Přeskočit na obsah

Svatá Ludmila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Sv. Ludmila)
Svatá Ludmila
Česká kněžna
Portrét
Svatá Ludmila, výřez z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi
Narození860
Mělník
Úmrtí15. září 921 (ve věku 60–61 let)
hradiště Tetín
PohřbenaBazilika svatého Jiří
NástupceDrahomíra ze Stodor?
ManželBořivoj I.
Manželkou panovníka874/875–883?
885–888/890[1]
PotomciSpytihněv I.
Vratislav I.
OtecSlavibor
MatkaLidoslava?
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Ludmila (cca 860[1] – 15. září 921,[1] hradiště Tetín) byla manželkou prvního historicky doloženého Přemyslovce, knížete Bořivoje I., matkou knížete Vratislava I., babičkou sv. Václava a chronologicky první českou svatou.

Svatá Ludmila je jedním z hlavních předků českých panovníků i českých královen. Během jejího života byly položeny základy ke christianizaci Čech a také základy moci Přemyslovců. Její život byl popsán v řadě legend o české historii v 9. a 10. století.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Bořivoj s Ludmilou, perokresba v Liber depictus, před 1350
Karel Javůrek: Svatá Ludmila s Bořivojem při křtu (detail)
Svatá Ludmila a její vnuk Svatý Václav v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci. Idealizované zobrazení, neboť v době smrti Ludmily bylo Václavovi asi 14 let

O původu Ludmily existují dvě verze, podle Kristiánovy legendy byla dcerou Slavibora, pšovského knížete, což bylo staré označení Mělníka. Podle staroslověnské legendy pocházela ze srbské země. V raném mládí byla vychována jako pohanka, jež přinášela oběti slovanským bohům.

Sňatek s Bořivojem I.

[editovat | editovat zdroj]

Přemyslovci zřejmě v této době nebyli jediným důležitým rodem v Čechách. Snad díky podpoře velkomoravských knížat, ale především postupným budováním mocenského postavení si ovšem získali pozici nejvýznamnějšího rodu. Přemyslovci ovládali středočeský prostor a mocenskými výboji jejich vliv sílil. Jediná dvě jistěji doložená mocenská centra známe jen z prostoru jižních a severozápadních Čech.

Je pravděpodobné, že postupná eliminace knížecích rodů v Čechách neprobíhala pouze s pomocí násilí. Roli sehrávala i sňatková politika, jejímž příkladem je sňatek Ludmily a Bořivoje. Do manželství Ludmila vstoupila asi jako čtrnáctiletá či patnáctiletá v roce 874 nebo 875.[1]

Roku 875 se narodil nejstarší syn knížecího páru Spytihněv.[1] Ludmila porodila během přibližně čtrnácti let manželství nejméně šest dětí (tři syny a tři dcery – nejsou započítáni případní potomci, kteří zemřeli v kojeneckém věku a které prameny neuváděly).[2] Známá jsou pouze jména dvou synů Spytihněva 875–915 a Vratislava cca 888–921[1]), z nichž oba později dosedli na knížecí stolec.

Kněžna

[editovat | editovat zdroj]
Relikviářová busta svaté Ludmily

Během Ludmilina života se staly převratné události, které měly podstatný vliv na vznik české státnosti. Jednou z těch klíčových bylo přijetí křesťanství. Se svým manželem Bořivojem I. přijali roku 882 křest na Moravě přímo z rukou slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Podle legend pokřtil Metoděj o něco později rovněž Ludmilu v Čechách. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách.

Předpokládá se, že po smrti svého manžela neodešla do ústraní, jaký byl zvykový úděl vdov, ale účastnila se veřejného dění, čímž se zasloužila o přechod vlády na své syny, kteří byli v době úmrtí svého otce ještě nedospělí. Čechy spadaly krátký čas pod přímou vládu velkomoravského knížete Svatopluka.

Nástup Spytihněva I. na knížecí stolec se časově přibližně překrýval se skonem Svatopluka někdy v roce 894.[1] Poté se rodící český stát odpoutal od Velké Moravy a začal se orientovat na východofranskou říši, především na Bavorsko.

V roce 915 kníže Spytihněv zemřel a jeho nástupcem se stal mladší bratr Vratislav I.[1] Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava v roce 921 pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.[3]

Spor s Drahomírou a úmrtí

[editovat | editovat zdroj]
Svatá Ludmila odjíždí z Prahy na Tetín, Liber depictus, před 1350

Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska, se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat.

Je pravděpodobné, že Drahomíra ze Stodor se spíše zasazovala o spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila pravděpodobně věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené. Podle historika Dušana Třeštíka měl Ludmilu přemluvit kněz Pavel, aby prosadila podrobení Čech spojenectví bavorského vévody Arnulfa a východofranského krále Jindřicha I.[4] Politický konflikt byl podle legendy Fuit in provincia Boemorum završen vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti Tetín. (Nebo 16. září – slaven její svátek, první zmínky v kalendáři olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1137.) Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena (podle legendy vlastním závojem; snaha o to, aby nebyla svatořečena a nebyla prolita její krev mečem) Tunnou a Gommonem (jejichž jména uvádí Kristiánova legenda[5]), patrně Varjagy. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Úcta

[editovat | editovat zdroj]
Svatá
Ludmila
Svatá Ludmila Česká
Svatá Ludmila Česká
mučednice
Narozenícca 860[1]
Úmrtí15. září 921[1]
hradiště Tetín
Svátek16. září
RodičeSlavibor
Místo pohřbeníBazilika svatého Jiří
Svatořečena1143/1144
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev
Významné zasvěcené kostelyKostel na Vinohradech
Atributyknížecí koruna, závoj nebo šála (příp. provaz) kolem krku, kniha a malý sv. Václav, miska s hrozny, staroboleslavské paladium (katolická tradice), koruna, křížek v ruce, model chrámu (pravoslavná tradice)
PatronkouČech
Mělníka, Roztok, Královských Vinohradů;
babiček, matek, rodin, křesťanských vychovatelů a učitelů, vína a vinařů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drahomíra poté nad místem smrti Ludmily vybudovala chrám sv. Michala (podle legend proto, aby zázraky, které se po její smrti na místě skonu děly, nebyly přičítány Ludmile, ale světci, kterému byl chrám zasvěcen). Roku 925[1] nechal mladý kníže Václav přenést její ostatky z Tetína do Prahy, do kostela sv. Jiří poblíž knížecího sídla.

Roku 1142, při přestavbě svatojiřského kostela, pražský biskup Ota nedovolil hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže. Tato zpráva demonstruje význam a rozšířenost jejího kultu ve 12. století. V roce 1143 či 1144 tehdejší papežský legát v Čechách a na Moravě, kardinál Guido de Castello (pozdější papež Celestýn II.), potvrdil úctu k sv. Ludmile, a tyto roky jsou tak brány jako oficiální roky jejího svatořečení.[6][7]

V písemnictví

[editovat | editovat zdroj]

Ve výtvarném umění

[editovat | editovat zdroj]
Tunna a Gomon vyrážejí dveře a škrtí svatou Ludmilu šálou. Pak andělé odnášejí její tělo na nebesa. Vyobrazení z latinského překladu Dalimilovy kroniky, asi 30. léta 14. stol.
Socha svaté Ludmily u hradu Houska při cestě na Zámecký vrch

Ludmila bývá zobrazována v knížecím šatě s šálem či závojem, příp. provazem kolem krku, který přidržuje (symbolizuje způsob usmrcení). Někdy bývá zobrazena s boleslavským paládiem, sv. Václavem, kterého učí číst. Méně často jak ji křtí Metoděj.

V hudbě

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Šál svaté Ludmily. Ocenění udělované Římskokatolickou farností u kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Přímým potomkem svaté Ludmily je kardinál Christoph Schönborn, arcibiskup vídeňský.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 204 a 205 (analýza a postup datování u nedochovaných datací viz předchozích cca 200 stran). 
  2. ↑ Třeštík 2006, str. 194
  3. ↑ Třeštík 2006, str. 168 až 172
  4. ↑ Třeštík (2006), str. 369
  5. ↑ Třeštík 2006, str. 148
  6. ↑ http://catholica.cz/?id=4557
  7. ↑ Archivovaná kopie. zena-in.cz [online]. [cit. 2021-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-27. 
  8. ↑ Petr Fiala je v Litomyšli jako sbormistr i jako autor [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ OPERAPLUS, Redakce. Ve Vladislavském sále ve světové premiéře zazní nové oratorium o sv. Ludmile | OperaPlus [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Na mši v Tetíně dorazil přímý potomek svaté Ludmily. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Česká kněžna
Předchůdce:
- 		asi 874/875 – 888/889
Svatá Ludmila 		Nástupce:
Žena Spytihněva I.?
nebo Drahomíra?
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatá_Ludmila&oldid=24266047“