Přeskočit na obsah

Syntezátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Syntetizátor)
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Syntezátor Micromoog
Anglická suita č. 2 a-moll J. S. Bacha zahraná na syntezátor

Syntezátor (někdy nesprávně označován syntetizátor, syntetizér, syntezér), v muzikantském slangu synťák, je elektronický hudební nástroj, který tvoří výsledný zvuk syntézou. Jde o oblíbený nástroj používaný v popové a rockové, ale i experimentální hudbě.

Označení „syntéza“ použil poprvé Thaddeus Cahill při popisu přístroje pro vytváření zvuků kombinací harmonických složek ve svém patentu na „Zařízení pro elektrické generování hudby“, který podal v roce 1895.

Syntezátory mohou být analogové nebo digitální, podle formy zpracovávaných signálů nebo dat, hardwarové nebo softwarové, podle toho, je-li vlna tvořena přímo specializovaným přístrojem nebo vypočítána univerzálním počítačem.

Syntezátor jako samostatné zařízení je obvykle vybaven klaviaturou, takže připomíná elektronické piano, nemusí tomu ale tak být vždy. Může být vybaven i jiným ovladačem nebo může mít i podobu zvukového modulu. Syntezátorem je např. i guitariano, elektronický nástroj tvaru kytary, vynalezený Ivanem Mládkem.

Syntéza zvuku

[editovat | editovat zdroj]

Pokud neuvažujeme výšku tónu, jsou u zvukové vlny z hudebního hlediska důležité dvě charakteristiky: průběh hlasitosti v čase (obálka), a tvar vlny neboli barva zvuku. Obecným principem práce syntezátoru je generování jednotlivých složek zvuku a jejich skládání, přičemž každá složka může mít různou obálku (různým poměrem složek se změní charakter zvuku). Ve složitějších syntezátorech se pak jednotlivé složky mohou ovlivňovat, průběh jedné může být vstupními parametry jiné. Matematicky lze každý zvuk rozložit na sinusoidy, zde se však jednotlivou složkou míní jakákoliv vlna, která je utvářena samostatným prvkem syntezátoru.

Způsoby generování zvuku

[editovat | editovat zdroj]

Historie syntezátorů

[editovat | editovat zdroj]
Telharmonium Thaddeuse Cahilla, 1897
Trautonium, 1928

První elektromechanický hudební nástroj, který používá aditivní syntézu, vytvořil v roce 1900 Thaddeus Cahill. Jeho Dynamophone či Telharmonium bychom dnes označili jako elektrofonické varhany. Podobný způsob generování zvuku používají také Hammondovy varhany, jejichž první prototyp vyrobil v dubnu 1935 Laurens Hammond.

Mezi první elektronické hudební nástroje, které mají některé prvky syntezátoru, patří Theremin z roku 1920, Elektrophon z roku 1921 nebo Staccatone z roku 1923.

Od roku 1937 pracoval Jevgenij Murzin na návrhu ANS, ale teprve v roce 1958 došlo na realizaci. Tento syntezátor pracuje s optickým vstupem. Pokrývá rozsah 10 oktáv rozdělený až do 720 tónů. Lze jej nalézt na Lomonosovově universitě v Moskvě.

V roce 1957 byl na Kolumbijské universitě v New Yorku instalován RCA Mark II Sound Synthesizer, první programovatelný syntezátor. Byl řízen děrnou páskou, podobně jako dříve automatická pianina, ale nastavení jeho zvuku muselo být před každou skladbou provedeno ručně.

Roku 1964 představil Robert Moog svůj vlastní syntezátor vycházející ze (zprostředkovaných) zkušeností se stavbou RCA Mark II. Jeho zvuk se poprvé komerčně objevil v roce 1967 na albu skupiny Monkees a později se mu dostalo značné popularity; lze jej označit za základ syntezátorového hudebního žánru.

Prvním syntezátorem řízeným mikroprocesorem byl Prophet-5 firmy Sequential Circuits, představený v roce 1978. Zásadní novinkou byla možnost uložit a jednoduše vyvolat veškeré parametry, a tedy dosáhnout stejného zvuku bez zdlouhavého nastavování.

V roce 1981 uvedla na trh společnost Yamaha model GS-1, první syntezátor využívající FM syntézu. Licenci na tuto technologii získala od Stanfordovy univerzity, kde se jejím výzkumem zabýval John Chowning.

Významným mezníkem ve vývoji syntezátorů i ostatních elektronických hudebních zařízení byla norma MIDI, vytvořená v roce 1983 společnou pracovní skupinou předních světových výrobců. Tím se ujednotil komunikační standard, nástroje různých výrobců vybavené MIDI mohly být spolu propojeny, což vedlo k dalšímu rozvoji studiové i jevištní techniky. Dalším stupněm byl v roce 1991 standard General MIDI (GM), který ujednotil mapování jednotlivých zvuků – napodobenin skutečných nástrojů, tj. na GM-kompatibilním zařízení musí například nástroj číslo 1 znít jako klavír (v rámci možností daného způsobu syntézy); zahrnuta je i bicí sada. GM definuje i souborový formát Standard MIDI File (SMF, obvykle s příponou .mid), což společně s jednotným mapováním umožnilo jednoduchou výměnu naprogramovaných skladeb a výrazně napomohlo zpracování hudby na počítačích. Na GM pak navázaly rozšiřující standardy GS (Roland) a později XG (Yamaha), avšak žádný se nepovedlo prosadit u všech výrobců.

První komerční syntezátor založený na fyzikálním modelování vyvinula firma Yamaha opět po spolupráci se Stanfordovou univerzitou a uvedla jej do prodeje v roce 1994 pod názvem Yamaha VL-1.

V současné době jsou analogové syntezátory vytlačovány digitálními, a to i takovým způsobem, že procesor digitálního syntezátoru neprovádí samotnou softwarovou syntézu nýbrž simuluje činnost analogového syntezátoru.

Významné modely

[editovat | editovat zdroj]

V závorce je uveden interpret nebo hudební styl, pro nějž je daný nástroj charakteristický:

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu syntezátor na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Syntezátor&oldid=24379441“