Přeskočit na obsah

Socialistická republika Slovinsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z SR Slovinsko)
Socialistická republika Slovinsko
Socialistična republika Slovenija
↓ 1944–1991 Slovinsko →
Vlajka státu
vlajka 		Státní znak
znak
Hymna Naprej zastava slave
Geografie
Mapa
20 246 km²
Obyvatelstvo
1 913 355
Státní útvar
socialistická republika
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Království Jugoslávie Království Jugoslávie
Italské království Italské království
Třetí říše Třetí říše
Následující
Slovinsko Slovinsko

Socialistická republika Slovinsko (zkráceně SR Slovinsko; slovinsky Socialistična republika Slovenija, SR Slovenija) byla socialistickou republikou, jež byla součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Součástí AVNOJské Jugoslávie se země stala v roce 1944. 25. června 1991 vyhlásilo Slovinsko samostatnost, která byla Brionskou deklarací odložena o tři měsíce.

Vývoj názvu

[editovat | editovat zdroj]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Možná hledáte: Historie Slovinska.

V září 1943 se Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie usnesla o obnovení Jugoslávie na federálním základě.[7] Jednou z federálních jednotek se mělo stát i Slovinsko.[8] Od počátku roku 1944 se začali komunisté připravovat na převzetí politické moci v poválečném Slovinsku. Aby se zabránilo návratu vícestranického systému, bylo rozhodnuto o vytvoření lidové vlády, jež bude právě pod vedením komunistů. 19. února 1944 se v Črnomelju Slovinský národněosvobozenecký výbor přejmenoval na Slovinskou národněosvobozeneckou radu a současně se prohlásil za nejvyšší zákonodárný a zastupitelský orgán ve Slovinsku.[9]

V roce 1945 bylo Slovinsko poprvé v historii uznáno za státní útvar. V roce 1947 získalo Slovinsko část západních území, která po první světové válce připadla Itálie.[10] V roce 1954 pak bylo mezi Itálii a Jugoslávii rozděleno i sporné území v okolí Terstu.[11] Slovinsko v rámci jugoslávské federace bylo nejprve lidovou republikou a od roku 1963 socialistickou. V průběhu šedesátých let se začaly objevovat rozpory s centrem (např. Silniční aféra), které skončily odstavením reformních komunistů (Stane Kavčič) a upevněním pozic konzervativců.[12] Rozklad Jugoslávie začal smrtí maršála Tita v květnu 1980. Na jaře 1987 vyšlo další číslo časopisu Nova revija, v němž byly zveřejněny příspěvky France Bučara, Petera Jambreka, Tine Hribara, Ivana Urbančiče a Jože Pučnika, ve kterých napadli vedoucí úlohu komunistů, centralistické vedení jugoslávské politiky a formulovali cíl slovinského národa, kterým má být samostatný slovinský stát jako součást jugoslávské konfederace.[13] Přišli s názorem, že Jugoslávie omezuje jak ekonomický, tak i kulturní, či politický rozvoj Slovinska.[14] Následný demokratizační proces prováděný především formou ústavních dodatků realizovali sami slovinští komunisté. V květnu 1989 zveřejnila slovinská opozice Májovou deklaraci, v níž požadovala ustavení suverénního slovinského státu a svobodu rozhodování o vnějších svazcích. Komunisté v reakci vydali Základní listinu Slovinska, která také hovořila o suverenitě, ale hlásila se také k reformované jugoslávské federaci.[15]

27. září 1989 přijala stále ještě komunisty ovládaná skupščina sadu dodatků k republikové ústavě, které posilovaly rozhodovací pravomoc republiky na úkor federace a rušily vedoucí úlohu Svazu komunistů Slovinska a legalizovaly další politické strany.[16] Bylo také rozhodnuto, že na jaře následujícího roku se uskuteční volby do všech komor slovinského parlamentu.[17]

V dubnu 1990 proběhly první poválečné svobodné volby, které přinesly vítězství opozičního bloku DEMOS v parlamentních volbách a Milana Kučana ve volbách předsedy Předsednictva.[18] V prosincovém referendu se většina hlasujících vyjádřila pro samostatnost.[19]

25.  června 1991 vystoupila Republika Slovinsko ze Socialistické federativní republiky Jugoslávie, když Skupščina na společném zasedání všech tří komor přijala Deklaraci o nezávislosti, ústavní zákon o samostatnosti a nezávislosti Republiky Slovinsko a několik dalších ústavních dodatků.[20][21][22] Z důvodu obav ze zákroku federálních orgánů byl akt vyhlášení nezávislosti uskutečněn již o den dříve, než se původně plánovalo.[23] 26. června 1991 prohlásil svazový výkonný výbor (vláda) tyto akty, stejně jako obdobné chorvatské akty, za neplatné. Svazová skupština (parlament) bez zástupců Slovinska a Chorvatska požádala svazový výkonný výbor a JNA o zákrok s cílem obnovit celistvost jugoslávských hranic.[24] 27. června 1991 v 1: 15 v noci byla zahájena vojenská akce JNA.[25] Předseda slovinského Předsednictva Milan Kučan označil takové jednání za agresi vůči suverénnímu státu a vyzval slovinské občany k obraně vlasti. Pod vedením republikového sekretáře obrany Janeze Janši zasáhly proti Jugoslávské lidové armádě (JNA) jednotky slovinské Teritoriální obrany (TO). Těm se podařilo JNA silně paralyzovat: TO zablokovala kasárny JNA, kam přerušila dodávky elektřiny, vody a potravin. Přesuny tankových jednotek JNA byly ztíženy barikádami a blokádou důležitých komunikací.[26] 28.  června 1991 bylo do akce nasazeno svazové letectvo, které bombardovalo slovinská letiště, důležité dopravní spoje, telekomunikační stanice a budovy televize a rozhlasu. Téhož dne dorazila do Slovinska delegace ministerské trojky Evropských společenství. 29. června 1991 přislíbilo slovinské vedení zastavit boje a na devadesát dnů pozastavit účinnost aktů, jimiž se republika osamostatnila. 4.  července 1991 byla uzavřena dohoda s JNA o zastavení palby a 7.  července válku ukončila Brionská deklarace.[24] 2.  října 1991 potvrdilo společné zasedání všech komor Skupščiny úmysl nabýt nezávislost okamžitě, jakmile uplyne tříměsíční moratorium smluvené Brionskou deklarací.[6] Moratorium vypršelo 8. října 1991, kdy Slovinsko definitivně získalo svou nezávislost na Jugoslávii.[6][27]

Navzdory značné politické centralizaci, která byla typická i pro druhou Jugoslávii až do přijetí nové ústavy v roce 1974, těšilo se Slovinsko již od konce války široké autonomii kulturní a vědecké: již v roce 1945 vznikla Akademie výtvarných umění a Hudební akademie, v roce 1947 vznikla Slovinská filharmonie a téhož roku byl natočen první film ve slovinském jazyce.[28] Slovinsko bylo v rámci SFRJ z hlediska ekonomiky nejrozvinutější republikou.[29]

V říjnu 1989 byla dvanáctým dodatkem ústavy přijata hymna Zdravljica.[30]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Možná hledáte: Seznam představitelů Slovinska.

Republikové ústavy byly přijaty v letech 1947, 1963 a 1974.[31]

Hlavou státu byl v letech 1945 až 1974 předseda Skupščiny, v letech 1974 až 1992 Předsednictvo, resp. jeho předseda.[32][33] Volby do posledního Předsednictva Republiky Slovinsko byly v roce 1990 realizovány jako přímé.[34]

V únoru 1944 vznikla Slovinská národněosvobozenecká rada (Slovenski narodnoosvobodilni svet, SNOS), jež byla do října 1946 nejvyšším představitelem a zákonodárným orgánem v rámci slovinského národněosvobozeneckého boje a po skončení války jednotky Slovinsko.[35] V listopadu 1946 SNOS zanikla, když vzniklo Ústavodárné shromáždění Lidové republiky Slovinsko, jehož úkolem byla příprava republikové ústavy.[36] Po přijetí ústavy – 16. ledna 1947 – bylo Ústavodárné shromáždění přeměněno na Lidové shromáždění Lidové republiky Slovinsko.[37] Do roku 1953 byl slovinský parlament – skupščina – jednokomorový, v letech 1953 až 1963 dvoukomorový, poté do roku 1974 pětikomorový a v letech 1974 až 1991 tříkomorový.[36]

První slovinská republiková vláda byla ustavena 5. května 1945 v Ajdovščině.[38] V roce 1953 v důsledku ústavních změn byla vláda zrušena a nahrazena výkonným výborem Lidové skupščiny Lidové republiky Slovinsko. V roce 1963 byl v důsledku změny názvu státu změněn název na výkonný výbor Socialistické republiky Slovinsko (IS SRS). Od 23.  června 1990 existoval výkonný výbor Republiky Slovinsko, který se účinností ústavy z roku 1991 přeměnil ve vládu Republiky Slovinsko.[39]

Politickou hegemonii zde jako ve zbytku federace měla Komunistická strana, respektive Svaz komunistů Slovinska. Ten se svého vedoucího postavení vzdal již v září 1989.[16] První svobodné volby se konaly v dubnu 1990 a přinesly vítězství koalici DEMOS.[40]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zakon št. 110/1945 UL SNOS in NVS, o Denarnem zavodu Slovenije [online]. 1945-06-23 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ Zakon št. 231/1945 UL SNOS in NVS, o upravni razdelitvi federalne Slovenije [online]. 1945-09-08 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ Zakon Predsedstva Slovenskega narodnoosvobodilnega sveta št. 62/1946 UL LRS, o nazivu Ljudske republiko Slovenije ter organov državno uprave in državne oblasti v Ljudski republiki Sloveniji [online]. 1946-02-20 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ KOPAČ, Janez. Državna ureditev in upravno-teritorialni razvoj v Sloveniji (1963-1994). Arhivi. 2001, roč. XXIV, čís. 1, s. 1 (9). Dostupné online. ISSN 0351-2835. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ Ustavni amandmaji št. 402/1990 UL RS k Ustavi Socialistične republike Slovenije [online]. 1990-03-16 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) 
  6. ↑ a b c Stališča in sklepi Skupščine Republike Slovenije št. 401/1991 UL RS, ob izteku trimesečnega moratorija za nadaljnje uresničevanje osamosvojitvenih aktov Skupščine Republike Slovenije z dne 25. junija 1991, predpisanega z »Brionsko deklaracijo« z dne 7. julija 1991 [online]. 1991-10-05 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) 
  7. ↑ Arhiv Jugoslavije. Deklaracija Drugog zasedanja Antifašističkog veća narodnog oslobođenja Jugoslavije, 29. novembar 1943. [online]. 2008 [cit. 2011-05-09]. Dostupné online. (srbsky) 
  8. ↑ BANDŽOVIĆ, Safet. Bosna i Hercegovina u koncepcijama Komunističke partije Jugoslavije (1941-1945) [pdf]. 2007 [cit. 2011-05-09]. S. 25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-06. (bosensky) 
  9. ↑ ŠTIH, Peter; SIMONITI, Vasko; VODOPIVEC, Peter. Slowenische Geschichte : Gesellschaft - Politik - Kultur. 1. vyd. Graz: Leykam, 2008. 559 s. ISBN 978-3-7011-0101-6. S. 378. (německy) 
  10. ↑ The New Encyclopaedia Britannica. 15. vyd. Volume IX. Chicago: Encyclopædia Britannica Inc., 1982. 1025 s. ISBN 0-85229-387-9. S. 276. (anglicky) 
  11. ↑ Ilustrovaná encyklopedie: Díl 3: Q - Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický dům, 1995. 492 s. ISBN 80-901647-6-5. S. 146. 
  12. ↑ Longley (2005). s. 388.
  13. ↑ CABADA, Ladislav. Politický systém Slovinska. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 271 s. (Politické systémy; sv. 2). ISBN 80-86429-37-7. S. 105. [dále jen Cabada (2005)]. 
  14. ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing Kapitola Agresija Srbije i JNA na ostalu Jugoslaviju - Stvaranje samostalne Hrvatske (1987-1991), s. 759. (chorvatština) 
  15. ↑ Cabada (2005). s. 108–109.
  16. ↑ a b CABADA, Ladislav. Politický systém Slovinska. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 271 s. (Politické systémy; sv. 2). ISBN 80-86429-37-7. S. 109. 
  17. ↑ HLADKÝ, Ladislav. Slovinci a Jugoslávie. Revue pro křesťanství a kulturu. 1997, roč. 40, čís. 1, s. 11. [dále jen Hladký (1997)]. ISSN 0862-6928. 
  18. ↑ HLADKÝ, Ladislav. Slovinsko: stručná historie států. Praha: Libri, 2010. 190 s. ISBN 978-80-7277-463-0. S. 121–122. [dále jen Hladký (2010)]. 
  19. ↑ Arhiv Republike Slovenije. Razstava Arhiva RS ob 20. obletnici PLEBISCITA 1990 [online]. [2010-12] [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-08. (slovinsky) 
  20. ↑ Republika Slovinsko. In: PAVLÍČEK, Václav, JIRÁSKOVÁ, Věra et al. Transformace ústavních systémů zemí střední a východní Evropy: Texty ústav zemí střední a východní Evropy a stati. Praha: Právnická fakulta Univerzity Karlovy, 2001. ISBN 80-85889-48-X. Část III. S. 290.
  21. ↑ Deklaracija ob neodvisnosti [online]. 1991-06-25 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) 
  22. ↑ Ustavni zakon za izvedbo Temeljne ustavne listine o samostojnosti in neodvisnosti Republike Slovenije [online]. 1991-06-25 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) 
  23. ↑ Hladký (1997). s. 15.
  24. ↑ a b HLADKÝ, Ladislav. Chronologie rozpadu Jugoslávie 1990-1994: Slovinsko. Slovanský přehled. 1996, roč. 82, s. 92–93. ISSN 0037-6922. 
  25. ↑ ZORENČ, Uroš. Nastati inu obstati. Novice izpod Krvavice. 06. 2009, roč. VII, čís. 6, s. 8. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  26. ↑ Hladký (2010). s. 127.
  27. ↑ Hladký (1997). s. 16–17.
  28. ↑ Cabada (2005). s. 70.
  29. ↑ DIZDAREVIĆ, Raif. Od smrti Tita do smrti Jugoslávie. 1. vyd. Praha: Jan Vašut s. r. o., 2002. 351 s. ISBN 80-7236-171-6. S. 63. 
  30. ↑ Ustavni amandmaji IX do XC k Ustavi Socialistične Republike Slovenije [online]. 1989-10-02 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) 
  31. ↑ Hladký (1997). s. 8.
  32. ↑ ZDOBINSKÝ, Stanislav; ZLATOPOLSKIJ, David Lvovič, et al. Ústavní systémy socialistických zemí. 1. vyd. Praha: Panorama, 1988. 479 s. (Pyramida. Encyklopedie). S. 397–398, 413–414. 
  33. ↑ Hladký (2010). s. 181–182.
  34. ↑ Cabada (2005). s. 121.
  35. ↑ Enciklopedija Jugoslavije. 2 Bosna - Dio. Zagreb: Leksikografski zavod FNRJ, 1956. S. 613. (srbochorvatsky) 
  36. ↑ a b Arhiv Republike Slovenije. Skupščina Slovenije: 1943-1991. Osnovni podatki o fondu [online]. [2003] [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  37. ↑ Odlok Ustavodajne skupščine Ljudske republike Slovenije št. 20/1947 UL LRS, o proglasitvi ustave Ljudske republike Slovenije [online]. 1947-01-24 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  38. ↑ Cabada (2005). s. 68.
  39. ↑ Arhiv Republike Slovenije. Vlada Republike Slovenije: 1945-1992. Osnovni podatki o fondu [online]. [1996] [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (slovinsky) [nedostupný zdroj]
  40. ↑ Cabada (2005). s. 118-122.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Republiky a autonomní oblasti SFRJ (1963–1991) Jugoslávie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Socialistická_republika_Slovinsko&oldid=21728571“