Svatá Hora

Svatá Hora
Základní informace
Sloh	barokní architektura
Poloha
Adresa	Příbram II, Česko
Souřadnice	49°41′6,04″ s. š., 14°1′3,29″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	21011/2-2542 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami, zároveň jde také o samostatnou základní sídelní jednotku tohoto města. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence (Svatohorská rezidence) a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí.

Popis

Hlavní vstup do areálu je od východu přes rozsáhlé dlážděné prostranství s mariánským sloupem z roku 1661 uprostřed. Východní křídlo ambitů je uprostřed prolomeno Pražským portálem z let 1702–1705 s plastikami proroků a svatých králů od Jana Brokoffa. Nad sloupovým portálem uprostřed je socha Panny Marie Svatohorské od Kiliána Ignáce Dienzenhofera z roku 1732. Uprostřed jižního křídla je kamenný Březnický portál z roku 1707 se sochami od Ondřeje Filipa Quitainera. V rozích ambitů jsou čtyři osmiboké kaple (Plzeňská, Pražská, Mníšecká a Březnická) s lucernami z let 1660–1667 podle plánů C. Luraga, s bohatou štukovou výzdobou od italských umělců. Na výzdobě interiéru pražské kaple se podílel pražský malíř Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu. V jihovýchodním rohu kaple byl původně oltářní obraz Zvěstování Panny Marie od Petra Brandla z roku 1697, dnes v Národní galerii v Praze. V každém křídle ambitu jsou kromě toho dvě výklenkové kaple, většinou postavené na náklad různých šlechtických rodů.^[1] Otevřené arkádové kaple západní strany byly roku 1746 uzavřeny a roku 1751 propojeny s centrální kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Kaple východní strany s arkádami postavili architekti Giovanni Domenico Orsi a Giovanni Domenico Canevale v letech 1674–1676.^[1]

Pod Plzeňskou kaplí se nalézá kaple sv. Máří Magdalény z roku 1665.^[2] Je vyzdobena umělými krápníky, její stavbu financoval generál Joannes de Lacron.^[2]

Uprostřed na kamenné terase s balustrádami, na niž vedou čtyři schodiště, stojí vlastní poutní chrám, původně obdélná gotická stavba ze 14.–15. století, přestavěná a obestavěná ze všech čtyř stran barokními kaplemi v letech 1658 až 1668.

Uvnitř kostela je stříbrný tepaný hlavní oltář postupně budovaný od roku 1684 (J. Kogler) do 1775 s lidovou gotickou soškou Panny Marie Svatohorské. Socha byla 22. června 1732 korunována pražským pomocným biskupem Janem Rudolfem Šporkem (synovec hraběte F. A. Šporka). Velmi bohatá štuková výzdoba klenby i stěn od S. Cereghettiho z roku 1665, barokní kované mříže a sochy. Fresky byly několikrát přemalovány, secesní zábradlí před hlavním oltářem navrhl R. Němec (1913), několik stříbrných soch z 20. století.

Severní křídlo residence postavil Carlo Lurago v letech 1662–1699, barokní sochy kalvárie a sv. Vojtěcha od M. Hubera. Asi 100 m jižně od ambitů je v lese pramen (studna) s kaplí. Z města vedou na Svatou Horu kryté „svaté schody“, po nichž se vystupovalo v kleče, postavené roku 1658 a upravené K. I. Dienzenhoferem v letech 1727–1729.^[1]

Historie

Pramen v blízkosti poutního kostela naznačuje, že místo bylo cílem poutí velmi dávno. Roku 1348 daroval Karel IV. Příbram prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, který zde prý často pobýval na svém hrádku Ernestinu. S tím patrně souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574 zbořen, dostala se do měšťanských rukou.

Za třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620 se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována.

„	Nejosvícenější a nejdůstojnější Páni, Páni kapitulárové shromáždění za příčinou rozšíření úcty k Panně a Rodičce Boží v krajích nevěřících dobrotivě přivolili, aby socha téže Nejblahoslavenější Panny nesoucí na ruce Synáčka, vystavená ve svatohorském kostele důstojných Otců Tovaryšstva Ježíšova v arcidiecési pražské již po sto let zázraky proslulá, jež svědectvím Vikáře kapitulního stvrzeny jsou, na jejich vroucí prosby zlatou korunou korunována byla, postarají-li se o to, aby dvě zlaté koruny s odznaky nejdůstojnější kapituly Vatikánské nákladem a výlohami z pokladny téhož kostela svatohorského pořízeny byly. Pročež svěřeno bylo slavnostní korunování jménem Nejdůstojnějších Pánů s plnomocenstvími k tomu potřebnými nejosvícenějšímu a nejdůstojnějšímu pánu Rudolfovi ze Sporků, biskupovi Adratskému...	“
— z korunovačního dekretu schváleného papežem Klementem XII.^[3]

Poutní cesta z Březnice na Svatou Horu

Po bitvě na Bílé hoře se novým držitelem konfiskovaného panství v nedaleké Březnici stal Přibík Jeníšek z Újezda, který v rámci rekatolizace přivedl do města jezuity. Ti zde nechali postavit rezidenci, spravovali poutní místo na Svaté Hoře, pořádali poutě a roku 1649 nechali podél cesty do Příbrami vystavět 16 křížů vzdálených od sebe 1 km. Později byly na místě křížů vystavěny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple v řadě. Druhá kaple stojí na okraji města u silnice směrem na Chrást. Ta byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta. K 1. lednu 1965 byla prohlášena kulturní památkou.^[4] Poutní cesta dál vedla na Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř do Příbrami a na Svatou Horu.^[5]^[6] Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko.

Císař Josef II. sice pouti zakázal, zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19. století zde bývalo o hlavní poutní slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků. Roku 1861 byl areál předán redemptoristům, kteří zde s výjimkou let 1950–1990 působí dodnes.^[7]

Změna politické situace po roce 1948 a s ní související pronásledování katolické církve se projevila i na poklesu počtu poutníků. Zatímco ještě v roce 1948 připutovalo 80 000 poutníků, tak o čtyři roky později v roce 1952 to už bylo jen 5000 poutníků.^[8]

Madoně Svatohorské byla zasvěcena 34. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674.

Klášter Svatá Hora

Součástí poutního komplexu je budova kláštera, navazující na původně postavenou část residence jezuitů. Dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé), kteří se starají o duchovní správu místa a několika farností v okolí.

Galerie

Svatá Hora, letecký pohled
Svatá Hora, letecký pohled
Svatá Hora ze západní strany
Pražská brána(hlavní vstup do areálu) po rekonstrukci
Sousoší Kalvárie v parku na Svaté Hoře
Socha Panny Marie s Ježíškem
Hlavní stříbrný oltář s Milostnou soškou Panny Marie Svatohorské
Oltář v kapli českých patronů
Oltář v kapli Panny Marie Ustavičné pomoci
Obraz v ambitu
Oltář v ambitu

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 3. P–Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 179nn.. Dále jen Umělecké památky Čech.
↑ ^a ^b Kaple Máří Magdalény. pruvodce.svata-hora.cz [online]. [cit. 2016-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-14.
↑ ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2. dopl. a přeprac.. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9. S. 171–172.
↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-03-11]. Identifikátor záznamu 157418 : křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, z toho jen: kaplička II.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ MUDr. Jiří Beran: Čtení na dlouhé zimní večery III. Březnické noviny, 1/2007, str.3. Dostupné z WWW Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine..
↑ Štveráková, Helena: Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu. In: Podbrdsko : sborník Státního okresního archivu v Příbrami / připravila Jarmila Šárová s red. radou Příbram : SOA v Praze - Státní okresní archiv Příbram č. 13 (2006), s. 89-110.
↑ OSN, sv. 11, str. 556.
↑ ŠEBEK, Jaroslav. Poutní tradice v českých zemích ve 20. století. In: MIHOLA, Jiří. Na cestě do nebeského Jeruzaléma : poutnictví v českých zemích ve středoevropském kontextu. Brno: Moravské zemské muzeum, 2010. ISBN 978-80-7028-359-2. S. 201.

Literatura

FRYŠ, Josef. Svatá Hora v proměnách času. Plzeň: Starý most, 2017. 208 s. ISBN 978-80-87338-79-7.
HOLUBOVÁ, Markéta. Catalogus personarum et officiorum residentii ad S. Montem (1647-1773) = Biografický slovník členů Tovaryšstva Ježíšova působících na Svaté Hoře u Příbrami v letech 1647-1773. Příbram ; Praha: Státní okresní archiv Příbram ; Hornické muzeum Příbram ; Etnologický ústav AV ČR, 2006. 158 s. ISBN 80-86772-22-5, ISBN 80-86869-02-4.
KOLÁČEK, Josef. Jezuité na Svaté Hoře. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1998. 83 s. ISBN 80-86045-25-0.
KOPEČEK, Josef. Svatá Hora. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 187 s. ISBN 80-7192-998-0.
Ottův slovník naučný, sv. 11, str. 556
PERKA, Radovan; FLEGL, Michal. Poutní místa : Velehrad, Hostýn, Svatá Hora. Praha: Olympia, 1991. 61 s. ISBN 80-7033-146-1.
POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 3. P–Š. Praha: Academia, 1980. 538 s.
ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2. dopl. a přeprac.. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9.
SMOLÍK, Václav. Milosti Panny Marie Svatohorské v obrazech : popis a výklad ambitních obrazů. Příbram: Redemptoristi na Svaté Hoře, 1948. 81 s.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatá Hora na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Hora (obce) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Oficiální stránky
Webová kamera

[Poche-1] POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 3. P–Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 179nn.. Dále jen Umělecké památky Čech.

[:0-2] Kaple Máří Magdalény. pruvodce.svata-hora.cz [online]. [cit. 2016-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-14.

[3] ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. 2. dopl. a přeprac.. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 479 s. ISBN 978-80-246-1691-9. S. 171–172.

[4] Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-03-11]. Identifikátor záznamu 157418 : křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, z toho jen: kaplička II.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].

[5] MUDr. Jiří Beran: Čtení na dlouhé zimní večery III. Březnické noviny, 1/2007, str.3. Dostupné z WWW Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine..

[6] Štveráková, Helena: Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu. In: Podbrdsko : sborník Státního okresního archivu v Příbrami / připravila Jarmila Šárová s red. radou Příbram : SOA v Praze - Státní okresní archiv Příbram č. 13 (2006), s. 89-110.

[7] OSN, sv. 11, str. 556.

[8] ŠEBEK, Jaroslav. Poutní tradice v českých zemích ve 20. století. In: MIHOLA, Jiří. Na cestě do nebeského Jeruzaléma : poutnictví v českých zemích ve středoevropském kontextu. Brno: Moravské zemské muzeum, 2010. ISBN 978-80-7028-359-2. S. 201.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]