Šang Lu
| Šang Lu | |
|---|---|
 Portrét Šang Lua v oficiální róbě | |
| první velký sekretář | |
| Ve funkci: 1475 – 1477 | |
| Panovník | Čcheng-chua |
| Předchůdce | Pcheng Š’ |
| Nástupce | Wan An |
| velký sekretář | |
| Ve funkci: 1467 – 1477 | |
| Panovník | Čcheng-chua |
| velký sekretář | |
| Ve funkci: 1449 – 1457 | |
| Panovník | Ťing-tchaj |
| Narození | 16. března 1414[1] Čchun-an (Chang-čou, provincie Če-ťiang) |
| Úmrtí | 17. srpna 1486[1] |
| Národnost | Chan |
| Rodiče | Shang Zhongxuan a Jie Shi |
| Alma mater | ťin-š’ (1445) |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šang Lu (čínsky pchin-jinem Shāng Lù, znaky zjednodušené 商辂, tradiční 商輅; 16. března 1414 – 17. srpna 1486),[1] byl politik čínské říše Ming. Císař Ťing-tchaj ho na podzim 1449 jmenoval velkým sekretářem, roku 1457 ho nový císař Jing-cung poslal do výslužby. Po deseti letech ho císař Čcheng-chua povolal zpět do sekretariátu, přičemž od roku 1475 zastával pozici prvního velkého sekretáře. Po konfliktu s eunuchem Wang Č’em roku 1477 odešel ze státních služeb.
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Šang Lu používal zdvořilostní jméno Chung-caj (čínsky pchin-jinem Hóngzài, znaky zjednodušené 弘载, tradiční 弘載) a pseudonym Su-tching (čínsky pchin-jinem sùtíng, znaky 素廷). Obdržel posmrtné jméno Wen-i (čínsky pchin-jinem Wényì, znaky 文毅, „Kultivovaný a rozhodný“).
Život
[editovat | editovat zdroj]Šang Lu se narodil 16. března 1414, pocházel z okresu Čchun-an z okolí města Chang-čou v provincii Če-ťiang.[1] Studoval konfucianismus, úřednickými zkouškami prošel vynikajícím způsobem – byl první v provinčních (1435), metropolitních i palácových (obojí 1445) zkouškách, jako jediný učenec za tři staletí trvání říše Ming.[pozn. 1] Po zkouškách se stal členem akademie Chan-lin.[1]
V září 1449 upadl císař Jing-cung do mongolského zajetí, novým císařem se stal Ťing-tchaj, který jmenoval i nové velké sekretáře: Šang Lua a Pcheng Š’a (nejlepšího v palácových zkouškách 1448). Ve funkci zůstal po celou dobu vlády Ťing-tchaje.[1] Začátkem roku 1457, po převratu, kterým se k moci vrátil Jing-cung, jeden z vůdců nového režimu Š’ Cheng žádal odvolání dekretů minulého císaře za poslední rok. Šang Lu rozhodně odmítl,[3] načež byl jako spojenec ministra Jü Čchiena, silného muže Ťing-tchajova režimu, odsouzen k smrti. Rozsudek však císař Jing-cung zrušil a nechal ho žít v rodném okrese jako obyčejného poddaného.[1]
Po deseti letech, roku 1467, ho císař Čcheng-chua opět povolal do úřadu velkého sekretáře a po smrti kolegy Pcheng Š’a roku 1475 postoupil na jeho místo prvního velkého sekretáře. V čele velkých sekretářů stál pouze dva roky.[3] Roku 1477 totiž společně s ministrem vojenství Siang Čungem zaútočil na eunucha Wang Č’a, stojícího v čele útvaru tajné policie zvaného Západní křídlo a viněného ze zneužívání pravomocí a zatýkání a mučení nevinných. Císař se postavil na stranu Wang Č’a a odvolal jeho kritiky, včetně Šang Lua.[4]
Šang Lu byl obdivován pro své znalosti, stejně jako pro prostotu života, toleranci a rozhodnost.[5] Respekt si získal zejména odvahou a rozhodností, které ho dvakrát stály postavení.
Zemřel 17. srpna 1486,[1] za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-i, „Kultivovaný a rozhodný“.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. S. 1161. (anglicky) [Dále jen Goodrich].
- ↑ ELMAN, Benjamin. A Cultural History of Civil Examinations in Late Imperial China. London: Univ. of California Pr., 2002. ISBN 0-520-21509-5. S. 385–386.
- ↑ a b c Goodrich, s. 1162.
- ↑ Goodrich, s. 301.
- ↑ TSAI, Shih-shan Henry. The eunuchs in the Ming dynasty. Albany: State University of New York Press, 1996. 290 s. Dostupné online. ISBN 0-7914-2687-4. S. 115. (anglicky)
