Přeskočit na obsah

Očkování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vakcinace)
Další významy jsou uvedeny na stránce Očkování (rozcestník).
Očkování proti covidu-19 ve Španělsku v prosinci 2020

Očkování (též vakcinace) je lékařský zákrok, při kterém se zdravý organismus záměrně setká s méně nebezpečným mikrobem nebo jeho fragmentem. Imunitní systém se naučí rozpoznávat příslušné antigeny a očkovaný by tak měl být chráněn před nákazou nebo alespoň před vážným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem onemocnění. Očkování nevede vždy ke vzniku imunity, ne každý očkovaný je tedy chráněn před infekcí.

Očkování proti některým nemocem má širokou společenskou podporu a také podporu některých zdravotních pojišťoven a některých států. Podpora očkování může mít podobu cíleného či plošného finančního příspěvku, povinnost očkování jako předpokladu institucionálního vzdělávání nebo organizovaných dětských pobytů a nebo i nepodmíněnou všeobecnou povinnost (s výjimkou případů jasných kontraindikací). Zejména u silné státní podpory se objevují zpochybňující názory a podpora daného očkování se pak stává předmětem celospolečenské debaty zvyšující poptávku po dalším výzkumu ohledně pravděpodobnosti možných žádoucích a nežádoucích účinků diskutovaného očkování.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochované zprávy pocházejí z Východní Asie, kdy se jako ochrana proti pravým neštovicím používaly stroupky z neštovic nemocných. Skutečně doložené jsou tyto výkony až v 17. století, ale podle některých pramenů mohly být prováděny v Indii již v období 1000 let před naším letopočtem. Tento způsob představoval nákazu, při které proběhlo onemocnění mírnějším způsobem.[1]

V Evropě se tento způsob ochrany pokusila zavést Mary Wortley Montagu (1689–1762), anglická aristokratka a spisovatelka, která sama prodělala neštovice. S tímto způsobem předcházení plnému onemocnění se seznámila v Osmanské říši a variolace samotná patrně pochází z Asie. Tento postup, variolace, se v Evropě rozšířil, i když není jisté, jak hojně byl využíván. Celkově byl pozitivní efekt variolace dobře prokazatelný, přesto byla variolace např. ve Velké Británii v roce 1840 zakázána.[1] Riziko úmrtí bylo po varioloaci asi 1 až 2 %.[2]

První očkování v moderním slova smyslu zavedl britský lékař Edward Jenner (1749–1823). Vypozoroval, že lidé, kteří prodělali kravské neštovice (jiný virus ze stejné čeledi Poxviridae), tedy podstatně lehčí onemocnění, nemívají pravé neštovice. Název vakcinace vychází z latinského slova vacca = kráva.

Edward Jenner očkuje malého chlapce proti pravým neštovicím 14. května 1796
Louis Pasteur očkuje muže proti vzteklině

Odhaduje se, že očkování v letech 2000 až 2019 zachránilo 50 milionů životů v nízko a středně vyspělých státech.[3] V letech 1974 až 2024 zachránilo 154 milionů životů.[4]

Časová osa

[editovat | editovat zdroj]

Následující přehled shrnuje některé první vakcíny:[5]

Princip účinku

[editovat | editovat zdroj]

Vrozená imunita rozpoznává cizí antigeny ihned po prvním setkání, ale vazba je poměrně slabá a odpověď není velká. Získaná imunita má odpověď cílenou na jednu konkrétní strukturu, je mnohem razantnější. Pokud se organismus prvně setká s patogenem, reaguje na něj pouze vrozená imunita. Během likvidace takto rozpoznaných struktur jsou tyto předkládány i částem imunitního systému odpovědným za vznik získané imunity. Pokud se organismus setká podruhé s týmž patogenem, je reakce již rychlejší a intenzivnější, v některých případech ani neproběhne onemocnění.

Očkování je založeno na tom, že jsou imunitnímu systému předloženy antigeny spojené s původcem onemocnění, ale je zajištěno, aby neproběhla skutečná infekce. Účinnost pak také závisí na mikrobiomu.[7]

Účinnost (za optimálních klinických podmínek) a účinkovost (za reálných podmínek) vakcín se zaměňují, ale bývají jiné.[8]

Typy vakcín

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vakcína.

Toho, aby neproběhla plná infekce, lze dosáhnout několika způsoby. Podle použitého způsobu se rozlišují následující typy vakcín:

  • Oslabená vakcína (atenuovaná vakcína) je tvořena živými patogeny, které ztratily schopnost vyvolat onemocnění. Po takovéto vakcíně proběhne obvykle nanejvýš mírná infekce, která zanechává imunitu jako po prodělaném onemocnění.
  • Inaktivovaná vakcína je tvořena usmrcenými patogeny. Usmrcení patogenů musí být provedeno takovým způsobem, aby byly zachována struktura antigenů, které rozpozná imunitní systém.
  • Toxoidová vakcína je tvořena bakteriálními toxiny, které mají potlačenou schopnost vyvolat toxickou reakci, ale stimulují imunitní odpověď. Například očkování tetanovým toxoidem nijak neomezí množení původce tetanu, ale zabrání vzniku tetanu.
  • Subjednotková vakcína je tvořena pouze některými fragmenty původce onemocnění, proti kterému se očkuje. Výroba probíhá tak, že se patogen pomnoží, usmrtí a následně separuje na jednotlivé fragmenty.
  • Konjugovaná vakcína je tvořena vlastním zpravidla polysacharidovým antigenem, na který je třeba vyvolat imunitní odpověď, a obvykle proteinovým nosičem (difterickým nebo tetanovým toxoidem), který usnadňuje prezentaci antigenu imunitnímu systému.
  • Rekombinantní vakcína je podobná subjednotkové vakcíně, ovšem podjednotky jsou získány pomocí technik genetického inženýrství jako produkty činnosti bakterií a kvasinek.
  • Genová vakcína (RNA vakcína) je nejnovější koncept vakcíny, která donutí několik buněk očkovaného, aby dočasně produkovaly fragmenty patogenu, proti kterým imunitní systém vytvoří imunitní odpověď.

Pomocné látky ve vakcínách

[editovat | editovat zdroj]

Pro účinek vakcíny je podstatné i to, jaké procesy probíhají v místě podání. Pokud je vakcína zpracována příliš rychle, hrozí, že nedojde k dostatečnému rozvoji specifické imunity, tedy že očkování nebude úspěšné. Podobně může očkování selhat v případě, že očkování vyvolá takový typ imunitní odpovědi, který není účinný na příslušného živého patogenu. K modifikaci odpovědi imunitního systému na vakcínu slouží řada látek přidávaných do vakcíny, tzv. adjuvans. Adjuvans mohou způsobit nežádoucí účinky (viz dále).

Očkování proti neinfekčním onemocněním

[editovat | editovat zdroj]

Očkování jako cílené navození imunitní odpovědi proti určenému antigenu je zásadním nástrojem prevence před infekčními chorobami. Možnost naučit imunitní systém rozpoznávat a neutralizovat některé látky ve vnitřním prostředí je poměrně lákavá i pro lékaře a vědce pohybující se i v jiných oborech medicíny. Proto probíhá výzkum využití očkování i v oblastech, které zdánlivě nemají s imunitním systémem moc společných rysů.

Očkování a léčba závislostí

[editovat | editovat zdroj]

Molekuly většiny látek zneužívaných jako drogy jsou příliš malé na to, aby samy o sobě vyvolaly imunitní odpověď. Je však možné je navázat na proteinový nosič, čímž se stanou imunogenními. Pokud pak takový sloučenina indukuje tvorbu protilátek schopných vázat i volné molekuly drogy, zajišťuje imunitní systém očkovaného velmi rychlou eliminaci podané drogy z krevního oběhu. Tím je výrazně omezen i vlastní účinek látky. Vývoj je limitován tím, že některé molekuly jsou příliš malé a je prakticky nemožné, že by proti nim existovala protilátka (např. alkohol), některé molekuly jsou z hlediska antigenní struktury značně nestabilní (kanabinoidy) a některé protilátky by mohly blokovat i některé prospěšné látky (kofein). Nejde o žádnou převratnou novinku, první úspěšné pokusy s imunizací zvířete proti návykové látce se datují do 70. let. V současné době jsou v různých fázích výzkumu očkovací látky navozující sníženou vnímavost k heroinu, morfiu, metamfetaminu, nikotinu a kokainu.[9]

Očkování a léčba hypertenze

[editovat | editovat zdroj]

Arteriální hypertenze je multifaktoriální onemocnění, které může vést postupně k řadě závažných stavů. Zásadním problémem je, že hypertenze je onemocnění, které způsobuje subjektivní obtíže až v pokročilém stádiu poškození. Ve stádiu, kdy lze poškození bránit, nemocný obvykle obtíže nemá, proto je poměrně závažným problémem ochota nemocného užívat léky. Protože medikace zasahuje obvykle do osy renin-angiotenzin-aldosteron, uvažuje se o očkování proti některým klíčovým receptorům tohoto systému. Vakcíny jsou ve fázi časného výzkumu na zvířatech a na lidských dobrovolnících, výsledky jsou prozatím spíše povzbudivé.[10]

Vedlejší účinky očkování

[editovat | editovat zdroj]

Očkování může mít některé nezamýšlené účinky, které jsou pro zdraví člověka prospěšné.

Ochrana před vznikem melanomu

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavou oblastí je vztah očkování proti tuberkulóze a proti planým neštovicím. Obě tato očkování představují protektivní faktor. To znamená, že u očkovaných se melanom vyskytuje méně než u neoočkovaných. Molekulárním podkladem této ochrany je to, že obě tato očkování navozují jako vedlejší efekt imunitní odpověď proti antigenu HERV-K-MEL.[11]

Například Krone a kol. ve studii z roku 2003 hodnotili vztah očkování proti planým neštovicím a tuberkulóze, případně prodělaného onemocnění, a melanomu. Svá zjištění uzavírají tak, že obě vakcíny a také prodělání těžkého infekčního onemocnění indukuje ty samé protektivní mechanismy, které výrazně snižují riziko vzniku nádoru. Na populační úrovni je významnější vliv očkování, proto autoři doporučují přehodnotit postoj k ústupu od plošného očkování těmito vakcínami.[12]

Mastrangelo a kol. ve své studii publikované v roce 2009 analyzují vztah mezi melanomem a očkováním proti žluté zimnici v severní Itálii po dobu deset let. Na základě strukturní analogie je totiž možné, že by i toto očkování mohlo poskytovat ochranu proti melanomu. Podle jejich závěru data potvrzují, že očkování proti žluté zimnici také poskytuje ochranu.[13]

Hodges-Vazquez a kol. ve své studii z roku 2012 studovali vztah melanomu a očkování proti žluté zimnici u vojáků armády USA dospěli k opačnému závěru. Během desetiletého sledování neprokázali statisticky významnou vazbu mezi očkováním a výskytem melanomu a svá zjištění uzavírají tak, že mezi melanomem a očkováním proti žluté zimnici není vazba.[14]

Nežádoucí účinky očkování

[editovat | editovat zdroj]

Jako každý lék, i očkování může mít na očkovaného nežádoucí účinky. Ty lze rozdělit do několika skupin:

  1. Očekávané nežádoucí účinky vycházejí ze samé podstaty vakcíny a biologie člověka. Takové účinky lze předpokládat, byť často jen ve zcela nenápadné podobě. Nebezpečné mohou být v případě podávaní nedostatečně oslabených vakcín (popsáno u Sabinovy vakcíny, zřejmě u historické variolizace), kdy je takovým nežádoucím účinkem vyvolání onemocnění, proti kterému se očkuje. U spolehlivě atenuovaných kmenů a u mrtvých vakcín přicházejí v úvahu nežádoucí účinky vyvolané samotným aktem očkování (vpich injekce) a stimulace imunitního systému. Tyto reakce jsou obvykle přechodné, nevýrazné a neškodné. Patří sem zejména zarudnutí a bolestivost v místě vpichu a zvýšená teplota, u malých dětí se toto může projevit i přechodným neklidem, výraznějším pláčem nebo poruchou spánku.
  2. Nežádoucí účinky z důvodu chybné aplikace představují chybu zdravotníka, který aplikuje očkovací látku. Chybné podání látky může vést k rychlému rozptýlení dávky a tím k navození nedostatečné imunitní odpovědi. Vážné komplikace v podobě např. embolizace látky podané nitrožilně nebo infekce zanesené nesterilním podáním jsou vzácné. Podobně vzácné je i neúmyslné usmrcení živé vakcíny, která pak nevede ke vzniku imunity.
  3. Nežádoucí účinky z důvodu na straně očkovaného jsou takové nežádoucí účinky, které jsou způsobeny specifickým stavem pacienta. Nejzávažnějším problémem jsou odchylné stavy imunitního systému očkovaného, zejména nerozpoznaný vrozený či získaný imunodeficit. V takovém případě může i podání oslabené vakcíny vyvolat vážné onemocnění. Obvyklejší je nedostatečná odpověď na vakcínu v důsledku aktuálního stavu nebo vrozené neschopnosti prezentovat určité konkrétní antigeny.
  4. Nežádoucí účinky z důvodu technologické chyby jsou obvykle velmi závažné, naštěstí výjimečné. Podaná vakcína je kontaminována příměsí, která je sama o sobě značně škodlivá buď vlastní toxicitou nebo schopností indukovat autoimunitní odpověď.
  5. Nežádoucí účinky z důvodu zkřížené reaktivity jsou chybou nedostatečného testování. Zpracováním očkovací látky se může lehce změnit antigenní struktura a podaná vakcína vede k produkci protilátek proti vlastním antigenům nemocného. Někdy je otázkou, nakolik jde o nežádoucí účinek, protože tentýž projev může mít i prodělání infekce, proti které se očkuje.

Očkování jako spouštěcí faktor onemocnění

[editovat | editovat zdroj]

Někteří odpůrci očkování tvrdí, že očkování může být spouštěcím faktorem onemocnění, v jejichž pozadí stojí patologicky probíhající reakce imunitního systému. Tyto obavy mají racionální jádro v tom smyslu, že v minulosti se skutečně objevily případy vakcín (atenuované vakcíny s oslabeným virem), které vlivem technologicky nezvládnuté výroby nebo neočekávané antigenní podobnosti inaktivované vakcíny s vlastními lidskými antigeny vedly ke spuštění závažného onemocnění. Ruské vakcíny tohoto byly používaly v tehdejším Československu do začátku 70. let 20. století, kdy bylo jejich používání ukončeno ve prospěch modernějších vakcín i kvůli větším vedlejším účinkům.

Očkování proti chřipce a Guillian-Barré syndrom

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1976 bylo v USA použito očkování proti viru chřipky typu A H14N1*NJ/76, které představovalo významný faktor, vyvolával závažný Guillain-Barré syndrom.[15] Molekulární podstatou byla indukce protilátek proti gangliosidům GM1. Zdá se, že toto byl jediný případ, kdy očkování proti chřipce vyvolala toto onemocnění.[16] Vellozzi a kol. ve své studii publikované v roce 2014 dokonce ukazují, že když se srovnají očkovaná a neočkovaná populace, mají očkovaní menší četnost výskytu Guillian-Barré syndromu. Zdá se tedy, že by očkování proti chřipce mohlo naopak před tímto onemocněním chránit; ví se totiž, že spouštěčem je právě infekční onemocnění.[17]

Očkování proti hepatitidě B a roztroušená skleróza

[editovat | editovat zdroj]

Na asociaci mezi očkování proti hepatitidou B a vznikem roztroušené sklerózy poukázaly některé studie, např. studie M. A. Hernána a kol. z roku 2004.[18] Studie, kterou v roce 2014 publikovali A. Langer-Gould a kolektiv, tvrdí, že se skutečně zvýší četnost krátce po očkování proti hepatitidě B, ale že z dlouhodobého hlediska se četnost onemocnění mezi očkovanými a neočkovanými prakticky neliší. To podle autorů naznačuje, že očkování může poněkud urychlit přechod již existujícího onemocnění od latentní fáze ke klinické manifestaci, ale že očkování onemocnění nezpůsobuje ani nezvyšuje riziko jeho vzniku u zdravého člověka.[19]

Studií byla publikována celá řada, proto bylo provedeno několik metaanalýz a přehledových článků, tedy kritických prací, které analyzovaly všechny dosud publikované studie. Práce F. DeStefana a kol. z roku 2002 uzavírá, že publikované epidemiologické studie prokazují, že očkování proti hepatitidě B nezvyšuje riziko vzniku roztroušené sklerózy ani riziko ataky. Dva z autorů této studie byli v době publikace zaměstnanci CDC, jeden z autorů studie (T. Verstraeten) byl zaměstnancem firmy GlaxoSmithKline Biologicals.[20]

V. Martínez-Sernández a A. Figueiras publikovali v roce 2013 metaanalýzu, ve které konstatují metodologickou limitaci publikovaných studií. Téměř všechny studie splňující inkluzní kritéria jejich metaanalýzy prokazovaly, že mezi očkování a roztroušenou sklerózou není asociace. Dosud publikovaná data podle autorů nepodporují tvrzení o tom, že by očkování proti hepatitidě B představovalo riziko, pro které by bylo nutné revidovat očkovací schéma, ačkoliv by bylo žádoucí zlepšit kvalitu observačních studií, protože doposud publikované studie nepředstavují dostatečně robustní data pro jednoznačný závěr o bezpečnosti očkování proti hepatitidě B u zdravých subjektů i u nemocných s roztroušenou sklerózou.[21]

Asociaci autoimunitních onemocnění centrální nervové soustavy s očkováním proti hepatitidě B ve Francii v letech 1994–2003 analyzovali Y. Mikaeloff a kol. V roce 2009 publikovali práci, ve které došli k závěru, že očkování proti hepatitidě v dětství obecně nezvyšuje riziko zánětlivých demyelinizačních onemocnění centrální nervové soustavy vč. roztroušené sklerózy. Výjimku by mohlo představovat očkování vakcínou Enherix B, u které se zdá, že by riziko skutečně mohlo být očkováním zvýšeno.[22] Vývoj ve Francii analyzoval i pediatr D. Le Houézec. Ten dospěl k naprosto odlišnému závěru, totiž že mezi očkováním proti hepatitidě B a výskytem roztroušené sklerózy je silná korelace.[23] Tuto práci podrobili silné kritice epidemiologové A. Spira a kol. tím, že poukázali na zcela zásadní metodologická pochybení při analýze dat, která podle nich vedou k úplnému znehodnocení výsledku.[24]

Global Advisory Committee on Vaccine Safety, orgán WHO, zaujala v roce 2002 a 2008 stanovisko, že mezi očkováním proti hepatitidě B a roztroušenou sklerózou není asociace.[25][26]

Očkování a autismus

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Očkování a autismus.

Autismus je vývojové onemocnění, které se projevuje zejména poruchami sociální interakce. V roce 1998 publikoval Andrew Wakefield studii, podle které je rizikovým faktorem pro vznik autismus očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Studie byla publikována v prestižním časopise The Lancet. Byla pro závažná etická i věcná pochybení v roce 2010 stažena (RETRACTED).[27][28] Několik měsíců po stažení studie byl Andrew Wakefield vyřazen z britského seznamu lékařů a na území Spojeného království mu bylo odepřeno právo vykonávat lékařské povolání.[29]

Pandemrix a narkolepsie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byl proti tehdejšímu převažujícímu chřipkovému viru H1N1 jedinou dostupnou vakcínou Pandemrix od firmy GlaxoSmithKline (GSK), která využívá mrtvý resp. inaktivovaný virus. Epidemiologické studie z Finska a Švédska záhy ukázaly, že v těchto dvou státech je ve skupině mladších 20 let až 6–13× vyšší výskyt narkolepsie, než obvykle (tj. místo méně než 1 případ na 100 000 mezi 6 až 13 případy).[30] Později byl zvýšený výskyt hlášen z Francie, Norska, Británie a Německa,[31] ale v některých zemích naopak nebyl prokázán (např. Holandsko).[32] Po dvou letech se ve všech zemích vrátil počet hlášených narkolepsií k normálu.[31] Zvýšený výskyt narkolepsie byl hlášen i z Číny po přírodním nakažení virem H1N1, kde očkování proti H1N1 neproběhlo.[31][33] Zvýšené projevy narkolepsie jsou pravděpodobně autoimunitní a jsou pravděpodobně spojeny s jistou lidskou genetickou mutací.[31] V celkem 47 zemích světa (včetně Evropy) bylo naočkováno přes 31 milionů osob a hlášeno celkem pouze 162 případů narkolepsie (z toho 70 % ve Finsku a Švédsku).[34] V roce 2015 vypršela autorizace vakcíny Pandemrix u Evropské lékové agentury a koncern GSK nepožádal o prodloužení kvůli nezájmu o vakcínu.[35] Výbor pro humánní léčivé přípravky CHMP Evropské lékové agentury ukončil hodnocení rizika narkolepsie u očkovaných vakcínou Pandemrix s tím, že celkově převažují přínosy Pandemrixu nad jeho riziky a nedoporučil jeho běžné používání do věku 20 let.[30]

Adjuvans

[editovat | editovat zdroj]

Vedle samotné aktivace imunitního systému může být za případné nežádoucí účinky odpovědné i adjuvans, prostředek (látka, buňky) podporující, doplňující zesilující účinek. Látky používané v adjuvans jsou testovány na bezpečnost, přesto se objevují občasné zprávy referující o možné toxicitě některých adjuvans, případně o nežádoucích účincích adjuvans jako celku.

Škodlivé působení adjuvans

[editovat | editovat zdroj]

J Hawken a S. B. Troy ve přehledové práci v roku 2012 o adjuvans v inaktivovaných vakcínách proti poliomyelitidě hodnotí nevýhody používaných adjuvans podle doposud publikovaných studií následujícím způsobem:[36]

  • Nerozpustné hlinité sloučeniny jsou dobré a efektivní adjuvanty, ale přece jen jsou méně imunogenní než jiná adjuvans. Mohou vyvolat lokální reakci.
  • Kalcium fosfát se jeví jako dobré adjuvans, u kterého nebyla pozorována lokální ani systémová reakce.
  • Olejové emulze používané v minulosti byly silně imunogenní, ale poněkud častěji (zhruba 0,5 % očkovaných) se objevily výraznější lokální reakce. Moderní olejové emulze (např. MF59, AF03, AS03) se vyznačují vyšší biokompatibilitou.
  • Chitosan má zřejmě velmi dobrý bezpečnostní profil, ale např. jeho intramuskulární aplikace nebyla dosud výrazněji studována.
  • Vitamín D je spíše experimentální adjuvans. Vyznačuje se vyšší bolestivostí v místě vpichu, ale zřejmě nemá jiné lokální nežádoucí účinky.
  • CpG oligonukleotidy jsou experimentální adjuvans imitující bakteriální DNA. Je možná poněkud vyšší frekvence lehkých lokálních reakcí.
  • Stearyltyrozin a oktadecyltyrozin byly studovány v 80. a 90. letech; ačkoliv se jejich bezpečnostní profil zdá být velmi dobrý, ve vývoji se nepokračovalo.
  • Liposomy byly na počátku 90. let shledány jako bezpečné ale méně imunogenní. Je možné, že moderními přístupy dojde ke zlepšení imunogenity.

W. E. Beyer a kol. v roce 2011 publikovali přehledový článek srovnávající účinnost a bezpečnost vakcín proti chřipce. Výsledkem bylo, že vakcína s adjuvans (olejová emulze MF59) indukuje poněkud vyšší titr protilátek, je spojena s častější lokální reakcí, ale neliší se profilem systémových reakcí. Všechny popsané systémové reakce byly mírné a přechodné.[37]

M. Montana a kol. v roce 2010 publikovali přehledový článek analyzující potenciální toxicitu skvalenu a thiomersalu ve vakcíně proti chřipkovému viru A (H1N1). Dosud publikované výsledky uzavírají tak, že adjuvans nezvyšují incidenci autoimunitních onemocnění. Neexistují ani spolehlivé důkazy pro předpoklad, že by expozice malému množství thiomersalu zhoršovala zdravotní stav. Konstatují, že systémové reakce po vakcínách se mohou objevit, ale nebývají vážné.[38]

G. Lippi a kol. v přehledovém článku z roku 2009 analyzovali potenciální rizika použití skvalenu. Především konstatují, že skvalen se vyskytuje ve všech vyšších organismech jako meziprodukt syntézy cholesterolu. Protože se snadno emulzifikuje, byl v minulosti využíván kosmetickým průmyslem a později i jako adjuvans do vakcín. V roce 2000 se objevily zprávy o přítomnosti protilátek proti skvalenu u nemocných se syndromem války v Zálivu, kteří byli očkováni proti antraxu vakcínou obsahující jako adjuvans skvalen. V iniciální studii, která ukazovala na silnou asociaci, byly objeveny zásadní technické nedostatky, které výsledek výrazně oslabily, ovšem zcela nezpochybnily. Pozdější vývoj nových imunochemických technik vedl k preciznějšímu studiu přítomnosti specifických protilátek proti skvalenu po očkování vakcínou proti antraxu. Protilátky ve třídě IgM se objevily asi u pětiny očkovaných, ale ani u jednoho se neobjevily protilátky proti skvalenu ve třídě IgG, tedy protilátky specifické a paměťové. Další výzkumy odhalily, že protilátky proti skvalenu ve třidě IgM se objevují přirozeně u části lidí, podíl lidí s těmito protilátkami s věkem roste. Konečně recentní studie neprokazují, že by mezi protilátkami proti skvalenu a chronickými syndromy typu syndrom války v Zálivu byla statistická asociace.[39]

Hlinité sloučeniny jsou někdy uváděny jako problematická a potenciálně toxická adjuvans (oxohydroxid a hydroxid fosfát) pro vyvolání nebo podpoření imunitní reakce. Přestože je množství hliníku ve vakcíně velmi malé, je očkování (zejména malých dětí) plánováno s ohledem na co nejkratší dobu překročení jeho limitů, protože tělo se ho dokáže zbavit. V roce 2016 byla publikována studie o mechanismu vylučování nadbytečného hliníku z lidského těla.[40][41]

Syndrom adjuvans indukovaného autoimunitního onemocnění

[editovat | editovat zdroj]

Syndrom adjuvans indukovaného autoimunitního onemocnění (Autoimmune Syndrome Induced by Adjuvants, ASIA) je hypotetické onemocnění, jehož existenci navrhli v roce 2011 Y. Schoenfeld a N. Agmon-Levin jako poměrně širokou skupinu autoimunitních onemocnění, jejichž vznik je podle této hypotézy indukován působením adjuvans.[42]

V roce 2015 publikovali D. Hawkens a kol. přehledový článek, ve kterém analyzovali dosud publikované práce zabývající se tímto syndromem. Analýzu uzavírají, že v současné době neexistují důkazy pro to, že by takový syndrom vůbec existoval jako validní diagnóza.[43]

Přetížení imunitního systému

[editovat | editovat zdroj]

Počet vakcín může někdy vzbuzovat obavy, že v případě dětského očkování dochází k „přetížení“ vyvíjejícího se imunitního systému dítěte. Chatterjee a O'Keefe k tomu dodávají, že v minulosti skutečně některé vakcíny s oslabeným virem mohly výjimečně vyvolat imunosupresi (útlum imunitního systému). Dnes používané vakcíny však dle expertů u zdravých dětí imunosupresi zpravidla nevyvolávají. Dále dodávají, že imunitní systém novorozence a kojence má obrovskou kapacitu vyrovnávat se s řadou stimulů, stačí si jen uvědomit, že po narození je zahájena bakteriální kolonizace střeva a dítě se setkává s plným spektrem mikrobů v prostředí. Při očkování je podáno, zejména při podjednotkových vakcínách, řádově mnohem méně typů antigenů i antigenní zátěž, než je kapacita imunitního systému se s takovou zátěží bez komplikací vyrovnat.[44]

Jizvy

[editovat | editovat zdroj]

Vedlejším účinkem aplikace některých vakcín je zjizvení v místě vpichu.[45][46]

Očkování jako nástroj veřejného zdraví

[editovat | editovat zdroj]

Očkování je významný nástroj veřejného zdraví, významným způsobem zabraňuje vzniku infekčních onemocnění, funguje tedy jako prevence.

Kolektivní imunita

[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní imunita[47] je termín popisující vyšší odolnost převážně imunní populace k šíření nakažlivé choroby. Takové imunity lze obvykle dosáhnout vysokou proočkovaností, ale v případě některých chorob v minulosti bylo takové imunity dosahováno i tak, že se novorozenci časně nakazili a pokud přežili, zůstala jim celoživotní imunita. Kolektivní imunita je současně nástrojem ochrany těch, kteří nemohli být ze zdravotních důvodů očkováni, a těch, u kterých nedošlo k odpovědi na vakcínu, a těch, kteří mají z jakéhokoliv důvodu oslabený imunitní systém (imunodeficit, těžké nemoci, stáří). Nutnou podmínkou zachování této funkce kolektivní imunity je vysoká míra proočkovanosti; konkrétní hodnota požadované proočkovanosti závisí zejména na nakažlivosti onemocnění a na efektivitě podávané vakcíny.[48][49] Pojem kolektivní imunity se stává stále více populárnější.[50]

Očkování v České republice

[editovat | editovat zdroj]

V České republice se očkuje podle vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (pravidelné, zvláštní a mimořádné očkování, očkování při úrazech a na žádost fyzické osoby), podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (hrazené očkování pro indikované skupiny osob). SZÚ dále vybírá infekční onemocnění, proti kterým je očkování doporučeno (častější výskyt, závažná ohrožení zdravotního stavu, cesty do zahraničí).[51]

Prevence, do které spadá i očkování, je v České republice ve srovnání s okolními zeměmi na nízké úrovni. Mnoho úmrtí je tak zbytečných nebo předčasných, což je způsobeno především nedostatečným vzděláním občanů ohledně zdraví.[52]

Očkovací kalendář

[editovat | editovat zdroj]

Dětský očkovací kalendář v České republice zahrnuje následující očkování:[53]

Očkování je stanovené jako povinné pro děti v rámci povinného očkovacího kalendáře a předepsanou očkovací látkou. Výjimky v podobě volby jiné látky jsou možné, ale látka musí být v České republice registrovaná a náklady hradí rodič. Výjimky z očkovacího schématu jsou možné z lékařské indikace.[53]

Povinné očkování

[editovat | editovat zdroj]

Česká republika patří mezi země, ve kterých jsou některá očkování povinná. V roce 2015 Ústavní soud potvrdil, že v případě povinných očkování rodiče své děti nechat očkovat musí, nicméně se domnívá, že když za odepření očkování hrozí pokuta, měl by existovat i způsob odškodnění těch, kterým by toto povinné očkování mohlo ublížit.[54] 20. května 2015 byl zákon o očkování novelizován tak, že neumožňuje očkování bez souhlasu samotného pacienta nebo rodičů dětí.[55][56] To podle odpůrců povinného očkování mohla umožnit věta, která byla obsažena v návrhu novely: „Bez souhlasu se též poskytují zdravotní služby stanovené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění zákonem o ochraně veřejného zdraví nebo v nezbytném rozsahu na jeho základě.“[57] Do novely nebyly přijaty návrhy na zavedení individuálního očkovacího plánu, odpovědnost státu za nežádoucí účinky vakcín, možnost volby alternativní očkovací látky a povinnost lékaře informovat o možnosti výběru očkovací látky.[58] Povinné očkování ale i po novelizaci zákona zůstává,[59] u povinného očkování tak zákon pod hrozbou sankcí udělení souhlasu rodičů s očkováním vynucuje. Návrh novely zachoval sankci až deset tisíc Kč rodičům, kteří by své dítě očkovat nenechali.[60] Evropský soud pro lidská práva v roce 2021 rozhodl, že povinné očkování v České republice neporušuje právo na respektování soukromého a rodinného života, protože se tím prosazuje legitimní zájem na ochraně zdraví a práv ostatních lidí.[61]

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]
Podíl souhlasu, že vakcíny jsou pro děti důležité (rok 2018)

Odpírání očkování

[editovat | editovat zdroj]

Praktická lékařka Ludmila Eleková tvrdí, že vakcíny jsou nedostatečně otestované a že lékaři nejsou dostatečně proškoleni o nežádoucích účincích vakcín, přičemž za každé očkování je lékař odměněn. Takové tvrzení se však nikdy nepodařilo doložit. [62]

Za „udatné tažení proti očkování“ byla Ludmila Eleková oceněna anticenou Bludný balvan.[63]

Velkou osobností na poli odpírání očkování je rovněž Anna Strunecká, která anticenu Bludný balvan[63] obdržela rovněž za mimořádný celoživotní přínos pseudovědě.[64]

Podle ortopeda Jana Vavrečky neexistuje metoda stanovení hranic, od které má očkování smysl, od které mají být plošná očkování povinná a od které má být očkování vynucováno, a ani o těchto hranicích neexistuje diskuse, která by podle Vavrečky mohla být pro některé skupiny nežádoucí.[65] Podle Vavrečky také nejsou dostupné odpovědi o užitečnosti a přínosu jednotlivých očkování jak absolutně tak relativně vůči jiným očkováním a nikdo se nesnaží význam jednotlivých očkování kvantitativně určit a jako argument se používá odpověď, že přínos očkování stále převažuje nad riziky.[65]

Podle názoru Davida Broniatowského polemika o očkování je údajně součástí hybridní války ruské vlády proti západním demokraciím. V článku zveřejněném v americkém vědeckém časopisu American Journal of Public Health autoři popsali, jak roboty a šiřitelé spamu a malwaru („content polluters“) nejprve šíří antivakcinační pověry a údajní ruští internetoví trollové negativně zasahují do veřejné debaty tím, že uměle amplifikují tyto rozpory.[66]

Reakce na odpírání očkování

[editovat | editovat zdroj]

Podle německého ministra zdravotnictví Hermanna Gröhea odpůrci očkování nezodpovědně vyvolávají strach, který není racionální, a rodiče, kteří odepřou očkování vlastním dětem, vystavují riziku nejen je, ale i ostatní děti.[67]

Novinářka Ludmila Hamplová upozornila ve svém článku z června 2015 na to, jak odpírači očkování zkreslují informace o úmrtí na spalničky, tedy na nemoc, proti které se lze chránit očkováním.[68]

Roman Prymula upozorňuje na to, že Anna Strunecká ve svém textu o rizicích očkování, který v březnu 2015 rozeslala poslancům jako odborné stanovisko k chystané diskuzi o očkování, uvádí řadu tvrzení, které mají k seriózním informacím velmi daleko.[69]

Novinář Erik Ose uvedl ve svém článku publikovaném v Huffington Post několik jmen dětí, které zemřely v přímé souvislosti s tím, že jejich rodiče podlehli kampani odpíračů očkování. O argumentaci některých mediálně známých odpíračů očkování z řad celebrit v USA píše bez okolků jako o šíření lží.[70]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b FINE, P. Science and society: vaccines and public health. S. 686–692. Public Health [online]. 2014-08 [cit. 2020-12-27]. Roč. 128, čís. 8, s. 686–692. Dostupné online. ISSN 1476-5616. DOI 10.1016/j.puhe.2014.06.021. (anglicky) 
  2. ↑ Variolation. U.S. National Library of Medicine [online]. 30.7.2013 [cit. 16.1.2022]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOHNS, Stephen. Vaccines given in last 20 years could prevent 50 million deaths. medicalxpress.com [online]. 2021-07-13 [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Researchers estimate vaccines have saved 154 million lives over past half-century. medicalxpress.com [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ PLOTKIN, S. History of vaccination. S. 12283–12287. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2014-08-26 [cit. 2020-12-27]. Roč. 111, čís. 34, s. 12283–12287. Dostupné online. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.1400472111. (anglicky) 
  6. ↑ ČTK. Velká Británie jako první na světě schválila použití covidové vakcíny. E15.cz [online]. Czech News Center, 2020-12-02 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vaccine efficacy is a 'gut reaction'. medicalxpress.com [online]. 2021-05-28 [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SHIM, Eunha; GALVANI, Alison P. Distinguishing vaccine efficacy and effectiveness. S. 6700–6705. Vaccine [online]. 2012-10 [cit. 2020-12-22]. Roč. 30, čís. 47, s. 6700–6705. Dostupné online. DOI 10.1016/j.vaccine.2012.08.045. PMID 22944629. (anglicky) 
  9. ↑ KINSEY, Berma. Vaccines against drugs of abuse: where are we now?. S. 106–117. Therapeutic Advances in Vaccines [online]. 2014-07 [cit. 2020-12-27]. Roč. 2, čís. 4, s. 106–117. Dostupné online. ISSN 2051-0136. DOI 10.1177/2051013614537818. (anglicky) 
  10. ↑ DO, Thong Huy; CHEN, Yijia; NGUYEN, Van T; PHISITKUL, Sorot. Vaccines in the management of hypertension. S. 1077–1087. Expert Opinion on Biological Therapy [online]. 2010-07 [cit. 2020-12-27]. Roč. 10, čís. 7, s. 1077–1087. ISSN 1744-7682. DOI 10.1517/14712598.2010.487060. (anglicky) 
  11. ↑ KRONE, Bernd; KÖLMEL, Klaus F.; HENZ, Beate M.; GRANGE, John M. Protection against melanoma by vaccination with Bacille Calmette-Guérin (BCG) and/or vaccinia: an epidemiology-based hypothesis on the nature of a melanoma risk factor and its immunological control. S. 104–117. European Journal of Cancer [online]. 2005-01 [cit. 2020-12-27]. Roč. 41, čís. 1, s. 104–117. Dostupné online. ISSN 0959-8049. DOI 10.1016/j.ejca.2004.08.010. (anglicky) 
  12. ↑ KRONE, B.; KÖLMEL, K.F.; GRANGE, J.M.; MASTRANGELO, G.; HENZ, B.M.; BOTEV, I.N.; NIIN, M. Impact of vaccinations and infectious diseases on the risk of melanoma—evaluation of an EORTC case–control study. S. 2372–2378. European Journal of Cancer [online]. 2003-11 [cit. 2020-12-27]. Roč. 39, čís. 16, s. 2372–2378. ISSN 0959-8049. DOI 10.1016/s0959-8049(03)00625-7. PMID 14556930. (anglicky) 
  13. ↑ MASTRANGELO, G.; KRONE, B.; FADDA, E.; BUJA, A.; GRANGE, J.M.; RAUSA, G.; DE VRIES, E. Does yellow fever 17D vaccine protect against melanoma?. S. 588–591. Vaccine [online]. 2009-01 [cit. 2020-12-27]. Roč. 27, čís. 4, s. 588–591. Dostupné online. ISSN 0264-410X. DOI 10.1016/j.vaccine.2008.10.076. PMID 19010368. (anglicky) 
  14. ↑ HODGES-VAZQUEZ, Meredith; WILSON, James P.; HUGHES, Hayley; GARMAN, Patrick. The yellow fever 17D vaccine and risk of malignant melanoma in the United States military. S. 4476–4479. Vaccine [online]. 2012-06 [cit. 2020-12-22]. Roč. 30, čís. 30, s. 4476–4479. Dostupné online. ISSN 1873-2518. DOI 10.1016/j.vaccine.2012.04.074. (anglicky) 
  15. ↑ HABER, Penina; SEJVAR, James; MIKAELOFF, Yann; DESTEFANO, Frank. Vaccines and Guillain-Barré Syndrome:. S. 309–323. Drug Safety [online]. 2009 [cit. 2020-12-22]. Roč. 32, čís. 4, s. 309–323. ISSN 0114-5916. DOI 10.2165/00002018-200932040-00005. (anglicky) 
  16. ↑ LEHMANN, Helmar C; HARTUNG, Hans-Peter; KIESEIER, Bernd C; HUGHES, Richard AC. Guillain-Barré syndrome after exposure to influenza virus. S. 643–651. The Lancet Infectious Diseases [online]. 2010-09 [cit. 2020-12-22]. Roč. 10, čís. 9, s. 643–651. Dostupné online. ISSN 1474-4457. DOI 10.1016/S1473-3099(10)70140-7. PMID 20797646. (anglicky) 
  17. ↑ VELLOZZI, Claudia; IQBAL, Shahed; STEWART, Brock; TOKARS, Jerome; DESTEFANO, Frank. Cumulative Risk of Guillain–Barré Syndrome Among Vaccinated and Unvaccinated Populations During the 2009 H1N1 Influenza Pandemic. S. 696–701. American Journal of Public Health [online]. 2014-04 [cit. 2020-12-22]. Roč. 104, čís. 4, s. 696–701. Dostupné online. ISSN 1541-0048. DOI 10.2105/AJPH.2013.301651. PMID 24524517. (anglicky) 
  18. ↑ HERNAN, M. A.; JICK, S. S.; OLEK, M. J.; JICK, H. Recombinant hepatitis B vaccine and the risk of multiple sclerosis: A prospective study. S. 838–842. Neurology [online]. 2004-09-14 [cit. 2020-12-22]. Roč. 63, čís. 5, s. 838–842. Dostupné online. ISSN 1526-632X. DOI 10.1212/01.WNL.0000138433.61870.82. PMID 15832457. (anglicky) 
  19. ↑ LANGER-GOULD, Annette; QIAN, Lei; TARTOF, Sara Y.; BRARA, Sonu M.; JACOBSEN, Steve J.; BEABER, Brandon E.; SY, Lina S. Vaccines and the Risk of Multiple Sclerosis and Other Central Nervous System Demyelinating Diseases. S. 1506. JAMA Neurology [online]. 2014-12-01 [cit. 2020-12-22]. Roč. 71, čís. 12, s. 1506. Dostupné online. ISSN 2168-6157. DOI 10.1001/jamaneurol.2014.2633. PMID 25329096. (anglicky) 
  20. ↑ DESTEFANO, Frank; VERSTRAETEN, Thomas; CHEN, Robert T. Hepatitis B vaccine and risk of multiple sclerosis. S. 461–466. Expert Review of Vaccines [online]. 2002-12 [cit. 2020-12-22]. Roč. 1, čís. 4, s. 461–466. Dostupné online. ISSN 1476-0584. DOI 10.1586/14760584.1.4.461. PMID 12901584. (anglicky) 
  21. ↑ MARTÍNEZ-SERNÁNDEZ, V.; FIGUEIRAS, A. Central nervous system demyelinating diseases and recombinant hepatitis B vaccination: a critical systematic review of scientific production. S. 1951–1959. Journal of Neurology [online]. 2013-08 [cit. 2020-12-22]. Roč. 260, čís. 8, s. 1951–1959. Dostupné online. ISSN 1432-1459. DOI 10.1007/s00415-012-6716-y. PMID 23086181. (anglicky) 
  22. ↑ MIKAELOFF, Y.; CARIDADE, G.; SUISSA, S.; TARDIEU, M. Hepatitis B vaccine and the risk of CNS inflammatory demyelination in childhood. S. 873–880. Neurology [online]. 2009-03-10 [cit. 2020-12-22]. Roč. 72, čís. 10, s. 873–880. Dostupné online. ISSN 1526-632X. DOI 10.1212/01.wnl.0000335762.42177.07. PMID 18843097. (anglicky) 
  23. ↑ LE HOUÉZEC, Dominique. Evolution of multiple sclerosis in France since the beginning of hepatitis B vaccination. S. 219–225. Immunologic Research [online]. 2014-12 [cit. 2020-12-22]. Roč. 60, čís. 2–3, s. 219–225. Dostupné online. ISSN 1559-0755. DOI 10.1007/s12026-014-8574-4. (anglicky) 
  24. ↑ SPIRA, Alfred; BÉGUÉ, Pierre; AURENGO, André. Comment on: Evolution of multiple sclerosis in France since the beginning of hepatitis B vaccination. S. 1–2. Immunologic Research [online]. 2015-05 [cit. 2020-12-22]. Roč. 62, čís. 1, s. 1–2. Dostupné online. ISSN 1559-0755. DOI 10.1007/s12026-015-8627-3. (anglicky) 
  25. ↑ The Global Advisory Committee on Vaccine Safety rejects association between Hepatitis B vaccination and multiple sclerosis (MS) [online]. Světová zdravotnická organizace, 2002-11 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Global Advisory Committee on Vaccine Safety: response to the paper (in press) by Y. Mikaeloff and colleagues in Neurology entitled "Hepatitis B vaccine and the risk of CNS inflammatory demyelination in childhood", October 2008 [online]. Světová zdravotnická organizace, 2008-10-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ WAKEFIELD, A J; MURCH, S H; ANTHONY, A; LINNELL, J; CASSON, D M; MALIK, M; BERELOWITZ, M. RETRACTED: Ileal-lymphoid-nodular hyperplasia, non-specific colitis, and pervasive developmental disorder in children. S. 637–641. The Lancet [online]. 1998-02 [cit. 2020-12-22]. Roč. 351, čís. 9103, s. 637–641. Dostupné online. DOI 10.1016/S0140-6736(97)11096-0. (anglicky) 
  28. ↑ Retraction—Ileal-lymphoid-nodular hyperplasia, non-specific colitis, and pervasive developmental disorder in children. S. 445. The Lancet [online]. 2010-02 [cit. 2020-12-22]. Roč. 375, čís. 9713, s. 445. Dostupné online. DOI 10.1016/S0140-6736(10)60175-4. (anglicky) 
  29. ↑ MMR row doctor Andrew Wakefield struck off register | Society | guardian.co.uk. www.guardian.co.uk [online]. 2010-05-27 [cit. 2018-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  30. ↑ a b SARKANEN, Tomi; ALAKUIJALA, Anniina; JULKUNEN, Ilkka; PARTINEN, Markku. Pandemrix a narkolepsie - restrikce používání u dětí a mladistvých. O lécích.cz [online]. 2011-07-22 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c d Narcolepsy Associated with Pandemrix Vaccine [online]. 2018-06 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ JOHANSEN, Kari; PENTTINEN, Pasi. Update on narcolepsy cases associated with Pandemrix vaccination in 2009 in the Netherlands. ECDC [online]. 2014-12-22 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ VOGEL, Gretchen. Why a pandemic flu shot caused narcolepsy. ScienceMag.org [online]. 2015-07-01 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  34. ↑ PETRÁŠ, Marek. Pandemrix a narkolepsie. vakciny.net [online]. 2011-02-21 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  35. ↑ European Medicines Agency, Public Statement, EMA/656472/2015 "Pandemrix Expiry of the marketing authorisation in the European Union" 19 October 2015
  36. ↑ HAWKEN, Jennifer; TROY, Stephanie B. Adjuvants and inactivated polio vaccine: A systematic review. S. 6971–6979. Vaccine [online]. 2012-11 [cit. 2020-12-22]. Roč. 30, čís. 49, s. 6971–6979. Dostupné online. ISSN 1873-2518. DOI 10.1016/j.vaccine.2012.09.059. PMID 23041122. (anglicky) 
  37. ↑ BEYER, W.E.P.; NAUTA, J.J.P.; PALACHE, A.M.; GIEZEMAN, K.M.; OSTERHAUS, A.D.M.E. Immunogenicity and safety of inactivated influenza vaccines in primed populations: A systematic literature review and meta-analysis. S. 5785–5792. Vaccine [online]. 2011-08 [cit. 2020-12-22]. Roč. 29, čís. 34, s. 5785–5792. Dostupné online. ISSN 1873-2518. DOI 10.1016/j.vaccine.2011.05.040. PMID 21624411. (anglicky) 
  38. ↑ MONTANA, Marc; VERHAEGHE, Pierre; DUCROS, Caroline; TERME, Thierry; VANELLE, Patrice; RATHELOT, Pascal. Safety Review: Squalene and Thimerosal in Vaccines. S. 533–541. Therapies [online]. 2010-11 [cit. 2020-12-22]. Roč. 65, čís. 6, s. 533–541. Dostupné online. ISSN 0040-5957. DOI 10.2515/therapie/2010069. PMID 21176760. (anglicky) 
  39. ↑ LIPPI, Giuseppe; TARGHER, Giovanni; FRANCHINI, Massimo. Vaccination, squalene and anti-squalene antibodies: Facts or fiction?. S. 70–73. European Journal of Internal Medicine [online]. 2010-04 [cit. 2020-12-22]. Roč. 21, čís. 2, s. 70–73. ISSN 1879-0828. DOI 10.1016/j.ejim.2009.12.001. PMID 20206873. (anglicky) 
  40. ↑ MOLD, Matthew; SHARDLOW, Emma; EXLEY, Christopher. Insight into the cellular fate and toxicity of aluminium adjuvants used in clinically approved human vaccinations. Scientific Reports. 2016-08-12, roč. 6, s. 31578. PMCID: PMC4981857. Dostupné online [cit. 2022-04-26]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep31578. PMID 27515230. 
  41. ↑ Zeptej se vědce. https://twitter.com/zeptej_se_vedce/status/1517216915760074752. Twitter [online]. 2022-04-21 [cit. 2022-04-26]. Dostupné online. 
  42. ↑ SHOENFELD, Yehuda; AGMON-LEVIN, Nancy. ‘ASIA’ – Autoimmune/inflammatory syndrome induced by adjuvants. S. 4–8. Journal of Autoimmunity [online]. 2011-02 [cit. 2020-12-22]. Roč. 36, čís. 1, s. 4–8. Dostupné online. ISSN 1095-9157. DOI 10.1016/j.jaut.2010.07.003. PMID 20708902. (anglicky) 
  43. ↑ HAWKES, David; BENHAMU, Joanne; SIDWELL, Tom; MILES, Rhianna; DUNLOP, Rachael A. Revisiting adverse reactions to vaccines: A critical appraisal of Autoimmune Syndrome Induced by Adjuvants (ASIA). S. 77–84. Journal of Autoimmunity [online]. 2015-05 [cit. 2020-12-22]. Roč. 59, s. 77–84. Dostupné online. ISSN 1095-9157. DOI 10.1016/j.jaut.2015.02.005. PMID 25794485. (anglicky) 
  44. ↑ CHATTERJEE, Archana; O’KEEFE, Catherine. Current controversies in the USA regarding vaccine safety. S. 497–502. Expert Review of Vaccines [online]. 2010-05 [cit. 2020-12-22]. Roč. 9, čís. 5, s. 497–502. Dostupné online. ISSN 1744-8395. DOI 10.1586/erv.10.36. (anglicky) 
  45. ↑ Learn About How And Why Does A Smallpox Vaccine Leave a Scar?. pediatrichealthcarenw.com [online]. 2020-10-30 [cit. 2022-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-20. (anglicky) 
  46. ↑ https://www.utmb.edu/newsroom/article9605.aspx - Vaccine Smarts - Scar on upper arm is from BCG vaccine
  47. ↑ Kolektivní imunita, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-20. 
  48. ↑ RASHID, Harunor; KHANDAKER, Gulam; BOOY, Robert. Vaccination and herd immunity: what more do we know?. S. 243–249. Current Opinion in Infectious Diseases [online]. 2012-06 [cit. 2020-12-22]. Roč. 25, čís. 3, s. 243–249. Dostupné online. ISSN 1473-6527. DOI 10.1097/QCO.0b013e328352f727. PMID 22561998. (anglicky) 
  49. ↑ FINE, P.; EAMES, K.; HEYMANN, D. L. "Herd Immunity": A Rough Guide. S. 911–916. Clinical Infectious Diseases [online]. 2011-04-01 [cit. 2020-12-22]. Roč. 52, čís. 7, s. 911–916. Dostupné online. ISSN 1537-6591. DOI 10.1093/cid/cir007. (anglicky) 
  50. ↑ herd immunity
  51. ↑ SZÚ: Základní informace o infekcích v rámci očkování v ČR I., 29. března 2023
  52. ↑ ČABAN, Martin. Češi umírají, i když by nemuseli. Nerozumíme prevenci. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-11-23 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  53. ↑ a b Česká vakcinologická společnost: Očkování v ČR. www.vakcinace.eu [online]. [cit. 2015-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-19. 
  54. ↑ HROMKOVÁ, Dominika; KOPECKÝ, Josef. Dítě musíte dát naočkovat, jinak riskujete pokutu, vzkázal soud rodičům. idnes.cz [online]. 23. února 2015 14:13, aktualizováno 14:46. Dostupné online. 
  55. ↑ KOPECKÝ, Josef. Poslanci odmítli možnost očkování dětí bez souhlasu rodičů. idnes.cz [online]. 20. května 2015 11:06. Dostupné online. 
  56. ↑ Očkování dětí bez souhlasu rodičů nebude! Poslanci to odmítli. TN.cz [online]. 20. 5. 2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-22. 
  57. ↑ VÁLKOVÁ, Hana. Umožní násilné očkování, varují aktivisté před nenápadnou změnou zákona. idnes.cz [online]. 14. dubna 2015 20:12. Dostupné online. 
  58. ↑ BELICA, Tomáš. Bez souhlasu děti očkovat nebudou. Metro Praha. Květen 2015, čís. 96, s. 4. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  59. ↑ Povinné očkování zůstává, bez souhlasu rodičů ale ne. Česká televize [online]. 20. 5. 2015 12:14, aktualizováno 20. 5. 2015 13:33. Dostupné online. 
  60. ↑ KOPECKÝ, Josef. Zapomněli jsme na černý kašel? Lékaři mezi poslanci brání očkování. idnes.cz [online]. 10. března 2015 13:02, aktualizováno 15:46. Dostupné online. 
  61. ↑ Prohra českých rodičů ve Štrasburku: Očkovat je povinnost, rozhodl soud. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-08 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online. 
  62. ↑ Drsná zpověď lékařky: Nežádoucí účinky vakcín a nátlak farmaceutických firem. Parlamentní listy [online]. 19. 4. 2014 12:45. Dostupné online. 
  63. ↑ a b Zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2013 - MUDr. Ludmila Eleková za udatné tažení proti očkování [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2014-03-28 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  64. ↑ Výroční diamantový bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2017 - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. za mimořádný celoživotní přínos pseudovědě. Výroční diamantový bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2017 - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. za mimořádný celoživotní přínos pseudovědě | Sisyfos - Český klub skeptiků [online]. [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  65. ↑ a b VAVREČKA, Jan. Základní úvaha o potřebě očkování. Vitalia.cz [online]. 23. 10. 2014 0:00. Dostupné online. 
  66. ↑ David A. Broniatowski et al., Weaponized Health Communication: Twitter Bots and Russian Trolls Amplify the Vaccine Debate, American Journal of Public Health, Sept 12, 2018
  67. ↑ Německem se šíří spalničky, v Berlíně nemoci podlehlo batole. idnes.cz [online]. 23. února 2015 13:42, aktualizováno 14:47. Dostupné online. 
  68. ↑ HAMPLOVÁ, Ludmila. Na záškrt ani spalničky se neumírá, tvrdí odpůrci očkování i přes prokázaná úmrtí. Zdravotnický deník [online]. 2015-07-07 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  69. ↑ KOUBOVÁ, Michaela. Očkovaní jsou bacilonosiči a děti trávíme jedy, tvrdí protivakcinační text Anny Strunecké. Zdravotnický deník [online]. 2015-04-21 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  70. ↑ Celebrity v čele odmítačů očkování v USA: přes šest tisíc úmrtí za sedm let. Zdravotnický deník [online]. 2015-01-19 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Očkování&oldid=24213990“