Anatolské bejliky

Geografie	; Anatolské bejliky (různé barvy) ve 14. století
	; Anatolské bejliky (různé barvy) ve 14. století
Hlavní město	různá
	Obyvatelstvo
Jazyky	turečtina, anatolská staroturečtina, arabština, perština
Náboženství	sunnitský islám
	Státní útvar
Státní zřízení	monarchie (bejliky)
Vznik	11. století – lokální vlády bejů; 13. století – vznik dalších bejliků s rozpadem Rúmského sultanátu
Zánik	16. století – poslední bejlik anektován Osmanskou říší
	Státní útvary a území
	Rúmský sultanát
	Ílchanát
	Arménské království v Kilíkii
	Ílchanát
	Osmanská říše

Anatolské bejliky (turecky Anadolu beylikleri, osmansky Tavâif-i mülûk) nebo turecké bejliky v Anatolii jsou souhrnná označení pro skupinu drobných tureckých knížectví ve středověké Anatolii (Malé Asii) po pádu Seldžucké říše a předcházející Osmanské říši. Osmanský stát byl původně jedním z anatolských bejliků.

Začátek 15. století, Osmanská říše zeleně

Původ bejliků sahá až od konce 11. století, kdy byli správou nad různými částmi Seldžucké říši pověřováni regionální vládci zvaní bejové. Vznik relativně nezávislých knížectví souvisí se zánikem Seldžucké říše a zejména pak s rozpadem Rúmského sultanátu způsobeným vpádem Mongolů v druhé polovině 13. století. Tento proces pokračoval také ve století následujícím. Politicky slabé rozdrobené bejliky uvolnily prostor k vytvoření nové říše. Dočasně se v oblasti prosadil Mongoly založený Ílchanát, původně součást mongolské veleříše. Historicky předcházely Osmanské říši, kterou založil bej Osman Ghazi, jeho malé knížectví s územím okolo města Söğüt bylo tedy jedním z těchto anatolských bejliků. Osman pokračoval v nájezdech proti slábnoucí Byzanci, přičemž se vyhnul konfliktu s jeho silnějšími tureckými sousedy. Za jeho nástupců osmanský stát zesílil natolik, aby si mohl podmanit další drobná knížectví a sjednotit je do mocné říše.

Seznam anatolských bejliků

Anatolské bejliky s vlajkami dle Katalánského atlasu:

Ajdin (1300–1425)
Ahiler (asi 1290–1362)
Ahis (1230–1392)
Alanye (1293–1471)
Bafra (14. století–1460)
Canik (kolem 1330–1460)
Çubuk (1085–1112)
Danišmendovci (1071–1178)
Dilmaç (1085–1398)
Dulkadir (1348–1522)
Eretna (1335–1390)
Erzinkan (1379–1410)
Eşref (13. století–1326)
Germijan (1300–1429)
Hamidovci (1300–1391)
Inalovci (1085–1183)
Chobánovci (1211–1309)
Kandar (1291–1461)
Karaman (1250–1487)
Karası (1296–1357)
Lâdik (1262–1391)
Limnie (14.–15. století)
Mengüjek (1072–1277)
Menteşe (1261–1424)
Osmanský bejlik (od 1299)
Teke (1321–1423)
Ramazánovský bejlik
Sáhib Atovci (1275–1341)
Saltukovci (1072–1202)
Sarukhan (1300–1410)
Šáhští Arméni (1110–1207)
Sinopský bejlik (1277–1322)
Smyrna (1081–1098)
Tanrıbermiş (1071–1098)

Reference

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Související články

Seznam turkických dynastií a zemí

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatolské bejliky na Wikimedia Commons