku 1913 vilu i s pozemky a vnitřním vybavením prodal staviteli Aloisu Potůčkovi.[3] Roku 1916 objekt zakoupil rafinérský podnikatel Vojtěch Zikmund[4], po něm se zde vystřídalo několik soukromých majitelů, až roku 1948 byla vila znárodněním začleněna do Československých stavebních závodů, n.p. V letech 1957–1992 ji spravovala Československá akademie věd. Od roku 1993 slouží jako reprezentační objekt Akademie věd České republiky ke slavnostním příležitostem,[pozn. 1] k pořádání vědeckých konferencí, a také jako hotel.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Plány nejsou podepsané, byl to pravděpodobně architekt Ignác Ullmann, kdo navrhl a v letech 1868 až 1872 za účasti svého zetě, začínajícího architekta Antonína Barvitia [barvicia], a později s účastí jeho bratra, malíře Viktora Barvitia, postavil novorenesanční jednopatrovou vilu s věží[pozn. 2] ve stylu italského předměstského domu (villa suburbana),[pozn. 3] obklopenou sloupovým portikem a zahradou podle vzoru italského renesančního architekta Palladia. Šlo o první příklad slohově čistého novorenesančního domu v Čechách a jednu z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě.
Interiér
[editovat | editovat zdroj]Interiéry tvoří vstupní hala s recepcí, čtyři reprezentační společenské salony, kuchyně a další soukromé prostory, všechny s dekorativní výzdobou romantickými malbami s figurálními scénami z řecké a římské mytologie, doplněné alegorickými a realistickými malbami, oslavujícími pracovní a společenské aktivity stavebníka.
- Apollónův salón – ústřední prostor; trojice obrazů na čelní stěně: Zrození Apollóna; Apollón jako pastýř ve společnosti žen hraje na lyru; Apollón s lukem se chystá zastřelit monstrum Pythona; Apollón jako bůh umění a věd je symbolem samotného majitele;
- Venušin salón – (také Kulečníkový salón) vstupní místnost z chodby, zde se také po jídle společnost scházela k partii kulečníku; mytologické malby: Zrození Venuše z mořské pěny s asistujícími tritony, najádami a mořskými kentaury; Paridův soud, Venuše oplakává mrtvého Adónise; Lovící Amor s Aurou a šelmami; Únos Psyché
- Bakchův salón – společenská místnost s bufetem; malby s tematikou příběhů boha Bakcha a Ariadny
- Travenský salon – vyobrazení krajiny s jezerem a osadou odkazuje k alpskému, resp. hornorakouskému původu rodiny Lannů (původně Lannerů, Lahnerů či Lähnerů) a k jejich profesi dřevařů,[pozn. 4] výrobní praxe je znázorněna porážením kmene stromu a korytem lesní klouzačky, po které se klády dopravovaly k vodě. Dále je vyobrazeno současné působiště majitele u Travenského jezera v Solné komoře, Lannova rezidence v Gmundenu, kterou – stejně jako tento salón – vymaloval Heinrich Gärtner.
Nástěnné a závěsné malby provádělo více malířů, především Viktor Barvitius, drážďanský Heinrich Gärtner, vídeňský Hans Makart, Adolf Fridrich Menzel a Leopold Rottmann, autory dekorativních maleb byli Stöhr z Hannoveru, Lotz, Willems a další.[5] Původně byly součástí vybavení také obrazy, sochy a další starožitnosti z Lannovy umělecké sbírky, rozprodané v letech 1909–1910 v aukční síni Lepke v Berlíně.
- Současnou výtvarnou výzdobu tvoří především grafické listy Jiřího Švengsbíra, Oldřicha Kulhánka, doplňují je dva starší obrazy, olejomalba ženy od Alfonse Muchy a Žena u zdi od Jakuba Schikanedera.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lannova vila na Wikimedia Commons
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Například zde probíhala oslava 90. narozenin expředsedy AV prof. Rudolfa Zahradníka (* 1928), které se zúčastnila i jeho někdejší studentka, inkumbentní německá kancléřka Angela Merkelová
- ↑ Ta má dvě patra a je opatřena vyhlídkovou terasou
- ↑ Tehdy stála skutečně na pražském předměstí
- ↑ Později se předkové zabývali logistikou (přepravou soli po vodě), kolem roku 1700 jsou uváděni jako zaměstnanci solního úřadu (německy Salzamt [zalcamt]), další v pokolení byli loďmistři
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HOŘENÍ. Vila mecenáše Lanny. Téma. Haló noviny. Futura, a.s., 8. leden 2019, roč. 29, čís. 6, s. 9. ISSN 1210-1494.
- ↑ BAŽANT, Jan. Lannova vila v Praze. [Praha]: [Středisko společných činností AV ČR] 63 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-5188-6, ISBN 80-260-5188-2. OCLC 862899762 S. 6.
- ↑ Lannova vila sloužila známému průmyslníku skoro 40 let. Problémy se sousedy uměl vyřešit dost radikálně. Náš Region [online]. A 11 s .r. o., 2018-07-23. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Czumalova nástěnka [online]. 2014-03-11 [cit. 2021-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Klutschak 1878, s. 140 (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KLUTSCHAK, Franz. Der Führer durch Prag, Verlag der Bohemia Actiengesellschaft Prag 1878, 12. rozšířené a vylepšené vydání, s. 140 (německy)
- BAŽANT, Jan. Lannova vila. Příloha Akademického bulletinu AVČR, Praha 2013. (česky)
