SARS
| SARS | |
|---|---|
| Klasifikace | |
| MKN-10 | U04. |
| MeSH | D045169 |
| Minimální inkubační doba | 2 d |
| Maximální inkubační doba | 14 d |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
 Koronavirus SARS-CoV-1 | |
|---|---|
 Koronavirus SARS-CoV-1 | |
| Baltimorova klasifikace virů | |
| Skupina | IV (ssRNA viry s pozitivní polaritou) |
| Vědecká klasifikace | |
| Realm | Riboviria |
| Říše | Orthornavirae |
| Kmen | Pisuviricota |
| Třída | Pisoniviricetes |
| Řád | Nidovirales |
| Podřád | Cornidovirineae |
| Čeleď | Coronaviridae |
| Podčeleď | Orthocoronavirinae |
| Rod | Betacoronavirus |
| Podrod | Sarbecovirus |
| Druh | Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus[1] |
| ráz / vnitrodruhový klad | |
SARS-CoV | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, česky těžký akutní respirační syndrom, syndrom náhlého selhání dýchání či také syndrom akutního respiračního selhání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV-1 (původně pojmenovaném SARS-CoV). Jeho výskyt byl poprvé hlášen 16. listopadu 2002 z čínské provincie Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila do více než 30 zemí, nakazila přes 8000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí.[2] V polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření zastavit šíření infekce, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny z Číny a několik případů infekce v laboratořích.[3] V České republice nebyly potvrzeny případy nakažení SARS.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]Inkubační doba SARS, tj. časový interval, který uplyne od nákazy virem k prvním projevům onemocnění, činí 2–8 dní, v některých případech až 10 dní. Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–8 dnech se přidružuje suchý kašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic. Vysoká smrtnost (téměř 10 %[2]) je přičítána především příliš silné imunitní reakci vyvolané cytokiny (tzv. cytokinová bouře), hlavní roli má přílišná produkce interferonu gama lidskými buňkami.[4] Protilátky jsou detekovatelné i po 17 letech od prodělání nemoci.[5]
Epidemiologie
[editovat | editovat zdroj]Původce nákazy – jeden z koronavirů – se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí. Předběžné zkušenosti nasvědčují tomu, že virus přežívá v prostředí několik dnů. Na délce přežívání se podílí množství faktorů, mimo jiné charakter potřísněného povrchu materiálu, druh tělesné tekutiny obsahující virus, teplota a vlhkost.
Tato nemoc je zoonóza, jako rezervoár jí slouží některé druhy netopýrů (např. čínský), i když infekce lidí pravděpodobně proběhly nepřímo, přes cibetky nebo psíky mývalovité.[3] První infekce lidí v provincii Guangdong byly zaznamenány u zaměstnanců restaurací, kteří připravovali divoká zvířata jako exotické menu.[6]
Kmeny koronavirů způsobující onemocnění u lidí
[editovat | editovat zdroj]Kromě koronaviru nemoci SARS (SARS-CoV-1) s vysokou nakažlivostí a smrtností se v lidské populaci nachází i příbuzné, méně virulentní koronaviry 229E a OC43 způsobující nachlazení, vzácně zápal plic, a relativně nedávno objevené koronaviry NL63 a HKU1. V roce 2012 byl objeven virus z čeledi koronavirů nazvaný MERS-CoV způsobující zápal plic provázený selháním ledvin.[7] V roce 2019 vypukla v Číně epidemie choroby covid-19, která se následně rozšířila do světa; jejím původcem je virus SARS-CoV-2, patřící do stejného druhu jako SARS-CoV-1.[1]
Mechanismus infekce
[editovat | editovat zdroj]Virus se váže na membránu lidských buněk prostřednictvím výběžku („Spike“) svého obalu, který je tvořen trimerem spike-proteinů S1, S2 a S2´. Protein S1 interaguje s receptory lidských buněk ACE2 (adenosin konvertáza) nebo receptorem CLEC4M (C-type lectin domain family 4 member M), který slouží jako mezibuněčný adhesivní protein lymfocytů, ale je též receptorem pro HIV. Protein S2 zprostředkuje fúzi virionu a buněčné membrány a během tohoto procesu zaujímá tři různé konformace. Po endocytóze je S2 štěpen buněčnou proteázou a odhalí tím S2´, který je vlastním peptidem zprostředkujícím destabilizaci fosfolipidové membrány a vstup do cytoplasmy.[8]
Spike proteiny izolované ze dvou kmenů SARS-CoV-1 (Tor 2, epidemie SARS 2002-2003, a GD03, návrat SARS v zimě 2003–2004) a kmene SZ3 pocházejícího z cibetky se všechny vážou s vysokou afinitou na receptor ACE2 buněk cibetky. Kmen Tor2, který způsobil epidemii SARS roku 2002, se od kmenu SZ3 liší dvěma bodovými mutacemi v aminokyselinách Asn-479 a Thr-487, které jsou odpovědné za jeho vysokou afinitu k lidskému receptoru ACE2. Kmen GD03, který způsobil jen lehčí onemocnění v zimě 2003–2004, má oproti němu nižší afinitu k lidskému ACE2.[9]
Léčba
[editovat | editovat zdroj]Léčba SARS je především symptomatická, provádí se srážení horečky pomocí antipyretik, dodává se kyslík, případně se mechanicky pomáhá dýchání. Pacienti infikovaní koronavirem SARS-CoV-1 musí být izolováni, a nejlépe drženi v místnosti s podtlakem, což zabraňuje šíření viru vzduchem.
V současné době neexistuje účinný lék proti SARS testovaný na lidech, i když byly vyvinuty monoklonální protilátky[10] a léky blokující činnost virové helikázy, což zabraňuje replikaci viru;[11] tyto léky ovšem zatím nebyly schváleny pro použití na lidech.
Prevence
[editovat | editovat zdroj]Individuální ochrana spočívá v dodržování běžných hygienických zásad, uplatňovaných zejména při epidemiích akutních onemocnění dýchacích cest. Zvláště důležité je pečlivé mytí rukou teplou vodou a mýdlem. S ohledem na způsob šíření nákazy je nutné zamezit vzniku infekčního aerosolu při kašli a kýchání a vyhýbat se dotyku úst, nosu a očí nemytýma rukama.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b GORBALENYA, Alexander E.; BAKER, Susan C.; BARIC, Ralph S., et al. (Coronaviridae Study Group of the International Committee on Taxonomy of Viruses). The species Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus: classifying 2019-nCoV and naming it SARS-CoV-2. Nature Microbiology [online]. Springer Nature Limited, 2. březen 2020. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 2058-5276. DOI 10.1038/s41564-020-0695-z. (anglicky)
- ↑ a b Summary of probable SARS cases with onset of illness from 1 November 2002 to 31 July 2003 [online]. WHO [cit. 2014-02-08]. Dostupné online.
- ↑ a b CHAN, PK.; CHAN, MC. Tracing the SARS-coronavirus.. J Thorac Dis. Aug 2013, roč. 5, čís. Suppl 2, s. S118-21. DOI 10.3978/j.issn.2072-1439.2013.06.19. PMID 23977431.
- ↑ HUANG, KJ.; SU, IJ.; THERON, M., et al. An interferon-gamma-related cytokine storm in SARS patients.. J Med Virol. Feb 2005, roč. 75, čís. 2, s. 185–94. DOI 10.1002/jmv.20255. PMID 15602737.
- ↑ https://www.nature.com/articles/s41586-020-2550-z - SARS-CoV-2-specific T cell immunity in cases of COVID-19 and SARS, and uninfected controls
- ↑ GUAN, Y. Isolation and Characterization of Viruses Related to the SARS Coronavirus from Animals in Southern China. S. 276–278. Science [online]. 2003-10-10 [cit. 2020-11-18]. Roč. 302, čís. 5643, s. 276–278. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1087139. (anglicky)
- ↑ Výskyt nového koronaviru souvisejícím s těžkým respiračním onemocněním [online]. Ministerstvo zdravotnictví ČR [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- ↑ EPAND, Richard M. Fusion peptides and the mechanism of viral fusion. S. 116–121. Biochimica et Biophysica Acta (BBA) - Biomembranes [online]. 2003-07 [cit. 2020-11-18]. Roč. 1614, čís. 1, s. 116–121. Dostupné online. DOI 10.1016/s0005-2736(03)00169-x. PMID 12873772. (anglicky)
- ↑ UniProtKB - P59594 (SPIKE_SARS) [online]. uniprot.org [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBERTS, A.; THOMAS, WD.; GUARNER, J., et al. Therapy with a severe acute respiratory syndrome-associated coronavirus-neutralizing human monoclonal antibody reduces disease severity and viral burden in golden Syrian hamsters.. J Infect Dis. Mar 2006, roč. 193, čís. 5, s. 685–92. DOI 10.1086/500143. PMID 16453264.
- ↑ KEUM, YS.; JEONG, YJ. Development of chemical inhibitors of the SARS coronavirus: viral helicase as a potential target.. Biochem Pharmacol. Nov 2012, roč. 84, čís. 10, s. 1351–8. DOI 10.1016/j.bcp.2012.08.012. PMID 22935448.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FERENČÍK, M.; ROVENSKÝ, J.; SHOENFELD, Y.; MAŤHA, V. Imunitní systém; informace pro každého. 1. české. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SARS na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo SARS ve Wikislovníku
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
