Přeskočit na obsah

Vídeňská dohoda (1515)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vídeňská dvojsvatba)
Vídeňská dohoda z roku 1515
Vídeňská dvojsvatba
Vídeňská dvojsvatba
Vídeňská dvojsvatba
Data
Podepsáno22. července 1515
Místo podepsáníVídeň
Obsah
Důvodsňatková politika
Cíldohoda mezi Jagellonci a Habsburky

Vídeňská dohoda (nazývaná též Vídeňský dvojsňatek, německy Wiener Doppelhochzeit) z roku 1515 byla politická smlouva uzavřená mezi Jagellonci a Habsburky.

Václav Brožík: Tu felix Austria nube, 1896 – Dvojsvatba císaře Maxmiliána I. (klečící) s Annou Uherskou (se svatebním závojem) a Marie Habsburské s Ludvíkem II. Muzeum Belvedere ve Vídni.

Smlouva byla uzavřena 22. července 1515 ve Vídni během Vídeňského kongresu mezi Jagellonci (Vladislav II. Jagellonský - král český a uherský a Zikmund I. Starý - král polský a velkokníže litevský) na jedné straně a Habsburky (Maxmilián I. císař římský) na straně druhé.

Císař Maxmilián se zavázal, že přestane podporovat Řád německých rytířů a Moskvu proti Polsku. Na oplátku Jagellonci souhlasili s realizací (dříve dohodnutého) dvojitého sňatku Vladislavových dětí. V červenci 1515 byli v ve vídeňské katedrále sv. Štěpána oddáni Anny a Ludvík Jagellonští s císařovými vnoučaty - Ferdinandem a Marií.

Toto uspořádání, zdánlivě výhodné pro Polsko, se ukázalo být politickým úspěchem pro Habsburky a zajistilo jim po smrti krále Ludvíka Jagellonského, který padl v roce 1526 v bitvě u Moháče. nástupnictví v Čechách a Uhrách.

Slezsko, které zůstalo ve feudální závislostí na Českém království, bylo nakonec mimo sféru polského vlivu, a to až do roku 1922, kdy po slezských povstáních byla část Horního Slezska znovu připojena k Polsku.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Układ wiedeński na polské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-84-9819-807-2. 
  • Jodok Ludwik Decjusz – Księga o czasach króla Zygmunta, przekład zespołowy pod kierunkiem K. Kumanieckiego, wstęp T. Bieńkowski, „Biblioteka Meandra” 28, PWN, Warszawa 1960.