Přeskočit na obsah

Sirény

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Sirenia)
Tento článek je o řádu mořských savců. Další významy jsou uvedeny na stránce Siréna.
Na tento článek je přesměrováno heslo Sirenia. O hudební skupině pojednává článek Sirenia (hudební skupina).
Jak číst taxoboxSirény
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
NadřádAfrotheria
Řádsirény (Sirenia)
Illiger, 1811
Mapa rozšíření sirén:      kapustňák širokonosý      kapustňák jihoamerický      kapustňák senegalský      dugong indický      †koroun bezzubý
Mapa rozšíření sirén:
Mapa rozšíření sirén:
Současné čeledi
Sesterská skupina
chobotnatci (Proboscidea)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sirény (Sirenia), též nazývané ochechule či mořské krávy, jsou býložraví mořští savci vývojově příbuzní chobotnatcům. Jedná se o mohutné živočichy s válcovitým tělem bez srsti. Délka těla současných sirén se pohybuje mezi 1,5–4 metry, hmotnost od 200 do 1500 kg. Koroun bezzubý byl ještě mnohem větší, avšak vyhynul v 18. století. Sirény jsou výborně adaptovány pro život ve vodě, na souši se vůbec neumí pohybovat. Jejich paže jsou modifikovány do tvaru pádlovitých ploutví a nohy byly přeměněny v horizontální mohutnou ploutev zajišťující pohyb pod vodou. Kostra je poměrně těžká, což zajišťuje ideální vztlak v mělkých vodách, ve kterých se vyskytují. Živí se hlavně vodními travami, k čemuž mají řadu adaptací včetně neobyčejně dlouhého střeva nebo obnovitelného chrupu.

Řád sirén zahrnuje dvě recentní čeledi, kterými jsou kapustňákovití se třemi recentními zástupci, a dugongovití s jediným žijícím zástupcem dugongem indickým. Obě čeledi lze od sebe na první pohled odlišit díky tvaru ocasu – u dugongovitých je vidlicový s výřezem uprostřed, ocas kapustňáků má okrouhlý (pádlovitý tvar). Kapustňáci jsou sladkovodní, brakičtí až mořští, dugongové představují čistě mořské živočichy. Sirény se vyskytují v tropických a subtropických vodách Jižní a Severní Ameriky, Afriky, Asie i Austrálie. Jedná se o typické K-stratégy vychovávající pouze jedno mládě za 3–5 let.

Název sirény pochází z námořnických pověstí o mořských pannách, resp. starořeckých sirénách, lákajících námořníky do nebezpečných míst, kde rozbijí loď o skaliska. Sirény hrají důležitou roli v kulturách mnoha domorodých kmenů, které využívají maso a kosti sirén již po celá tisíciletí. Lov sirén vygradoval v průběhu novověku, ve 21. století pokračuje pouze omezeně v indo-pacifické oblasti, ilegálně i v Africe, Karibiku a Jižní Americe. Hlavní hrozby sirén vedle lovu představuje zamotání do rybářských sítí, srážky s loděmi nebo znečištění pobřežních oblastí.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie a název

[editovat | editovat zdroj]

Řád sirén vytyčil německý zoolog Johann Karl Wilhelm Illiger v roce 1811.[1] Vědecký název Sirenia odkazuje k sirénám, ženským postavám z řecké mytologie, které svým půvabným hlasem lákají námořníky ke skaliskům u svého ostrova, kde námořníci ztroskotají. Z těchto starořeckých postav patrně pochází i mýtus o mořských pannách.[2] V češtině se sirény občas pojmenovávají jako ochechule nebo mořské krávy.[3][4] Výraz ochechule má kořeny již v 15. století, kdy se v českém překladu latinské Vulgáty objevuje pojem ochochule coby překlad latinského sirenae (v Septuagintě je obdobným výrazem řecké seirénes). Jako sirenae jsou v knize Izajáš pojmenovány démonické bytosti, které vtrhly do města Babylón při jeho zkáze. Termínem ochochule se označoval tvor s chocholkou, který bývá spojován s mýtickými sirénami z řeckých bájí, jež měly původně podobu ptáků s hlavami dívek a teprve v průběhu času nabyly podobu krásných dívek s rybími ocasy. V překladu Bible Kralické byly ochochule nahrazeny dramatičtějšími draky, a v českém ekumenickém překladu se již hovoří o šakalech (Iz 13 (Kral, ČEP)).[5] Výrazem „mořská kráva“ se zástupci sirén častují i v mnoha jiných jazycích (např. v angličtině to je sea cow, v němčině Seekuh atp.).[6] V portugalštině se však kapustňáci označují jako peixe-boi, čili „volské ryby“.[7]

Fylogeneze

[editovat | editovat zdroj]

Z klasifikačního hlediska jsou sirény posazeny na úroveň řádu, jenž spadá do kladu Tethytheria. Tento klad sdružuje chobotnatce (Proboscidea) spolu s vyhynulou skupinou statných savců Embrithopoda.[8] Z morfologického hlediska jsou pro zástupce skupiny Tethytheria typické mj. očnice obrácené vpřed, specifický tvar skalní kosti, umístění varlat v blízkosti ledvin, jediný pár mléčných bradavek nebo stoličky se zdvojenými hřebeny na korunce.[8][9] Tethytheria společně s damany (Hyracoidea) utváří skupinu Paenungulata, která s kladem Afroinsectiphilia náleží do nadřádu Afrotheria. Vztahy v rámci Paenungulata vykresluje následující kladogram:[10]

 
Paenungulata  
damani

  damanovití

 
  Tethytheria  
 
sirény
 

  kapustňákovití

 
 

  dugongovití

 
 
  chobotnatci  

  slonovití

 
 
 
 
 

V současné době žijí pouze čtyři druhy sirén ve dvou čeledích. Ještě v 18. století žil koroun bezzubý, který byl však krátce po svém objevu vyhuben. Současně žijící druhy sirén zachycuje následující tabulka:[11]

Současné druhy sirén
Čeleď Běžné jméno Vědecké jméno Mapa rozšíření Fotografie
kapustňákovití

(Trichechidae)

kapustňák širokonosý T. manatus

Linnaeus, 1758

Coastal areas of the Caribbean sea
kapustňák senegalský T. senegalensis

Link, 1795

kapustňák jihoamerický T. inunguis

Natterer, 1883

dugongovití

(Dugongidae)

Dugong indický D. dugon

Müller, 1776

Evoluce

[editovat | editovat zdroj]
Prorastomus (umělecká představa)

Nejstarší zástupci sirén se ve fosilním záznamu objevují na konci raného eocénu v době před 45–50 miliony lety.[12][13] K těmto nejstarším sirénám patří rody Pezosiren a Prorastomus z čeledi Prorastomidae[14][15] nebo rody Ashokia, Libysiren a Protosiren z čeledi Protosirenidae.[16] Tyto primitivní sirény byly ještě obojživelné, tzn. dokázaly se pohybovat i po souši, avšak obývaly již převážně vodní prostředí. To dobře ukazuje mj. dobře zachovaná kostra rodu Pezosiren. Tyto první sirény dosahovaly délek kolem 1,5–2,5 m a vykazovaly již některé znaky moderních sirén, mj. silná, těžká žebra, která pomáhala se vztlakem, nebo zvětšené rostrum. Již tito prapředci sirén se krmili výhradně býložravě na mořských travách.[14][15]

Srovnávací schéma ukazující velikosti eocenních druhů sirén

Zatímco evoluční počátky kytovců jsou spojovány se sladkovodním prostředím,[13] u sirén se vede pokračující debata o tom, zda se původně adaptovaly na mořská nebo sladkovodní stanoviště.[17][18][14] Např. fosilie rodů Prorastomus a Pezosiren byly nalezeny v depositech mořského pobřeží a estuárů. Naproti tomu siréna z Tuniska, která je snad ještě o něco starší než Prorastomidae a Protosirenidae, byla nalezena ve sladkovodních sedimentech.[19][17]

Koncem eocénu již byly sirény plně přizpůsobeny životu ve vodě. Kostra nabrala hydrodynamičtějších proporcí, přední končetiny se proměnily ve dvě pádlovité ploutve a zadní nohy se přeměnily v mohutný silný ocas, jehož pohybem nahoru a dolů (nikoli do stran jako u ryb) se sirény začaly pohybovat po vodou. Tato raná evoluční fáze je poměrně dobře zdokumentována řadou fosilních druhů, na nichž je dobře vidět postupná přeměna pánve a končetin z typicky suchozemského čtyřnožce na čistě vodního savce.[20] Na přelomu eocénu a oligocénu před asi 30–35 miliony lety došlo ke vzniku hlavních linií moderních zástupců sirén, kterými jsou dugongovití a kapustňákovití.[12]

Kostra Metaxytherium

Dugongovití zahrnují početné množství fosilních taxonů. K nim patří např. podčeleď Hydrodamalinae, která se objevila v miocénu. Tato linie byla endemická severnímu Pacifiku a řadil se do ní i koroun bezzubý, největší známá siréna. Jedná se o jediné sirény, které se adaptovaly na studené vody a jídelníček v podobě mořských řas. V oligocénu se objevila podčeleď Dugonginae, jejíž zástupci se specializovali na vyhrabávání oddenků mořských trav, pročež se u řady zástupců této podčeledi vyvinuly pro účely hrabání kly. Do této podčeledi se řadí i recentní dugong indický, který se začal specializovat na horní části mořských trav, až nakonec přestal používat kly k hrabání na mořském dně.[20]

Dusisiren (umělecká představa)

Kapustňákovití mají oproti dugongovitým pouze malé množství fosilních zástupců.[20] Řady fosilních druhů byly rozšířeny poté, co v roce 1994 byla ke kapustňákovitým přiřazena i podčeleď Miosireninae, jejíž zástupci obývali severozápadní Evropu v pozdním oligocénu a raném miocénu. Tito prapředci moderních kapustňáků byli zvláštní v tom, že jejich čelisti a zuby byly mnohem silnější než u moderních kapustňáků, což byla patrně adaptace na drcení tvrdých schránek mořských bezobratlých, jako jsou korýši a měkkýši.[21] Recentní druhy kapustňáků spadají do podčeledi Trichechinae, která se objevila v miocénu. Evoluční počátky kapustňáků jsou spjaty s Jižní Amerikou a formováním řeky Amazonky. Odtud se patrně rozšířili v pliocénu a pleistocénu i do Afriky.[20]

Od středního miocénu (12–14 mya) dochází k pokračujícímu poklesu druhové diverzity sirén. Tento propad v diverzitě bývá spojován s klimatickými změnami, přeměnou a úbytkem přirozeného prostředí a v moderní historii i člověkem a jeho aktivitami.[13] Následující tabulka zahrnuje větší část fosilních taxonů sirén, nicméně vzhledem k pokračujícímu popisu nových fosilních druhů a reinterpretaci stávajících nálezů není výčet vyčerpávající. Pro úplnost a kontext jsou uvedeni i recentní zástupci:[22]

čeleď Dugongidae:

čeleď Trichechidae:

†čeleď Protosirenidae:

  • rod †Ashokia
    • †A. antiqua
  • rod †Libysiren
    • †L. sickenbergi
  • rod †Protosiren
    • †P. eothene
    • †P. fraasi
    • †P. minima
    • †P. sattaensis

†čeleď Prorastomidae:

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Rozdíl ve tvaru ocasních ploutví recentních druhů sirén
Kapustňák a jeho pádlovitá ploutev
Kapustňák a jeho pádlovitá ploutev
Dugong a jeho vidlicová ploutev
Dugong a jeho vidlicová ploutev

Sirény jsou mohutní tvorové s válcovitým tělem, dolů směřujícím čenichem, krátkými avšak mohutnými předními ploutvemi a horizontálně umístěnou ocasní ploutví.[8] Spolu s kytovci se jedná o jediné savce, kteří trvale žijí ve vodě a na souši se nedokážou pohybovat.[9] Velikost současně žijících sirén se pohybuje mezi 1,5–4 metry a hmotnost mezi asi 200–1500 kg. Největší současně žijící sirénou je kapustňák širokonosý,[6] největší známou sirénou všech dob byl koroun bezzubý, který dosahoval délky až k 10 m a váhy snad až k 11 tunám.[23][24] Tělo sirén je obaleno ve 2,5 cm silné vrstvě rozpraskané kůže, která je pokryta velmi sporým, řídkým ochlupením. Kolem čenichu se nachází silné vibrisy, které pomáhají sirénám v orientaci v zakalených vodách.[25]

Přední ploutev kapustňáka širokonosého ukazující zbytky kopýtek

Přední končetiny se přeměnily v ploutve, jejichž okraj lemují pozůstatky kopýtek.[9] Tyto přední ploutve jsou ohebné jak v ramenním, tak v loketním kloubu, což je zásadní rozdíl oproti kytovcům, kteří své přední ploutve mohou ohnout pouze v ramenním kloubu. Ploutve jsou u kapustňáků využívány k plavání, posunu potravy k tlamě a svou funkci mají i při námluvách nebo výchově mláďat.[25] Zadní končetiny jsou proměněny v mohutnou ocasní ploutev. Ta má u kapustňákovitých pádlovitý tvar, u dugongovitých je ve tvaru vidlice s výřezem uprostřed.[9] Pro lebku je charakteristické mohutné rostrum, které směřuje směrem dolů, vtažený nosní otvor, absence paranazálních dutin nebo vystouplé jařmové oblouky.[20] Nozdry jsou posunuty dále od konce čenichu, což zlehčuje dýchání při vynoření na hladinu.[25] Klíční kosti zcela chybí a z pánevní kosti se zachovaly jen zbytky, které jsou volně uloženy ve svalovině.[25] Sirény tráví většinu života ponořeny v mělkých hloubkách, s čímž jsou spojovány mohutné protáhlé plíce uložené na hřbetní straně nad útrobami, i zvětšená, zesílená těžká kostra, která sirénám pomáhá se vztlakem. Kostra je zesílena zejména v oblasti žeber. Kosti jsou jednak hustší než u běžných savců (a tím i těžší), a jednak širší. Ani ty největší kosti nemají dutiny, které jsou u většiny jiných savců vyplněny kostní dření (morkem).[20][13][26] Kapustňáci jsou mezi savci výjimeční i tím, že mají pouze šest krčních obratlů, zatímco téměř všichni ostatní savci mají 7. Následkem toho je jejich krk jen málo pohyblivý, což pomáhá snížit vodní odpor.[13]

Lebka kapustňáka (vlevo) ve srovnání s lebkou dugonga

Chrup sirén původně tvořily tři moláry, pět premolárů, jeden špičák a tři řezáky. Pátý premolár je přitom u placentálů velmi neobvyklý. Počet zubů se v průběhu evoluce zmenšil a moderním sirénám často chybí třenové zuby, špičáky či řezáky. Koroun bezzubý pravé zuby úplně postrádal.[9] U kapustňáků dochází k unikátní výměně zubů, a totiž postupným posouváním zubů vpřed, takže v koutku čelisti neustále vzniká místo pro nový zub, zatímco přední obroušené zuby vypadávají. Podobný systém zubní výměny nastává i u slonů, avšak u kapustňáků je tato výměna neukončená. Dugongovití mají v horní čelisti pár řezáků, které jsou někdy označovány jako kly, a jejich kolíčkovité zuby dorůstají průběžně.[25][27] Tyto dentální adaptace se mohly vyvinout v reakci na expanzi prapředků moderních sirén do oblastí jihoamerických řečišť, kde mají vodní rostliny příměs oxidu křemičitého, který značně urychluje obrušování zubů.[11] Přední část horního patra i krátký, málo pohyblivý jazyk pokrývají rohovité destičky s lištami, které pomáhají v uchopení a drcení tuhé stravy sirén.[25]

Detail čumáku kapustňáka širokonosého s patrnými krátkými vibrisy

Trávení tuhé býložravé stravy je dobře uzpůsobena i zažívací soustava. Žaludek má tři prostorné žláznaté vaky, které pomáhají s trávením celulózy.[25] Střevo je extrémně dlouhé a u kapustňáků dosahuje délky až 45 m.[11] Smyslové orgány nejsou příliš dobře vyvinuty a k orientaci dochází hlavně sluchem a hmatem, částečně i zrakem. Oči chrání mžurka.[25] Nozdry kapustňáků mají záklopku, kterou lze při ponoření zavřít (dugong záklopku nemá a při ponoření své nozdry pouze bočně stlačí okolní svalovina).[28]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Sirény se vyskytují v mělkých vodách Severní a Jižní Ameriky, Afriky, jižní a jihovýchodní Asie a Austrálie. Jednotlivé druhy jsou od sebe geograficky odděleny. Sirény obývají tropické až subtropické vody, kapustňák širokonosý zasahuje i do vod mírného pásu podél jihovýchodního pobřeží Spojených států amerických. Během chladnějších dní se však stahuje k teplým pramenům a výtokům průmyslových vod. Zatímco dugong indický je čistě mořský savec, kapustňák jihoamerický obývá sladkovodní prostředí a částečně i brakické vody Amazonky. Kapustňák senegalský a širokonosý obývají mořské i sladkovodní habitaty.[11][6][29]

Zatímco některé populace sirén jsou převážně stálé, jiné podnikají sezónní migrace dlouhé i stovky kilometrů. Podněty pro migraci bývají různé. U kapustňáka širokonosého subsp. latirostris a některých populací dugongů to je hlavně teplota vody, u pobřežních populací kapustňáka širokonosého subsp. manatus a u kapustňáka senegalského to je množství srážek a kapustňáci žijící ve vnitrozemí migrují v závislosti na změně hladiny řek a jezer během období sucha a dešťů.[30]

Biologie a chování

[editovat | editovat zdroj]

Chování

[editovat | editovat zdroj]
Skupinka dugongů (pobřeží Ningaloo)

Sirény jsou je pomalá, neútočná zvířata, která se rozvážně pohybují v mělkých hloubkách.[11] K hladině se běžně vynořují každých 1–5 minut, aby se nadechly.[25] Dugong může pod vodou vydržet až 12 minut, kapustňáci i 24 minut. Většinu času tráví v hloubkách do 3 m, avšak mohou se potopit i do hloubek přesahujících 30 m.[31] Kapustňáci se typicky pohybují rychlostí kolem 3–10 km/h, v případě potřeby mohou krátkodobě vyvinout rychlost kolem 25 km/h.[13] Sirény plavou s pomocí pohybu ocasní ploutve nahoru a dolů. Kapustňáci k manévrování používají své hrudní ploutve, jelikož jejich ocasní ploutev není tak flexibilní. Naproti tomu dugongové manévrují s pomocí své ocasní ploutve, která je pohyblivější díky svému vidlicovému tvaru. Princip plavání dugongů je tak podobnější spíše kytovcům než kapustňákům.[32]

Sirény žijí o samotě, v párech nebo malých, nestálých skupinách. Pevná pouta vznikají pouze mezi samicí a jejím mládětem. U teplých pramenů nebo bohatých zdrojů potravy se sirény mohou sdružovat do velkých stád, avšak ta nemívají dlouhé trvání a brzy se rozpadají.[11][33] Podle tradičního výkladu se jedná o nepříliš sociální ani inteligentní zvířata, avšak při nejmenším u kapustňáků novější výzkum z 20. let 21. století ukazuje, že kognitivní funkce jsou mnohem komplexnější, než se původně myslelo.[34][35][36] Vzhledem k velikosti sirén a množství potravy, které pozřou, mají poměrně zásadní vliv na místní společenstva vodních rostlin i bezobratlých živočichů.[37]

Ke komunikaci sirén dochází prostřednictvím vokálních projevů, svou roli hrají i hmatové smysly – vibrisy. K vokálním projevům patří různé cvrlikání a trylkování na frekvencích mezi zhruba 1–8 Hz. K vokalizaci dochází nejčastěji pod vodou a typicky mezi matkou a jejím potomkem. Účelem vokalizace je sociální kontakt; spojitost vokalizace s navigací ve vodním prostředí nebyla nalezena. Dobře vyvinuté vibrisy jsou umístěny převážně v oblasti čenichu, avšak spoře i na zbytku těla. Vibrisy jsou často využívány během sociálních interakcí: sirény se dotýkají čenichy nebo přikládají čenich k různým částem těla jiné sirény aj.[33][38] K predátorům sirén patří velké druhy žraloků (žralok tygří a bělavý). Predátorem kapustňáka širokonosého je aligátor severoamerický. Kapustňáka jihoamerického loví jaguár a patrně i kajmani. Na dugongovi příležitostně preduje kosatka dravá a na dugongových mláďatech krokodýl mořský.[37] K výzkumu chování sirén dopomáhají jizvy na jejich tělech, která umožňují identifikaci jednotlivců.[39]

Potrava

[editovat | editovat zdroj]
Dugong při krmení na mořském dně (Egypt)

Sirény jsou jediní mořští savci, jejichž primární potravu tvoří rostlinný materiál.[11] Živí se hlavně vodními rostlinami, které nalézají ve všech částech vodního sloupce od dna po hladinu.[6] Bylo zdokumentováno nejméně 55 rodů mořských a sladkovodních rostlin, které sirény požírají.[32] Vzhledem k poměrně nízké výživové hodnotě této rostlinné stravy jí musí sirény spořádat velké množství, aby z ní dostali dostatek živin. Typická siréna denně sežere množství rostlin odpovídající 8–15 % váhy jejího těla. Na druhou stranu je energetický výdej u sirén velmi malý a představuje asi jen třetinu energetického výdeje savce podobné velikosti. Šetření s energií pomáhá pomalý pohyb i morfologické adaptace podporující ideální vztlak, který umožňuje sirénám ponoření do mělkých hloubek bez nutnosti aktivního plavání. Nízkému metabolickému výdeji dopomáhají i teplé vody, které sirény obývají, díky nimž sirény vynakládají na tepelnou regulaci těla jen minimální množství energie ve srovnání s některými jinými druhy mořských savců obývajících chladné vody.[11][32]

Sirény občas mohou vedle vodních trav požírat i mořské řasy nebo živočišnou potravu, jako jsou rybky, měkkýši a různé druhy mořských bezobratlých. U kapustňáka senegalského bylo v některých studiích nalezeno tak velké množství živočišné stravy, že by se některé populace snad daly považovat i za všežravé.[40][6][41][32][42] Zatímco u kapustňáků bylo pozorováno, jak si s předními ploutvemi přidržují potravu nebo podsouvají potravu k tlamě, u dugongů takové chování pozorováno nebylo.[32] Jedinými živočichy, kteří konkurují sirénám v potravě, jsou mořské želvy, které se nicméně většinou krmí ve větších hloubkách než sirény.[11]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Samice kapustňáka širokonosého s mládětem

Sirény jsou typičtí K-stratégové: samice mívají pouze jedno mládě jednou za 3–5 let a výchova mláděte jim trvá roky. V době rozmnožování se sirény typicky sdružují do menších skupin, které zahrnují jednu samici procházející estrálním cyklem, a několik samců, kteří se přetlačují o to, kdo se nakonec se samicí spáří.[39][6][11][7] Rozmnožovací systém u dugongů byl popsán jako lek.[33]

Dosažení pohlavní dospělosti nastává v různém věku. U dugonga to je u samců mezi 9–16 lety, u samic mezi 10–17 lety. U samic kapustňáka širokonosého nastává pohlavní dospělost mezi 2,5–6 lety, u samců mezi 2–11 lety.[39] Doba březosti trvá kolem 12–14 měsíců.[25] Samice vrhá pouze jediné mládě, výjimečně může porodit i dvojčata.[43]

Samice dugonga s mládětem

Novorozeňata kapustňáka širokonosého měří kolem 120 cm a váží 30–50 kg, u kapustňáka jihoamerického se mládě rodí s délkou kolem 85–100 cm a váhou 10–15 kg.[39] Mláďata z počátku sají jen mateřské mléko. V průběhu dalších několika měsíců začínají postupně přijímat i rostlinnou stravu, k odstavení dochází ve věku kolem 1 roku. U kapustňáka širokonosého byly pozorovány případy, kdy samice kojila dvě mláďata – v některých případech se jednalo o dvojčata, v jiných o geneticky nepříbuzná mláďata. Potomci sirén zůstávají v blízkosti matky po několik let. Během této doby dochází k intenzivnímu sociálnímu učení mláďat, která se dozví, kde nalézt vhodné útočiště, příhodnou pastvu nebo se naučí podrobnosti migrační trasy v případě, že u sirén dochází k sezónním přesunům. Sirény se mohou dožít poměrně vysokého věku. V zajetí byl u kapustňáka širokonosého zaznamenán věk 68 let, u dugonga dokonce 73 let.[39]

Vztah k lidem

[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]
Mládě kapustňáka jihoamerického v rehabilitačním programu Brazilského institutu životního prostředí a obnovitelných zdrojů (IBAMA)

K roku 2025 byly všechny druhy sirén hodnoceny jako zranitelné, což je nejnižší stupeň ohrožení na třístupňové škále ohrožení Mezinárodního svazu ochrany přírody.[44][45][46][47] Hlavní ohrožení představuje člověk a jeho aktivity, jako jsou nechtěné odlovy sirén během rybolovu, srážky s loděmi, znečištění moří, ztráta přirozeného prostředí i pytlačení. Sirény jsou náchylné k ohrožení hlavně proto, že jejich reprodukční rychlost je velmi nízká, jejich stanoviště těsně v mělkých pobřežních oblastech se kryje s lidskými aktivitami a maso sirén je velmi chutné.[11][48] Zranitelnost sirén ostatně demonstruje koroun bezzubý, který byl vyhuben v roce 1768, pouhých 27 let od svého objevení.[49] Výzvou pro sirény představuje i globální oteplování. Sirény se musí vypořádávat mimo jiné se zvyšujícími hladinami moří, vyššími teplotami vody nebo častějšími výkyvy extrémního počasí. Vyšší teploty moří s sebou budou přinášet řadu doprovodných jevů, jako je častější, intenzivnější kvetení toxických druhů řas nebo vyšší šance na šíření nemocí.[50]

Sirény byly využívány lidmi již po celá tisíciletí. Z Perského zálivu pocházejí archeologické nálezy o využívání kostí dugonga již před 7500 lety.[51] Ze stejné oblasti se zachovaly doklady o lovu dugongů před 6000 lety. Podobně v Austrálii byl dugong loven již před 4000, možná před 7000 lety.[47] Vzhledem k pomalému pohybu dugonga v pobřežních mělkých vodách se jednalo o snadno dostupný zdroj masa, tuku, kůže a kostí.[52] Podobně na tom byli i kapustňáci. Kapustňák širokonosý byl v oblasti Floridy loven již někdy v letech 8500–6000 př. n. l.[53] K lovu dugongů legálně i nelegálně dochází v pacifické oblasti.[47] Kapustňáci jsou ilegálně loveni hlavně v Africe,[54][55] částečně i v Karibiku a Amazonii.[56][57]

Chov

[editovat | editovat zdroj]

Zatímco dugong se chová v zoo pouze výjimečně,[58] kapustňáky lze spatřit v desítkách zoologických zahradá po celém světě. Nejčastěji se chová kapustňák širokonosý, následován kapustňákem africkým a poté jihoamerickým. Celkové množství chovaných kapustňáků nepřesahuje 200. Nejčastěji jsou kapustňáci k vidění v Severní Americe a Evropě, méně v Asii, Africe a Jižní Americe.[34] Chov sirén v zajetí přispívá k jejich porozumění skrze vědecký výzkum i šíření povědomí o potřebě jejich ochrany mezi veřejností.[34] V některých případech jsou kapustňáci vzati do zajetí poté, co byli nalezeni zranění, aby byli později vypuštěni zpět do volné přírody.[59][60][61]

Odkaz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]
Středověká škrabka Taínů z kosti kapustňáka (10–15. století, Velké Antily)

Středověcí námořníci evropského původu často považovali sirény za mořské panny. Ke zmatení námořníků snad pomohlo to, že samice sirén mají bradavky umístěné na prsou, které tvarem připomínají ženská ňadra, nebo že sirény při kojení mláďat často drží tělo ve svislé pozici.[25] Samice sirény se s potomkem navíc neustále mazlí a líbá ho, což v představách lidí jen dále umocňovalo podobnost s lidským chováním.[7] Tzv. mořské panny zaznamenal již Kryštof Kolumbus v Karibiku v roce 1493, nebo středověcí evropští námořníci v indo-pacifické oblasti. Má se nicméně za to, že se převážně jednalo o kapustňáky nebo dugongy.[62][7]

Dugong hraje a stále hraje důležitou roli u některých domorodých národů. Pro domorodce z Torresova průlivu je dugong nejen stále důležitým zdrojem masa, ale představuje i jejich totemové zvíře a různé části dugongů jsou stále využívány během všelijakých rituálů.[63][64] V řadě oblastí jihovýchodní Asie se traduje, že dugongovy slzy mají afrodisiakální účinky.[7] Podobně důležitou roli hrají i kapustňáci v západní Africe, kde jsou části kapustňáků využívány v tradiční medicíně i náboženských obřadech.[65] Ve Střední Americe byli kapustňáci loveni již v prehistorických dobách a jejich kosti využívány k vyřezávání předmětů a figurek.[66] Některé kmeny z oblasti Francouzské Guyany považují kapustňáky za duchy vody. Zatímco řada jihoamerických kmenů kapustňáky tradičně loví, jiné kmeny, jako Sikuani z řeky Orinoko nejedí maso kapustňáků ze strachu, že by to mohlo způsobit vyschnutí řek a lagun. U kmene Paumari z řeky Purus je zase znám rituál amamajo, během kterého dospívající dívka po první menstruaci stráví tři měsíce o samotě, načež předstoupí před členy kmene v kuželovité čepici s kresbou ňader samice kapustňáka.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ILLIGER, Johann Karl Wilhelm. Caroli Illigeri ... Prodromus systematis mammalium et avium additis terminis zoographicis utriusque classis, eorumque versione germanica. Berolini [Berlin]: sumptibus C. Salfeld 330 s. Dostupné online. S. 1811. 
  2. ↑ Sirenian | Manatees, Dugongs & Sea Cows. www.britannica.com [online]. Britannica, 2024-12-24 [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ sirény [online]. Biolib.cz [cit. 2025-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ Sirény zpívají o pravěkém klimatu. Plus [online]. 2011-04-27 [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ PAVLÍK, Tomáš. Antické mýty jinak I. Savci. živa. Roč. 2014, čís. 1, s. 43-48. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f REYNOLDS III., John E.; POWELL, James A.; DIAGN, Lucy W. Keith. Manatees. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. 3. vyd. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 558-565. (anglicky)
  7. ↑ a b c d e f PONNAMPALAM, Louisa S., et al. Chapter 7: Historical and Current Interactions with Humans. In: MARSH, Helene. Ethology and Behavioral Ecology of Marine Mammals. Cham, Switzerland: Springer Nature Switzerland, 2022. ISBN 978-3-030-90741-9. S. 299-351. (anglicky)
  8. ↑ a b c BERTA, Annalisa; SUMICH, James L.; KOVACS, Kit M. Marine mammals: evolutionary biology. Boston: Elsevier/Academic Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-12-369499-7. S. 89-110. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 160-164. 
  10. ↑ TABUCE, Rodolphe; ASHER, Robert J.; LEHMANN, Thomas. Afrotherian mammals: a review of current data. www.degruyter.com. 2008-03-25, roč. 72, čís. 1, s. 2–14. Dostupné online [cit. 2025-02-10]. ISSN 1864-1547. doi:10.1515/MAMM.2008.004. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e f g h i j k The Encyclopedia of mammals. Příprava vydání David W. Macdonald. New York, NY: Facts on File Publications, 1984. 895 s. ISBN 978-0-87196-871-5. S. 292–302. (anglicky) 
  12. ↑ a b HERITAGE, Steven; SEIFFERT, Erik R. Total evidence time-scaled phylogenetic and biogeographic models for the evolution of sea cows (Sirenia, Afrotheria). PeerJ. 2022-08-25, roč. 10, s. e13886. Dostupné online [cit. 2025-02-05]. ISSN 2167-8359. doi:10.7717/peerj.13886. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e f BERTA, Annalise. Return to the Sea: The Life and Evolutionary Times of Marine Mammals. Berkeley, CA: University of California, 2012. ISBN 978-0-520-27057-2. Kapitola Diversity, Evolution, and Adaptations to Sirenians and Other Marine Mammals, s. 127n. 
  14. ↑ a b c SAVAGE, R. J. G.; DOMNING, Daryl P.; THEWISSEN, J. G. M. Fossil sirenia of the west Atlantic and Caribbean region. V. The most primitive known sirenian, Prorastomus sirenoides Owen, 1855. Journal of Vertebrate Paleontology. 1994-09-07, roč. 14, čís. 3, s. 427–449. Dostupné online [cit. 2025-02-05]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.1994.10011569. (anglicky) 
  15. ↑ a b DOMNING, D. P. The earliest known fully quadrupedal sirenian. Nature. 2001-10, roč. 413, čís. 6856, s. 625–627. Dostupné online [cit. 2025-02-05]. ISSN 1476-4687. doi:10.1038/35098072. (anglicky) 
  16. ↑ Libysiren sickenbergi, gen. et sp. nov.: a new sirenian (Mammalia, Protosirenidae) from the middle Eocene of Libya. Journal of Vertebrate Paleontology. 2017-03-04, roč. 37, čís. 2, s. e1299158. Dostupné online [cit. 2025-02-05]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.2017.1299158. 
  17. ↑ a b BENOIT, Julien; ADNET, Sylvain; MABROUK, Essid El. Cranial Remain from Tunisia Provides New Clues for the Origin and Evolution of Sirenia (Mammalia, Afrotheria) in Africa. PLOS ONE. 16. 1. 2013, roč. 8, čís. 1, s. e54307. Dostupné online [cit. 2025-02-05]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0054307. PMID 23342128. (anglicky) 
  18. ↑ NEWSOME, Seth D.; CLEMENTZ, Mark T.; KOCH, Paul L. Using stable isotope biogeochemistry to study marine mammal ecology. Marine Mammal Science. 2010, roč. 26, čís. 3, s. 509–572. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 1748-7692. doi:10.1111/j.1748-7692.2009.00354.x. (anglicky) 
  19. ↑ HARTENBERGER, Jean-Louis; CROCHET, Jean-Yves; MARTINEZ, Claude. The Eocene Mammalian Fauna of Chambi (Tunisia) in Its Geological Context. Příprava vydání Gregg F. Gunnell. Boston, MA: Springer US Dostupné online. ISBN 978-1-4615-1271-4. doi:10.1007/978-1-4615-1271-4_9. S. 237–250. (anglicky) 
  20. ↑ a b c d e f DOMNING, Daryl P. Sirenian Evolution. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. 3. vyd. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 856-859. (anglicky)
  21. ↑ DOMNING, Daryl P. A Phylogenetic Analysis of the Sirenia. Proceedings of the San Diego Society of Natural History. 1994, roč. 29, s. 177––189. Dostupné online [cit. 2025-02-10]. 
  22. ↑ Sirenia (sirenian) [online]. PBDB Taxon, 2024 [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ SHARKO, Fedor S.; BOULYGINA, Eugenia S.; TSYGANKOVA, Svetlana V. Steller’s sea cow genome suggests this species began going extinct before the arrival of Paleolithic humans. Nature Communications. 2021-04-13, roč. 12, čís. 1, s. 2215. Dostupné online [cit. 2025-02-10]. ISSN 2041-1723. doi:10.1038/s41467-021-22567-5. PMID 33850161. (anglicky) 
  24. ↑ SCHEFFER, Victor B. The Weight of the Steller Sea Cow. Journal of Mammalogy. 1972-11-30, roč. 53, čís. 4, s. 912–914. Dostupné online [cit. 2025-02-10]. ISSN 0022-2372. doi:10.2307/1379236. (anglicky) 
  25. ↑ a b c d e f g h i j k ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros, 2000. ISBN 80-00-00829-7. S. 30-33. 
  26. ↑ DOMNING, Daryl P.; DE BUFFRÉNIL, Vivian. HYDROSTASIS IN THE SIRENIA: QUANTITATIVE DATA and FUNCTIONAL INTERPRETATIONS. Marine Mammal Science. 1991, roč. 7, čís. 4, s. 331–368. Dostupné online [cit. 2025-02-10]. ISSN 1748-7692. doi:10.1111/j.1748-7692.1991.tb00111.x. (anglicky) 
  27. ↑ JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevier, 2015. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 532–534. (anglicky) 
  28. ↑ Price-Groff 1999, s. 17.
  29. ↑ WALKER, Ernest P. Mammals of the world. 1: Monotremata, Marsupialia, Insectivora, Dermoptera, Chiroptera, Primates, Edentata, Pholidota. 3. vyd. Svazek 2. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1975. ISBN 9780801816574. S. 1331-1337. (anglicky) 
  30. ↑ DEUTSCH, Charles J.; CASTELBLANCO-MARTINEZ, Delma Nataly; GROOM, Rachel. Movement Behavior of Manatees and Dugongs: I. Environmental Challenges Drive Diversity in Migratory Patterns and Other Large-Scale Movements. Příprava vydání Helene Marsh. Cham: Springer (Ethology and Behavioral Ecology of Marine Mammals (EBEMM)). Dostupné online. ISBN 978-3-030-90741-9. S. 155–231. 
  31. ↑ LOUISE CHILVERS, B; DELEAN, Steven; GALES, Nicholas J. Diving behaviour of dugongs, Dugong dugon. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. 2004-06-30, roč. 304, čís. 2, s. 203–224. Dostupné online [cit. 2025-02-10]. ISSN 0022-0981. doi:10.1016/j.jembe.2003.12.010. (anglicky) 
  32. ↑ a b c d e KEITH-DIAGNE, Lucy W. Chapter 3: Diving and Foraging Behaviors. In: MARSH, Helene. Ethology and Behavioral Ecology of Marine Mammals. Cham, Switzerland: Springer Nature Switzerland, 2022. ISBN 978-3-030-90741-9. S. 67-100. (anglicky)
  33. ↑ a b c O’SHEA, Thomas J., et al. Chapter 4: Social and Reproductive Behaviors. In: MARSH, Helene. Ethology and Behavioral Ecology of Marine Mammals. Cham, Switzerland: Springer Nature Switzerland, 2022. ISBN 978-3-030-90741-9. S. 101-154. (anglicky)
  34. ↑ a b c HENAUT, Yann; DELFOUR, Fabienne. Manatees in Zoological Parks throughout the World: History, State, and Welfare. Animals. 2023-01, roč. 13, čís. 20, s. 3228. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 2076-2615. doi:10.3390/ani13203228. PMID 37893952. (anglicky) 
  35. ↑ BAUER, Gordon B.; REEP, Roger L. Manatee cognition in the wild: an exploration of the manatee mind and behavior through neuroanatomy, psychophysics, and field observations. Animal Cognition. 2022-10-01, roč. 25, čís. 5, s. 1161–1182. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 1435-9456. doi:10.1007/s10071-022-01686-6. (anglicky) 
  36. ↑ HENAUT, Yann; CHARLES, Aviva; DELFOUR, Fabienne. Cognition of the manatee: past research and future developments. Animal Cognition. 2022-10-01, roč. 25, čís. 5, s. 1049–1058. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 1435-9456. doi:10.1007/s10071-022-01676-8. (anglicky) 
  37. ↑ a b WIRSING, Aaron J.; KISZKA, Jeremy J.; ALLEN, Aarin-Conrad. Ecological roles and importance of sea cows (Order: Sirenia): a review and prospectus. Marine Ecology Progress Series. 2022-05-12, roč. 689, s. 191–215. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 0171-8630. doi:10.3354/meps14031. (anglicky) 
  38. ↑ MOORE, Amanda Marie; HARTSTONE-ROSE, Adam; GONZALEZ-SOCOLOSKE, Daniel. Review of sensory modalities of sirenians and the other extant Paenungulata clade. The Anatomical Record. 2022, roč. 305, čís. 3, s. 715–735. Dostupné online [cit. 2025-02-13]. ISSN 1932-8494. doi:10.1002/ar.24741. (anglicky) 
  39. ↑ a b c d e BONDE, Robert K. Sirenian Life History. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. 3. vyd. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 859-860. (anglicky)
  40. ↑ POWELL, James A., Jr. Evidence of Carnivory in Manatees (Trichechus manatus). Journal of Mammalogy. 1978-05-30, roč. 59, čís. 2, s. 442. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 0022-2372. doi:10.2307/1379938. (anglicky) 
  41. ↑ KEITH-DIAGNE, Lucy. Phylogenetics and Feeding Ecology of the African Manatee, Trichechus Senegalensis. Florida, 2014. Doctor Thesis. University of Florida. Vedoucí práce Roger Reep. Dostupné online.
  42. ↑ MARSH, Helene. Dugong. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 274–277. (anglicky)
  43. ↑ MOREIRA, Sávia; MEIRELLES, Ana Carolina O. de; CARVALHO, Vitor Luz. Molecular confirmation of twinning in the West Indian Manatee (Trichechus manatus). Biota Neotropica. 2022-03-11, roč. 22, s. e20211241. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 1676-0611. doi:10.1590/1676-0611-BN-2021-1241. (anglicky) 
  44. ↑ Trichechus manatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2024. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2024-2.RLTS.T22103A43792740.en. (anglicky) 
  45. ↑ Trichechus senegalensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2015-4.RLTS.T22104A81904980.en. 
  46. ↑ Trichechus inunguis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T22102A43793736.en. (anglicky) 
  47. ↑ a b c Dugong dugon [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2019. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2015-4.RLTS.T6909A160756767.en. (anglicky) 
  48. ↑ BRAMMER-ROBBINS, Elizabeth; COWART, Jonathan R.; CALDERON, Monica. Sirenian (manatees and dugongs) reproductive endocrinology. General and Comparative Endocrinology. 2024-09-15, roč. 356, s. 114575. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 0016-6480. doi:10.1016/j.ygcen.2024.114575. (anglicky) 
  49. ↑ Hydrodamalis gigas [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T10303A43792683.en. (anglicky) 
  50. ↑ MARSH, Helene; ARRAUT, Eduardo Moraes; DIAGNE, Lucy Keith. Impact of climate change and loss of habitat on sirenians. In: BUTTERWORTH, Andy. arine Mammal Welfare: human induced change in the marine environment and its impacts on marine mammal welfare. Cham, Switzerland: Springer, 2017. Dostupné online. ISBN 978-3-319-46994-2. doi:10.1007%2F978-3-319-46994-2_19. S. 333-357. (anglicky)
  51. ↑ BEECH, Mark; MARTIN, John; KALLWEIT, Heiko. New evidence for the Neolithic settlement of Marawah Island, Abu Dhabi, United Arab Emirates. Proceedings of the Seminar for Arabian Studies. Roč. 35, s. 37–56. Dostupné online [cit. 2024-04-15]. (anglicky) 
  52. ↑ MARSH, Helene, et al. Dugong Status Report and Action Plans for Countries and Territories [online]. UNEP/DEWA/RS.02-1, 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-13. ISBN 92-807-2130-5. (anglicky) 
  53. ↑ PRICE-GROFF, Claire. The Manatee (Endangered Animals & Habitats). San Diego, California: Lucent Book, 1999. Dostupné online. ISBN 978-1560064459. S. 38. (anglicky) 
  54. ↑ COSENTINO, A. Mel; FISHER, Sue. The Utilization of Aquatic Bushmeat from Small Cetaceans and Manatees in South America and West Africa. Frontiers in Marine Science. 2016-09-16, roč. 3. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 2296-7745. doi:10.3389/fmars.2016.00163. (anglicky) 
  55. ↑ HAMMERSCHLAG, Annika. ‘A manatee is worth more alive’: the mission to save Africa’s sea mammals. The Guardian. 2020-03-23. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  56. ↑ ALVAREZ-ALEMÁN, Anmari; GARCÍA ALFONSO, Eddy; POWELL, James A. Causes of Mortality for Endangered Antillean Manatees in Cuba. Frontiers in Marine Science. 2021-06-08, roč. 8. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 2296-7745. doi:10.3389/fmars.2021.646021. (anglicky) 
  57. ↑ CALVIMONTES, Jorge; MARMONTEL, Miriam. Hunting and hunters of the Amazonian manatee in a Brazilian protected area. Latin American Journal of Aquatic Mammals. 2022-10-31, roč. 17, čís. 2, s. 113–128. Dostupné online [cit. 2025-02-11]. ISSN 2236-1057. doi:10.5597/lajam00291. (anglicky) 
  58. ↑ Dugong dugon. www.zootierliste.de [online]. ZootierlisteHomepage, 2024 [cit. 2024-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-15. (anglicky) 
  59. ↑ PARENTE, C. L.; VERGARA-PARENTE, J. E.; LIMA, R. P. Strandings of Antillean manatees, Trichechus manatus manatus, in northeastern Brazil. Latin American Journal of Aquatic Mammals. 2004, s. 69–75. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 2236-1057. doi:10.5597/lajam00050. (anglicky) 
  60. ↑ MIGNUCCI-GIANNONI, Antonio A. Marine mammal captivity in the northeastern Caribbean, with notes on the rehabilitation of stranded whales, dolphins and manatees. bvearmb.do. 1998. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. (anglicky) 
  61. ↑ ADIMEY, Nicole, et al. Manatee Rescue, Rehabilitation, and Release Efforts as a Tool for Species Conservation. In: HINES, Ellen, et al. Sirenian Conservation. Issues and strategies in Developing Countries. Florida: University Press of Florida, 2021. Dostupné online. doi:10.2307/j.ctvx079z0.29. S. 204-217. (anglicky)
  62. ↑ Mermaid or Manatee?. Smithsonian Institution [online]. 2019-04-23 [cit. 2025-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ MCNIVEN, Ian J.; BEDINGFIELD, Alice C. Past and present marine mammal hunting rates and abundances: dugong (Dugong dugon) evidence from Dabangai Bone Mound, Torres Strait. Journal of Archaeological Science. 2008-02-01, roč. 35, čís. 2, s. 505–515. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 0305-4403. doi:10.1016/j.jas.2007.05.006. (anglicky) 
  64. ↑ SKELLY, Robert; DAVID, Bruno; MCNIVEN, Ian J. The ritual dugong bone mounds of Koey Ngurtai, Torres Strait, Australia: Investigating their construction. International Journal of Osteoarchaeology. 2011, roč. 21, čís. 1, s. 32–54. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 1099-1212. doi:10.1002/oa.1104. (anglicky) 
  65. ↑ BRITO, Cristina. Ngulu-maza, mami wata or manatees: Historical use of sea cows as food, medical and magical items in West Africa. nomadit.co.uk [online]. [cit. 2025-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ MCKILLOP, Heather I. Prehistoric exploitation of the manatee in the Maya and circum‐Caribbean areas. World Archaeology. 1985-02-01, roč. 16, čís. 3, s. 337–353. Dostupné online [cit. 2025-02-12]. ISSN 0043-8243. doi:10.1080/00438243.1985.9979939. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HARMAN, Amanda, 1997. Manatees & dugongs. New York: Benchmark Books. Dostupné online. (anglicky) 
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world: a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevier. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů. Ethology and Behavioral Ecology of Marine Mammals. In: MARSH, Helene. Cham, Switzerland: Springer Nature Switzerland, 2022. ISBN 978-3-030-90741-9. (anglicky)
  • PRICE-GROFF, Claire, 1999. The Manatee (Endangered Animals & Habitats). San Diego, California: Lucent Book. Dostupné online. ISBN 978-1560064459. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovníkové heslo siréna ve Wikislovníku
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu sirény na Wikimedia Commons
  • Taxon Sirenia ve Wikidruzích
Savci
Podtřída vejcorodí
Podtřída živorodí
Nadřád vačnatci
Nadřád placentálové
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sirény&oldid=24664892“