Myšivka horská

Myšivka horská
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	hlodavci (Rodentia);
Podřád	myšovci (Myomorpha);
Čeleď	tarbíkovití (Dipodidae);
Rod	myšivka (Sicista);
Binomické jméno
	Sicista betulina; Pallas, 1779
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myšivka horská (Sicista betulina) je jediným zástupcem z čeledi tarbíkovitých na českém území^[2]. Je považována za pozůstatek fauny z doby ledové. Jde o vzácného savce žijícího většinou ve vyšších polohách. V ČR i v celé Evropě je chráněná jako silně ohrožený druh Bernskou úmluvou.

Popis

Délka těla dosahuje 5 až 7 cm, hmotnost 5 až 13 g.^[3]
Ocásek je téměř o polovinu delší než tělíčko.
Myšivka je na první pohled nápadná tmavým podélným pruhem od špičky ocásku až po oči.
Srst je jinak zbarvena okrově, na bříšku šedavě.
Zadní končetiny jsou mohutněji vyvinuté než přední (ne však tak výrazně jako u tarbíků) a mají pět prstů. Na předních končetinách jsou prsty pouze čtyři.
V tlamičce mají před přední stoličkou navíc jeden zakrnělý zub.
Horní ret není rozštěpen jako u myši.
Je to všežravec. Živí se travními semeny, bobulemi nebo drobným hmyzem.

Rozšíření

Místa jejího výskytu zasahují přes střední Evropu až na Sibiř. Dále na sever žije i v nižších nadmořských výškách, ve střední Evropě pouze v horách.

Areál jejího výskytu bývá udáván v okolí rozmezí 500 m n. m. až 1900 m n. m. z čehož vyplývá, že myšivka žije i nad horní hranicí lesa. Dává přednost vlhčím místům, často ji tedy můžeme spatřit na rašeliništích a horských loukách.

V ČR její výskyt potvrzen poměrně nedávno (až ve 20. století). Vyskytuje se v Jeseníkách, na Králickém Sněžníku nebo na Šumavě a v Novohradských horách.^[3] Hojnější je na Slovensku.

Život

Je to tvor aktivní hlavně v noci, dá se ale spatřit i přes den.
Zdržuje se hlavně na zemi, ale dokáže i obratně šplhat s pomocí dlouhého ocasu ve vysoké vegetaci.
Letní hnízdo si staví pod kameny, mezi kořeny stromů nebo v dutinách pařezů z trávy nebo mechu.

V něm vychovává jednou za sezónu 2 až 7 mláďat. Toto hnízdo mívá často rozděleno na dvě místnosti. Zimní hnízdo si myšivka vyhrabává pod zemí a období od října do května přečká stočená v klubíčku ve stavu hibernace (tento stav byl někdy pozorován i v létě při velmi zhoršených podmínkách).

Záměna

Myšivka může být zaměněna s myšicí temnopásou. Ta je ale větší, tmavý pruh jí začíná až na hřbetě, má kratší ocas. Navíc se nevyskytuje ve vyšších polohách (jen asi do 1000 m n. m.). Nejpodobnější příbuznou je myšivka stepní, ta však žije v nížinách.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Myšivka horská, s. 165.
↑ ^a ^b REICHHOLF, Josef. Savci. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-85944-37-5. S. 116.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu myšivka horská na Wikimedia Commons

[59e4a2f9e99c15b6b6591a97bc749e029497e321-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

[Savci-2] HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Myšivka horská, s. 165.

[Reichholf-3] REICHHOLF, Josef. Savci. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-85944-37-5. S. 116.

[1]

[2]

[3]