Tulbagie
 Tulbagie | |
|---|---|
 Tulbagie fialová (Tulbaghia violacea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | amarylkovité (Amarylidaceae) |
| Rod | tulbagie (Tulbaghia) L., 1771 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tulbagie[1] (Tulbaghia) je rod rostlin z čeledi amarylkovité. Jsou to hlíznaté, česnekově vonící byliny s trávovitými listy a květy v okolíkovitém květenství. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 28 druhů a je rozšířen převážně jen v jižních oblastech Afriky, zejména v Kapsku.
Tulbagie mají význam v domorodé medicíně jižní Afriky a některé druhy slouží i jako potravina. Tulbagie fialová a tulbagie vonná jsou pěstovány jako okrasné trvalky. Tulbagie fialová je v České republice často prodávána pod triviálním názvem česneková tráva nebo také pokojový česnek.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tulbagie jsou stálezelené nebo zatahující byliny s podzemním, krátkým až hlízovitým oddenkem. Při rozemnutí obvykle voní po cibuli nebo po česneku. Listy jsou řemenovité, uspořádané v přízemní růžici, v době květu zpravidla vyvinuté. Květní stvol je zakončen okolíkem květů podepřeným 2 velkými listeny. Květy jsou obvykle purpurové, bílé nebo zelené. Okvětní lístky jsou asi do poloviny srostlé ve válcovitou okvětní trubku. V ústí trubky je korunka tvořená 3 nebo i více šupinami, které jsou u některých druhů srostlé do zbytnělého, dužnatého kruhu. Někdy má korunka jinou barvu než okvětí (oranžová nebo hnědá). Tyčinky jsou uspořádány ve 2 kruzích. Semeník nese krátkou čnělku zakončenou knoflíkovitou bliznou. Plodem je tobolka, otevírající se v horní části 3 chlopněmi. Semena jsou černá, klínovitého tvaru.[2][3]
-
Detail květů tulbagie fialové -
Květy Tulbaghia acutiloba s dužnatou oranžovou korunkou -
Květenství Tulbaghia capensis -
Plodenství tulbagie fialové
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod tulbagie zahrnuje 28 druhů a je rozšířen výhradně v subsaharské Africe. Největší počet druhů se vyskytuje v jižních částech kontinentu, zejména v oblasti Kapska (15 druhů), Severozápadní provincie (10 druhů) a KwaZulu-Natal (9 druhů). Nejdále na sever zasahují druhy Tulbaghia rhodesica (do Tanzanie) a T. cameronii (do Kamerunu).[4] Za vývojové centrum rodu je považováno Východní Kapsko.[5] Rostliny nejčastěji rostou na travnatých kamenitých pláních a skalních výchozech, některé druhy se vyskytují na bažinatých březích řek. Většina druhů roste v oblastech s letními dešti, zatímco druhy T. capensis a T. alliacea rostou v oblastech zimních dešťů.[2][5]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Květy řady druhů ve večerních a nočních hodinách sladce či hřebíčkově voní, zatímco přes den je jejich vůně mdlá. Jsou opylovány můrami. Tulbagie fialová a tulbagie vonná mají nápadné, světle fialové květy, které jsou opylované motýly nebo včelami.[2][3] Rostliny se obvykle rozrůstají prostřednictvím shluků drobných hlízek, tvořících se z mateřské hlízy. Pro tuto vlastnost se tulbagiím někdy říká society garlic (společenský česnek).[3]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Většina druhů tulbagií má intenzivní česnekový pach, který vytrvává i u sušených rostlin po dlouhou dobu. Je dokonce zřetelný i u originálních Linnéových položek z konce 18. století.[6]
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Tulbagie obsahují podobně jako česneky prchavé sulfonované sloučeniny, které způsobují jejich česnekovou vůni. Po biochemické stránce jsou dosud na rozdíl od česneků jen málo prozkoumané. U tulbagie fialové byly zjištěny 3 blíže neidentifikované deriváty cystein sulfoxidu a enzym C-S lyáza. Dále byly zjištěny flavonoidy kempferol, kvercetin a myricetin.[7]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Tulbaghia je v rámci čeledi Amaryllidaceae řazen do podčeledi Allioideae a tribu Tulbaghieae. Je to jediný rod daného tribu. Od ostatních rodů bývalé čeledi Alliaceae (Allium, Agapanthus aj.) se Tulbaghia odlišuje zejména podzemními orgány (zkrácený oddenek namísto cibule).[8]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- tulbagie fialová (Tulbaghia violacea)
- tulbagie vonná (Tulbaghia simmleri, syn. T. fragrans)
Význam
[editovat | editovat zdroj]
Okrasné rostliny
[editovat | editovat zdroj]Jako okrasná rostlina je pěstována zejména tulbagie fialová, v menší míře i tulbagie vonná. Jsou to poměrně nenáročné rostliny, odolné vůči suchu, škůdcům a chorobám. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Doba květu je dosti dlouhá. Poměrně rychle se rozrůstají a vytvářejí porosty. V zástinu jsou vytáhlé a málo kvetou.[3] Rostliny prospívají v sušších a teplých oblastech s téměř či zcela bezmrazými zimami, jako je například Kalifornie. Za sucha nebo chladu zatahují.[8] V podmínkách střední Evropy je možno je pěstovat jako kbelíkové rostliny nebo v chladném skleníku.[2] Tulbagie fialová je v České republice většinou nabízená pod triviálními názvy česneková tráva nebo pokojový česnek.
Potraviny
[editovat | editovat zdroj]Listy i květy tulbagie fialové jsou jedlé a je možno je použít do salátů, polévek ap. nebo jako součást oblohy. Rovněž hlíza je jedlá, má česnekovou chuť, na rozdíl od česneku však nekazí dech.[9] Květy i listy tulbagie fialové používají jihoafričtí Zulové jako zeleninu a nazývají ji icinzini. Rostlinu také vysazují v okolí svých obydlí na ochranu před hady.[6]
Lékařství a léčitelství
[editovat | editovat zdroj]Tulbagie fialová je v domorodé medicíně ve Východním Kapsku a provincii KwaZulu-Natal používána při léčení celé řady neduhů, jako jsou horečky, nachlazení, astma, tuberkulóza, bolesti břicha a rakovina jícnu. Hlízy slouží k léčení plicní tuberkulózy a k likvidaci střevních parazitů. Zulové používají hlízy k přípravě afrodisiaka. Někteří Rastafariáni jedí rostlinu v zimním období spolu s chilli na prohřátí krve a proti bolestem a pálení. Listy rozmačkané na čele ulevují od bolesti hlavy. Z dalších druhů se využívá např. T. leucantha a T. acutiloba. Druhy s intenzivním pachem mají dobrý účinek proti střevním parazitům a používají se při léčení tuberkulózy. V Jižní Africe se hlízy T. alliacea používají k přípravě lázně na léčení revmatismu.[2][6]
Další využití
[editovat | editovat zdroj]Tulbagie fialová má antimikrobiální účinky proti rostlinným patogenům, jako jsou různá bakteriální onemocnění (Clavibacter michiganensis, Ralstonia solanacearum, Xanthomonas campestris) a široká škála houbových chorob (Botrytis cinerea, Sclerotium rolfsii, Rhizoctonia solani, Mycosphaerella pinodes, Botryosphaeria dothidea, Pythium ultimum).[9] Druhy T. dieterlenii a T. leucantha jsou míchány s tabákem k zesílení jeho účinku.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b c d e BRYAN, John E. Bulbs. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d MANNING, John; GOLDBLATT, Peter; SNIJMAN, Dee. Color encyclopedia of Cape bulbs. Portland: Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-547-0. (anglicky)
- ↑ Plants of the world online. Tulbaghia [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c AREMU, Adeyemi O.; STADEN, Johannes Van. The genus Tulbaghia (Alliaceae)—A review of its ethnobotany, pharmacology, phytochemistry and conservation needs.. Journal of Ethnopharmacology. 2013, čís. 149.
- ↑ a b c VOSA, Canio G. A revised cytotaxonomy of the genus Tulbaghia (Alliaceae). Caryologia. 2000, čís. 53(2). Dostupné online.
- ↑ LYANTAGAYE, S.L. Ethnopharmacological and Phytochemical Review of Allium Species (Sweet Garlic) and Tulbaghia Species (Wild Garlic) from Southern Africa. Tanzania Journal of Science. 2011, čís. 37. Dostupné online.
- ↑ a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
- ↑ a b LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 7, flowers. [s.l.]: Springer, 2014. ISBN 978-94-007-7394-3. (anglicky)
