Styly bonsají
Styly bonsají jsou určité definice standardů pro tvarování bonsají. Nejrozšířenější jsou styly japonské, ale i další státy Dálného východu (Čína, Vietnam, Korea) mají vlastní styly (samozřejmě jsou vzájemně ovlivněné).
Základní styly[editovat | editovat zdroj]
Pět základních stylů představuje pět stromů, jejichž kmeny se jakoby postupně naklání vůči substrátu, ze kterého vyrůstají. Od vzpřímeného stylu, který vyrůstá kolmo, přes šikmý až po kaskádu, u které roste kmen vlastně obráceně shora dolů.[pozn. 1]
Vzpřímený styl[editovat | editovat zdroj]
(Čokan – Chokan)[pozn. 2]
Základem tohoto stylu je rovný kmen vyrůstající kolmo ze substrátu. Větve vyrůstají střídavě z kmenu a tvoří jednotlivá patra. Žádné dvě větve nerostou ze stejného místa na kmeni. Níže umístěné větve by měly směřovat dolů, což navozuje iluzi starého stromu. V přírodě takto rostou především smrky a jedle.
Volně vzpřímený styl[editovat | editovat zdroj]
(Moyogi) Pravděpodobně nejrozšířenější styl pěstování bonsají. Kmen je více či méně zvlněný, často je tvarován do písmene S. V tom případě se musí „vlny“ směrem ke špičce zmenšovat. Strom by měl vyrůstat rovně ze substrátu, tzn. špička kmene má být nad patou. Větve vyrůstají střídavě z kmene ve vnějším místě ohybu a tvoří jednotlivá patra.
Šikmý styl[editovat | editovat zdroj]
(Šakan – Shakan)[pozn. 2] Tento styl představuje strom, který se kvůli vývratu nebo sesuvu půdy naklonil, ale dál pokračuje v růstu. Základem je rovný nebo mírně zvlněný kmen vyrůstající šikmo ze substrátu. Větve stejně jako u předchozích stylů tvoří střídavě jednotlivá patra, jsou vodorovné nebo mírně skloněné.
Polokaskáda[editovat | editovat zdroj]
(Han Kengai) Představuje přírodními vlivy částečně zkroucený strom, kdy část stromu roste standardním způsobem vzhůru a alespoň jedna větev se sklání a roste pod úrovní misky.
Kaskáda[editovat | editovat zdroj]
(Kengai) Strom je natolik zkroucený a ohnutý přírodními vlivy, že celý roste pod úrovní horní hrany misky.[pozn. 3] Typické pro kaskádu (a také pro polokaskádu) je použití vysokých misek, což udržuje fyzickou i optickou rovnováhu.
Ostatní styly[editovat | editovat zdroj]
Styl koště[editovat | editovat zdroj]
(Hokidači – Hokidachi)[pozn. 2] Základem tohoto stylu je rovný nebo mírně šikmý kmen, který se v jednom místě rozvětvuje do koruny. Koruna je pravidelná, nejčastěji kulovitá.
V přírodě takto roste většina listnatých stromů.
Literátský styl[editovat | editovat zdroj]
(Bundžin – Bunjingi)[pozn. 2] Tento zvláštní styl se vyznačuje neobvykle dlouhým, štíhlým kmenem, který je zpravidla zajímavým způsobem zkroucený. Větve jsou pouze ve špičce stromu. Styl čerpá inspiraci z japonského obrázkového písma, uplatňují se v něm prvky kaligrafie
Strom na skále (na kameni)[editovat | editovat zdroj]
(Sekijoju) Tento strom svými kořeny obepíná relativně malý kámen a končí v substrátu pod ním. Je pěstován v běžné bonsajové misce. Samotný strom může být tvarován v libovolném stylu.
Strom ve skále[editovat | editovat zdroj]
(Išitsuki – Ishitsuki)[pozn. 2] Relativně malý strom vyrůstá ze substrátu, který je umístěn v malé prohlubni na velkém kameni. Kámen bývá umístěn v misce s vodou, která vzlíná kamenem, kde jí strom využívá. Samotný strom je opět tvarován v libovolném stylu.
Vrostlý strom[editovat | editovat zdroj]
(Tanuki) Strom vrostlý do staršího kmene.
Strom ve větru[editovat | editovat zdroj]
(Fuki nagaši – Fuki Nagashi)[pozn. 2] Představuje strom bičovaný silným větrem. Typické pro tento styl je nakloněný kmen a větve rostoucí ve směru naklonění kmene.
Zkroucený styl[editovat | editovat zdroj]
(Hankan) Jde vlastně o typ volně vzpřímeného stylu, v němž jsou ovšem záhyby kmene velmi výrazné.
Dvojkmen[editovat | editovat zdroj]
(Soukan) Z jednoho kořenového systému vyrůstají dva kmeny, z nichž jeden je výrazně vyšší a silnější než druhý. Větve obou kmenů tvoří společnou korunu.
Vícekmen[editovat | editovat zdroj]
Z jednoho kořenového systému vyrůstá několik kmenů. Ty mohou být uspořádány v několika podtypech:
- trs (kabubuki, kabudači, cukomijose) - kmeny vyrůstají z jednoho společného základu,
- vor (ikadabuki, netsunagari) – původní strom padl a jeho někdejší větve nyní tvoří samostatné stromy, jednotlivé kmeny tedy vyrůstají z části původního kmene (tento podtyp vidíme na obrázku),
- vlnitý styl – původní strom zapustil některé své větve do země a vznikly z nich samostatné stromy.
Více stromů[editovat | editovat zdroj]
V misce s nachází dva nebo více samostatných stromů. Někdy bývá zkombinováno i více druhů. Jednotlivé typy dostávají názvy podle počtu stromů – dva (sódžu), tři (sambonjose), pět (gokonjose), sedm (nanakonjose), devět (kjúkonjose).
Lesík[editovat | editovat zdroj]
(Yose-Ue) Za lesík se zpravidla považuje kompozice, která zahrnuje více než devět stromů. U tohoto stylu se několik jednotlivých stromů vysazuje do společné misky. Stromy jsou různě vysoké a silné, vysázené nepravidelně. Je možné kombinovat různé druhy stromů. Z pohledové strany se kmeny nesmí překrývat, stromy by neměly stát v řadě.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rozdělení stylů na základní a ostatní se v různých zdrojích liší, někdy je mezi základní zařazován také styl Koště.
- ↑ a b c d e f Na prvním místě je uveden přepis do české výslovnosti, na druhém často používaný přepis do angličtiny.
- ↑ Obrázek není úplně přesný, pro skutečnou kaskádu by bylo třeba odstranit větev úplně nahoře.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TOMLINSON, Harry. Bonsaje: Velká kniha o pěstování bonsají. Praha: Cesty, 2003. ISBN 80-7181-191-2. S. 46–49.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Styly bonsají na Wikimedia Commons