Přeskočit na obsah

Molice (rostlina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rýmovník)
Jak číst taxoboxMolice
alternativní popis obrázku chybí
Plectranthus fruticosus
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodmolice (Plectranthus)
L'Hér., 1788
Synonyma

Ascocarydion G.Taylor
Burnatastrum Briq.
Capitanya Gürke
Coleus Lour.
Dielsia Kudô
Englerastrum Briq.
Germanea Lam.
Holostylon Robyns & Lebrun
Isodictyophorus Briq.
Leocus A.Chev.
Neomuellera Briq.
Perrierastrum Guillaumin
Symphostemon Hiern

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plectranthus, česky nazývaný molice[1], moud či rýmovník, je rod teplomilných rostlin z čeledi hluchavkovitých. V aktuálním pojetí zahrnuje přes tři sta padesát druhů a na základě molekulárních studií do něj byly vřazeny další rody, mj. rod Coleus (pochvatec).[2]

Rod zahrnuje zpravidla aromatické, jednoleté i vytrvalé byliny nebo polokeře, často se sukulentními nebo geoxylickými rysy. Listy jsou obvykle vstřícné, jednoduché či vzácně zpeřené, často zdužnatělé; lodyhy jsou na průřezu čtverhranné nebo okrouhlé, často pokryté žláznatými trichomy. Květy jsou oboupohlavné, uspořádané do dlouhého koncového hroznu či laty lichopřeslenů podepřených listeny. Kalich je nálevkovitý nebo trubkovitý, zakončený pěti zuby, koruna výrazně dvoupyská, obvykle modravé, bílé, fialové či žluté barvy. Tyčinky jsou čtyři, přisedlé k hornímu pysku koruny, čnělka pestíku obvykle dvouklaná. Plodem jsou vejčité tvrdky, ploidie 2n = 24–48(–84).[3]

Rozšíření a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Oblastí výskytu jsou především tropy Starého světa včetně Austrálie; vyskytuje se prakticky v celé Africe vyjma nejsevernějších států okolo Středozemního moře, na Arabském poloostrově, v Přední a Zadní Indii, v jižní Číně, na ostrovech Indonésie a Papuasie. Introdukovaně rostou někteří jeho zástupci na Novém Zélandu, v Makaronésii nebo ve Střední a Jižní Americe.

Obývá různé biotopy: světlé okraje lesů a křovin, suché travnaté svahy až do horských poloh, degradované okraje komunikací a polních kultur, nebo naopak zalesněná říční údolí v blízkosti moře.

Rod je řazen do podčeledi Nepetoideae a tribu Ocimeae, typovým druhem je Plectranthus fruticosus. Fylogeneticky se skládá ze dvou hlavních, morfologicky mírně odlišných větví, z nichž jedna zahrnuje zástupce někdejšího rodu Coleus, druhá rod Plectranthus sensu stricto. Ucelená systematická analýza rodu dosud nebyla provedena a je předmětem diskusí.[4][5]

Vybraní zástupci

[editovat | editovat zdroj]
Sklizeň hlíz druhu Plectranthus rotundifolius

V afrických zemích se některé druhy sklízí pro jedlé dužnaté podzemní oddenky a hlízy, mnoho aromatických druhů je lokálně využíváno jako léčivky a koření. Značný význam mají jako okrasné rostliny, pěstované především pro dekorativní listy (tzv. africké kopřivy), méně často pro květy.

V českých podmínkách není žádný z druhů mrazuvzdorný, venku je lze pěstovat pouze jako letničky, celoročně pak jako pokojové nebo kbelíkové rostliny. Existuje nepřeberné množství kultivarů s nápadně vybarvenými listy. Na pěstování jsou nenáročné, vyžadují jen dostatek světla a vláhy, rostliny je vhodné tvarovat zaštipováním a odstraňováním květenství.[6]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. Coleus Lour. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  3. Plectranthus L'Hér. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  4. Tropicos | Name - !!Plectranthus L'Hér.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  5. Coleus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  6. PRÍMA-RECEPTÁŘ.CZ, 2019. Príma receptář.cz [online]. 2016-11-26 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]