Přeskočit na obsah

Robert I. z Artois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Robert z Artois)
Robert z Artois
hrabě z Artois
Portrét
Narození1216
Úmrtí8. února 1250
Al-Mansura
ManželkaMatylda Brabantská
PotomciBlanka z Artois
Robert II. z Artois
DynastieKapetovci
OtecLudvík VIII. Francouzský
MatkaBlanka Kastilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert z Artois zvaný Dobrý (12168. února 1250) byl hrabě z Artois a účastník sedmé křížové výpravy, jež se mu stala osudnou.

Byl pátým (a zároveň druhým přeživším) synem z početného potomstva krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. 14. června 1237 se oženil s Matyldou Brabantskou, dcerou hraběte Jindřicha Brabantského a Marie Štaufské.

Křížová výprava

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Sedmá křížová výprava.
Loďstvo sedmé křížové výpravy

Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka.

...když se on opásal křížem, přihlásili se ke křížové výpravě i Robert, hrabě z Artois, hrabě z Poitiers, Karel, hrabě z Anjou, pozdější král sicilský, všichni tři královi bratři.
— Jean de Joinville [1]

Po dobytí Damietty se účastnil tažení na Káhiru. V bitvě u pevnosti al-Mansúra velel Robert křižáckému předvoji, složenému především z příslušníků řádu templářů a Angličanů. Když předvoj překvapil a rozprášil mamlúcký tábor před pevností, Robert chtěl ustupující mamlúky pronásledovat a ztečí dobýt al-Mansúru. Mnozí hraběte nabádali k opatrnosti a zrazovali ho od frontálního útoku, a zejména hrabě ze Salisbury. Robert z Artois jej označil za zbabělce a „anglického ocáska“.[2] Hrabě ze Salisbury si urážku nenachal líbit a Robertovi odpověděl:

Dnes pojedu tak daleko, že se žádný Francouz neodváží za mnou ani k ocasu mého koně!
— Vilém ze Salisbury[2]

Následně celý předvoj se vrhl na město. Ve městě se však vojáci rozptýlili, bloudili v ulicích a byli snadno zpacifikováni.

Když jim přišlo na mysl vrátit se, Turci je v úzkých ulicích města Mansurah zasypali trámy a břevny.
— Jean de Joinville [3]

Robert z Artois se se zbytkem svých věrných opevnil v jednom z městských domů. Egypťané však obklíčený dům nakonec po zuřivém boji dobyli. Celý předvoj sedmé křížové výpravy byl vyhlazen. Z města nakonec vyvázlo jen několik málo rytířů, mezi nimi i kronikář výpravy Jean de Joinville, kterého i s několika druhy, z obklíčení vysvobodil druhý králův bratr Karel z Anjou. Sám Robert z Artois padl, jakož i hrabě ze Salisbury.

Robertova smrt povzbudila egyptské obránce k novému odporu proti křižákům, neboť hrabě byl, jakožto králův bratr, oděn v královských barvách s francouzskými liliemi, Egypťané byli proto v prvních chvílích přesvědčeni, že zabili samotného krále.

Robert z Artois je společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.[4]

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Ludvík VI. Francouzský
 
 
Ludvík VII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Adéla Savojská
 
 
Filip II. August
 
 
 
 
 
 
Theobald IV. z Blois
 
 
Adéla ze Champagne
 
 
 
 
 
 
Matylda Korutanská
 
 
Ludvík VIII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Balduin IV. Henegavský
 
 
Balduin V. Henegavský
 
 
 
 
 
 
Alice z Namuru
 
 
Alžběta Henegavská
 
 
 
 
 
 
Dětřich Alsaský
 
 
Markéta I. Flanderská
 
 
 
 
 
 
Sibyla z Anjou
 
Robert z Artois
 
 
 
 
 
Alfons VII. Kastilský
 
 
Sancho III. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Berenguela Barcelonská
 
 
Alfons VIII. Kastilský
 
 
 
 
 
 
García VI. Navarrský
 
 
Blanka Navarrská
 
 
 
 
 
 
Markéta z Aigle
 
 
Blanka Kastilská
 
 
 
 
 
 
Geoffroy V. z Anjou
 
 
Jindřich II. Plantagenet
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Eleonora Anglická
 
 
 
 
 
 
Vilém X. Akvitánský
 
 
Eleonora Akvitánská
 
 
 
 
 
 
Eleonora ze Châtelleraultu
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert I of Artois na anglické Wikipedii.

  1. Staré francouzské kroniky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 122. 
  2. a b DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 196. 
  3. DE JOINVILLE, Jean. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. S. 62. 
  4. Joseph de Terline: La tête de saint Louis à Saint-Germain-en-Laye

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. 
  • JOINVILLE, Jean de. Paměti křižákovy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.