Kerblík třebule

Kerblík třebule
	Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	miříkotvaré (Apiales);
Čeleď	miříkovité (Apiaceae);
Rod	kerblík (Anthriscus);
Binomické jméno
	Anthriscus cerefolium; Hoffm., 1814
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium) neboli třebule pravá je jednoletá rostlina z čeledi miříkovité (Apiaceae). Roste divoce, v ČR se vzácně pěstuje. Někdy zplaňuje, a to jak v Evropě, tak v severní Africe, východní Asii a v Americe.

Popis a pěstování

Kerblík je jednoletá rostlina vysoká až 70 cm, příjemně vonící po anýzu. Jeho černé a lesklé plody vyséváme do volné půdy na polostinná místa; nesnáší vyprahlé lokality. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá. Listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé. Můžeme ho také pěstovat v truhlíku za oknem.^[1]

Původ a rozšíření

Pochází z Kavkazu a západní Asie a kořenili jím Římané už ve starověku, kteří ho během válečných výprav rozšířili do mnoha evropských zemí i na britské ostrovy. V České republice je zdomácnělým archeofytem. Vyskytuje se roztroušeně v teplých oblastech jižní Moravy, severozápadních Čech, okolí Prahy a též v jižních Čechách; vyrůstá na čerstvě vlhkých, živinami velmi dobře zásobených půdách převážně v synantropní vegetaci akátin, pasek, v listnatých lesních kulturách a jejich lemech a podobně.^[2]

Použití a uchovávání

Zásobu čerstvých listů na zimu uchováváme nejlépe v mrazničce, sušením ztrácí koření na kvalitě. Spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem (estragonem) a pažitkou tvoří jemnou směs (francouzsky „fines herbes“, německy „küchenkräuter“), používanou do omelet. Jinak jím kořeníme zeleniny, maso – především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kerblík třebule neboli třebule pravá, s. 50.
↑ Anthriscus cerefolium – kerblík třebule. Pladias: Databáze české flóry a vegetace [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kerblík třebule na Wikimedia Commons

[Naše_koření-1] KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kerblík třebule neboli třebule pravá, s. 50.

[2] Anthriscus cerefolium – kerblík třebule. Pladias: Databáze české flóry a vegetace [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné online.

[1]

[2]