Saranče
 Saranče | |
|---|---|
 saranče (Romalea guttata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | rovnokřídlí (Orthoptera) |
| Podřád | saranče (Caelifera) K. Ander, 1936 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Saranče (Caelifera), též sarančata, jsou velkou skupinou hmyzu tradičně řazenou mezi rovnokřídlé jako podřád. Základní tělesnou stavbou se saranče příliš neliší od sesterské skupiny, kam patří kobylky a cvrčci. Mají protáhlé tělo, přední pár křídel je přeměněný v kožovité krytky a třetí pár nohou je uzpůsobený ke skákání. Všechna sarančata jsou býložravá.[1] Některá z nich se za jistých okolností sdružují do velkých hejn, která dokážou způsobit značné škody na zemědělských plodinách i jiné vegetaci. Určité druhy sarančí jsou chovány jako krmný hmyz.
Saranče se vyskytují na celém světě, přičemž největší druhová pestrost je v tropech. V Česku žije asi 50 druhů. Některá saranče jsou běžným druhem, jiná jsou vzácná, jako glaciální relikt saranče horská, další jsou ohroženým druhem, například saranče vrzavá.
Stavba těla
[editovat | editovat zdroj]Saranče jsou středně velkým až velkým hmyzem. Tělo sarančí je rozděleno na hlavu, hruď a zadeček, které na sebe hladce navazují. Hlava je hypognátní, ústní ústrojí směřuje dolů a poněkud dozadu.[2] Ústní ústrojí je kousací, složené z páru kusadel a páru čelistí, které sarančím umožňují konzumovat rostlinnou hmotu. Hlava obvykle nese velké složené oči a tykadla, která jsou poměrně krátká a skládají se obvykle z méně než 30 článků.[3] Hřbetní destička předohrudi tvoří velký štít, pronotum, který pokračuje i na boky, kde překrývá pleuru, boční stranu tělního článku. Hřbetní destička středohrudi a zadohrudi téměř srůstá. První dva páry nohou jsou kráčivé, poslední pár je výrazně větší s dobře vyvinutým stehnem, které nese svaly potřebné ke skákání. Saranče mají obvykle dva páry dobře vyvinutých křídel, přední pár tvoří kožovité krytky, zadní pár bývá blanitý a široký. Křídla mohou být redukovaná nebo zakrnělá. Zadeček je tvořen jedenácti články, u nadčeledi Acridoidea je první článek zadečku opatřen párovým sluchovým orgánem.[2] Zadní články zadečku jsou modifikovány pro potřeby rozmnožování: samičky mají krátké a tlusté kladélko, samečci krátké a pevné párové a nečlánkované přívěsky, štěty neboli cerky, uložené v kapse tvořené zvětšeným břišním štítkem devátého zadečkového článku.[2]
Vnitřní anatomie sarančí je jednoduchá. Vole a žláznatý žaludek bývají velké, střední střevo se obvykle rozvětvuje na šest střevních laloků.[2] Centrální nervový systém je tvořen třemi hrudními a třemi až sedmi abdominálními zauzlinami.[2] Saranče dýchají vzdušnicemi, které mohou být u létavých a stěhovavých druhů modifikovány ve vzdušné vaky.[4]
K největším druhům Jižní Ameriky a ve světě vůbec patří zástupci neotropického rodu Tropidacris, druh Tropidacris cristata dosahuje délky až 14,5 cm a rozpětí křídel 24 cm. V Austrálii je největším zástupcem Valanga irregularis, jejíž samičky dorůstají 60 až 75 mm, ale byli zaznamenáni jedinci až o velikosti 90 mm. Největší evropský druh je saranče egyptská (Anacridium aegyptium), jejíž samičky dorůstají 46 až 70 mm.
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Saranče jsou aktivní především během dne. Mnohá saranče nejsou dobrými letci, ale v nadčeledi Acridoidea je několik výborných letců, kteří dokáží letět celé hodiny.[4] Žijí obvykle jednotlivě. Jsou to gonochoristé a rozmnožují se pohlavně. Mnoho druhů sarančí cvrká, zvláště samečci. Zvuk vzniká třením stehen zadního páru nohou o křídelní krytky. Samečkové předávají samičce spermie v malých spermatoforech, kterých může být i několik. Samička klade vajíčka ve skupinách do půdy, případně u některých druhů na rostliny.[5] Samičky monotypické podčeledi Pauliniinae kladou vajíčka na ponořené vodní rostliny.[6] Saranče žijící v mírném podnebném pásu často přezimují právě ve stadiu vajíček.[7] Proměna je nedokonalá, z vajíček se líhne pronymfa, dalších larválních instarů je tři až šest.[7] Nymfy se podobají dospělcům, ale nemají křídla.
-
Samička saranče dlouhokřídlé (Chorthippus brunneus) kladoucí vajíčka do písčitého substrátu (odchov) -
Dvě ootéky saranče dlouhokřídlé uložené v substrátu (odchov) -
Pěnovitá ootéka saranče dlouhokřídlé s vajíčky -
Larva po vylíhnutí (boční pohled) -
Larva po vylíhnutí (spodní pohled)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Fylogeneze
[editovat | editovat zdroj]Ensifera, Caelifera a všechny nadčeledi sarančí kromě Pamphagoidea se zdají být monofyletické.[8][9]
| Orthoptera |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_(30068047440).jpg){kind=small}
Význam
[editovat | editovat zdroj]Saranče jsou významným článkem v potravním řetězci. Mohou působit značné škody na zemědělských plodinách.
Zejména v Mexiku a Asii je saranče součástí tradiční kuchyně. V Japonsku se ze sarančí připravuje populární Inago no tsukudani. Připravuje se na způsob tzv. „tsukudani“, kdy se saranče povaří v sójové omáčce a cukru. Před zpracováním jsou sarančata ponechána na jednu noc bez potravy aby se pročistila a následně se krátce umístí do vroucí směsi a scedí. Poté se pečou na rozpálené pánvi bez tuku a jakmile se vypaří přebytečná voda, přidává se olej a restují se do křupava. Podávají se s omáčkou a rýží. Místní obyvatelé trpěli nálety kobylek a tak je později začali konzumovat jako bohatý zdroj bílkovin. Zejména v horských oblastech sloužily jako významný doplněk výživy obyvatelstva.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GILLOTT, Cedric. Entomology. 3. vyd. Dordrecht: Springer, 2005. 831 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4020-3184-7. Kapitola 7, s. 187. (anglicky)
- ↑ a b c d e GILLOTT, Cedric. Entomology. 3rd. ed. Dordrecht: Springer, 2005, s. 185.
- ↑ GILLOTT, Cedric. Entomology. 3rd. ed. Dordrecht: Springer, 2005, s. 191.
- ↑ a b GILLOTT, Cedric. Entomology. 3rd. ed. Dordrecht: Springer, 2005, s. 186.
- ↑ KOČÁREK, Petr, a kol. Rovnokřídlí České republiky (Insecta: Orthoptera). 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 288 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-2173-1. S. 17.
- ↑ NASKRECKI, Piotr. Encyclopedia of Biodiversity [online]. Příprava vydání Simon A Levin. 2. vyd. Academic Press, 2013. Kapitola Grasshoppers and their Relatives. Acrididae (True Grasshoppers and Locusts), s. 722–736. ISBN 978-0-12-384720-1. DOI 10.1016/B978-0-12-384719-5.00168-4. (anglicky)
- ↑ a b GILLOTT, Cedric. Entomology. 3rd. ed. Dordrecht: Springer, 2005, s. 187.
- ↑ FLOOK, P.K.; ROWELL, C.H.F. The Phylogeny of the Caelifera (Insecta, Orthoptera) as Deduced from mtrRNA Gene Sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 1997, s. 89–103. DOI 10.1006/mpev.1997.0412. PMID 9242597.
- ↑ ZHANG, Hong-Li; HUANG, Yuan; LIN, Li-Liang; WANG, Xiao-Yang; ZHENG, Zhe-Min. The phylogeny of the Orthoptera (Insecta) as deduced from mitogenomic gene sequences. Zoological Studies. 2013, s. 37. DOI 10.1186/1810-522X-52-37.
- ↑ イナゴ [online]. SEO [cit. 2015-12-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GILLOTT, Cedric. Entomology. 3rd. ed. Dordrecht: Springer, 2005. 831 s. ISBN 978-1-4020-3184-7.
