Typ 97 Či-ha
| Tank Typ 97 Či-ha 九七式中戦車 チハ Kjúnana-šiki čúsenša Či-ha | |
|---|---|
 Typ 97 Či-ha v Muzeu Velké vlastenecké války v Moskvě | |
| Typ vozidla | střední tank |
| Země původu |  Japonské císařství |
| Historie | |
| Výrobce | Mitsubishi Heavy Industries |
| Návrh | 1936 |
| Období výroby | 1938-1943 |
| Vyrobeno kusů | 2092 (1162 + 930 Kai) |
| Ve službě | 1938-1945 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 |
| Délka | 5,5 m |
| Šířka | 2,3 m |
| Výška | 2,2 m |
| Hmotnost | 15,8 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 8-25 mm |
| Hlavní zbraň | 57mm Typ 97, později 47mm Typ 1 s delší hlavní |
| Sekundární zbraně | 2x kulomet ráže 7,7 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | Mitsubishi V-12 21.7 (dieselový) |
| Výkon | 170 hp (127 kW) |
| Max. rychlost | 38 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 11,3 hp/t |
| Dojezd | 210 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Typ 97 Či-ha (九七式中戦車 チハ, Kjúnana-šiki čúsenša Či-ha) byl nejrozšířenější střední tank užívaný Japonskou císařskou armádou v průběhu druhé čínsko-japonské války, bitvy o Chalchyn-gol a druhé světové války.[1]
Byl osazený dělem ráže 57 mm převzatým z předchozího Typu 89 I-gó, které bylo navrženo primárně pro podporu pěchoty. Zavěšení kol bylo odvozeno od lehkého tanku Typ 95 Ha-Gó, nicméně tank měl šest pojezdových kol namísto čtyř.[1] Pohon zajišťoval vzduchem chlazený vznětový motor Mitsubishi o výkonu 170 hp.[1]
Tank měl nízkou siluetu, a to ho, spolu s typickou podkovovitou rádiovou anténou na věži, činilo snadno rozpoznatelným. Po roce 1941 se design tanku stával zastaralým v porovnání s většinou spojeneckých tanků.[2] V roce 1942 tak začala být vyráběna vylepšená varianta s větší věží a výkonnějším 47 mm dělem, která byla pojmenovaná Šinhoto Či-ha (nebo také Či-ha Kai).
Historie a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Spolu se skutečností, že předchozí Typ 89 I-gó v průběhu 30. let rychle zastarával, spustila japonská armáda program na vývoj jeho nástupce coby tanku pro podporu pěchoty. Ze zkušeností získaných v průběhu invaze do Mandžuska vyplynulo, že Typ 89 I-Gó byl příliš pomalý, aby dokázal účinně podporovat motorizovanou pěchotu.[1] Nový tank měl být tedy spíše zvětšenou verzí lehkého tanku Typ 95 Ha-Gó s čtyřčlennou posádkou, silnějším pancéřováním a výkonnějším motorem pro udržení mobility.[1]
Prototyp tanku pojmenovaný Či-Ha vyrobila ve své tokijské fabrice firma Mitsubishi Heavy Industries. Druhý prototyp byl hotov v červnu roku 1937. Přesto že v armádních požadavcích figurovalo už dělo ráže 47 mm, tank byl osazen stejným 57 mm dělem jako Typ-89B. Konkurentem Či-Ha byl lehčí a levnější Typ 97 Či-Ni, jehož prototyp byl zkonstruovaný státní zbrojovkou v Ósace a který nesl stejné 57 mm dělo.[1] Nicméně s propuknutím druhé čínsko-japonské války 7. července 1937 padla rozpočtová omezení v dobách míru a jako hlavní tank japonské armády byl zvolen Či-Ha označený jako Typ 97.[1]
Pojmenovávání japonských tanků
[editovat | editovat zdroj]Či (チ) je odvozeno ze slova čúsenša (チュウセンシャ) znamenající "střední tank".[2] Ha a Ni v japonské armádní nomenklatuře znamenají číselné označení modelu 3, resp. 4. Tank byl označen jako Typ 97 v odkazu na imperiální rok 2597 (v gregoriánském kalendáři 1937).[2] Jméno "Typ 97 Či-Ha" by tedy mohlo být přeloženo jako "střední tank typ 1937, model 3".[2]
Design
[editovat | editovat zdroj]Typ 97 měl nýtovanou konstrukci a motor byl uložen v zadní části tanku. Posádka byl čtyřčlenná a zahrnovala řidiče, kulometčíka a dva muže ve věži.[1] V přední části tanku seděl řidič vpravo a kulometčík vlevo. Velitelská kupolka byla umístěna na vrchu věže. Komunikace uvnitř tanku byla zajištěna prostřednictvím dvanácti tlačítek ve věži, které byly propojené se signálními světly a bzučákem v blízkosti řidiče.
Hlavní zbraní bylo dělo Typ 97 ráže 57 mm, použité už u předchozího Typu 89. Dělo mělo krátkou hlaveň a relativně nízkou úsťovou rychlost, nicméně postačovalo k plnění hlavního úkolu tanku, kterým byla podpora pěchoty.[3] Dělo nemělo převod pro nastavení náměru, střelec musel pro jeho změnu použít rameno.[4]
Sekundárními zbraněmi byly dva kulomety Typ 97 ráže 7,7 mm. Jeden byl umístěn v levé části přední korby a jeden na zadní straně věže.[4] Věží bylo možno otáčet o 360°, nicméně dělo se mohlo pohybovat o dalších 10° v každém směru nezávisle na věži.[4]
Nejsilnější pancéřování o síle 25 mm bylo použito na objímce děla, síla pancíře přední korby činila 15-25 mm.[4] Pohon zajišťoval vzduchem chlazený "V-12 21,7 litr SA12200VD" dieselový motor Mitsubishi o výkonu 170 hp (127 kW).[4]
Vývoj varianty Kai
[editovat | editovat zdroj]
Nevýhody 57 mm děla se naplno projevily v roce 1939 během bitvy u Chalchyn-golu proti Sovětskému svazu.[1] Sovětské tanky BT-5 a BT-7 se svými 45 mm děly měly výrazně větší dostřel a způsobily Japoncům těžké ztráty. To přesvědčilo armádu o potřebě výkonnějšího děla. Vývoj nového děla ráže 47 mm započal v roce 1939 a byl dokončen roku 1941. Dělo Typ 1 ráže 47 mm bylo vyvinuto speciálně proti sovětským tankům.[1] Mělo delší hlaveň a výrazně větší úsťovou rychlost, což vedlo k výrazně vyšší průbojnosti než jakou disponovalo krátké 57 mm dělo. Nová verze, pojmenovaná Typ 97 Či-Ha Kai (Kai znamená "vylepšený") nebo ŠinHoTo Či-Ha ("Či-Ha s novou věží"), byla osazená tímto 47 mm dělem umístěným v nové, tříčlenné věži. Produkce začala roku 1942. Dalších asi 300 kusů starší varianty bylo modernizováno.[1]
Produkce
[editovat | editovat zdroj]Typ 97 Či-Ha byl vyráběn firmou Mitsubishi Heavy Industries společně s firmou Hitachi Industries, menší část produkce zajišťovala státní zbrojovka v Sagamihaře. Počet vyrobených kusů byl o něco nižší než počet vyrobených Typ 95 Ha-Gó, nicméně větší než jakýchkoliv jiných tanků nasazených Japonskem.[1] Počet kusů za jednotlivé roky udává následující seznam.
Typ 97 Či-Ha (57 mm)[1]
- 1938: 110
- 1939: 202
- 1940: 315
- 1941: 507
- 1942: 28
- celkem: 1162
Typ 97 Či-Ha Kai (47 mm)[1]
- 1942: 503
- 1943: 427
- celkem: 930
Celková produkce obou variant činila 2092 kusů, vrcholem produkce byl rok 1942. Následující rok byla výroba ukončena ve prospěch novějších typů, zejména Typ 1 Či-He.[1]
Další vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Posledním tankem, který vycházel z designu Typu 97 byl střední tank Typ 3 Či-Nu. Ten sdílel šasi a zavěšení s předchozím typem Či-He, byl ale osazen větší věží a mohl tak nést silné 75 mm dělo. Typ 1 Či-He byl přímým nástupcem Typu 97. Typ 4 Či-To, poslední dokončený design před koncem druhé světové války, už neměl s Typem 97 nic společného. Japonský průmysl byl v průběhu války těžce poškozen a v pozdějších letech už tak nebyl schopen produkovat nové tanky ve větším množství.[5]
Potřeba doplnit tankové jednotky dělostřelectvem vedla k potřebě vývoje samohybných děl (SPG). Na podkladě tanku bylo postaveno přes sto kusů samohybných děl Typ 1 Ho-Ni a Typ 3 Ho-Ni III pro boj s tanky, které byly vyzbrojeny kanónem ráže 75 mm nebo houfnicí ráže 105 mm, a 12 kusů samohybných děl Typ 4 Ho-Ro, které byly vyzbrojeny polní houfnicí typ 38 ráže 150 mm. Nicméně z důvodu upřednostnění námořnictva bylo množství materiálu pro výrobu tanků značně omezeno.[1]
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]Válka v Číně a proti Sovětskému svazu
[editovat | editovat zdroj]Typ 97 byl úspěšně nasazen v Číně v operacích druhé čínsko-japonské války. Důvodem úspěchu byla zejména skutečnost, že armáda Kuomintangu nebyla příliš dobře vyzbrojena a disponovala pouze britskými exportními Vickers, německými Panzery I a italskými tančíky L3/33.[1]
Křest ohněm prodělaly tanky Či-Ha během bitvy u Chalchyn-Golu v červenci 1939, kde čelily moderním sovětským strojům. Japonské tankové jednotky byly organizovány do dvou pluků, 3. a 4. tankového pluku. 4. tankový pluk byl vyzbrojen čtyřmi tanky Typ 97, přičemž jeden z nich sloužil jako tank velitelský. Během bitvy u Chalchyn-golu se projevila malá účinnost 57 mm děla. Sovětské tanky vybavené účinnějším dělem měly větší dostřel a způsobily tak Japoncům těžké ztráty.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Od 8. prosince 1941 do začátku roku 1942, během bitvy o Malajsii a bitvy o Singapur, byly tanky Typ 97 používány 1., 6. a 14. tankovým plukem 3. tankové skupiny pod velením generálporučíka Jamašity. 1. tankový pluk byl připojen k 5. divizi císařské armády, která byla mezi prvními japonskými vojenskými jednotkami, které přistály v Songkhla v jižním Thajsku. Tanky byly v čele útoku na severní britské Malajsko na konci roku 1941. Později se stejné jednotky zapojily do rozhodující bitvy u Jitry na počátku roku 1942. Jedním z klíčů k japonskému úspěchu v Malajsku a Singapuru byla skutečnost, že Britové nepředpokládali schopnost tanků projít hustou džunglí malajského poloostrova. Nicméně ta navzdory předpokladům nepředstavovala pro lehké japonské tanky vážnější překážku.
Později se 2. a 14. tankový pluk zapojil do bojů v Barmě v roce 1942.
Tanky Typ 97 Či-Ha Kai byly poprvé nasazeny v roce 1942 v bitvě o Corregidor.[1] Ukázalo se, že nové 47 mm dělo si snadno poradí s americkými lehkými tanky M3 Stuart, nicméně proti středním tankům M4 Sherman bylo účinné pouze z boku nebo zezadu.[5]
Během bitvy o Saipan v noci ze 16. na 17. června roku 1944 se tanky Typ 97 9. tankového pluku spojily s tanky Typ 95 136. pěšího pluku v protiútok proti vybudovanému předmostí amerických jednotek, které přistály den předtím. Protiútok byl odražen pomocí námořních děl. Byl to největší japonský obrněný útok během války v Tichomoří.[1] Japonská armáda však během tichomořské války zřídkakdy prováděla významné obrněné útoky kvůli omezeným oblastem manévrování, které převládaly na ostrovech v jižním Pacifiku. Japonské tanky byly dokonce často zahrabány v zemi tak, aby byla vidět jen věž.[6]
Tanky Typ 97 se dále účastnily bitvy o Guam nebo bitvy o Okinawu kde jich několik desítek čelilo mnohonásobné přesile tanků M4 Sherman a které byly zničeny během sebevražedných protiútoků.[1] Poslední nasazení za druhé světové války proběhlo v Mandžusku proti Sovětskému svazu. Rudá armáda zde zajala 389 tanků.[1]
Po válce byly tanky Typ 97 užívány čínskou lidovou osvobozeneckou armádou, které jí věnoval Sovětský svaz. Tyto se zúčastnily bojů čínské občanské války.[1][4]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Přeživší stroje
[editovat | editovat zdroj]Zrestaurované stroje jsou k vidění ve svatyni Jasukuni v Tokiu a svatyni Wakajiši v prefektuře Šizuoka. V roce 2005 byl nalezen pohřbený vrak na pláži ve městě Miura v prefektuře Kanagawa.[7] Zachovalé exempláře se nachází v muzeu Čínské lidové osvobozenecké armády v Pekingu a v Muzeu zbraní armády Spojených států v Aberdeenu. Množství vraků lze nalézt na ostrově Saipan a Kurilských ostrovech.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Type 97 Chi-Ha medium tank na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w ZALOGA, Stephen J. Japanese Tanks 1939–45. [s.l.]: Osprey, 2007. ISBN 978-1-8460-3091-8.
- ↑ a b c d History of War: Type 97 Chi-Ha Tank [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Taki's Imperial Japanese Army: The Development of Imperial Japanese Tanks: "Shinhoto Chi-Ha" [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f TOMCZYK, Andrzej. Japanese Armor Vol. 2. [s.l.]: AJ Press, 2002. ISBN 978-8372371119.
- ↑ a b TOMCZYK, Andrzej. Japanese Armor Vol. 4. [s.l.]: AJ Press, 2005. ISBN 978-8372371676.
- ↑ "The Most Effective Jap Tank" – Intelligence Bulletin, July 1945 [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
- ↑ 60年目の亡霊. toy.hobidas.com [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-27.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Typ 97 Či-ha na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]COOX, Alvin D. Nomonhan; Japan Against Russia, 1939 (Two volumes). [s.l.]: Stanford, California: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1160-7.
