Mlokánkovití
 Mlokánkovití | |
|---|---|
 Skutečná velikost mlokánka jižního | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Řád | ocasatí (Caudata) |
| Čeleď | mlokánkovití (Rhyacotritonidae) Tihen, 1958 |
| Rod | mlokánek (Rhyacotriton) Dunn, 1920 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlokánkovití (Rhyacotritonidae) je monotypická čeleď tvořená jediným rodem skládajícím se ze čtyř druhů. Jsou to ocasatí, relativně drobní, endemičtí obojživelníci s redukovanými plícemi. Vyskytují se v chladných horských potocích na severozápadě Spojených států amerických.
Všechny druhy jsou si sobě vzhledově i chováním podobné. V minulosti byl rod tvořen pouze jediným druhem a patřil do čeledě axolotlovití (Ambystomatidae). V současnosti je po sekvenování DNA rozdělen do čtyř druhů a byla pro ně vytvořená vlastní čeleď. Mají diploidní počet chromozomů 26.[1][2][3][4]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Geografické rozšíření mlokánků je omezeno na severozápad Spojených států, na oblast Kaskádové pohoří a tichooceánské Pobřežní pásmo, kde se vyskytují od severozápadní Kalifornie přes území Oregonu až po severozápad Washingtonu. Žijí obvykle do nadmořské výšky 1200 m n. m., na vlhkých územích s kulturou starých jehličnatých lesů, zejména na mechem obrostlém štěrku nebo v rozstřikových zónách padajícího vodního proudu. Nejčastěji se vyskytují do vzdálenosti okolo 1 m od břehů stálých horských potoků se zastíněnou, pomalu tekoucí, čistou chladnou vodou o teplotě 6 až 10 °C. Toto jsou také oblasti, ve kterých se i rozmnožují. Pouze během deštivých období lze jedince nalézt ve v delších vzdálenostech od potoků nebo průsaků.
Mimo doby lovecké aktivity nebo námluv přebývají pod kameny nebo dřívím podél břehů, zůstávají přitom v blízkém kontaktu s vodou nebo alespoň nasyceným substrátem. Častěji osídlují bystřiny tvořené čedičovým, vyvřelým podložím s kamenivem o hrubší frakci, vyhýbají se ale potokům s řečištěm s hlinitým nánosem. V nižších nadmořských výškách jsou mlokánci aktivní během celého roku, ve vyšších zimují v hlubší vodě u dna.
Čeleď mlokánkovití je rozšířena výhradně v pohořích na východě Spojených států. Výskyt jednotlivých druhů je popisováno takto:
- Mlokánek kaskádský (Rhyacotriton cascadae) Good & Wake, 1992
Výskyt je omezen na západní svahy Kaskádové pohoří, od hory Mount St. Helens v okrese Skamania ve státě Washington po okres Lane ve státě Oregon.
- Mlokánek oregonský (Rhyacotriton kezeri) Good & Wake, 1992
Obývá tichooceánské Pobřežní pásmo, jižně od okresu Grays Harbor ve státě Washington po okresy Tillamook, Yamhill a Polk ve státě Oregon.
- Mlokánek olympský (Rhyacotriton olympicus) Gaige, 1917
Žije v tichooceánském Pobřežním pásmu, obvykle v okresech Callam, Jefferson, Mason a Grays Harbor ve státě Washington.
- Mlokánek jižní (Rhyacotriton variegatus) Stebbins & Lowe, 1951
Tento druh přebývá v Pobřežním pásmu u Tichého oceánu, kde byl identifikován od severských okresů Tillamook a Yamhill v Oregonu až po okres Mendocino na severu Kalifornie.[1][2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o drobné živočichy, samci s krátkým ocasem dosahují délky asi 9,5 cm a samice měří v průměru 10 cm. Hlavy mají malé, kdežto oči jsou na tak drobného živočicha poměrně velké. Na svrchní straně těla jsou hnědí, více či méně černě skvrnití, kdežto spodní strana bývá jasně žlutá a mívá několik, až mnoho, černých skvrn. U živých jedinců mohou být patrné i různě zbarvené skvrny vyvolané chromatofory.
Plíce mají redukované, bývají velké jen do 7 mm, v dýchání si až ze 75 % pomáhají vlhkou kůží. Jsou proto citliví na suché prostředí, stejně jako na vyšší teplotu, zvýšená nad 28 °C již pro ně bývá smrtelná. Z toho důvodů se jen zřídka vydávají na osluněná místa vzdálená od vody. Nejsou teritoriální živočichové, jsou však poměrně usedlí, obvykle cestují jen do vzdálenosti několika metrů, dále jen v době námluv.
Živí se drobnými bezobratlými živočichy, které loví ve vlhkých zalesněných biotopech. Při ohrožení případným predátorem reagují mlokánci stočením těla a současným zvednutím a rozvlněním ocasu, na kterém vyúsťují jedové žlázy.[1][2][3][5]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Námluvy, při kterých samec projevuje svou náklonost k samici, probíhají na zemi v blízkosti vody. K páření může docházet po celou letní sezonu, samice ale mívá za rok jednu snůšku, nejčastěji snáší vajíčka v květnu. Samec projevuje svůj zájem přibližováním, vylučováním feromonů a zřetelným vrtěním ocasem. Po opětovaném zájmu samicí položí samec spermatofor se spermiemi na zem a ten si následně samice vloží do kloaky, kde má ve spermatéce uložená vajíčka. Uvnitř těla oplodněná, asi 3 mm velká žlutobílá vajíčka, vloží samice jednotlivě do pomalu tekoucí vody, pod kameny nebo do štěrbin, kde nejsou připojená k sobě ani substrátu. Tím veškerá rodičovská péče o potomstvo končí.
Po 210 až 290 dnech se z vajíček vylíhnutou larvy, pulci. Jsou velcí do 15 mm, mají zploštělé tělo, čtyři páry krátkých žaberních štěrbin, dobře vyvinuté končetiny, malou ocasní ploutev a výrazné dorzálně umístěné oči, na hřbetu jsou tříslovitě hnědí a na břiše krémoví až žlutí. Následné larvální stadium trvá asi 3,5 roku a celé probíhá ve vodě. Po dokončení metamorfózy vylézají mloci již bez žáber a ploutví na souš, bývají velcí 33 až 44 mm. Délka líhnutí vajíček i vývoje pulců je zapříčiněná chladnou vodou. Za další rok, až rok a půl, života na souši pohlavně dospějí a mohou se rozmnožovat. Průměrná doba života dospělců je něco málo nad deset let.[1][3][5][6]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Jednotlivé druhy jsou organizací IUCN považované za málo dotčené (LC) až téměř ohrožené (NT). Jsou hojnější na stanovištích se starými lesy, na místech s mladými porosty jsou poměrně vzácní. Nežijí v tocích se splavenou půdou, která se v nich objevuje jako doprovod těžby dřeva nebo zemědělského obdělávání blízkých pozemků.[1][5][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e MCGUIRE, Jim; KOO, Michelle S.; VREDENBURG, Vance et al. Rhyacotritonidae [online]. University of California, Berkeley, CA, USA, rev. 2004 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c COPPOLA, Josh; AIELLO, Andrea; TONELLI, Giacomo et al. Rhyacotritonidae [online]. Salamanderland.com, rev. 2024 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d LARSON, Allane. Animal Diversity Web: Rhyacotritonidae [online]. Michigan State University, East Lansing, MI, USA, rev. 1996-01-01 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HEYING, Heather. Animal Diversity Web: Rhyacotritonidae [online]. Michigan State University, East Lansing, MI, USA, rev. 2003 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BLAUSTEIN, Andrew R.; BEATTY, Joseph J.; OLSON, Deanna H. et al. The biology of amphibians and reptiles in old-growth forests in the Pacific Northwest, Torrent Salamanders (Rhyacotriton spp.) [online]. U.S. Department of Agriculture, Forest Service, Pacific Nortwest, Portland, OR, USA, rev. 1995-03 [cit. 2024-09-19]. S. 9–11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOTEN, Kali; BURY, Gwendolynn W.; RUDENKO, Melody et al. Courtship in the Torrent Salamander, Rhyacotriton. S. 457–469. Herpetological Conservation and Biology [online]. Department of Integrative Biology, Oregon State University, Corvallis, OR, USA, 2017-08-31 [cit. 2024-09-19]. Roč. 12, čís. 2, s. 457–469. Dostupné online. ISSN 1931-7603. (anglicky)
- ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Rhyacotritonidae [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2022 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlokánkovití na Wikimedia Commons 
Taxon Rhyacotritonidae ve Wikidruzích
